9.kapitola Špatné počasí

28. prosince 2007 v 21:14 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Devátá kapitola je tu pro vás. Děkuji všem, kteří se pročetli až sem a doufám, že se vám kapitola bude líbit. Jako vždy mě velmi potěší komentáře obsahující váš názor. Příjemné čtení,
Tracy.

James Potter, spící v pokoji se svým nejlepším přítelem, dnes ráno otevřel oko jako první. Nejradši by ho ale hned zase zavřel. Kolik roků už do Itálie jezdil a nikdy nebylo zamračeno, natož aby se schylovalo k dešti. Nakonec přece jen zavřel víčko a usnul. Když otevřel oči podruhé, stál už Tichošlápek oděný u jeho postele. Právě se ho chystal vzbudit. James zývnul, mávl mu na pozdrav a zmizel v koupelně.
"Co dneska podniknem?" zajímal se, hlavu vystrčenou z koupelnových dveří.
"Mám takový pocit, že na pláži moc koček nebude," pronesl mírně ironicky Sirius, "půjdem za holkama na snídani?"
"A nebo tam můžeme jít po snídani. Stejně nevíš, který mají pokoj."
"No, tak to vyzkoušíme," rozhodl Tichošlápek a převlékl si košili namísto trička.
"Proč se pořád převlíkáš, ty manekýne?" zajímalo rozcuchance.
"Byl jsem ráno běhat, nebylo vedro, idylka, kdyby nezačalo chcat!" řekl otráveně. James pokýval hlavou a vyšel ven z pokoje.
Měli dva tipy, dvě možnosti čísla pokoje Lily a MJ. Samozřejmě se podle zákonu schválnosti napoprvé netrefili. Sebejistě zaklepali na číslo 220.
"Andreo, běž se podívat, kdo zas co chce," ozval se starý mužský hlas. Na to se oba dva poťouchle rozesmáli a upalovali ode dveří pryč.
"Pěkný holky," protáhl Sirius.
"Fajn, tak teď si bouchni ty."
"Ty chceš, abych si zabouchal? Tady?" řekl překvapeně.
"Zabouchej si kde chceš, ale hlavně dělej," zněla Jamesova odpověď, která je oba zase zbořila. Když se jakž takž uklidnili, Sirius zlehka zaklepal na dveře.
"Už jdeme, Mami," zazněla okamžitá reakce a Lily otevřela.
"Vy dva?" vyvalila nesouhlasně oči. "Co tu chcete?" vyhrkla dost neomaleně.
"Je ráno, chcem to, co všichni kluci," hodil po ní Sirius vyzývavým pohledem. Lily pozvedla dokonale upravené obočí - zmizelo pod ofinou.
"Snídani," dokončil za kamaráda větu James a v úsměvu se nenechal zahanbit.
"Tak pojdět dál," vyzvala je nakonec a pustila je dovnitř.
"Ahoj," přivítala je s nadšením Mar, právě vylezla ze sprchy, vlasy měla úplně mokré, kolem sebe jen ručník. Sirius si nemohl nechat ujít příležitost za něj zatahat. Mar přes něj pohlédla na Lily mírně nechápavě.
"Přišli na snídani," objasnila okamžitě.
"Aha, no dobře, já se převlíknu a Lily se postará o to jídlo," rozhodla a zmizela v ložnici. Zrzka nespokojeně pokynula rukou k obyvacímu pokoji, kde se kluci svalili na pohovku a ona se jala objednávání jídla. Její rozmluva s recepční trvala ani ne minutu.
"Běžně chodíš v pyžamu až do oběda?" zeptal se rýpavě James.
"Stejně jako ty se nikdy nečešeš, viď?" oplatila stejnou mincí. "A ráda bych se převlíkla, jenže vy jste návštěva a já hostitelka, tedy vás tady nemůžu nechat samotné."
"Wow, to jsem nevěděl, že ti na nás tak záleží," pokračoval stejným stylem. Lily čím dál víc a víc rudla.
"Aspoň se umím chovat slušně," zamumlala si pod nos zlostně.
"Co jsi říkala?" tázal se zvědavě rozcuchanec.
"Nic, jen... pro příště byste mohli říct, že se chystáte přijít..."
"Takže jsme zváni i příště?" rozhostil se Jamesovi na tváři nadšený a vítězoslavný úsměv. Lily si vduchu nadávala. Proč ji musel neustále chytat za slovo? A proč ona mu tak skvěle nahrávala na smeč? Proč ji prostě nenechá být? Nechápe, že ze snídaně s ním bude mít jedině tak žaludeční vředy?
"Pottere, jestli si myslíš jak strašně nejsi vtipný se všemi těmi hloupými poznámkami," zastavila se jen na chvíli, aby mu pohledem dala jasně najevo, že ji nemá přerušovat, "tak opravdu nejsi."
"Ale jsem, často," řekl sebejistě. Sirius se zachechtal, Lily ho zpražila naštvaným pohledem, což ho ponoukalo k ještě většímu smíchu.
"Ty se nemáš vůbec proč smát, ste jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou!"
"Klid, Lil," chlácholil ji s úsměvem, který ji tak popouzel.
"Gloria!" téměř vykřikla, když do místnosti vkročila Marry. A zmizela jako pára nad hrncem.
"Co jste jí zase udělali?" zeptala se pobaveně a přejížděla oba hříšníky pohledem.
"James se zase neovládl," žaloval se smíchem Sirius.
"Že vy si nedáte pokoj... a proč jste vlastně přišli?" James se vševysvětlujísím výrazem koukl z okna. "A já už si začínala myslet, že by to mohlo být kvůli nám," řekla mírně ironicky.
"Taková naivita," ušklíbl se Sirius.
"Zkazilo by vám to pověst, co?"
V ten moment někdo krátce ťuknul na dveře a pár sekund po té už se na stole před nimi rozkládala vydatná snídaně, která by vystačila i regimentu vojáků. Lily přišla právě ve chvíli, kdy číšník pokládal poslední podnos.
"Teda, rybu jsem k snídani ještě nikdy nejedla," prohlásila Mar a nadšenš ujídala ze své porce, "ale je skvělá."
"Jo i vajíčka mají dobrý... přinejmenším nejsou z prášku." Po tomto Jamesově konstatování následoval výbuch smíchu.
"Tak nevím, jestli to byla lichotka?"
"Lichotka, jednoznačně lichotka," odpověděl Lily. Ta se rozhodla v debatě dál nepokračovat a tak jen občas někdo něco málo prohodil.
O nějakou tu minutu a o spoustu prázdných talířů později Marry složila použitý ubrousek do talíře a teatrálně si položila ruku na břicho.
"Teda tolik jsem toho nesnědla od hostiny na konci školního roku."
"Uf," hlesl je James a položil se na gauč, čímž utiskoval svoje dva spolusedící.
"Pottere, jestli nechceš mít na svým ksichtu mou snídani, tak se radši rychle zvedej," upozornila ho Lily, jejáž přeplněný žaludek by takový tlak zjevně nemusel vydržet.
Sirius vstal a protáhl se, pak zamlaskal.
"Dal bych si zákusek," blýskl pohledem po Marry.
"Na to zapomeň, po jídle máš odpočívat, žádnej tělocvik," uzemnila ho.
"Fajn, co teda teď?" nadhodil otázku do eteru.
"Lily, Marry, ten výlet na Krétu se odkládá. Jak jste si asi všimly, venku je hnusně, tak si vymyslete jiný program," ozvalo se zpoza dveří.
"Máma," pípla Lily.
"Okamžitě zalezte do koupelny," postrkovala je před sebou Mar. Jakmile nebylo po klucích ani památky, Lily otevřela.
"Zlato, ty znáš nějaké Potterovi?" ptala se paní Evansová.
"Co Potterovi? Záleží na tom... proč se ptáš?" Lily si pohrávala se svými rezavými kudrnami, jak to dělala pokaždé, když byla nervózní.
"Odpověď na tuto otázku závisí na tom, proč se ptám?" povytáhla obočí, nepřestala se ale usmívat. "Jsou to moc milí lidé a říkali, že chodíš s jejich synem do školy." Lily zůstala stát jako opařená.
"No nic, zlato, přišla jsem ti jen říct, že se nikam nejede a taky, že jdeme na společnou večeři v osm..."
"Společně?!" byl to spíš zoufalý výkřik než otázka.
"Ano, Potterovi nás zvou, tak se pěkně nastrojte a hlavně přijďte včas." Paní Evansová pohladila svou dceru po vlasech a odešla. Vteřinu po zaklapnutí dveří se z koupelny vyřítili ti tři, všichni byli lechce zlití vodou. S největší pravděpodobností proběhla tichá vodní bitka.
"Co je ti Lil?" zeptala se Marry, která si jako první všimla jejího výrazu.
"Vy jste to neslyšeli?"
"Ne, co se děje?" chtěl ihned vědět James se Siriusovou hlavou v podpaží, ten ho rýpl do žeber. James to ignoroval, chtěl vědět, co má Lily za novinku.
"Mamka mi sdělila, že v osm jdeme na večeři a všichni společně," oznámila nenadšeně.
"To jako, že o nás ví, nebo co?" nechápal Sirius.
"Ne, Potterovi nás pozvali na večeři," vysvětlila mírně popuzeně.
"To jako moji rodiče pozvali vás a vaše rodiče na večeři?" zopakoval pro jistotu James a na tváři se mu rozhostil široký úsměv.
"Ano, Pottere, kolikrát to mám ještě opakovat. Ano, jdeme na společnou večeři, jsem tak nadšená." Ze všech jejích slov ironie doslova tekla proudem. Po chvíli se zasekla a naštvaně do něj strčila: "Ty o mně mluvíš u vás doma?"
"Jenom občas," odvětil překvapeně.
"Proč to děláš? Proč do toho musíš plást ostatní? Ha, všichni koukejte a poslouchejte, jsem dokonalý James Potter, geniální chytač, všechny po mě touží, ale já chci Evansovou," schválně se vyhla slovu: miluji, "hej, Evansová, půjdeš se mnou na rande?" pitvořila se. James nebyl schopen jakékoli reakce.
"Jistě, připadáš si líp, když se předvádíš, jsi středem pozornosti! Proč mě musíš neustále ztrapňovat?!"
"Já..." nedokázal se vymáčknout.
"Víš ty co..."
"Lily, dost." Mar ji chtla za ruku a otočila k sobě. V momentě, kdy si kamarádky pohlédly z očí do očí, byl konec hádky. Lily se najednou začala cítit příšerně trapně. Nejinak na tom byli i ostatní.
"No...ehrm," odkašlal si Sirius, "co kdybychom navštívili wellness?"
"Jo, jasně, super nápad," souhlasila Mar až příliš nadšeně.
Lily, kterou ještě stále držela za ruku, táhla celou cestu za sebou. Nemluvila, vlastně se nikdo moc neměl k hovoru. Kluci šli pár kroků za nimi a zaryě mlčeli. James byl pořádně rozhozený.
Nakonec se ukázalo, že návštěva wellness nebyla vhodným smiřovacím prostředkem. Jakmile jim milá slečna za přepážkou vydala ručníky, Lily urychleně a beze slova odešla, takže veškeré naděje na zlepšení dopoledne zmizely.
"Že se nám ale zkazilo počasí," řekl dvojsmyslně Sirius.
"Kluci, já... ráda bych zůstala s váma, ale musím..."
"Za ní," dokončil větu Sirius. Mar se usmála.
"Určitě se tady potkáme." A odešla.
Hledala zrzku dost dlouho. Wellness byl poměrně rozlehlé, se spoustou zákoutí a uliček, a přestože tu nebylo moc lidí, což bylo s podivem vzhledem k počasí vneku, nebylo hledání vůbec snadné. Dlaším ztěžujícím faktorem byla všudepřítomná pára, často tak hustá, že bylo vidět jen na krok. Nakonec ji ale objevila za jedním tlustým sloupem v obzvlášť zapářené místnosti.
"Tak tady jsi," vydechla Mar s úlevou, když ji našla. Lily měla ručník hodně povolený, takže odhaloval velké plochy světlé kůže na níž se třpytily kapičky vody. Její pleť byla oproti té Marryiné opravdu hodně bledá.
"Já... vůbec nevím, co to do mě vjelo," hlesla, když si k ní kamarádka přisedla. "Normálně se přece umím ovládat, zvládám situaci... já..."
"Ano, ale nikdo není dokonalý, Lily, ani ty ne. A ani nemůžeš být. Nemůžeš vydržet všechno," záměrně se vyhla veškeré kritice, protože na tu si teď Lily vystačila bohatě sama.
"Jistě, ale můžu se snažit. Můžu se snažit dokonalosti přiblížit," zašeptala.
"Co se o tom už nebavit?" Lily přikývla, přestože věděla, že tak rychle to nedokáže. Nedokáže si odpouštět vlastní chyby jen tak na povel během pár sekund. Mar se rozhodla kamarádce pomost:
"Zase mentolová, mělo mě to napadnout... máš ji nejradši." Lily se trpce ušklíbla. Jistě že ji má nejradši, voní totiž stejně, jako Jamesova zubní pasta.
"Všimla sis," řekla nakonec. "Co to dneska změnit? Pojďme do bylinek!" navrhla až přespříliš energicky. Opravdu to vyznělo, že se něco snaží zakrýt.
"Jistě, jak chceš, ale napřed bychom měli zůstat chvíli venku, dáš si čaj?" zeptala se po té, co uviděla plně vybavený čajový pult.
"Ráda," usmála se strojeně zrzka a posadila se na lehátko. Marry připravila dva supersilné zelené čaje a jeden plastový kelímek podala Lily.
"Stejně je to tady úžasný, skoro jako jiný svět," prohlásila Lily po pár minutách soustředěného mlčení. "Je to tak klidné a ta hudba."
"Jo skoro se tu cítím odříznutá od reality," pokývala hlavou na souhlas, "ale teď mi to docela vyhovuje," usmála se a dala is hlt čaje.
"Měla bych se jít omluvit," hlesla znenadání Lily.
"Já nevím... výdyť..."
"Ne.., moc jsem vyjela, bylo to hloupé a dětinské."
"Nebylo to horší než jindy."
"Výrazy asi ne, ale významově šlo o víc, bylo to vážné... bez všech těch rádoby legračních řečiček, vtípků a pošťuchování. Tohle byla hádka." Mar už nic nenamítala, jen vzala Lily kelímek a povzbudivě se na ni usmála.
Lily pomalu kráčela chodbičkami a stále byla na pochybách. kdyby ho nenašla, byla by pravděpodobně nejspokojenější. Nebo ne? Potřebovala se zbavit toho tíživého pocitu viny. Rukou přejížděla po vlhkých stěnách.
Nakonec zjistila, že by nejlíp udělala, kdyby šla rovnou za největším hlukem.
"...Beatrice, to je super jméno... je to z nějakýho divadla... z toho... no víš, jak nás na něj vzali naši," prohodil k Siriusovi.
"Jo, Sluha dvou pánů," zahuhlal Sirius, který měl dost jiné práce. Tři opravdu vnadné dívky se na něho lepily jak vosy na led.
"No jasně, Carlo Goldoni Sluha dvou pánů," usmál se James, až z něho šla Beatrice do kolen. Kdyby neseděla vedle něj ve vířivce.
"Páni...znáš Carla Goldoniho? Moc kluků divadlo nemusí..."
"Nejsem jako ostatní," zašeptal a omamně se usmíval, "znám i verše z Shakespeara: Jak si má vymýšlet má Múza, o čem psát, dokud zde dýcháš ty a plníš svoje slova svým sladkým obsahem, který je škoda dát každému všednímu papíru opakovat? Sám sobě poděkuj, jestliže budeš zřít v mých verších cokoli hodného pozornosti: kdo je tak němý, že nesvede hovořit o tobě, když ho ty osvítíš výmluvností..." Celou dobu přejížděl Beatrici prstem po holých zádech. Ta ho jen zbožně poslouchala.
Lily by se nejradši otočila a utekla pryč. Najednou jí tíha svědomí nepřipadala až tak hrozná, aby kvůli ní musela tam do toho výklenku, kde všichni byli. Prvděpodobně tam byli nazí a určitě si skvěle užívali. Přesto udělala dva váhavé kroky kupředu. Pak nad sebou zakroutila hlavou a rázně šla k nim.
"A, Lily, přišla ses přidat? O, ne, já zapomněl, ty přece nemáš zájem," poznamenal zle a zašeptal Italce vedle sebe něco, po čem se rozchichotala. Lily stála jako socha, najednou neměla co říct. Jak strašně nenáviděla tenhle pocit. Byla vyvedená z míry, nemohla jasně přemýšlet.
"Já jsem..." hlesla, ale nebyla s to větu dokončit.
"Hele, buď sem hupni za náma, nebo jdi, já tě tu nepotřebuju..." snažil se až o příliš nezaujatý tón. Beatrici už měl skoro na klíně. Lily nemohla vystát tu krásnou italku tak blízko u něho.
Sirius byl celý nesvůj. Nevěděl, jestli se má smát té bizardní situaci, kdy Evansová snad poprvé zůstala bezeslov nebo raději mlčet. Rozhodl se pro druhou variantu, ačkoli to nebylo kvůli empatii, té moc nepodědil, ani neměl pokom, spíš proto, že to bylo jednodušší a pohodlnější.
Lily jen krátce koukla na shluk děvčat, která utiskovala cosi u kraje bazénu.
"Tak, co budeš tam stát ještě hodně dlouho?" Lily se snažila přemoct, a i když v ní opět roztl hněv, věděla, že je to jen reakce na její zbytečný výbuch.
"Já se omlouvám," řekla jasným hlasem. James se jí poprvé podíval do tváře. Uviděl tam takovou směsici pocitů, kterou u ní ještě neviděl. Přímo ho zavalily, nevěděl, co si o tom myslet, jak je číst. Nevyznal se v ní a přesto... Lily se otočila a odešla pryč. Jediné, co z její tváře vyčetl bylo, že už není naštvaná, spíš smutná, nespokojená sama se sebou.
"Lily," zavolal za ní. Otočil se k Beatrici, dal jí pusu na tvář, hbitě vyskořil z vířivky, zamotal se do ručníku a rozběhl se za zrzkou.
"Lily!" chytl ji za ruku a obrátil obličejem k sobě.
"Nemám ti už co říct, Jamesi," hlesla, ale nesnažila se mu vytrhnout.
"Pro dnešek už jsi toho řekla až dost," řekl značně neomaleně. Avšak nechtěl být zlý, už ne.
"Co kdybychom toho nechali?"
"Už napořád?" zeptal se a vypadal u toho jako dítě, kterému sebrali hračku. Lily se musela usmát, teď vypadal tak nevinně a legračně s těmi rozčepýřenými mokrými vlasy. Uvědomila si, že se nezlobí, snad už jen na sebe, ale s ním neměla proč se hádat.
"Ne... mír až do příští války," vyhrkla, popadla vhodně přistavené vědro s ledovou vodou (stáli totiž u finské sauny) a zlila ho od hlavy až k patě. Překvapený James se oklepal a jakmile se dost vzpamatoval, chytil ji a strčil pod ledovou sprchu.
"Víš co, Lilian? Nechápu tě..." Lily se zatvářila dost tajemně, protáhla se pod jeho rukou a zmizela v páře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy | Web | 29. prosince 2007 v 2:50 | Reagovat

wow konečně nová kapča fakt moc pěkná akororát ta flaša byl samej fanta to s tím hororem mělo být přece jindy!!! :) ale fakt moc pěkný a jukni na toto: http://s1.bitefight.cz/c.php?uid=73234 překvapeníčko

2 Lily of the valley | Web | 29. prosince 2007 v 13:39 | Reagovat

Že neozývá, jo?? Píšu ti na icq jak debil! Pošli mi na mail 10., mám opravenou 1. a 2.

3 Betty | E-mail | 3. ledna 2008 v 19:51 | Reagovat

Terez,ty se nezdáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama