7.kapitola Letní románky, proč ne?

26. prosince 2007 v 14:18 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Tahle kapitola se mi osobně dost líbí konečně nějakej děj, ale furt trochu slabej odvar oproti tomu, co bude následovat. Mimochodem Veselé vánoční svátky a šťastný Nový a celý rok
přeje Tracy

"Lily, počkej, co to do tebe vjelo?" doběhla Mar Lily.
"Co do mě vjelo, co do mě vjelo?!" rozčilovala se Lily. "Flirtuješ s ním!"
"Jasně, protože flirtovat s Blackem je jednoduché a úspěch zaručen, jako bys mě neznala. Ale dneska jsi to trošku přehnala, nemyslíš? "promlouvala Mar Lily do svědomí, to Lily zastavilo, otočila se a zlobným pohledem probodla Marry.
"Tak se s ním běž vyválet, když po tom tak toužíš," neovládla se Lily
"Tohle už je moc, jenom proto, že jsi ještě panna mi... závidíš a proto ty kecy!" křičela Marry.
"Závidět ti? Co? Že bys z fleku mohla být štětka?" To bolelo.
"Jsi ubohá, zahořklá šprtka Liliano Evansová! Dělej si, co chceš!"
"Fajn," odsekla Lily a zavřela se v koupelně. Tam se jí do očí vedraly slzy. Proto ty dva tak nesnáší, i když je nevidí, přinášejí do jejího života jen smutek. Ale co teď? Přemůže svou pýchu a omluví se? Ta poslední Marryina věta bolela. Myslela ji vážně?

Za půl hodiny se ozvalo odmykání a otevřely se dveře. Lily přišla až k Mar a zpustila:
"Marry, prosím promiň mi to, moc mě to mrzí, nemyslela jsem to tak, asi jsi měla pravdu. Jsem zahořklá, protože ačkoli se můj život jeví jako téměř dokonalý, já prostě nejsem štěstná... chybí mi pocit naplnění..." Mar se uchechtla, už se nezlobila, odpostila Lily, jakmile za sebou zavřela dveře koupelny, jen ji chtěla nechat v klidu vyvztekat.
"Vidíš, musíme ti najít kluka, já mám pocit naplnění téměř pořád!"
"Musíš pořád myslet jen na to jedno?"
"Ono existuje jiné naplnění?" podivila se.
"Ano, morální... psychické. Jsi jako kluk."
"Jo to slyším často," kývla Mar, "hele vše odpuštěno, tak se umyj a nahoď vyzáž hvězdy, protože valíme na kafe do kafárny."
"Kam?"usmála se Lily
"Do kafárny, moje slovíčko," řekla Mar.
"Tak jo." souhlasila Lily a vlezla do koupelny."Jsi vážně jako kluci... sex a jídlo."
"Ne to bylo jinak má drahá: drogy, sex a rock'n'roll." Mar si zapálila cigaretu a požitkářsky nasála.

"Už jsem hotová můžeme jít," oznámila Lily, když si dělala z vlasů drdol.
"No hurá, myslela jsem, že budu muset jít bez tebe, vždyť už jsou čtyři!"
"Nebrblej a pojď, máš být ráda, že jsem vůbec vylezla," prohlásila Lily a vyrazila z pokoje.
"Počkej," křičela Mar. Lily někde naprale navídanou vitalitu.
"Odpolední procházka vždycky prospěje," pochvalovala si Lily. V ruce držela zdobenou špičku a v ní byla zasazena tenka zigareta s jahodovou příchutí.
"Co říkáš na tuhle, mě se zdá dobrá," navrhla Mar ukazujíc na ucházející podnik.
"No já nevím," Ale to na Marry mrknul pěkný mladý italský číšník z vedlejší kavárny.
"Ne jdeme vedle," rozhodla Marry a táhla rusovlásku za sebou.
"No ta vypadá mnohem líp."
"Co si dáte?" zeptal se ten číšník, Marry zajiskřili oči.
"Už ne Mar ta letuška v letadle bohatě stačila!" zatrhla jí plány Lily. Stejnou otázku jim položila i rozladěná letuška v jejích letadle. Mar si z ní dost nepěkně vystřelila.
"Dobře takže, dva kopečky citrónové, dva jahodové, dva od zeleného jablka, dva čokoládové, jeden pistáciový a poslední ananasový, nezapomeňte na kopec šlehačky a čokoládovou a karamelovou polevu, no a posypte mi to strouhanýma oříškama nebo mandlema."
"Posypte mi to, snad nám to ne?" opravila ji Lily.
"Ne tohle je pro mě, teď můžeš ty, vlastně mi ještě přineste ledovou kávu, děkuji," řekla a zářivě se na všechny usmála, s číšníkem to málem seklo.
"Pro mě kopeček oříškové, tiramisu a kafé laté."
"Proč si toho nedáš víc?" divila se Marry. "Hubneš aby ses líbila Jamesovi?" odpověděla si na vlastní otázku Mar.
"Ne, ale myslím, že bych se neměla přejídat, když je v devět ta diskotéka."
"Co? To mi nikdo neřek, jak to, že o tom nic nevím?" zamračila se Mar. "Když to sním, bude mi z toho blbě a ani se nepohnu!"
"No tak řekni tomu číšníkovi, ale né už to přinesli," hlesla Lily, Marry se ale místo panikaření začala usmívat.
"Díky Lil, přivedla si mě na skvělý nápad," řekla Mar a gestem k sobě přivolala číšníka.
"Něco je v nepořádku?" tázal se zdvořile.
"Ne, všechno v tom nejlepším, takže si k nám můžeš sednout," zlehka mu přejela prstem po ruce. Na muže měl až moc hladkou kůži a takovou krásně do hněda. Pozvedla k němu pohled přes dlouhé žasy, kterými párkrát zakmitala.
"Já mám moc práce," vymlouval se, ale rukou nepohnul ani o milimetr. Jeho vnitřní boj Lily pobavil, věděla, že nemá šanci, Marry už ho měla v síti.
"No tak aspoň na chvíli, prosím," přemlouvala ho a čím dál víc se k němu přibližovala. 
"Tak dobře, ale jen na pár minut," souhlasil nakonec. Usadil se a krásně se usmál. Marry popadla lžičku a začala ho krmit
"Jedna pro tebe a jedna pro mě," ševelila a pořád se k němu tulila, dokud nebyl pohár prázdný. Doopravdy to bylo tak, že číšník snědl pohár sám, protože Mar akorát na lžičku vždy ke své porci něco přidala, ale toho si číšník nevšiml, protože měl oči jen pro Marry a její výstřih. 
"Jé už jsme to snědli, tak se měj," řekla Mar, otřela si zbytek čokolády jazykem z úst a číšníka od sebe lehce odstrčila.
"A dáš mi aspoň svůj telefon?" zeptal se číšník, který byl z jejího chování zmatený.
"Ne, protože žádný nemám, ahoj a přines účet prosím," odmítla ho chladně a hodila významný pohled po Lily, "takhle se to děla."
"Ty si ale ohromě vypočítavá mrcha!" zakroutila Lily hlavou a zaplatila.
"Nepůjdeme se ještě trošku projít?" navrhla Mar. I když ze zmrzliny snědla minimálně, ráda by to vychoila, navíc bylo tak nádherně. 
Těsně před šestou narazily na odlehlejší pláž, byla téměř prázdná. Ta nechutná romantika Marry pobuřovala, Lily z ní byla nadšená.
"Miluju brouzdání se v moři," špitla Lily a zatočila se s očima upřenýma na nebe. Vypadala opravdu šťastně.
"Jo, je to zábava," řekla Mar jen proto, aby nebylo ticho. Obě šli těsně na kraji, kam jen vlny dosáhly a boty si nesly v ruce. Došly k molu a sedly si na okraj, tak aby měly nohy pořád ve vodě. Po chvíli si lehly, vyhřáté molo krásně hřálo do zad.
"Ale řekni, ti dva se přece nechovali tak špatně, byla s nimi legrace," začala hnědovláska novou debatu.
"Máš pravdu, asi jsem si to jen nechtěla připustit," přiznala Lily. A nohou cákla trošku vody asi metr daleko.
"Teď mi řekni pravdu, líbí se ti James?"
"Řeknu ti to , až mi řekneš, jestli se ti líbí Black, a od kdy je Potter James?"
"Od toho, co se chová jako člověk a o Siriusovi ti nic neřeknu, protože to sama nevím."
"Změňme téma, to v té kavárně byl slušnej výkon," prohlásila uznale Lily. Mar zakroutila hlavou.
"Dík, ale byl to jen hloupej mudlovskej kluk."
"Odkdy si potrpíš na čistou krev?"
"Nepotrpím, ale na tomhle bylo vidět, že to bude typ jako Vernon. Šlo to až moc jednoduše, docela nuda."
"Toho mi radši nepřipomínej, jsem ráda, že tu s námi není Petúnie a Vernon, ten už vůbec, kdyby tady byli asi bych se zdvihla." Její kamarádka se uchechtla, poslední dobou Lily požívá zvláštní slova.
"Tak si užívej toho, že tady nejsou," doporučila Mar a zavřela oči, neusnula doopravdy, jen ji pohltil vír barev. Neuvědomovaly si, jak dlouho tam ležely, ale Marry probudilo pár kapek studené vody z moře na obličeji.Pak už slyšela:
"Myslíš že jsou mrtvý?" ptal se jeden hlas, ale druhý na to:
"To asi těžko vždyť se hejbaj"
"Máš pravdu a víš kdo to je?" znovu se ptal první hlas.
"No jasně že vím, to je přece MJ Johansonová a Lily Evansová z Nebelvíru," objasnil první hlas, ale na to už se Marry posadila a zadívala se na partu asi pěti kluků, které už určitě někdy viděla.
"Nazdárek," prohlásil ten, co je znal, "Jsem Jul (A/N: [džul] Julian) myslím, že jsme se už někdy potkali
"Teší mě já jsem Marry-Jane Joh.."
"Neboj my tě známe a Lily taky."
"Jo to je fajn, ale prosím neříkej mi MJ!" 
"Kdo to je?" zeptala se Lily.
"Jsem Jul kapitán Mrzimorského famfrpálového mužstva a tohle je Danny, můj nejlepší kámoš a nejlepší odrážeč na celé světě," usmál se na Dannyho a ten se na něj zašklebil. 
"A co tady děláte?" chtěla vědět Marry.
"Asi to stejné co vy!" odpověděl Danny a prohlížel si Lily od hlavy až k patě.
"A to je co?" dotazovala se Mar.
"Jsme tu na dovolené," dokončil větu Jul, "a kde vůbec bydlíte?"
"Hotel Dolce vita." 
"To je náhoda, my taky, jdete na tu diskotéku dneska večer?" vyptával se.
"Samozřejmě že jdeme," odvětila kladně a už si dělala chutě na tohoto pěkného sportovce. 
"Aha," pokračoval Jul, "doprovod už máte?" zajímal se. Lily to připadalo dost prvoplánové, ale co na plat, bude diskotéka a na tu nechce jít sama a kdyby náhodou došlo i na něco víc, přejela Dannyho pohledem, byla připravená.
"Ne nemáme."
"V tom případě, jsme plně k službám," usmáli se oba a jako na povel se uklonili.
"Mám to brát jako rande?" smála se Marry.
"Ber to jak chceš, v devět se sejdeme ve vstupní hale," dodal Jul a vykouzlil krásnou červenou růži. Zastrčil ji Mar do vlasů.
"A ty Lily, půjdeš se mnou?" ptal se Danny a vypadal tak nevině a sladce, jak to umí kluci, když opravdu něco chtějí. Zrzka to ocenila jako dobrý pokus, chtěla ho ale necht trošku podusit. Podívala se na západ slunce, zahoupala nohama. Danny celou dobu stál, celý ztuhlý očekáváním.
"Tak dobře," souhlasila nakonec. Podal ji nádhrný květ bílé lilie. Opět prvoplánové, ale tyto maličkosti měly zaručeny úspěch.
"Takže taky v devět?"
"Ve vstupní hale, pá!" řekla Lily, vzala Marry za ruku a běžela s ní pryč.
"Zpomal, kam tak letíš?!" křičela Marry.
"Už je po sedmé máme málo času!" vysvětlila a ještě přidala.
"Cože to už je tolik?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maggie | Web | 20. ledna 2008 v 20:12 | Reagovat

:Dhustý!!!:D:D

2 Leenikk | Web | 1. března 2008 v 9:54 | Reagovat

Super.Se těším na tu diskotéku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama