12. kapitola Příčná ulice

6. ledna 2008 v 18:55 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Další kapitolka k Noci. Rozhodla jsem se, že ji sem přidám, protože první kapitola k DoH ještě není dopsaná, je to trošku složitější, než jsem myslela. Ale já to zvládnu. Užijte si čtení,
Tracy

Bylo pondělní ráno a přestože Mar spala dobře, cítila se podivně unavená. Možná to byla daň za spánkový deficit z dovolené, kdy nespala víc než čtyři hodiny. Kdo by také spal, byla by to ztráta drahoceného času, který se dal využít mnohem zajímavěji a příjemněji. 
Zalezla do koupelny, rozhodla se dát si sprchu, ta ji vždy zaručeně probudila. Nechala potůčky vlažné vody dopadat na celé dělo a pomalu se cítila svěžejší. Oblékla se a sešla dolů do kuchyně. 
"Dobré," broukla, mávla hůlkou a její oblíbený šálek se začal plnit kávou. 
"Dobré ráno, zlatíčko," usmála se mamka, konečně se aspoň usmála, i když to nevypadalo zrovna věrohodně. "Přišel ti dopis ze školy," oznámila a poslala ji obálku se zeleným písmem. Mar ji chytla ze vzduchu roztrhla ji a vytáhla obsah. 
 Byl v ní jako obvykle list na uvítanou: Drahá slečno Johansonová... A další list se seznamem nutností pro nadcházející školní rok. Marry si všimla, jak se každým rokem učebnice stávaly většími a tlustšími, na druhou stranu už neměla tolik předmětů, vynechala věštění z čísel, studium mudlů, péči o kouzelné tvory a jasnovidectví. I tak toho měla víc než dost, ovšem nikdo neměl na rozvrh Lily, některé hodiny se jí dokonce překrývaly. 
"Budeš mě zítra potřebovat doma?" houkla na mamku a stále přočítala seznam. 
"Podle toho, proč se ptáš?"
"Jela bych s Lily nakoupit věci do školy a podívat se na nějaký nový oblečení... prostě na Příčnou," objasnila a upila z hrnku.
"Zlato, ale já zítra musím hlídat sestru a táta jde do práce..."
"No a? Nebudu dělat problémy, nemusíš an vařit, něco vám klidně přivezu."
"O to nejde, nepůjdeš sama, je to nebezpečné," zamítla paní Johansonová a zhoupla Josefínu v kolébce. 
"Tak odtud vítr vane," prohlásila sklesle a přivolala si toust s marmeládou, "neměj péči, zvládnu to sama... teda s Lily."
"Budu mít péči, jsi moje dcera a vzhledem k událostem..." Mar protočila oči.
"Vzhledem k událostem bych neměla vystrčit paty z domu, jiní lidé jsou v mnohem větším nebezpečí a normálně chodí do práce." Jeji matka se zatvářila velmi zvláštně, jako by věděla něco víc než Marry, tak tajemně a vyděšeně. 
"Dobře, ale budete stále spolu a vrátíte se před setměním, jasné?" svolila nakonec a vytáhla miminko z kolébky. "Máme hlad, že?" zašeptala.
"Fajn, jdu zavolat Lily." Dojedla toust zvedla se a popadla telefon.
"Ať pozdravuje rodiče," zavolala na ni mamka z kuchyně. 
S Lily půjou nakoupit zítra, v deset ráno měly sraz u dětského hřiště, odtud se přemístí přímo k Děravému kotli. 
Dětské hřiště... mohla by se tam jít podívat, docela dobře se tam přemýšelelo nebo by mohla vzít své koště a jít trošku trénovat, jinak ji do týmu nevezmou. Zvolila druhou možnost, rychle vyběhla do svého pokoje, popadla koště, ze kterého pruty trčely na všechny strany, o aerodynamice nemohla být vůbec řeč, a camál, ten byl taktéž značně použitý. Potichu sešla schody. 
"Jdu ven, tak na hodinu a půl," oznámila, když stála ve dveřích.
"To jsme si nedomluvily!" křikla paní Johansonová.
"Bez obav, já se vrátím," zahlásila s mírně ironickým podtónem a přemístila se kamsi na malý palouček uprostřed hustého lesa. Kouzlem ohnula dva stromy, aby jí vytvořily branku. Nasedla na koště a vzlétla. bylo to úžasné, osvěžující. Nesměla ovšem moc vysoko, aby ji někdo nezahlédnul. Obletěla několik koleček, pak se zastvila na opačné straně od branky a rozletěla se kolmo na ni. Uhýbala, kličkovala, jako by se snažila zbavit imaginárních nepřátel. Zjistila, že u tohoto sportu přemýšlí jinak než obvykle, což bylo skvělé na vyčištění hlavy. Navíc jí vždy vyhovovaly kolektivní sporty, mohla se o někoho opřít a byla to mnohem větší zábava. Vstřelila branku, míč se otočil a vyrazil zpět k ní. Chytila ho a vyzkoušela několik těžších kliček. Pak otestovala i pár raritních figur, například na koštěti visela jen na nohách nebo na něm stála, houpala se na jedné ruce a noze hlavou dolů. Bavilo jí to. Nakonec se docela unavená snesla k zemi a přemístila se zpět domů. 
Tam už na ni čekal oběd, samozřejmě studený, protože se jako obvykle opozdila.
"Kde jsi byla," vyjela na ni máma z ostra. 
"Trénovala jsem," odvětila a už byla v půlce cesty do pokoje.
"Bála jsem se o tebe!" křičela na ni.
"Proč, zdržela jsem se jen o," koukla na hodiny, "fajn, hodina je možná moc, ale to neznamená, že se mi hned musí něco stát," obhajovala se. 
"Už to nedělej," dodala paní Johansonová a ohřála jí jídlo. Po něm si Mar chvíli četla a neý se nadála, byl večer. 



"Vzbuď se, už je půl desáté," třepala s ní její máma. Mar neochotně otevřela oči.
"Nech mě, chci ještě spát," zabrblala z polospánku oči zavřela, pak se zasekla a urychleně je zase otevřela, "kolik, že to je?"
"Půl desáté, myslela jsem, že v deset jdete s Lily..."
"Já vím," vyskočila na nohy a utíkala ke koupelně, "Lily bude určitě přesná jako hodinky," zabručela otráveně. Umyla se, oblékla, namalovala a v deset byla na hřišti. Jen snídani trochu nezvládla. Lily už tam stála a usmívala se.
"Ahoj," pozdravila Mar a kamarádku objala.
"Ahoj," opltila Lily, "tak k Děravému kotli?"
"Přesně," potvrdila brunetka a obě děvčata zmizela. 

Děravý kotel, kde se obě následně zjevily, byl poměrně tmavý, zakouřený, věčně ploprázdný lokál. Nejdůležitější na něm bylo, že se jím procházelo do Příčné ulice, byla to taková nákupní čtvrť pro kouzelníky. 
"Ahoj Tome," usmála se Mar na muže za barem a pokračovala dál v cestě. Lily vytáhla hůlku a poklepala na třetí cihlu z leva. Zeď se zakroutila a po chvíli vytvořila prostorný průchod na ulici dlážděnou kočičími hlavami. Dívky překvapilo, že zde není ani z daleka tolik lidí, co obvykle. 
"Tak, půjdeme k Madam Malkinové, to nám zabere asi nejdelší časový úsek, pak do Krucánků..." zpřádala plany Lily.
"Nejdřív musím ke Gringotovým, nemám kouzelnické peníze," přerušila ji Marry a táhla kamarádku ke starému, podivně kostrbatému domu s monumentální vstupní branou a schodištěm.
"Vždycky jsem se divila, že jim to vydrží stát," zašeptala zrzka a přejížděla po domě pohledem. Mar se zasmála a vstoupila do obrovské haly.  
Ujal se jich jakýsi starý a seschlý skřet jménem Rapotal. Společně nastoupili do rozvrzaného vozíku, Lily měla pocit, že se každou chvílí rozsype.
"Trezor 842, lampu prosím," skřet otevřel dveře, "klíč prosím," ozvalo se po chvíli.
"Děkujeme a teď už jedeme zpátky," řekla Marry a jen s odporem nastoupila do vozíku. Nakonec přežily i cestu nahoru a konečně stanuly na bílém schodišti ozářeném sluncem.
"Jdeme pro hábity," rozhodla Marry. A rozběhla se směrem k obchodu. Lily vyrazila za ní ovšem mnohem rozvážnějším krokem.

"Dobrý den, co to bude?" zeptala se baculatá a příjemná žena za pultem.
"Školní hábity a společenské oděvy," odpověděla Lily.
"Evian, postarej se o druhou slečnu a ty pojď se mnou," usmála se Madam Malkinová na Lil. K Mar přistoupila slečna jen o jeden nebo dva roky starší.
"Jedeš do Bradavis?" ptala se. Mluvila lehkým francouzským přízvukem.
"Jasně, mohla bych mít jedno přání?" Dívka kývla na souhlas. "Nemohla bys mi ten plášť trošku upravit, třeba přišít kapuci a místo knoflíků tam dát nahoru sponu a dolů takové ty háčky?" prosila Marry.
"Jestli to pofolí u fás fe škole, tak klidně," zašveholila Evian.
"No tak mi takhle udělej dva hábity a ten poslední normálně, moc děkuji."
"Ofšem a ješke neso?"
"No... zvládla bys mi ušít tyhle šaty?" vytáhla Marry nákres svého společenského oděvu.
"No, chdyš mi to tu necháš, tach bych to mochla zchusit."
"Opravdu ti za všechno moc děkuju a za to co pro mě děláš, můžu já něco udělat pro tebe?"
"Postrafuj ode mě Brumbála a peofesorchu McGonagallovou," řekla ta dívka. "Mos pro mě udělali!"
"Ještě jednou děkuji a ahoj!" rozloučila se s Evian Marry. Lily už na ni čekala před obchodem. Netrpělivě podupávala nohou. "Nechala sis ušít ty šaty, co jsem ti navrhla?" zjišťovala Mar, jakmile k ní došla.
"Jasně, moc se mi líbily, prý budou hotové tak za tři hodinky, mezi tím stihneme nakoupit spoustu věcí."
"Tak teď můžeme jít třeba do Krucánků a Kaňourů nakoupit si knížky a tak."
"Dobře, ale pak zajdeme do děravého kotle na oběd souhlas?" dožadovala se zelenoočka.
"Jasně už mám taky hlad," pravila Marry. Než došli do Krucánků a Kaňourů, měly už obě plné ruce tašek a Marry si nesla na rameni velkého netopýra. Lily kolem hlavy zase létala malá sova pálená.
"Lily, ale s těma zvířatama nás dovnitř nepustí!" připomněla Mar a nakukovala do obchodu.
"No tak já ti dám svoji sovu a dvě tašky z těch, co mám a vyraž do Děravýho kotle, já nakoupím a přijdu za tebou," navrhla ochotně Lily.
"To je ten nejlepší nápad, co jsem za poslední dobu slyšela," kývla Marry, předala kamarádce svůj seznam knih a ta jí na oplátku předala své tašky.
"Tak ahoj za chvíli," rozloučila se Lily a vběhla mezi regály s knížkami.
"No tak pojďte," řekla Marry asi ke svým dvěma zvířecím přátelům. Sova si jí sedla na druhé rameno a Marry vyrazila.
U Děravého kotle to vypadalo stále stejně, v koutě seděla nějaká středněvěká dáma a bafala z dlouhé dýmky. Mar napadlo, že by si i ona mohla dát cigaretu, vytáhla špičku onu nezdravou věc do ní zasadila a zapálila si. 
"Co to bude?" zeptal se z vesela barman.
"Dala bych si... co máte?" 
"Mají skvělou ohnivou whisky, o jídle toho moc nevím," ozval se chladný hlas.
"Ahoj Luciusi, co ty tady?" divila se Mar a obezřetně si ho prohlížela.Bylo krajně nezvyklé, že by se on někde zastavil a chtěl s někým, jako je ona, prohodit pár slov.
"Copak, slečna Johansonová už ke mě necítí odpor?" protáhl Blondýn a posadil se na stoličku vedle ní.
"Já? Já jsem k tobě nikdy nechovala odpor, jen jsem se chovala obezřetně, to můžeme velmi rychle změnit," řekla a popotáhla z cigarety, "spíš jsem měla pocit, že ty zrovna... jak bych to řekla... nemáš v lásce poloviční mudly." Přisunul se blíž k ní a ona mu vyfoukla obláček kouře do obličeje, dělala to s oblibou všem okolo sebe. Ani se ho nepokusil rozehnat.
"Skleničku tady pro slečnu," objednal. Pak odvrátil pohled na úplně opačnou stranu lokálu, jako by nad něčím přemýšlel.
"Ještě dvakrát salát s kuřecím masem," doobjednala a usrkla ze skleničky, kterou před ni Tom položil.
"Hubneš, aby se s mi líbila?" ušklíbnul se blondýn, "ale když sníš ty saláty dva, mírně se to mine účinkem." 
"Díky za objasnění. A ne, nemyslím si, že bych musela nějak hubnout," odsekla a naposledy popotáhla z cigarety, kterou následně típla. Vzal ji kolem pasu a zašeptal:
"Holky se sebevědomím jsou děsně sexy." Mar se se sebezapřením sladce usmála a neshodila jeho ruku. Už se jí otvírala cesta k Voldemortovi. Každý věděl, na čí je Lucius straně, jen nikdo neměl odvahu mu to dokázat. Nenáviděla ho a všechny jemu podobné, ty Lidské zbytky, trosky bez vlastního rozumu, živé nástroje k zabíjení.
"Uf, konečně jsem tě našla," oddechla si Lil, složila na zem tašky a posadila se k Mar, "v Krucánkách byla hrozná fronta u... ale co tu dělá tenhle?!" sykla Lil, když si všimla Luciuse. Nepěkně se zašklebil.
"Klid ty mudlovská..." Mar nesouhlasně zakroutila hlavou.
"Tak bacha, Lil je moje kamarádka, radši si hlídej, co řekneš," upozornila ho.
"Měla by sis lépe vybírat své přátele," usmál se ledově, "naviděnou." Zmizel. S takovou elegancí a grácií, na tom chlapovi vážně něco bylo.
"Proč se s ním vůbec bavíš? Tobě nevadí to jeho nafoukaný idiotský ego čistokrevný?!" rozohnila se. Házela po místě, odkud se přemístil znechucené pohledy.
"Máš znát své nepřátele," odtušila, "doufala jsem, že z něho časem dostanu něco o Voldemortovi..."
"Neříkej to jméno," odsekávala každé slovo Lil.
"Proč se bát jména, přezdívky... když ho nevyslovíš, bude ti ta osoba nahánět mnohem větší hrůzu," odmlčela se, "no, do toho, je to snadné jak facka Voldemort," napovídala jí.
"Voldemort," vydechla Lily, vypadala u toho, jako by se vedle ní každnou chvíli měl objevit přízrak. "Proč potřebuješ informace zrovna o něm? Snad se k němu nechceš přidat?!" zhrozila se.
"No tak Lil, nebuď hloupá. To bych nikdy neudělala. Naopak, musím ho zničit, protože on zničil mě, mou rodinu..."
"Co se stalo?" nechápala zrzka.
"Já ti to vlastně ještě neměla šanci říct, zabil mi babičku, dědu, sestřenice, bratrance, tetu a strejdu a tuším, že je jen otázkou času, než dostane naše a mě," hlesla.
"Mar, já... nevím co říct," zrozpačitěla Lily, "moc mě to mrzí, určitě to byli skvělí lidé..."
"Už to přebolelo," mávla nad tím rukou. Lily její slova stále vrtala v hlavě.
"Nemyslíš ale, že by se to dalo řešit i jinak?"
"A to?"
"No... co třeba zajít za Brumbálem a..." navrhla okamžitě.
"Ani náhodou, nepotřebuju aby to věděl každej druhej, pomůžu si sama!" odsekla, nakonec jí však špatná nálada přešla. "Hele, nebudeme se hádat a zajdem na ty nákupy. Řekla bych, že njelepší by bylo jít do Čaroděknického nákupního centra. Jedna mamčina kamarádka tam má obchod a občas, když přijde na návštěvu, vezme si nějaké mé návrhy. Možná je tam i uvidíme."
"To bys nebyla ty... tak jdeme," souhlasila. do kuřecích salátů ani neždíbly. Hodily na stůl pár mincí a přemístily se před nákupní středisko.
Chvíli trvalo, než obchod našly a cestou se zastavily u Guess, protože ta cedule značící padesáti procentní slevy se nedala odmítnout. 
"Tak tady je ten obchod," prohlásila Marry a ukázala před sebe. Nad vkusně vyhlížejícími výlohami stálo BRODWAY.
"Brodway? Tam jsem ještě nebyla, tak jdeme."
"Tak se připrav kamarádko, tenhle obchod je vážně to nejlepší z nejlepšího, vyber značku, mrkni do katalogu a je to tvoje," usmála se Marry a vběhla dovnitř.
"Dobrý den přejete si." To k nim přiběhl zřejmě vedoucí prodejny.
"Chceme u vás utratit nechutnou sumu peněz," oznámila Marry. "Máte tady něco tak krásného, jako jsme my dvě?" ptala se.
"No jistě..., tedy máme spoustu krásných věcí, ale vaší kráse se nevyrovnají, myslím, že se mnou souhlasíte," podlézal ten chlap. "Karin, Nini, Anni jedeme, postarejte se o dámy, aby byly jako v bavlnce!"
Nejdřív proseděly asi půl hodiny nad katalogy, oblečení tam bylo tolik. Lily asi nejvíc zaujala nová kolekce DKNY, Marry se líbil Valentino. 
"Jak nechutná má být ta suma, nehorázná či snad zdrcující?" přiběhl k ní vedoucí. 
"Přímo zdrcujíci!" odvětila nezaujatě Marry.
"Aha, to se mi začíná líbit!" promnul si ruce, Marry ho sjela káravým pohledem, tak radši odešel. 
Vyzkoušely tolik oblečení a na závěr si nechaly spodní prádlo a noční košilky. Marry nemohla odolat jedné Chanel, Lily se líbila smetanová, krajková D&G.
"Mar, mám dotaz," ozvala se zelenoočka, "kdo to bude platit, to bude teda pořádná suma."
"Klid Lil, všechno je zajištěné," odvětila neurčitě brunetka a kývla na souhlas, že si vezme i onu noční košilku. Lil si ji podezřívavě prohlížela. Nakonec vyhrála ta její čás, která po všem tom novém oblečení toužila. 
"No, řekla bych, že to pro dnešek stačí," usoudila po další hodině Marry, když pohlédla na půlt s miliony tašek a taštiček. Netopýr i sova, o které bylo po dobu jejích nakupování skvěle postaráno od odborného personálu, už netrpělivě poletovali po obrovské kleci.
"Dobře tedy." Muž vyúčtoval nákup a Mar mu podala měšec. Jakmile se dotkunul jeho ruky, začal příšerně nadávat:
"Opovaž se mě vysypat do pokladny, ty odporný míšenče!" Ten podlézavý chlap ho urychleně strčil do pokladny, ale tím ho ani z daleka neumlčel. "Okamžitě mě pusť ven, přece mě tu nemůžeš zavřít, ty jeden kříženče, poloviční mudolvskej šmejde, JÁ CHCI VEN!" křičel dál. Mar s Lily urychleně prodejnu opustily a ověšené taškami i se svými novými mazlíčky se přemístily na svou ulici. 
Pomalu, ale jistě se začínalo stmívat. Pomalou chůzí se přibližovaly k Marryinu domu, byl blíž. 
"Díky," hlesla znenadání Lily. Mar se usmála.
"Není zač, hlavně, že sis to užila."
"Ani nevíš jak," potvrdila Lil. Věděla, že nebýt Marry, sděla by teď doma a přemýšlela nad Jamesem Potterem. Bylo pro ni dobré trochu se rozptýlit.
"Někdy to zase zopakujeme," ujistila ji brunetka, "nechceš mi něco říct?" Lily se začervenala, párkrát otevřela pusu na prázdno, ale nakonec ji nechala zavřenou a jen zakroutila hlavou. "Fajn," pokývala hlavou Mar.
"Ne já... víš, já... poslední dobou moc přemýšlím a..." koktala. 
"Jasný, chápu." Mar na kamarádku mávla a mizela na příjezdové cestě k domu.
"Mar," zavolala na ni, "jak to, že tobě ten měšec nenadával?" 
"Nevím, asi ho Lucius očaroval..."
"Co?" zděsila se Lily.
"Ale nic, dobrou," rozloučila se a zmizela.
Lucius? Lucius Malfoy. Jak mi to mohla udělat?! Kdybych to věděla nekoupím si ani kopeček zmrzliny... Ale proč to ten idiot dělá? Ach jo, přemýšlela Lil cestou domů. nakonec ovšem stejně skončila u svých obvyklých témat, u učení a jednoho tmavovlasého rozcuchance. 
Marry rozhodně neměla klidné spaní, nejdřív vymýšlela plán, jako obvykle ale sknčila u hororových představ, jak nic nevýjde. Příhodu s měšcem také nemohla jen tak přejít, bylo to zvláštní, ne, bylo to divné, podezřelé.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy | Web | 8. ledna 2008 v 21:00 | Reagovat

Honem přidej tu další už se těším jak se to rozuzlí. To ty víš co :)

2 Leenikk | Web | 1. března 2008 v 11:30 | Reagovat

Mno jdu na další!Super kapča!

3 Václav Klaus | 3. března 2008 v 18:25 | Reagovat

Sice namám rád nákupy, ale moje žena asi ano.....zase jsem bez platu.....

4 Milten | 3. června 2008 v 0:02 | Reagovat

Nechci kritizovat, ale je poměrně nepříjemné, když si člověk otevře nějakých deset stránek a zničehonic se mu v uších ozve hudba, která byla to poslední, co na těch stránkách hledal. Pokud takový člověk má na uších sluchátka a poslouchá tlumenou hudbu a zničehonic se mu v nich ozve něco desetkrát hlasitějšího, je to mnohem víc než poměrně nepříjemné. Pokud potom ještě musí prohledávat více stránek, aby našel tu, která mu tuto nepříjemnost způsobila, nepoteší to, a až danou darebnou stránku člověk najde, přemýšlí, jestli si ji nemá vymazat z oblíbených. Proto bych doporučoval trochu opatrnosti s přidáváním hudby na stránky, většina lidí na to není zvědavá, a některé to může i namíchnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama