2.kapitola Nečekaná návštěva

16. prosince 2007 v 15:39 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Tak pro vás mám další kapitolku, jsem zvědavá, co na ni řeknete. :)
A pište mi komenty, abych měla zpětnou vazbu (byla bych vám vděčná, kdybyste napsali i něco pozitivního) tak příjemné počteníčko!



Přemístil se. Na jeho mysl vyvstanulo pouze jediné místo. Jeho druhý domov, kde se cítil sám sebou. Otevřel branku a prošel po dlouhé cestě lemované keříky a stromy k domovním dveřím. Zazvonil. V tu chvíli si uvědomil, jaká to byla pitomost. Kolik mohlo být čtyři, pět ráno? Za to mu Potterovi moc nepoděkují. Cítil se tak hrozně a to měl důvod spíše k radosti. Jeho stupňovaná deprese po návratu ze školy právě pravděpodobně dosáhla vrcholu. Měl pocit, že nejjednoduší věc, kterou by teď mohl uděla by bylo zemřít. 
Dveře domu se rozletěly a na prahu stál oproti normálu ještě víc rozcuchaný James v růžových trenýrkách s medvídky. Ospale zívnul a jedním okem prknul na příchozího.
"Ježiši Siriusi?" vypadlo z něho.
"Siriusi by stačilo," utrousil a pořádně si kamaráda prohlédnul. "Vracíš se do dětství nebo se řídíš heslem: Růžová je barva mužů?" otázal se a posledním slovům dodal mírně přiteplený nádech. James nad tím jen mávnul rukou.
"Dárek," zamumlal a poplácal Tichošlápka po zádech. Ten okamžitě bolestně sykl a zkřivil obličej.
"Pane Bože Tichošlape, měl by ses krotit. Ten sado-masochismus ti nedělá dobře!"
"Už ti říkal, žádnej Bůh, jen tvůj kámoš Sirius a věř mi, že kdyby se jednalo o sex..." James si ho důkladně prohlédnul. 
"Popral ses," konstatoval nakonec. "A nutně jsi u toho musel vysklít vytrínu, co?"
"Ne brácho, všechno ti vysvětlím, hele, nemůžem dovnitř?" 
"Jasně," vyhrkl James a pustil ho dovnitř. "Něco k pití?" zeptal se jako správný hostitel a pokynul k baru. 
"Jo, něco pořádně ostrýho," kývnul Sirius a posadil se do křesla. 
"Miláčku, kdo to je?" ozvalo se ze schodů. James sebou škubnul a mírně zrudnul. 
"Sirius, mami, a prosím tě, neříkej mi miláčku." Paní Potterová sešla v saténovém županu až do obývacího pokoje a sedla si k Siriusovi.
"Zlato, proč si neřekl, že přijedeš, nemám pro tebe nic nachystáno," začala. Sirius schoval obličej za prameny havraních vlasů. Paní potterová si jeho pokusu všimla a jemně ho vzala za bradu. Tiše vykřikla.
"To nic není," zahlaholil a odstrčil její ruku.
"Jsi nezodpovědný, když to říkáš. Jdu si pro hůlku a dáme to do pořádku." Vstala a zmizela na schodišti. James mu podal skleničku a lehce si přiťukli. 
"Na co si připijeme?" zeptal se James.
"Na mou svobodu," usmál se Sirius a vyprázdnil skleničku jedním douškem. 
"Nechápu..." podotknul jeho přítel a následoval ho se svou dávkou tekutiny. 
"Matka se mě zřekla," obeznámil ho s fakty suše a vytáhl střep ze stehna.
"Počkej až tu bude máti z hůlkou, nechtěla by mít krev na koberci," zasmál se Dvanácterák.
"Tos chtěl ne?" 
"Jo, ale nemyslel jsem, že k tomu budou takové bouřlivé emoce a krásný dárek." Ukázl na svůj obličej.
"To byla tvoje matka? Se vší úctou - teda spíš bez ní, ta ženská je magor a zasloužila by..."
"Chcípnout tou nejbolestnější a nejnepříjemnější smrtí spolu se svým drahým manžílkem!"
"Ale Siriusi," pokárala ho paní Potterová, "nemluv takhle a pojď sem na světlo, ať se na to podíváme." Sirius na ni hodil ztrápený pohled. 
"Je to nutné, vážně mi nic není."
"Kecá," řekl James a pomohl kamarádovi na nohy. Sirius se na něj rozladěně zašklebil, ale nakonec se přece jen nechal ošetřit.
"Siriusi, nic mi do toho není, ale neměl by ses prát na ulicích. Je to nebezpečné," začala Jamesova matka. 
"Já se nepral," oponoval Sirius. "A nechci se o tom bavit."
"No to budeš muset, jinak to nahlásím jako útok!" řekla o něco přísněji. Co měl dělat, lhát nebo říct pravdu.
"Byla to nehoda, byl jsem v baru a trošku pil a nějak se mi povedl rozbít skleničku..." vymýšlel si. James radši odvrátil pohled, svým rodičům nelhal nebo se o to alespoň snažil.
"Jistě, proto máš střepy i na zádech. Zlatíčko, nelži mi a ty už si jdi lehnout broučku," obrátila se na Jamese.
"Mami, kolikrát tě budu ještě prosit, abys mi tak neříkala," zaúpěl, "a nejdu, nejsem malé dítě a Sirius je můj kámoš."
"Dobře, tak mu běž nachystat postel," zaúkolovala svého syna paní Potterová. James se odšoural do druhého patra.
"Tak, co se stalo?" začala znovu. Sirius už neměl sílu. Strašně to bolelo, všechno. Celá jeho životní situace byla na hovno. Chlapi nebrečí, okřikoval se stále a hlídal si ty náznaky slz, co se sále tlačily ven.
"Pohádal jsem se s našima, vyhodili mě z domu, teda ne úplně, já... chtěl jsem aby to udělali, ale... Vážně se o tom musíme bavit?" zvedl k ní prosebně oči. Uviděla v nich takovou lítost, hlubokou bolest, až ji to zarazilo. 
"Ne," zakroutila hlavou a podala mus kleničku, "tohle vypij a jdi si lehnout, do rána by ses měl cítit lépe, ale ty jizvy asi ještě zůstanou."
"Děkuju," pokusil se o úsměv. 
"Není zač, pojď pomůžu ti do schodů," nabídla se a zavedla ho až k Jamesovi do pokoje, kde už pro něj bylo připravené lůžko. "Tak šup do postele a ať už vás nesliším."
"Jasně," mávnul rukou James a skočil na postel. Paní Potterová se zasmála a spokojeně na dva své syny koukala. Ano sice Siriuse neporodila, ale téměř jako její.
"A žádné lumpárny!" řekla ještě, že zmizela pryč. 
"Dobrou mami," ozvalo se dvojhlasně. Ani netušil, jak jí tím udělal radost. Vklouzla do ložnice.
"Co to bylo?" zamumlal její manžel do polštáře, jakmile zavřela dveře.
"Jamesovi přijel kamarád, byl ve špatném stavu, jakoby se s někým pral... jen jsem napravovala tu spoušť," ujistila ho a líbla na tvář. Už byl vcelku spokojený.
"A který kamarád, ten je asi povedenej co? Přijít v noci?!" zakroutil hlavou a protáhl se.
"Sirius a neříkej, že jsi to nedělal taky, to jsou takové ty klučičí blbovinky," usmívala se.
"No tak to se nedivím, dobrou noc," popřál jí a okamžitě usnul.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 maggie | Web | 20. ledna 2008 v 19:39 | Reagovat

jo...super!!:))

2 volopichlen tie komenta | 9. srpna 2008 v 16:10 | Reagovat

re v zatvorkach si si mohla odpustit

3 volopich | 9. srpna 2008 v 16:31 | Reagovat

no a este raz, kedze som to napisalo ako kokot: len tie komentare v zatvorkach si si mohla odpustit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama