1.kapitola: Oslava narozenin

13. prosince 2007 v 15:19 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
1. kapitola: Oslava narozenin
Vůbec nevím jak mám začít, ale snad asi takhle:
Tohle je moje první kapitola u první povídky, kterou jsem kdy napsala, takže nečekejte žádnou profesionální prácičku……….. snad se vám to bude líbit :-) Snažila jsem se pro vás :-)

Letní slunce zářilo, jako by se za jeden jediný den potřebovalo zbavit veškerého svého tepla, a případné ochlazení vlahým vánkem také nepřipadalo v úvahu vzhledem k vysokým domům, jenž v tomto případě sloužily jako dokonalé větrolamy. Možná že právě toto počasí mělo mimo jiné za následek extrémní rozladěnost a nerudnost členů jedné z nejstarších kouzelnických rodin. Domácí skřítkové, pod velením toho nejnepříjemnějšího, jmenoval se Krátura, se věnovali přípravám na velkolepou narozeninovou oslavu mladšího ze dvou synů  Oriona a Walburgy Blackových, Reguluse. Pro pana Blacka to byl však jediný syn, kterého měl. Jeho starší syn, který dle něj nestál ani za pohled a podle své matky byl tento krvezrádce a budiž k ničemu sympatizující s mudly jen přítěží a ostudou rodiny, ležel od svého návratu z Bradavické školy čar a kouzel u sebe v ložnici za zavřenými a několikrát zapečetěnými dveřmi. Upřeně hleděl do stropu a úporně se snažil dostat mimo svoje tělo, bohužel se mu to nedařilo. Opatrně se otočil na bok a paže si obtočil okolo trupu, měl pocit, že kdyby to neudělal, mohl by se rozpadnout na malé části. Pokoušel se neutápět v sebelítosti, což mu ovšem velmi ztěžovalo místo, kde žil. Tmavý pokoj, jako by nebyly schopny ani paprsky teplého zlatého světla udělat útulnějším, a všude rozprostírající se nepořádek člověku náladu taky moc nezlepšil. Komukoli jinému by tohle místo jisto jistě učarovalo, jenže Sirius tu neměl nikoho, připadal si osamělý a momentálně si nadával do hlupáka. Měl předpokládat, že si pro něj na nádraží nikdo nepřijede, že bude muset jít domů sám jako obvykle, ale jak měl tušit, že pár uštěpačných poznámek, které vycházely pouze z jeho nevyslovené lítosti a hlubokého smutku, rozzuří jeho matku a otce natolik, že mu provedou tohle? Promění jeho tělo ve skoro nepouživatelnou schránku pro ducha. Tolik ho to bolelo a ještě víc ho vytáčelo, že mu na tom stále tak záleží. Nikdy by to před nikým nepřiznal, snad ani před nejlepším přítelem, protože dělat ramena, to byla jeho jedniná šance k úniku přes reálnými pocity. 
Ozvalo se zaklepání, spíš zabušení, na dveře a následně i krákavý hlas:
"Vaše matka si přeje, abyste pomáhal s přípravou!" Sirius si odfrkl. To tak, neměl nejmenší zájem na tom, udělat bratříčkovi radost. Když se ani po dvou minutách neozval, rozhodl se Krátura odejít. Určitě šel žalovat... A co? Malej hajzl, jednou za všechno zaplatí, jednou mi všichni zaplatí.  Znovu ten podivný pocit v břiše a ošklivé zakručení. Vzpomněl si na hodinu přírodopisu s jedním z domácích učitelů, kolik mu tenkrát bylo? Devět? 
...hladovění není pro tělo vůbec přínosné, bude si totiž na příště dělat tukové zásoby, navíc když máte prázdný žaludek dochází ke tření jeho stěn a odírá se ochranná vrstva, takže pak díky kyselinám může docházet ke vzniku žaludečních vředů. Dále ...
Je zvláštní, jak si člověk pamatuje utčité situace naprosto do podrobna. Pevně semknul oči a snažil se usnout, snad ještě pár hodin vydrží. Jaká škoda, že není možné vykouzlit jídlo. 
Probudil ho hluk, který se rozléhal po celém domě. Oslava začala. Zvedlu ruku a promnul si oko, i tento nepatrný pohyb ho stál zatnutí zubů a překonání bolesti. Zaplatil za svou upřímnost, kterou jeho rodiče nazývali drzostí. Ano, byla pravda, že byl tvrdý, ale to ho taky od mala učili, sklízí ovoce své těžké práce. Hořce si povzdechnul a posadil se. Zatočila se mu hlava, podíval se na své třesoucí tělo a udělalo se mu zle. Tohle zbylo z toho tolik obdivovaného Siriuse Blacka, po tomhle tolik toužily všechny dívky v Bradavicích? Upřímně je nechápal. Jeho žaludek už byl v křeči a on se naučil ignorovat ten zvuk, který nyní doprovázel i specifický druh bolesti. Přece tady neumře, popadl hůlku a přímo do krku si lil proud vody, očekával, že křeč a bolest poleví, k jeho údivu se jeho stav snad ještě zhoršil. To rozhodlo, vstal, zrušil všechna kouzla, jimiž zapečetil dveře, hůlku hodil na postel a vydal se dolů. Připadal si tak slabý, ale na tváři vykouzlil naprosto neutrální, nic neříkající výraz. Co na tom, že ho matka bude urážet, má stejné právo jako oni jít se najíst a vzít si co chce a přesně to měl v plánu. 
Už z posledního schodu byla cítit ta příšerná nabubřelos a snopskost celé oslavy. Zvedal se mu žaludek, ale také cítil něco jiného, závis. Kdy naposledy měl on takovou oslavu? Ano vzpomínal si, jeho jedenácté narozeniny, ještě před tím, než odjel do Bradavic. Prošel halou až do obyvacího pokoje. Pozdravil několik hostů, nažil se působit co nejméně nápadně a spěchal k velkému stolu s mísami plnými jídla. 
"Támhle je," uslyšel za svými zády, "Siriusi, tvoje matka na tebe není pyšná." Slova vyšla z úst dámy ve středním věku, poznal jí, jeho teta Druela. Doufal, že mu neudělá moc problémů.
"Dobrý večer," řekl odměřeně, sáhnul po talíři a lhostejně začal nakládat jídlo.
"Nedělej mé sestře problémy," řekla z ostra a otočila si ho obličejem k sobě, "nelíbí se jí tvé paktování s mudly..."
"Ne nelíbím se jí já, jako celek, už jenom ta věc s nebelvírem..." Jeho teta zkřivila tvář, jako by řekl něco obzvláště nechutného.
"Ano, to je politováníhodné, ale jak vidím, tobě to nevadí..." 
"Ne, to opravdu ne, je to to nejlepší, co mě mohlo potkat, když dovolíš..." Obešel ji a naprosto nezpůsobně do sebe cpal večeři. Jeho teta za ním povýšeně a znechuceně hleděla. 
"Siriusi? Ah, jsi to ty, můj milý bratránku," ozvalo se z rohu místnosti. Jeho sestřenice. Došla až k němu a zašeptala mu do ucha: "Čekala jsem, kdy se objevíš, krvežrádče!" 
"A já zas doufal, že tě neuvidím, víš, kazíš mi chuť k jídlu," oplatil jí. Vlastně vůbec nevypadala špatně a v ruce držela špičku s doutnající cigaretou, po té Sirius zašilhal, jak dlouho už neměl? Že by se dostavily abstinenční příznaky. Bellatrix se nepěkně zasmála.
"Dal by sis?"
"S tebou nikdy," zněla odpověď. "Mimochodem, co tu děláš, neměla bys někde olizovat boty svému pánovi?" Bella neskutečnou rychlostí tasila hůlku a zaujala útočný postoj. 
"Tohle už nikdy neříkej, sloužím mu, jak nejlépe dovedu a nechtěj, abych ti dokazovala, že my - totiž jeho přívrženci - máme opravdovou moc, o které se tobě ani nesnilo!" Sirius se ušklíbnul, bavilo ho ji provokovat. Rychlým pohybem ji zbavil cigarety a požitkářsky popotáhl. 
"Hmm, sestřeničko," protáhl pohrdavě, "oba víme, že ty jsi skvělá, jenomže já, já jsem prostě dokonalý," usmál se a špičku jí hodil k nohám. Něco jako hozená rukavice, běžně by to nic neznamenalo, jenže pro Trix to bylo neskutečné ponížení. Jako házet klacek psovi. V očích se jí nebezpečně zablesklo a Siriuse málem skolila přesně mířená kletba. Po jeho úskoku však místo něj zasáhla starou vázu z čínského porcelánu, byla na kusy. Hosté se obezřetně podívali, co se děje. Se vší tou jejich pýchou a nabubřelostí, kterými Sirius tak opovrhoval. Přejel je povýšeným pohledem, otočil se zády k nim a teatrální chůzí, jako by jim všem říkal nesaháte mi ani po kotníky, odcházel pryč.
"Siriusi Blacku!" křikla za ním jeho matka. Zle se usmál, bude se hádat, chce se hádat a klidně až do krve! Naposledy se otočil a jeho matka z jeho očí četla jasnou výzvu. Tolik jí to rozčílilo. Rázným krokem se vydala za ním. Čekal na ni v hale.
"Jak jsi jen mohl takhle klesnout! Musíš nás neustále ponižovat? Stále hloub a hloub! Jak si přeji, abych tě nikdy neporodila!" Tohle bolelo. Zasluhuje si to odplatu a neméně krutou.
"Vy ponižujete mě, jako za svou rodinu se za vás stydím! Nesaháte mi ani po kotníky a ty jako má matka, možná jsi mi dala život, ale to je vše, nejsi moje matka, jsi zmije!" Udělala k němu dva rychlé kroky a vrazila mu facku, dlouhými nechty ho při tom nepěkně poškrábala.
"Po mudlovsku? Jak jsi ubohá," prohlásil, držíc si tvář. To byla poslední kapka. Naprosto nečekaně se najednou válel po zemi v neuvěřitelně bolestivém sevření. Zakázal si křičet, ale v očích cítil slzy, se kterými si nedovedl poradit. Do místnosti vešla další osoba, jeho otec? Walburga zrušila kletbu. Tiše vzdechnul a postavil se na nohy. Hlad už neměl, naopak, chtělo se mu zvracet.
"Už nejsi můj syn, nechci tě už nikdy vidět!" pronesla jeho matka a otočila se k němu zády. Sirius šel směrem ke schodišti, jenž vedlo do vyšších pater.
"Kéž bychom měli dva takové syny jako je Regulus." Jeho otec vzal svou ženu kolem pasu a šel odcházel s ní pryč.
"Jo, dva takové ubohé sraby bez jediného nápadu, dva tupce tak podobné vám samotným," sykl nenávistně. Jeho otec to zaslechl, to neměl, nebylo to pro jeho uši. Přiskočil k němu a jedinou kletbou ho srazil k zemi. 
"Kde je úcta hochu?"
"Úctu si nevynutíš, musíš si ji zasloužit," odrecitoval a zhluboka oddechoval Sirius. Staré rány se otevřely, začalo ho bolet celé tělo. 
"Kolikrát jsem ti říkal, že si máš dávat pozor na to, co říkáš, kolikrát a stále si to nepamatuješ... možná se to takhle změní... CRUCIO!" Sirius vykřikl, ale nikdo shostu si toho nevšiml nebo dělal, že si nevšiml. Bolest byla nepředstavitelná, na každnou jeho buňku nalévali kyselinu, krájeli ho na malé kousky nebo mu na několikrát lámali žebra? Ustalo to. Bude bojovat, srabi, hůlku má nahoře a ani se nemůže bránit. 
"Žádná změna," utrousil a pokusil se zvednout. 
"Změna, dobrá!" křikla jeho matka a poslala proti němu střepy z rozbité vázy. Tohle už nevydržel a omdlel. Jeho mysl se točila pouze ve víru barev, motala se mu hlava, když už to vypadalo, že zvládne vstát, objevil se jeho bratr.
"Ubožáku," řekl a neohletuplně mu vytáhle střep z paže. Teatrálně ho odhodil pryč a s nepěkným úšklebkem mu uštědřil kopanec do obličeje. Sirius opět ztratil vědomí.  
Probudil se brzy ráno, slunce ještě nevyšlo, všimnul si, že ležel o dva metry dál, než ho zasáhlo kouzlo jeho matky. Asi se zvládl doplazit o něco dál. Pravděpodobně o něj zakopávali, když šli spát do svých ložnic. Posadil se a sáhl si rukou na obličej. Všude zaschlá krev. Došoural se do svého pokoje, snažil si sbalil věci. Zjistil však, že si nemůže vzpomenout na zaklínadlo. Musel to tedy udělat pomudlovsku. Trvalo to o mnoho déle. Hlava mu třeštěla.
No a co teď? řekl si v duchu, a srdce se mu sevřelo. Promítl si celou situaci ze včerejšího večera.
"Už nejsi můj syn, nechci tě už nikdy vidět!" A náhle pocítil obrovskou úlevu. Konečně udělala to, co si přál, aby udělala už tak dávno. Zřekla se ho. Je volný.
"Nemusím je už nikdy vidět," zašeptal do ticha a smutně se usmál. 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co si myslíte o první kapitole mé první povídky?

Jo, bylo to pěkné!
Na první povídku to docela ušlo
Radši to zabal

Komentáře

1 LentilQa | Web | 13. prosince 2007 v 15:21 | Reagovat

Na mém blogu je vánoční soutěž. jestli ráda něco píšeš, tak se určo přihlas!!!

2 Sárush | Web | 4. ledna 2008 v 15:58 | Reagovat

Hej, ty jo... docela v pohodě, ti to jde! :)

3 maggie | Web | 20. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

bezvadný!!:)fakt krásná kapča...jdu dál!!

4 mystery-diamond | Web | 24. března 2008 v 12:59 | Reagovat

wow! tak to vypada slibne!

5 Kačííííííí | E-mail | Web | 12. září 2008 v 9:34 | Reagovat

Ahoj Lidičky !!! Super blog !!! Plsky koukni se taky na ten muj !!! Prodávám LEVNĚ věcičky z korálků !!! Díky a papa

6 Gaia | Web | 28. listopadu 2009 v 11:55 | Reagovat

Vazne je tohle tvoje prvni kapitola vubec? Protoze to tak vubec nevypada, spis to vypada, jako bys uz byla profik :D moc se mi libila

7 Drow | 2. září 2010 v 21:11 | Reagovat

Tohle je opravdu dobrá kapitola...pokračuj ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama