11. kapitola Poslední slunný týden

4. ledna 2008 v 17:28 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Mám další kapitolu. Nemůžu se dočkat, co na ni řeknete, tak pište komenty. ke konci bude troško temnější, však uvidíte. Mějte se famfárově,
Tracy.

Seděli v autě, v tom, co ho ráno půjčil Potterům pan Evans a to stejné, co Lily koupila za pár liber. Jelo se úžasně a ten výkon. Mar se mazlila s taškou s novými botami a občas koukla po Jamesovi. Vypadal překvapeně, ale docela šťastně. Za to Lily seděla téměř bez hnutí a pozorovala stále stejné místo. Sirius se vedle ní usmíval na celé kolo a pobrukoval si nějakou písničku.
"Tak co, děcka? Dobrý výlet?" zeptal se pan Potter, jako obvykle s úsměvem. Auto řídil ležérně jednou rukou a druhou dal na stehno své choti. 
"Super," vyhrkli James a Sirius najednou. Lily se pokusila o úsměv, vypadal ztrápeně. 
"Řím je tak nádherný... nakonec vám musíme být vděčné, že jste nás vzali sebou," rozpovídala se hnědovláska. 
"Nakonec?" podivila se paní Potterová. Mar pokývala hlavou.
"Původně se nám moc nechtělo," přiznala, "ale myslím, že mluvím za nás obě, že to předčilo veškeré naše očekávání." Lily si zakryla obličej dlaněmi. 
"Děje se něco, drahoušku?" zareagovala Jamesova matka.
"Dostala úpal a taky málo pila, něco jí na to dám hned, jakmile se dostaneme na pokoj," ujistila ji Mar. Kdyby se tak daly podávat léky proti pocitu viny, proti hlouposti. Protože kdyby Lily nebyla hloupá, nikdy by ho nelíbala, zbytečně si tím ublížila a určitě to ublíží i jemu. Neměla mu dávat naději, bylo to od ní špatné. Mar jako by slyšela veškeré její myšlenkové pochody. Jak ráda by jí vysvětlila, že se nemá zabývat jím. Splnila mu sen, tak ať si hoch ještě stěžuje. Už se stalo a zpět to nevezme, tak proč se tím užírat, v jejich věku byl čas na chyby, na mnoho chyb. Každý jich musí pár udělat a Lily do té doby nedělala téměř žádné, byla taková ta slečna dokonalá. 
Jakmile dojeli do hotelu, Lily se se všemi rozloučila a do konce dovolené nevylezla ven z pokoje, snad jedině na balkon, nadýchat se čerstvého vzduchu. Jediný, kdo s ní mluvil, byla Marry, ale jejich rozhovory, vždy skončili stejně u Jamese. Absolutně nemělo cenu to rozebírat, jen se kvůli němu pohádaly a když ne napjatá atmosféra se stejně nedala moc dlouho vydrřet. Proto Marry strávila poslední týden navštěvováním všech klubů, které našla. A u Marry to znamená, každý večer jiný kluk. Její deník byl docela plný, měla o čem psát.

Pondělí
Dnes ráno jsem potkala velmi pěkného kluka, deníčku, ani netušíš, jak jsem se těšila na naše bližší seznámení. To mě ovšem více než hrubě zklamalo, nebudu to rozepisovat, protože na toto se opravdu budu snažit zapomenout. Byl tak maličkej... no nic. Večer jsem šla na diskotéku, taky s dobrým týpkem, myslím, že to byl kouzelník. Každopádně, když jsme se líbali, přiběhla tam nějaká důra a jednu mu ubalila. Začala cosi italsky vyřvávat, ale zjevné bylo, že ti dva spolu něco mají. Zakroutila jsem očima a chtěla odejít, ale představ si, ona po mě vyjela a natrhla mi můj drahý top od DKNY. Svině, kdybych mohla před mudly kouzlit...! 
Mé předsevzetí- nebalit zadané.

Úterý
Dneska nic moc. Potkala jsem Jamese a Siriuse s kupou holek. Ještě že se Lily neptá, jaký jsem měla den, vlastně se neptá na nic, je zklamaná a smutná. Pokoušela jsem se z ní dostat proč, i když to asi tuším. Dokážeš si představit ve škole pár Potter-Evansová? Navíc je hrdá a kdyby mu podlehla a to i z vlastní vůle, byla by to především Jimmyho výhra... Na pláži jsem potkala opravdu krásného Itala. Tmavá pleť, modré oči, vyšší, na břiše pekáč buchet a hlavně oděn spoře, účes jako z moře. Zamilovala jsem se na první pohled. Ne do něj - do jeho postavy a ... Dali jsme si schůzku a došlo i na koupán v moři. Bez plavek. Víš, je štěstí, že byla tma, normálně jsem se začala červenat, když se svlíknul, byl dokonalej a já oproti němu... No chápeš to? 

Středa,
Dnešek jsem si dokonale užila, žádný snažení, prostě sbalit a využít. Marry- Jane Johansonová, možná bys měla trochu brzdit, pamatuj na ty hnusný modlovský nemoci! Takže dneska to byl borec, ze záchranné služby, potom plavčík z bazénu v našem hotelu. No dále, barman a syn té potrhlé ženské z recepce. A Danny, jo ten Danny, kterej byl zabouchej do Lily, ani nevím, jak se mi to povedlo. Ach jo, víte jak se ten trouba tvářil, když jsem mu řekla, že už s ním nechci trávit víc času? Bylo mi ho až líto! Dneska trhám rekordy, jsem vyčerpaná jako po marathonu.

Čtvrtek
Dneska nemám nic zajmavého, jen Lily se spálila a tak jsme konečně musely do pokoje pustit její rodiče, aby tu červenou spoušť napravili. Vypátvali se, ale Lily mlčela jako zařezaná. Víš, jak se jí to stalo, usnula na sluníčku, chudák moje malá.  Znáš mě - další večer, další diskotéka a další kluk. Byl to s ním docela adrenalin, po setmění v malé zapadlé uličce, nicméně jeho polibky a dotyky mě nutily zapomenout. Do reality mě vrátil ten ukrutně drzý člověk, který ho ode mě odtrhnul a poslal ho pryč. Byl to Black. Okamžitě se do mě pustil:
"Měla by sis dávat větší pozor!"
"Chceš mi dělat ochranku?" usmála jsem se na něho a čekala, že něco udělá, že půjde blíž, vlastně jsem asi chtěla, aby to udělal. On nic, stál a usmíval se tím jeho strašným způsobem.
"To ani ne," odtušil, "kolikátý to byl MJ? A myslíš, že by byl lepší než já?" Konečně, věděla jsem to. 
"Netuším, ale odcházím najít si jiného," řekla jsem nasupeně. Připravil mě o zábavu. "Zkazils' mi to!"
"Nikam nejdeš!" zavrčel a přitáhl mě k sobě. To bylo ono, chtěla jsem ještě blíž. Ta jeho arogance, nadutost a povýšenost mě neskutečně přitahovaly. Políbil mě, nebránila jsem se, ze začátku mi to nevadilo. Sundal mi tričko a vypadalo to, že se dostaneme i dál, jenže jsem najednou ztratila chuť. Rychle jsem přes sebe hodila jeho košili a bezeslova jsem odešla. Vždycky jsem dělala jen to, co jsem chtěla. Nebylo to špatný, jen škoda, že to byl zrovna Black. Běžela jsem do nejbližšího baru a tam jsem se, jak už jsem psala, pořádně střískala. A pak jsme omylem poblila barmanovi jeho černý lakýrky. A protože jsem byla v rozletu, i ta moje kosa začala lítat a milej barman byl najednou ve vzduchu no a víte, z těch bot to lítalo na lidi kolem, co vám budu vykládat, mudlové nechápali vůbec nic, jen ječeli a koukali se co nejrychleji zdekovat. Takhle jsem se v životě nebavila, ani nevím, jak jsem se dostala do pokoje.



Pátek,
dneska jsem se snažila vstřebat všechno, co se mi podařilo udělat včera a musím říct, že ta záležitost v baru patří k jedněm z nejpovedenějších kousků. Když jsem si o tomhle zážitku povídala s Lily smála se a to je co říct, no uvažte její stav, náladu, chování.... to se mi povedlo. Mám Lily ráda, ale v tomhle směru je dost konzervativní, snad se mi jí povede trošku změnit k obrazu svému. No ale zítra už pádíme domů, a pak se jde do školy. Mě z toho picne. Pak je tu záležitost Black, stále se nechápu. Mohl to být fajn zážitek...ty jeho zkušenosti. A lákavé označní Bůh sexu. Nevím, proč jsem zpanikařila. Lily je na tom furt dost bledě, ovšem celý náš pokoj je plný kytic. Všechny od Jamese, začínám si myslet, že je do ní fakt blázen.
Když teď tak nějak zhodnotím celý týden - docela se vyvedl. Dobře jsem se bavila. Miluju párty a v Itálii mají dobrý bary i taneční kluby a kluci taky docela ujdou.


Poslední týden a pak realita. Zpět do Anglie, kde už budou všichni opět sami sebou. Ne, že by to tady dopadlo zrovna nějak růžově, ale přece jen... Kdyby tady tak mohli zůstat, v té oáze klidu, kde bylo téměř všechno povoleno. Žádné starosti. 
Jenže teď byl čas sbalit kufry, vlastně ne. Ty už balili včera večer, teď už je čekal jen odjezd. Všichni byli mírně skleslí. 
"Počkej Lily, pomůžu ti s kufrem," nabídl se James. Lily se na něj otočila, vlastně sama netušila, jak se má tvářit. Mírně od kufru poodstoupila. James zanesl kufry až k autu.
"Podívej, Jamesi," začala a netušila, proč to dělá, možná jen chtěla mít jasno, "to co se stalo..."
"A co se stalo?" usmál se James. Pochopil? Došlo mu, že chce zapomenout.
"Díky," oplatila mu úsměv a on se rozzářil jako vánoční stromeček.
"Cokoli si budeš přát."
"Měj se," rozloučila se a nasedla do vozu. 
"Bez tebe? Žalem umřu." Teatrálně se chytnul za srdce a zapotácel se.
"Jo jasně, já bez tebe budu v sedmým nebi," ujistila ho. James se zamračil.
"Takže stále na stejné vlně, Evansová?!"
"Jak jinak, Pottere." James se otočil a bez jakéhokoli dalšího slova, či otočení odešel zpět do haly, kde se usadil do pohodlného křesla. 
Sirius Marry doprovodil také až těsně k vozidlu, jen kufr jí nenesl, nepotřebovala pomoct. Pomohla si sama různými kouzly. 
"Krásný zbytek prázdnin, kotě," blýsknul po ní svým bělostným chrupem. "Mimochodem, kdy si to zopakujeme?"
"Klidně hned, protože k ničemu nedošlo," řekla pomalu a důrazně. 
"Bohužel," utrousil a zastrčil ruku do kapsy.
"To už si přeber jak chceš..."
"Proč jsi zpanikařila?" vypálil za ní a volnou rukou chytl její paži.
"Já jsem nezpanikařila," ušklíbla se a udělala k němu dva malé kroky, měla tvář těsně u té jeho, "nikdy nepanikařím, ale nedělám chyby." Zarazila ho její přímost. Políbila ho na tvář a s hlavou královsky zdviženou odešla k autu. 
"Můžeme?" ujišťoval se pan Evans.
"Řekla bych, že ano," potvrdila Mar a mrkla na Lily.
"Co jste to tam řešili?" zeptala s zvědavě. Byla v lepší náladě, což Marry nechápala, vždyť odjíždí.
"Existenční problémy," mávla rukou, dala si do pusy cigaretu, špičku bohužel zavřela do kufru, a zapálila ji. 
"Mar!" zakroutila nesouhlasně hlavou Lily. Marry popotáhla a foukla jí kouř přímo do obličeje.
"Zvykej si," usmála se a překřížila nohy.
"Ale Marry," okárala ji paní Evansová, "když už musíš kouřit, tak ne v autě, prosím."
"Ale já nemusím," opáčila Mar a demonstrativně cigaretu uhasila. Už byli na letišti, tentokrát v čas. Odbavili se a sthli zajít i na šálek kávy, tu v Itálii ovládali naprosto perfektně. Spokojení se posadili na svá sedadla v letadle a každý si našel svou zábavu. Lily vytáhla tlustou knihu, Mar zavřela oči a po chvíli usnula. 
Proč jen to musí být tak složité, všechny ty pohyby... Ach jo, Pottere, ty jsi vážně...
"Říkalas' něco, Lily?" Otevřela oči a zpytavě na zrzavou kamarádku hleděla. 
"Ne nic, jen trošku opakuju," usmála se a znovu se začetla.
"Co budeš dělat, až přijedeme," vyrušila knihomolku znovu.
"Počkám na dopis z Bradavic a zajdu nakoupit učebnice, abych se stihla ještě něco naučit," odtušila a knihu zklapla.
"Půjdeme spolu," rozhodla Mar a vyhlédla ven. Mraky měly šedivý odstín, jak typické pro Anglii.
"Dobře, zavolám ti," pokývala hlavou Lily a protože už kamarádka nic nedodala už po sté otevřela knihu a četla.  
Let netrval dlouho, po pravdě cesta tam se zdála MJ mnohem delší. Než se nadála stála před svým domem. Schylovalo se k dešti a bylo o poznání chladněji než v Itálii. 
Otevřela dveře, kufr nechala u schodů a šla pozdravit rodiče. Našla je v obyvacím pokoji. Bylo tam až překvapivě ticho a celou místnost opřádalo napětí. 
"Miláčku, jsme tak rádi, že jsi v pořádku," vrhla se jí matka okolo krku. Nechápala to, čekala na vysvětlení. Stále nepřicházelo.
"Co se děje?" 
"Víš, děda s babičkou jsou.... jsou mrtví!" sdělila jí máma a v očích se jí zaleskly slzy.
"Mami, ale ti jsou mrtví už dávno, vždyť ani já jsem je nepoznala."
"Jo, ty ze strany svého otce, ale co moji mamku a taťku, ty si snad pamatuješ, ne?!"
"To chceš říct, že babička Marry je opravdu mr-mrtvá?" zajíkla se Marry. "To není možný, to bude omyl, nevěřím tomu!" kroutila zběsile hlavou a snažila se zahnat slzy. Ty se draly napovrch jako nepřátelské legie.
"No víš zlato, ne jen babička, ale i děda a sestřenice Annia a Katrin, bratranci…..všichni."
"To není možný, vždyť ty dvě teprve teď přijeli domů z Krásnohůlek!"
"Dítě myslíš, že když vyvraždil všechny, že nechal žít je?"
"Kdo to udělal?" ptala se Marry, i když jí to bylo docela jasné. On jediný měl spletité sítě a mohl ovlivnit číkoli život. Jenom on, dalo by se říct, že svým způsobem ovládal Evropu. Znal ho každý. "Mami já ti slibuju, že si nedám pokoj, do té doby, než bude po Voldemortovi!" sykla s nenávistí v hlase Marry. Začala ho nesnášet. Do teď si neuvědomovala, že už za rok se mu bude muset nějak postavit. Vyjde školu a už ji nikdo chránit nebude. Naopak, ona bude muset chránit jiné.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 p.adulka | Web | 4. ledna 2008 v 17:30 | Reagovat

Ahojky na mem blogu je soutez o miss blog i colorizace pokud chces tak se urcite zucatni. Rubrika-souteze

2 .-.-.-. | 5. ledna 2008 v 23:08 | Reagovat

Jo přesně Máří.

3 Envy | Web | 8. ledna 2008 v 20:52 | Reagovat

Jak přesně Máří!!! Náhodou mám ještě co dohánět :)

4 Václav Klaus | 3. března 2008 v 18:14 | Reagovat

No tahle kapitola skončila trochu depresivně, ale trochu mapětí přídá na návštěvnosti.Hahmmm

5 Drow | 2. září 2010 v 22:33 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama