1.kapitola Co vše se může stát při psaní povídky

11. ledna 2008 v 20:11 | Tracy s výpomocí Envy |  Drop of hate
Konečně jsem se dohrabala k dopsání téhle kapitoly, upozorňuji, že začátek asi nebude tak zábavný. Nevěděla jsem jak začít.To co je tam napsané je vlastně skutečnost. Takhle to opravdu ráno většinou u nás doma vypadá. Tak si to pozorně přečtěte a pište komentáře.
Tracy

Mé jméno je Tereza Jeřábková (Tracy). Bydlím v jedné vesničce nedaleko Brna. Budu vás provázet celou povídkou, jako jedna s hlavních postav.

"Hmmm, zítra je první školní den," vzpomněla jsem si. Když jsem posledního srpnového rána otevřela oči. Kamarádi, profesoři...UČENÍ. Tyhlety myšlenky a noční můry o škole mívám vždycky takových asi pět šest dní před začátkem školního roku.
"Vstávej Terko, vstávej!" budila mě moje nejmladší sestra, vlastně mám tři mladší sestry. Jmenují se Bára, Petra a Eliška. "No ták," třásla se mnou Elda.
"Co je nech mě spát, kolik je prosím tě, že tady tak vyvádíš?" zahuhlala jsem do polštáře, který jsem po ní v zápětí hodila. Elda ho po mě mrskla zpátky.
"Já to nepoznám," hlesla a podívala se na hodiny, "malá ručička je mezi devítkou a desítkou a velká je na šestce."
"Cože to už je vážně tolik?" zděsila jsem se. A rázem jsem byla čilá jako rybička, ještě před třemi sekundami bych nevěřila, že mě dostane z postele něco tak rychle jako teď.
"No asi jo," prohlásila Elda, jakoby jí bylo už od začátku jasné, kolik doopravdy je.
"Měla bych konečně napsat tu 13. kapitolu, aby se Poberti a Lily konečně dostali do Bradavic," uvědomila jsem si a dodala: "Díky Eldo, už můžeš jít, potřebuju se oblíct a tak, no tak už jdi." Zvýšila jsem hlas, když se moje sestřička k ničemu neměla.
"Hmm tak můžeme začít," řekla jsem si sama pro sebe a zapla jsem PC.
"Jé Máří je online," zaradovala jsem se. "Možná mi s tím trošku helpne. Tak jí napíšeme."
Marie Kvíčalová byla moje nejlepší kámoška už od konce sekundy. Byla stejně postižená psaním a čtením povídek jako já, možná na tom byla ještě o něco hůř.
"Ahojky, pomůžeš mně se 13.kapitolkou?" napsala jsem a vzápětí dostala odpověď:
"No jasně, že váháš a o čem bude?"
"No Poberti a Lily jedou do Bradavic," odvětila jsem a dodala: "Napíšu ti, když nebudu vědět, jak pokračovat."
"Smím ti pomoct s kufrem?" zeptal se James Lily.
"Díky Jamesi!" souhlasila s úsměvem na tváři Lil. Fajn, už mám začátek, není to špatný.
"Jak ses měla ty tři týdny beze mě?"
"To bys nevěřil ....naprosto skvěle."
"Hmm, zato já jsem se bez tebe strašně nudil, celou dobu jsem myslel jen na tebe."
"Nechceš toho nechat, tyhle rozhovory jsou strašně..... strašně..." začala Lily.
"Fajn, nechám toho, ale ty mi řekni, co si dělala po příjezdu domů, jo a líbily se ti květiny."
"Ale jo, vkus máš v celku dobrý."
Možná bych měla napsat, co mezi tím dělají ostatní.
"Nazdárek holky, má některá zájem o...."
"Ach Sirius!" ozvalo se nejmíň deseti hlasy. "Samozřejmě, že máme zájem!"
"No jo, ale vás je.. jedna, dvě, tři," počítal Sirius. "Je vás trošku moc, na jednoho a kdybych si vybral jednu, ostatní by žárlily."
"My žárlit nebudeme, můžeš chodit se všemi naráz," rozhodla jakási plavovláska.
"Sirius Black," ozval se chladný hlas.
"Hmm, ale kohopak to tu máme, peroxidového blondáka a.. jé ahoj Srabusku," zaškaredil se.
"Ahoj krvezrádčem," sykl další nenávistný hlas.
"Taky jsem rád, že tě vidím má drahá sestřeničko," oplatil jí Sirius.
"Nazdárek Bellatrix, kde máš svoji krásnou sestřičku?" zeptal se Lucius.
"Už je ve vlaku Luciusi."
"Njn, vrána k vráně sedá," smál se Sirius. " No a teď jsem v kelu, co mám napsat?" pomyslela jsem si a zavřela jsem oči, uprostřed mého přemýšlení, když už mě skoro, málem něco napadlo, mě jak nachvál rozptýlil nějaká zvuk za mými zády. Ne zvuk, byli to nějaké hlasy. K mému zděšení jsem ani jeden neznala, pomalu jsem se otočila a otevřela oči.

"Co to tady děláme, no tak to je průser pánové, máme tady společnost a zrovna těch nejlepších lidí," ušklíbl se ironicky černovlasý vysoký kluk s bouřkovýma očima.
"Drž hubu bratránku, taky nejsme nadšení vaší společností!" křikla dívka s dlouhými černými vlasy.
"Aaaaaa!" Konečně se mi vydral aspoň krátký tlumený výkřik z úst. Vypadá to, že si mě konečně všimli.
"Pánové, nejsme tady sami," usmál se jakýsi špinavý blonďák se spoustou jizev po obličeji.
"Co.... co tady děláte," pípla jsem a sáhla po svém županu, protože jsem rozhodně neměla zájem, aby mě nečekaní návštěvníci viděli v mé krátké noční košilce.
"Ahoj jsem....." začala rudovláska a já jsem dodala:
"Nech mě hádat, Lilian Evansová-Pott.., promiň, žvaním nesmysly."
"Jak to víš?" divila se.
"No řekněme, že vás znám. Ty jsi Remus Lupin, ty Peter Pettigriew, né?" Buclatý chlapec jen přikývl, "no ty budeš Sirius Black, ty James Potter,... vy ale nejste z Nebelvíru, co tady děláte?" Vyjelo ze mě dřív, než jsem si to stačila rozmyslet.
"Já jsem Lucius Malfoy, tohle je Srabu.. Severu Snape a tohle Bellatrix Bla.."
"Jo to já vím, ale jak jste se sem dostali?" Můj hlas zněl dost netrpělivě.
"No doufal jsem, že to mi řekneš ty, kočičko," usmál se Malfoy, Ballatrix se při tom na Luciuse podívala s krajní nenávistí.
"Ale Luciusku, přece bys to tady na mě nezkoušel před sestrou své holky," zašeptala jsem mu do ucha a mrkla na Ballatrix, která už tak byla rozzuřená k smrti.
"Je tam nahoře všechno v pořádku?" ozval se hlas mojí mamky.
"Sakryš mamka jde sem, honem zalezte pod postele, no tak ale fofrem!" snažila jsem se jim co nejdůrazněji naznačit, že mamka o nich nesmí vědět.
"Já se pod tu postel nevejdu," pískl Peter, v tu chvíli jsem dostala strašnou chuť ho zabít.
"Tak zalez do mé skříně, né tam, do prostřed, tam jak jsou ručníky," řekla jsem, neuvědomila jsem si, že Peter neví, kde máme ručníky. Pomohla jsem mu dovnitř a skříň jsem zavřela.
"Cos to tady dělala? Slyšela jsem nějaké cizí hlasy," řekla mamka a podezřívavě se na mě podívala.
"Au," ozvalo se z pod postele.
"Co si to říkala?" pravila máma a sjela mě znovu rentgenovým pohledem.(Však je to lékařka-Autp).
"Už mi zase ruplo v koleně, to mám z toho volejbalu." Všimla jsem si cípu nečí mikiny a snažila jsem se ho zakrýt, tak aby si toho mamka nevšimla.
'ŘACH,' ozvala se tupá rána.
"Co to bylo?" divila se mamka.
"To asi spadla polička. Právě jsem do ní naskládala to vyžehlené povlečení a ručníky, asi to neunesla," pípla jsem zděšením, že mamka objeví moji návštěvu. Mamka se začala nebezpečně přibližovat ke skříni.
"Ne mami já to zpravím, to je dobrý, běž, běž dodělat oběd," usmála jsem se a doufala, že to působilo sebejistě.
"No dobře, konec konců je to tvůj pokoj, ale co zničíš, to si koupíš za svoje, jasný?"
"Jasně mami už jdi, mám ještě strašně důležitou práci," odbyla jsem ji a zavřela za ní dveře.
"Téda, to byl slušný herecký výkon," sjel mě Sirius obdivným pohledem. Ale v tu chvíli mě to ani náhodou nezajímalo.
"Petře, tys to celý málem prozradil!" utrhla jsem se na něj.
"Promiň není to moje vina," zaškaredil se ublíženě.
"No teď už je to jedno. Vraťte se zpátky k vám," obrátila jsem se na ostatní.
"My bychom rádi, ale nevíme jak jsme se sem dostali, takže zpátky to hned tak nepůjde," rozumoval Sirius.
"Co? To nemyslíte vážně!" vypálila jsem.
"Co se děje, vadí ti naše přítomnost?" ptal se James.
"Vzhledem k tomu, že tu se mnou bydlí ještě dalších pět lidí, hmm... ano vadí," dodala jsem.
"Mám hlad," hlesl skoro neslyšně Peter.
"Já to slyšela." A znovu jsem dostala to strašné nutkání zabít ho. "Petře, za chvíli bude oběd, tak to ještě tak hodinku vydrž," řekla jsem s pohledem upřeným na hodiny.
"A co budeme dělat?" zajímalo Lily.
"No půjdeme ven, jo to bude nejlepší," ujistila jsem samu sebe. "No a znáte nějaké zneviditelňovací kouzlo? Nechci aby si vás naši všimli."
"Jasně že známe," dostala jsem odpověď.
"No mám pocit, že Peter toho o zneviditelňovacích kouzlech ví asi tolik co já," usmála jsem se, když jsem postřehla Peterův výraz.
"Já mu s tím pomůžu," nabídl se Remus, začaroval nejdřív Petra a potom i sebe.
"Všichni hotoví, chovejte se jako myšky," sykla jsem, ale v tom jsem dostala strašný záchvat smíchu a všichni ostatní taky. Jen Petr se nesmál, ale zase se zatvářil ublíženě. "No jo sorry Péťo, když já si na vaši přítomnost nemůžu zvyknout."
"Půjdeme už, nechce se mi nadále trčet v tomhle mudlovském borde...." začal Lucius, ale já ho zpražila pohledem a dodala:
"Jsi tady na návštěvě, tak se podle toho chovej, jestli ti to tady opravdu tak vadí, bydli si třeba pod mostem, někde v popelnici nebo co já vím."
"Klid lásko, nemá cenu se rozčilovat a jak se vlastně jmenuješ?" konečně se na tohle zeptal Sirius.
"Jmenuju se Tereza, ale říkejte mi Tracy a tu lásku si vyprošuju!"
"Jasně puso," usmál se Sirius, jen proto, že se stačil zneviditelnit nedostal facku.
"Neštvěte mě všichni a radši už pojďte nebo z vás dostanu infarkt."
"Byla by tě škoda lásko." Zase se ozvalo od někudy za mými zády, ale to už jsem otevřela dveře a vyšla ve z pokoje. Doufala jsem, že jsem následována všemi ostatními.
"Mami já ještě půjdu na chvíli ven, potřebuju si provětrat hlavu," řekla jsem ve spěchu, popadla jsem malou tašku se svými věcmi, seběhla schody do přízemí a už jsem byla před domem.
"Vrať se do oběda, takže máš tak hodinku," křikla mamka z terasy.
"Jasně my dear mother," pískla jsem a rozběhla se dolů po ulici. "Tady už nás nikdo neuvidí, takže se zas můžete odčarovat."
"Já myslím, že mi to takhle vyhovuje," slyšela jsem od někud zprava Siriusův hlas.
"Okamžitě! Potřebuju s vámi všemi něco probrat a když se s někým bavím, chci se mu dívat do očí!" rozkřikla jsem se na všechny okolo. (no nevím jestli byli okolo-Autp)
"Co si nám chtěla říct," vyzvala mě Lily.
"Jediná rozumná osoba," usmála jsem se směrem, kde jsem si myslela, že je Sirius. "Neviděli jste někde Bellatrix, Srabuse a Luciuse?"
"Ne tak ty jsme opravdu neviděli," poznamenal teď už viditelný James, načež se všichni rozesmáli. Mezi hlasy jsem uslyšela i Bellatrixino skřehotání, to mě ujistilo, že jsou přítomni, tak jsem jim přikázala, aby se taky udělali viditelnými. Ku podivu poslechli.
"No tak co si po nás chtěla?" zeptal se znovu Remus.
"Musíme si ujasnit některá základní pravidla pro přežití v našem domě," začala jsem. "Takže spát budete asi na půdě, to je totiž jediné místo, kam rodiče nechodí. Jediné, co mi dělá starosti je, co s jídlem, když budu brát jídlo pro devět lidí včetně mě, naši se nedoplatí."
"Tak přines vždycky jednu porci a namnožíme to," pravila Lily.
"A bude to k jídlu?" otázala jsem se.
"Samozřejmě, že bude, proč myslíš, že bych to jinak navrhovala?" zaryčela Lily naštvaně.
"Promiň Lil, já toho o kouzlech vím jak koza o měsíci," usmála jsem se provinile. Všichni se na mě dívali jak na blázna a tak jsem dodala: "To se u nás tak říká. V angličtině přirovnání nemáte, ale vy přece mluvíte česky," uvědomila jsem si, "jak... jak..."
"S tím nám pomohli Srabus a Lily," odpověděl James a mrkl na Lil.
"Tak se pojďte chvilku projít a mezi tím mi vyprávějte něco o Bradavicích, jaké to tam ve skutečnosti je a tak.." vybídla jsem je. Nenechali se moc pobízet, takže až do oběda jsem měli o zábavu postaráno.
"Smím se najíst u sebe v pokoji?" zeptala jsem se mamky i když jsem znala odpověď.
"Ne to tedy nemůžeš."
"To jsem čekala," usmála jsem se trpce. "Promiňte," zamumlala jsem, protože jsem si myslela, že mí přátelé jsou za mnou.
"Co prosím?" hodila na mě mamka zase ten její vyzvídavý pohled.
"Nic, nic," zadrmolila jsem.
"Zítra vás nemůžu odvést, jedu brzo do práce a taťka jede ještě dřív, takže budete muset autobusem."
"Skvělý." Tak zněla moje reakce. "Výborný, lepší to být ani nemůže, jídlo pro ně nemám a zítra pojedu do školy autobusem, takže se ani pořádně nevyspím, sakryš, do kelu..." nadávala jsem polohlasem.
"Hmm, její mamka opravdu dobře vaří," slyšela jsem za dveřmi. Nahlédla jsem dovnitř, viděla jsem vidličky a nože s jídlem, jak levitují jen tak ve vzduchu.
"Jste normální, co kdyby sem vešel někdo jiný," utrhla jsem se na ně.
"Klid kočičko, nemusíš si na nás vybíjet svůj vztek," odsekl Lucius.
"Už jsem ti říkala, že nejsem žádná tvoje kočička," křikla jsem na něj.
"Co máš za mindrák, tak co tě štve?" vstal naštvaně James. Všichni se opět stali vyditlnými.
"Nic, co bys musel vědět, absolutně se tě to netýká."
"Tak nic, jen jsem ti chtěl pomoct," řekl James a opět si sedl. V tom jsem dostala nápad.
"A víš, že bys mi mohl pomoct, tobě už je sedmnáct, že?" James jen přikývl. "Takže se můžeš přemisťovat."
"To já se umím taky," zahlásil Sirius.
"Vlastně kromě Petra, Lily, tebe a Bellatrix už se umí přemisťovat všichni," pravil Remus.
"Jdeme spát, zalezte na půdu, já za vámi zavřu," dodala jsem.
"Dobrou," popřáli mi všichni až na Snapa a Petra.
"Pěkně se vyspěte," oplatila jsem jim. Noc proběhla v klidu, možná až moc, protože jseme naprosto všichni zaspali.
"Vstávát!" křičela máma zespoda. Odezvou jí bylo jen brblání. Měla jsem co dělat, abych všechno stihla. V devět totiž začínala naše každoroční mše na začátek školního roku, konala se na Petrově. Když jsem běžela na autobus, ujel mi přímo před nosem.

"Jsem v prdeli," ulevila jsem si.
"Ale nejsi," ozvalo se mi za zády.
"Poprvé jsem ráda, že jste tady. Pomůžete mi dostat se do školy?" zeptala jsem se. Všichni přikývli, jako že jo.
"Přemístíme se," navrhla jsem. Opět všichni souhlasili.
"Letím se Snapem," přihlásila se Bellatrix.
"Teda Bello," usmála jsem se.
"Já si s sebou vezmu Terku," pravil Remus.
"Díky Reme, zachránil jsi mě."
"Já si beru Lily," přitáhl ji k sobě James.
"Pust mě ty idiote, s tebou nikam neletím."
"Tak si tady zůstaň když chceš."
"Ne Lily letí semnou," pravil Sirius a svůdně na ni mrkl.
"Tak to sotva," pohrdavě si odfrkla Lily.
"Já opravdu nevím, co chceš," kroutil hlavou James. "Buď já nebo Sirius, protože varianta Lucius je nepoužitelná. Vyber si."
"Tak to radši ty," smířila se Lil se svým osudem. A James se zatvářil nadmíru šťastně.
"No tak můžeme letět," přitulila jsem se k Remusovi a viděla Siriusův pohled. Hrozně jsem se bavila, když v tom...
"Počkat, ještě jsem tady já," pískl Petr.
"To ne, to nemůže být pravda," protočil oči Sirius. "Zbavte mě ho někdo prosím!"
"Tak to teda ne," řekla jsem, když jsem vytušila, co chce Remus udělat. "Jen ať si ho vezme." Jakmile jsem dokončila větu, Petr se rozběhl k Siriusovi, popadl ho za ruku a už ho nepustil.
"Letíme!" zařval někdo a najednou jsem měla pocit, že se mě někdo snaží procpat jakousi tenkou rourou. Obrovský tlak mi působil na celé tělo. Možná to bylo o to horší že se stejnou rourou snažili procpat dva lidé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sárush/La Kali | Web | 12. ledna 2008 v 13:15 | Reagovat

XD Já su fakt zvědavá na pokračování... XD... Doufám že tam bude něco aj o mě XD

2 Betty | E-mail | 13. ledna 2008 v 17:35 | Reagovat

:DNo nazdar,nevím jak jsem si to představovala ale takhle určitě ne...já naopak doufám,že tam nic o mě NEBUDE...:D

3 Envy | Web | 16. ledna 2008 v 22:37 | Reagovat

Jo tak mi to posli uz to mam tak trochu vymyslenoucky

4 Annanas | E-mail | 17. ledna 2008 v 17:51 | Reagovat

To tam bude o každým něco? Ale jinak je  to bezvadny Tery :-)

5 Keira Fey | E-mail | Web | 25. ledna 2008 v 12:41 | Reagovat

Zajímavé ;) Také jsem se párkrát hodila do nějakého toho drabblete nebo jedné kratší kapitolovky. Jsem zvědavá, jak si s tím dál vyhraješ :)

6 kiki.. | 27. ledna 2008 v 12:55 | Reagovat

wow.. no pecka.. tak to je originální.. eště jsem neměla tu čest číst neco na tenhle zpusob a že jsem toho nečetla málo..:D

7 Ella016 | Web | 12. února 2008 v 20:15 | Reagovat

souhlasím s Kiki, originální a zajímavé, těším se jak se to bude vyvíjet=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama