10.kapitola Večeře aneb rodiče mají vždy "skvělé nápady"

31. prosince 2007 v 18:15 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Další kapitolka, protože se říká, jak na nový rok, tak po celý rok. Tak mi přejte, ať na povídky mám i nadále tolik času!
Šťastný nový rok, a zábavu při jeho slavení přeje Tracy.

Čas večeře se naplnil, ale dívkám na pár minutách nesešlo. Tohle bylo na dovolených, krom odpočinku, to nejdůležitější, vypadat dobře a taky se tak cítit. Mar si do hladka vyfoukala vlasy a nasprejovala je pro větší lesk, kolem hlavy pak omotala stuhu. Oblékla si šaty v přírodních barvách, s velkými ornamenty, které byly u kolen mírně podkasané. Zavázala je za krkem, tedy už nepotřebovala žádný náhrdelník, pouze mohutný náramek na ruku a boty na klínku, dílo dokonáno. Lily si oblékla volné bílé kalhoty, byly skoro průhledné a k nim zelený volánkový top na jedno rameno. Do vlasů zapletla pár květinek a na nohy obula sandálky s korálky. Mohlo se jít. Líčení nebylo nijak složité ani výrazné, nejdou přece na párty, ale na konvenční večeři s rodiči.
"Co můj výraz?" zeptala se Lily. Mar zakroutila hlavou.
"Ještě se budeš muset hodně naučit," zněla odpověď. "Zkus ty koutky zvednout méně násilně," radila.
"Ještě že budeme jíst," prohlásila Lily a těsně před vchodem do jídelny nasadila skutečně neutrální výraz.
"Ahoj, já jsem Jane Potterová a tohle je můj manžel Joe," představovala se brunetka střední postavy.
"Těší mě, já jsem Marry a tohle je..."
"Já vím drahoušku, tohle je ta slavná Lily Evansová. James nemluví skoro o nikom jiném z vaší školy!" podávala jí ruku paní Potterová a Lily ji stiskla, vrhla přitom po Jamesovi vražedný pohled.
Marry se okřikla za svou nadutost, bylo jasné, že tu bude jako páté kolo u vozu, Jamesovy rodiče musela samozřejmě zajímat Lily. Lily do níž byl James dle svých slov blázen.
"Jane, už je nech," zašeptal pan Potter své manželce do ucha a odsunul jí židli, aby se mohla posadit.
"Smím?" zeptal se James a odsunul židli pro Lily, ta na něj vyvalila oči, ale sedla si. A potlačila chuť mu vynadat za to, že jí opět svými hloupými řečmi přivedl do trapné situace.
"Co se stalo, pan James Potter zjistil, co je to slušné chování?" sykla na něj. Překvapil ji.
"A slečna Evansová na něj asi právě zapomněla," konstatoval suše James, "stačilo by, kdybys mi poděkovala."
"Děkuji!" odsekla a soustředila se na okraj ubrusu. Proč ji ten kluk tak rozčiluje? Bylo by nejlépe, kdyby nemluvil. Netušila jak, ale na mysl jí přišlo jedno řešení. Tím by mu pusu určitě zacpala a tušila, že by se moc nebránil. Jenže Potter-Evansová, to by nešlo.
"Tak už víš, co chceš dělat, až vyjdeš školu?" začala opět s vyptáváním paní Potterová.
"Ehm... Co- co prosím?" vytrhla se ze zamyšlení Lily.
"Kde chceš po škole pracovat?" zopakovala otázku paní Potterová.
"No, chtěla bych být lékouzelnice," odvětila a rozpačitě se usmála, "pomáhat lidem, být s nimi v kontaktu." Takhle nahlas to vyznělo dospěleji, než když nad tím jen uvažovala.
"Konečně něco rozumného - vem si z ní příklad, Jamesi!"
"Mami, lékouzelnice je povolání pro holky a pro..."
"Pro naše růžovoučké bratříčky," špitl sladkým hláskem Sirius a sjel Jamesovi po stehnu rukou. Mar se uchechtla. Starší osazenstvo stolu se rozhodlo tenhle výrok ignorovat.
"A co chce dělat váš syn, že mu vtom tak bráníte?" zajímalo pana Evanse.
"Ten blázen chce být, stejně jako Sirius, bystrozor!"
Ano, o tomto už Mar i Lily slyšely, jenže vyslovené takhle to bylo jiné, jako příslib budoucnosti, té dospělé a ničím nenalinkované.
"No, tak tomu se říká odvaha, vzhledem k vy..." začal pan Evans, ale jeho choť do něj šťouchla loktem, tak toho radši nechal. Stejně o něm věděl jen málo. Jen to, co jim Lily řekla. A že jim toho neřekla moc, nechtěla je strašit, na druhou stranu bylo pro jejich dobro, aby o případném nebezpečí věděli.
"No, už to nesou, přeji všem dobrou chuť," popřál pan Potter a pustil se do jídla. Po čtvrt hodině se někdo konečně zeptal na to, na co ostatní hledali odvahu.
"Ha ho to hlastně híme?" Byl to Sirius s plnou pusou, pár kapiček potravy dopadlo na ubrus. Lily nesnášela nespolečenské stolování, připadalo jí to nechutné. Nakrčila nos.
"Co jsi to říkal?" nechápala paní Evansová.
"Chtěl se zeptat, co to jí," pohotově přetlumočil James.
"Tuším, že žaludek obří sépie plněný rajčatovou omáčkou," objasnil pan Potter, "prý je to zdejší specialita!"
"Co?" zařval Sirius a všechno vyplivl zpátky na talíř, za to si ovšem vysloužil pohlavek od paní Potterové.
"Takové plýtvání jídlem!" vysvětlila důvod kárného trestu.
"Co by za to daly děti v Africe," přisadila si Lily.
"No, docela se bojím zeptat, co to mám na talíři já," pípla Marry a zkoumala svoji porci.
"Myslím, že je to jen obyčejný steak ze žraloka," okomentoval to pan Evans.
"No, čekala jsem něco horšího," oddechla si Marry.
Večeře se přehoupla do své poslední fáze a už se čekalo jen na dezert. Holkám se manželé Potterovi zalíbili, přestože měla Jimmyho mamka občas zvláštní dotazy. A Lilyini rodiče z nich byli naprosto nadšení. Lily k Mar šeptla něco ve smyslu, že se její rodiče obávali styku s kouzelnickými rodinami, kvůli svému nekouzelnictví. S Potterovými jim to ale zjevně vrásky nedělalo.
"A co vůbec děláte zítra?" změnila téma hovoru už po kolikáté paní Potterová. Většinu konverzace obstarávala ona.
"No, chtěli jsme zopakovat ten výlet na Krétu, když to nevyšlo dnes," ochotně odpovídal pan Evans.
"Romantický výlet ve dvou, to je krása!" rozplývala se paní Potterová.
"Jak ve dvou?" zasekla se Mar. "Rodinný výlet, my s Lil jedem taky."
"Vyloučeno, drahoušku, Lilyini rodiče potřebují chvíli sami pro sebe!"
"No a co my?" stále nechápala zrzka. Měla podezření, že se k něčemu schyluje, ale utéct před tím nestačila.
"Pojedete s námi do Říma, že Joe?"
"Děkujeme za nabídku, ale my..." chystala se odmítnout. Další den s Jamesem Potterem, to by nedopadlo dobře. Nesmí se do toho uvrtat víc, než je nutné. Stejně už její mozek byl za přípustnými hranicemi.
"Žádné ale. Čekáme vás zítra v devět ráno ve vstupní hale!" usmál se pan Potter, jeho hlas však zazněl velmi autoritativně. Lily se nadechla, musela na vzduch. Hned. Z posledních sil, ale co nejslušněji se omluvila:
"No tak my s Marry už asi půjdeme, musíme se na to vyspat."
"Moc děkujeme za pozvání, bylo to super," usmála se vděčně Marry a i s Lily zmizely.
"Co se jim stalo?" ptala se paní Potterová.
"Neposedné mládí," prohlásil pan Evans a políbil svoji manželku.
"Tak my už snad taky půjdem," zvedl se James a zatahal Siriho za rukáv.
"Bylo to skvělý určitě to musíme zopakovat! Na viděnou," mávnul na Evansovy.
Noc, tak pokojná a klidná, přišla se závojem snů, které stejně zjevovaly jen výplody mysli, tajně uschované v podvědomí. Kdo se na své sny může zlobit? Na sny nikdo, ale dotěrné sluneční paprsky, které ohlašují nový den, vás rozladit mohou, obzvlášť pokud jste se na ten den netěšili a radši byste zůstali u snění.
"Vstávej Mar, nebo přijdeme pozdě!" budila svoji kamarádku Lily. Střídaly se, jednou chtěla spát ona pak zas Mar.
"Ale, najednou už se ti tam chce?" brumlala do polštáře Marry. Lil se zakabonila, ty narážky si vyprošovala.
"Ne kvůli nim, ale kvůli tomu kam pojedeme, Řím - to bude skvělý! I když jejich přítomnost to trošku kazí. Ale stejně to bude super..." Vlastně si to, od toho co vstala, snažila vsugerovat. "No tak vstávej!" křičela Lily, protože Mar se jen převalila na druhý bok.
"To je křiku, dyť už vstávám," ujišťovala kamarádku. "Řím, bude úžasný," zatrylkovala a do kabelky strčila naditou obálku. Obchody a konečně Prada boty, její první za život, nemohla se dočkat.
"To je dost, že jdete. Mysleli jsme, že budeme muset bez vás," usmíval se na příchozí pan Potter.
"Dobré ráno," pozdravila Marry. Byla vyspaná do růžova, dnes ji nikdo nerozčílí.
"Dneska ti to moc sluší," zalichotil James Lily, která se vší silou snažila neztrácet sebekontrolu. Mari ji podcenila, udržela si tvář.
"Ty taky nevypadáš nejhůř," oplatila mu a usmála se na něj.
"Evansová, konečně si poznala, že sem pro tebe ten pravej?" zašeptal už jen jí.
"Ne, ale poslat tě do patřičných míst před tvými rodiči, by bylo značně nevhodné a navíc si nechci kazit výlet," vysvětlila také polohlasem.
"Sexy MJ," zašeptal jí do vlasů Sirius, asi nechtěl zůstat pozadu za Jamesem.
"Jo to o mě říkají," odvětila bez zájmu. Otočila se na něj. "Výprodej u Armaniho?"
"Všimla sis," konstatoval.
"No tak, mládeži, kde se flákáte, už na vás 20 minut čekáme dole v autě!" přihnal se pan Potter, který si asi necelé dvě minuty myslel, že ho následují v pochodu k autu.
"To my ne, tati, to jen slečny se ne..."
"Tohle se nedělá, Jamesi, myslím, že tě budu muset konečně naučit pravidlům slušného chování!" řekl pan Potter a Lily dodala:
"Když mu říkám, že se chová jako... neposlouchá mě!"
"Ale, ale, co to slyším, James se chová ve škole ošklivě?" smál se a přeměřoval si syna pohledem.
"To není pravda, já se chovám slušně vždy a všude!" odsekl James a dělal na oko uraženého.
"No tak už pojďte," vyzvala je Marry a šla.
"Konečně rozumné slovo," přitakal pan Potter.
Cesta autem proběhla v klidu. Až podivuhodně. Mar pročítala kapesního průvodce a zajímavé pasáže četla nahlas, Lily většinu cesty četla nějakou školní učebnici a James se Siriusem hráli kouzelnické karty. Kolem dvanácté už byli v Římě.
"Kam chcete nejdřív?" dotazovala se paní Potterová.
"Na Koloseum!" vyhrkla okamžitě Marry. ,,Chci se podívat, jestli je doopravdy tak strašně obrovský!"
"Souhlasím, jdeme na Koloseum," přikyvoval pan Potter.
"Ale já mám hlad," pohladil si James prázdné břicho.
"Nemysli pořád jen na sebe Jamesi!" okřikla ho paní Potterová a pak mírněji dodala: ,, Po Koloseu zajdeme na jídlo, souhlasíte?"
"No, já bych radši hned na to jídlo... ale spokojím se i s tímhle návrhem," změnil ihned názor po Lilyině pohledu.
Jakmile dorazili k onomu monumentu Mar nezavřela pusu:
"... miluju antiku, je to jedno z nejúžasnějších období a je to tady opravdu obrovský a tak krásný, škoda, že nežiju před asi 2000 lety, chtěla bych se podívat, jak vypadalo, když bylo ještě celý a plný římanů a..."
"Zadrž MJ, protože jestli ty bys byla divák, tak my s Jamesem bychom byli gladiátoři, a umřít nebo zabít... to se mi nechce," zarazil její básnění Sirius. Lily se po něm ohlédla. Věděla, že Mar nemá ráda, když ji někdo přerušuje. Navíc měla pravdu. Antika byla skvělé období. Už na to zase myslí, zavřela oči a prodýchala to. Když je otevřela, měla před nimi květ. James jí ho s úsměvem zapletl do vlasů.
"Vůbec se neumíš radovat," spražila Tichošlápka Marry. Když už skoro hodinu chodil a kritizoval, co jen se dalo.
"Ale umím, radoval bych se kdybys mi dala... pusu a začala se mnou chodit." Mar se zašklebila, dát... hm to možná, chodit? Rozhodně ne. Sirius se také pousmál. Opravdu. Ani jeden neměli o vážný vztah zájem, ale bavit se o tom... zrovna s ní, to byla docela legrace.
"Víš, co si můžeš..." zavrčela, "děvkaři."
"Od tebe to sedí," poznamenal sarkasticky.
"Jak chceš a teď mi dej pokoj, chci si to tu užít!"
"A máš s kým?" nabízel se zase a oči se mu jen blýskaly.
"Já to tentokrát nemyslela takhle! Vážně nedokážeš myslet na nic jinýho než jen na sex?! Horší než já..." dodala tiše jen sama pro sebe.
"To teda dokážu," oponoval, "mám hlad."
"Ty seš vážně úplně střelenej!" Proč v ní tyhle jeho dětinské hlášky vzbuzovaly sympatie a vždy ji dokázaly pobavit?
"Víš, že ti to mnohem víc sluší, když se směješ?"
"Nezkoušej to na mě Blacku, stejně se ti to nepovede!"
"Tak, mládeži, pokračujeme v cestě," popohnal je pan Potter.
"Jídlo!" zařvali kluci společně a hnali se k východu.
"Kluci," odfrkla si Lily.
"No jo, ale mně se odtud ještě nechce, mně se tady líbí," zaprotestovala Marry a ani se nehla.
"Tak si tady zůstaň, ale můj žaludek už se taky hlásí o přísun potravy." Lily se k ní otočila zády a dodala: "Měj se."
"Počkej!" zavolala na ni zklamaně a rozběhla se za ní.
Oběd ku podivu proběhl nad očekávání klidně, stejně jako cesta. Vůbec se dnes všichni snažili před Potterovými ovládat. Možná k tomu přispěla skutečnost, že Lily a James seděli na opačných koncích stolu a rozhovoru se účastnili hlavně právě Potterovi. Po dlouhém čase zavládl stav zdánlivé pohody.
"Chceme být taky chvíli sami, tak, kluci, dejte pozor na holky, nikde je neztraťte..."
"Jasně, mami, budeme je hlídat jako oko v hlavě," mrkl na Siriho James.
"To ne, to nám nemůžou udělat!" kvikla Lily k Mar.
"No, snad to ve zdraví přežijem," zareagovala Marry.
"S nima? To v životě ne!" pípla Lily a tvářila se jako by jí někdo umřel.
"Klid, Evansová, nic se vám nestane, za to dám ruku do ohně," řekl James.
"Svoji nebo nebo cizí?!" zeptala se rýpavě. James se usmál a pročísl jí vlasy prsty. Byly tak hladké, až na jeden úzky spletený copánek, ve kterém dnes trůnila květina, co jí dal.
"Měl by sis vážně dávat pozor, aby ti neshořely, jestli je nedáš pryč," sykla Lily, "nesnáším, když mi někdo sahá na hlavu!"
"No tak, zlato, klid," škádlil ji James. ,,Dyť sem toho zas tolik neudělal!"
"Tak my jdeme, sejdeme se tak kolem sedmé u auta," oznámil ještě pan Potter, vzal svou manželku kolem pasu a oba odkráčeli.
"Tak, a co teď?" vzdechla Marry.
"Nepůjdeme se projít po městě?" navrhl Sirius a vstal.
"Že by první rozumné slovo z úst pana Blacka?" rýpla si Lily, Sirius na ni hodil ublížený pohled a vyšel ven z restaurace.
"Kam teda teď půjdem?"
"Rozhodně to vemem přes Vatikán!" rozhodla Marry.
Několik hodin se jen tak procházeli po městě a prolézali všemožné památky, kostely, muzea, prostě vše, co se dalo. Nejvíce si to užívala Marry, která se dostala dokonce i do svého vysněného obchodu. Nadšeně si nesla tašku s těmi najkrásnějšími botami na světě, jak prohlásila hned po koupi.
"Víte, kde jsme ještě nebyli?" tázala se Lily.
"U fontány di Trevi?" hádala Marry a Lily přikývla.
"Copak, Johansonová, chceš mi dát konečně tu pusu?" zeptal se sladce Sirius. "Na to já ale nepotřebuju mít za zadkem nějakou ujetou fontánu," obeznámil ji Sirius a roztáhl ústa do širokého úsměvu. Mar vytáhla špičku, do ní zasadila cigaretu a nabídla i všem ostatním. Jediný, kdo přijal byl Sirius.
"Kdybych tě chtěla políbit, udělám to a zbytečně nežvaním," setřela ho, "máme spoustu času a je to architektonický skvost." Popotáhla z cigarety a kouř foukla Lily do obličeje. Věděla, jak strašně to zrzka nesnáší, ale chtěla ji vychovat, aby si zvykla. Lil se zašklebila a rozehnala kouř rukou.
"Souhlasím," kývnul James, který vycítil šanci.
"No dobře, tak jdeme," rozťal debatu Tichošlápek. Naštěstí byli jen kousek od centra, stačilo projít dvěmi ulicemi a byli na místě. Fontána vypadala monumentálně už z dálky, ale z blízka byla absolutně ohromující.
"Je ještě mnohem velkolepější a krásnější než jsem čekala," rozplývala se Marry oči upřené na sochy, jež fontánu zdobily.
"Ok, není ujetá... ten, kdo to tesal, věděl, co dělá," prohlásil uznale Sirius.
"Takže už ti nevadí, že jsme sem šli?" dotázala se Marry.
"No tak, znám i lepší místa... třeba vířivku nebo pláž... ale ta fontána ujde," odvětil Sirius.
"Nepůjdeme se podívat blíž?" napadlo Lily.
"Já blíž nepůjdu, nechci se namočit," odmítl Sirius a urovnal si límeček od košile.
"Marry?"
"Promiň, Lil, ale ještě si potřebuju něco zařídit!"
"Tak fajn, půjdu sama," oznámila Lil a odešla.
"Jdu si najít nějakého kluka na tu pusu," řekla Marry a též se otočila k odchodu.
"Co ta pověst, MJ? Hledáš si životního partnera?" ušklíbl se Sirius.
"Neříkej mi pořád MJ! Je to hnus. A ne, nevěřím na pověry a líbačka u fontány je klasika, takže z dovolením," poodstoupila o několik kroků od nich a zaklepala na rameno prvnímu klukovi, který se jí líbil. Než stačil cokoli říct nebo udělat, políbila ho.
"Ta holka má kuráž, co?" zasmál se Sirius a koukal se jejím směrem.
"Snad si se nám nezamiloval?" zatvářil se James hraně zděšeně.
"Já zamilovanej nejsem, ale ty jo, tak se chop příležitosti!"
"Hele, já to zvládnu, dej mi čas, jednou snad konečně pochopí, že jsem pro ni ten pravej."
"Vsadím se, že jí tu pusu nedáš."
"Fajn, tak se vsadíme, ale o co?"
"Dám ti galeon za to, když ji teď políbíš!"
"Tak do toho nejdu, jeden ubohej galeon? Chci minimálně desetinásobek, je to rizikové."
"Zapomeň, deset je moc za jeden ukradnutý polibek."
"Vidíš, bojíš se prohry."
"Ne, nebojím!"
"Dokaž to!"
"Dobře, dohodnuto. A co dostanu já, když vyhraju, jako že vyhraju..."
"Platím celou jednu pařbu U Tří košaťat."
"Tak to beru, hochu." Plácli si a James se vydal za Lily. Stála u fontány, nechala na sebe dopadat mikroskopické kapičky vody, i tak to bylo osvěžující.
"Ahoj," pozdravil, "jsi tady tak sama."
"Nikdo se neuráčil se mnou jít," řekla úsečně a mrkla, velice pomalu. Ne na něj, spíš jako by chtěla zavřít oči, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Měla tak úžasné oči, tak velké a ta barva, jako dva smaragdy.
"Kdybys řekla mně, šel bych." Lily se zhluboka nadechla.
"Co že jsi poslední dobou takový galantní, ani jedno: Hej Evansová, půjdem na rande?! Nebo podobně, jsi milý..."
"Když mi o něco opravdu jde... zvládnu se tak chovat napořád, jestli chceš," usmál se a udělal krok blíž.
"Nedělej to," zašeptala a pokusila se ustoupit.
"Proč? Budeš křičet?" Nevěděl jak, ale měl tušení, že teď křičet nebude, jako by ho prosila, aby to nedělal. Ale proč? Nebránila se. Jedinečná šance, kořist je oslabená!
"To bych mohla," pokusila se o poslední záchranu.
"Tak do toho," vyzval ji a udělal ještě jeden krok k ní. Podívala se mu do očí, v tu chvíli měl její ruce okolo krku a svoje rty na jejích. Co se to...? Líbal ji. Poprvé. Prohloubil polibek a prudce si ji k sobě tiskl. Znenadání ho ale odstrčila. Zakopl a spadl do fontány, aspoň měla čas útéct. Nebylo jí ale přáno. Marry, s potutelným úsměvem stála vedle rozřehtaného Siriuse. Smál se přestože přišel o deset galeonů. Jak poznamenal, podívaná za všechny prachy...
"Wow, tak jaký to bylo, Evansová? Všechny Jimiho holky říkaly, že líbá výborně!" tleskal Sirius.
"Sklapni, Blacku!" zařvala Lily a odtáhla Marry na třicet metrů vzdálenou lavičku.
"Vidělas to? Nechápu, co jsem to udělala," řekla tiše, vyděšeně Lily a padla Marry kolem krku.
"Jejda klid, tak jsi líbala Pottera. Je možný, že tě má fakt rád," snažila se ji uklidnit Mar.
"To sotva," kvikla Lily.
"Proč?"
"Tys neslyšela Siriuse?" vzlykla Lily. "Všechny Jimiho holky říkaly že líbá výborně!" opakovala.
"Sirius je děsná kecka, navíc ho baví tě škádlit," utěšovala kamarádku Marry. ,,A jaký to bylo?"
"Já nevím!" prskla s náznakem zoufalství v hlase.
"Nedej na sobě vidět, že ti to nějak vadí, chovej se normálně, přirozeně," radila a naposledny ji pavně objala.
"Nejsem naštvaná na něho... i když, já nevím, ale asi hlavně na sebe. Kruci, to já jsem ho políbila, chápeš... jsem v koncích," usmála se nakonec. Nevypadalo to jako veselý úsměv, spíš smutný, ale ne povrchně, bylo to hlubší. "Líbá skvěle," hlesla a schovala zrudlý obličej do dlaní.
"Lily, ale víš co? Políbil tě tady, u téhle fontány," vyhrkla znenadání Mar.
"No a?" nechápala Lily.
"Nevěříš na pověry, že ne?" řekla značně provinilým hlasem. Až pozdě si uvědomila, že měla raději být zticha.
"Co se děje? Tak to vysyp!"
"No..." zaváhala, "o téhle fontáně se říká, že kdo se u ní políbí, zase se sem spolu oba vrátí."
"Blbost!" zašeptala. Vyděšení se jí ale zakrýt nepovedlo.
"Psali to v kouzelnickém průvodci... ale možná to fakt neplatí, možná je to jen nějaký reklamní trik," snažila se zachránit situaci.
"Kouzelnický průvodce? Ne, ne, ne," šeptala tiše zrzka, "to není možný a hotovo. Já si o své budoucnosti prostě rozhodnu sama! Vlastně jsem si... on ke mně přišel a šel furt blíž a blíž. Dement!" Mluvila dost útržkovitě, moc smyslu to nedávalo. Mar se zatvářila velmi podivně, praly se v ní různé pocitý, nakonec jen vzala Lil za ruku a krátce pohlédla na onu fontánu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Envy | Web | 31. prosince 2007 v 21:47 | Reagovat

Oooo já nevím, ale mě to přijde strašně dojemný a úplně si vzpomínám jak to vznikalo...:') To jak sem ti to říkala a tak. Já nevím sem nějaká přecitlivělá nebo já nevím to se mi vůbec nestává!!!:)

2 Betty | E-mail | 3. ledna 2008 v 19:59 | Reagovat

Dojemný a srandovní...já se z té holky zjevím...:)

3 .-.-.-. | 5. ledna 2008 v 22:57 | Reagovat

Přesná Máří...

4 Václav Klaus | 3. března 2008 v 17:57 | Reagovat

No já bych to komentoval asi takhle:Dnes je doba krachu ale tenhle příběh drží lidi pohormadě.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama