13. Kapitola Spěšný vlak do Bradavic

11. ledna 2008 v 19:24 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Další kapitolka, doufám, že se bude líbit. Je zatím nejdelší, z těch co jsem napsala. (Těch zatím moc není) Hudbu jsem tentokrát nepřidala, nějak mi blbne blog. Myslím, že nejsem jediná. No nic, tahle bude bez hudby, tentokrát to nevyšlo. Omlouvám se vám. Ještě poslední prosba PIŠTE KOMENTÁŘE,
s pozdravem Tracy.


Dívka s téměř rudými vlasy ráno vstala bez problémů a pochutnávala si na vynikající tříchodové snídani. Byl to každoroční předškolní rituál. Nejdřív celozrnné pečivo s tvrdými sýry a ovocem, po té trošku jagurtu s musli a džemem a na konec kávu se sladkým croisantem a třešňovým kompotem.
"Nezapomnělas' nic?" starala se paní Evansová. Právě umývala nádobí po snídani.
"Mam všechno, neboj, už nejsem malá," odvětila Lily a posledním kouskem ukončila své hodování, "a i kdyby, poslala bych pro to sovu, jo?"
"Dobře zlatíčko," souhlasila její mamka. Před dvěma lety se naučila používat soví poštu a velmi se jí to zalíbilo, jedinou chybou bylo, že tak nemohla psát všem. Jak by to vypadalo, kdyby jejím kamarádkám z mudlovského světa přiletěla za bílého dne domů sova?
Ozval se zvonek. Lily přidala mamce do dřezu ještě svoje nádobí a šla otevřít.
"Že by jednou konečně přišla Mar v čas?" uvažovala zrzka nahlas. Když otevřela dveře, uviděla poslíčka, měla sto chutí mu prásknout dveřmi před nosem. Takže Potterovi nestačily sovy, pokouší se jí poslat dopis i normální mudlovskou poštou a k tomu ještě ty květiny... Asi přišel na to, že když dá květiny sově, nakonec z nich zbyde jen trocha roští.
 "Mám tu zásilku pro Lilian Evansovou," oznámil poslíček, "jste to vy?"
"Ano," potvrdila, "je to od pana Pottera?"
"To nevím, máte k těm květinám i dopis, tak si ho přečtěte a tady mi to podepište," podával jí papírek. Lily to urychleně podepsala a poslíček se se zdvořilým nashledanou vytratil. Objevila se ale zvědavá hlava její kamarádky.
"Nazdárek, Jimmy už ti tase napsal... ten hoch je vynalézavý, když pošle květiny po poslíčkovi, nemůžeš je odmítnout," smála se. "Otevři to!"
Lily podala kamarádce kytici a otevřela dopis. Na první pohled bylo jasné, že není od Jamese. Tak úhledné písmo a vybraný styl vyjadřování měl jedniný člověk kterého znala. Začetla se:
  Milá slečno Evansová, doufám, že Vám tento dopis dojde dříve než se vydáte na spěšný vlak do Bradavic. Nejsem si úplně jist časovým úsekem nutným pro přepravu dopisů mudlovským způsobem, ale jak jistě uznáte, posílat květiny po sově by bylo velmi neuvážené. A tímto se dostáváme k hlavnímu tématu tohoto dopisu. Jistě tušíte, že to není jen zdvořilostní psaní.
  Velice bych ocenil Vaši pomoc při přípravě Vánočního plesu v Bradavicích. Doslechl jsem se, že prý vynikáte svým hlasovým projevem a pro naše studenty by to zajisté bylo velmi přínosné. Pokusím se jako obvykle pozvat i jednu hudební skupinu, ovšem Váš hlas by byl skvělým oživěním. Veškerý výběr písní a aranžmá bych si dovolil nechat na Vašem úsudku. S přáním krásného dne,
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál.
"Píše mi Brumbál," odpověděla po delší chvíli ticha, "žádá mě o pomoc s přípravou Vánočního plesu."
"To je skvělé, můžeme spolupracovat, mě oslovil taky," zareagovala pohotově Marry.
"Holky, pospěšte už máte jen dvacet minut do odjezdu vlaku," zavolala na ně paní Evansová. 
"Kde máš kufry?" dotazovala se Lily, když si všimla, že Mar přišla jen s béžovou kabelkou a netopýrem na rameni. 
"V kapse," objasnila, "připadá mi to praktičtější."
"Chytrá holka," pochválila ji Lily a na pět minut zmizela. Vrátila se táke jen s příručním zavazadlem a klecí se sovou. 
"Nashledanou pane a paní Evansovi, ahoj Petunie," rozloučila se i s Lilyinou sestrou, která vapadala velice šťastná, že Lily odjíždí.
"Čau mami a tati, měj se Pet," mávla na ně zrzka a obje zmizely. 

Na nádraží se dostaly během sekundy, k vlaku to chvíli trvalo, protože musely po svých. A jak to tak obvykle bývá, první školní den ta, bylo narváno nejen kouzelníky, ale i mudly, kteří přijížděli za studiem do Londýna nebo odjížděli do internátních škol. Většina z nich ovšem nesla velmi objemné kufry a tašky. U přepážky mezi nástupišti devět a deset postávalo dost lidí.
"Tohle procházení zdí se mi nikdy moc nelíbilo," konstatovala Marry, neochotně zrychlila tempo své chůze a zmizela v přepážce. Jako pokaždé se dostaly na nástupiště devět a tři čtvrtě. Opět zde stál vlak s obrovskou červenou lokomotivou, z jejíhož komína stoupaly obláčky páry. Tohle vždy dokázalo upoutat Marryinu pozornost. Jen tam tak stály a pozorovaly ten naleštěný kolos, jakoby to bylo poprvé, co ho vidí. Z jejich rozjímání je však vytrhl známý hlas:
"Čau Lily, múžu ti pomoct...ehm s klecí? Kde máš kufr?" podivil se. 
"Ahoj Pottere, no prosím," podala mi jedinou svou zátěž, "kufr mám v kapse a dík za pomoc." James se tvářil, jako by pro něho nastaly Vánoční svátky prvního září a hypnotizovaně hletěl Lily do obličeje. Ta už to nevydržela a odvrátila pohled.
"Zdarec MJ, půjdete za námi do kupé?" dotázal se nově příchozí.
"Nejsem si jistá Siriusi, ještě jsme s Lily chtěly něco probrat a před vámi by to nebyl úplně vhodné, možná na chvíli přijdeme," odbyla ho. A to si říkala, že na něho bude milá, že se bude snažit být milá na všechny. Její předsevzetí mělo být podrobeno tvrdé zkoušce. Pseudoladným krokem se k nim blížila osoba, kterou Lily ani Mar neměly moc v lásce. V prvním i duhém ročníku se zdála být fajn, byla jen trošku lacině podbízivá, ve třeťáku se ale cosi zlomilo, přijela do školy jako nový člověk a nejevila zájem o kamarády, jen o nohsledy a o kluky, kteří vlezli do postele s každou. A ona chtěla být jednou z mnoha, nechala se sbalit od každého a ještě v tom viděla výhru.
"Ahoj Siriusku," zašveholila Zabina Montgolfierová, černovláska s modrýma očima, které studily jako led a i když byly na první pohled krásné, na druhý vás cosi odrazovalo. Její oči byly nevděčné a hlavně nevzbuzovaly důvěru. Dívčin rodokmen sahal až do doby zakladatelů školy, byla jedináček, což bylo velmi snadno vypozorovatelné z jejího chování.
"Kde máš poskoka, Zabino?" ptala se posměšně Mar. Příchozí nechápavě nakrčila čelo. Lily protožila oči, bylo tak zjevné, co si myslí. Naštěstí zhlédla Remuse a tak se vydala za ním a dalšémi prefekty.
"Pro tvůj omezený mozeček, kde je Darina?" zeptala se znova brunetka. Sirius se uchechtl, což Zabin donutilo k velmi ublíženému pohledu. Dělala to vždy, hrála si na chudinku a na většinu kluků to bohužel i zabíralo. Jako by nikdo neviděl, že ta hlka je vážně zlo. Určitě v sobě měla i dobrou část, jenže ta byla velmi dobře skrytá.
"Marry-Jane Johansonová, poloviční mudla s telenovelovým jménem," sjelia ji Zabina znechuceným pohledem. Sirius nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Tak dost, tohle je podpásovka a ty jsou pořádně trapný a ubohý," prohlásil Sirius a na důraz svých slov si založil ruce na hrudi. 
"Ale Siriusku, ona si začala," řekla žalujícně a házela na něho jeden psí pohled za druhým. Marry to nepředstavitelně vytáčelo, proč se věšela zrovna na něj? Žárlí snad? Možná...trošku, ale proč? Pravděpodobně, protože ona na Siriusovi ještě neukončila svou práci a ona by jí mohla kazit plány. Mar si začala uvědomovat, že ráda manipuluje s lidmi a teď přišel narušitel. Je čas eliminovat nepřátele. 
Zabina hlasitě vdechla a objala Siriuse tak, že vypadali jako zasažení kouzlem pro trvalé přilnutí. Mar nasadila tvář hráče pokru, když už tu tu kravku má, pohraje si s ní. 
"Něco tady vřeší," zaposlouchala se hraně a sledovala Zabinin výraz. Urputně se snažila něco zaslechnout. "A už vím!" rozjasnila se Mar tvář, "to bude tvůj mozkožrout, asi už nemá co jíst."
"Mozkožrout?" nechápala Zabin. "Já si žádného nekoupila." Mar se Siriusem se rozesmáli.
"Toho sis kupovat nemusela, ale zjevně dokonal svou práci, v hlavě už máš fakt duto," dostala ze sebe mezi salvami smíchu. Teprve teď to Zabině došlo. 
"Táhni k mudlovským šmejdům, ty mrcho!" zařvala na ni a teatrálně se rozfňukala. Sirius ji okamžitě ochranářsky objal. 
Tak tohle Mar opravdu vidět nemusela, rychle se otočila a šla pryč, zahlédla však stejně víc, než chtěla. Ti dva si tam vyměňovali své ústní bakterie s takovou razancí, že by se nedivila, kdybyb sliny létaly na deset metrů.
"Vrána k vráně sedá, debil debila si hledá," mumlala si pro sebe Marry. V tom se před ní vynořil moc pěkný kluk z Havraspáru, Matt Anderews. Přes prázdniny se ještě vytáhnul a přibral pár kilo svalové hmoty. Vůbec nevypadal špatně. A mířil přímo k ní, s omamujícím úsměvem na tváři. 
"Ahoj MJ," pozdravil ji a objal. 
"Ahoj Matte, co prázdniny?" vyptávala se.
"Nic moc," povzdechl si a rázem posmutněl. 
"Myslím, že jsme přes prázdniny dopadli podobně," hlesla Mar a poplácala ho po zádech.
"Takže tobě taky zavraždili..." nedokončil větu. Ano, proč se v tom musí rýpat, proč klukům člověk musí všechno vykládat polopatě? Má jejích výška vliv na rychlost jejich úsudku, protože to by vše vyjasňovalo. Nechtěla na to myslet, nechtěla myslet na původ své noční můry, která se každou noc rozvíjela. 
"No, kromě nejbližší rodiny všichni," hlesla, "ale co se stalo, stalo se, nebudeme tady fňukat." Matt jí zvedl bradu a znovu se tak povzbudivě energicky zazubil.
"Změňme téma, máte kde sedět? Myslím, že i kluci by uvítali dámskou přítomnost." Mar mu úsměv oplatila, byl vždycky tak veselý a k tomu až hrozivě chytrý. Jediná vada na něm byla a to skutečnost, že si byl až moc dobře vědom svých kvalit. 
"Určitě přijdeme, jen musím Lily najít. Asi bude někde s prefekty," usoudila na konec a rozběhla se pryč.
"Sedíme v prvním kupé posledního vagonu," zavolal za ní Matt.
Mar nemusela svou kamarádku hledat dlouho, prefekti měli to největší a nejlépa vybavené kupé, úplně první z celého vlaku. A co víc Lily byla i primuska. Zaklepala a vešla, uvnitř byla směsice lidí, z nichž ze třetinou v ýivotě nepromluvila ani slovo. Lily okamžitě vystřelila k ní a táhla ji pryč.
"Doufám, že jsi nám sehnala kupé, protože tady já nevydržím!" začala z ostra.
"Klid Lil, jasně že mám, poslední vagon první kupé," odvětila, "a co se děje?"
"Potter!" sykla zlostně. "Je primus! A co víc, ten blbeček se vozil na vozících na kufry tady po nástupišti a s Blackem, taková neúcta ke své pozici!" rozhorlila se. Mar kývala hlavou a snažila se zadržet smích, ti dva byli vážně nesmrtelní, přestože v hlavě toho moc neměli. 
"Dobře, až budeš moct, tak přijď," usmála se na ni povzbudivě a vydala se na dlouhou cestu vlaekm až do svého kupé. 
Lily přišla o necelou půlhodinku později, mezi tím už vyjeli z Lonýna a projížděli kolem rozlehlých luk. 
"Konečně, myslela jsem, že mě z toho kupé nepustí, je to tam jak moje noční můra," lamentovala a znaveně kecla vedle Mar. teprve potom si všimla všech ostatních. "Ahoj, jsem Lilian Evansová, ale klidně mi říkejte Lily." 
"Jo promiň, ozvala se Mar, já vás nepředstavila," odmlčela se, "tohle je Matt a jeho kámoši, ještě jsme neměli moc šanci se poznat, takže jsi přišla přesně v čas."
"Jo milostivá Mar nás jako obyvkle zbavila nudy," pošťuchoval ji Matt. V kupé bylo pořádně narváno, sedělo jich tam sedm místo šesti. 
"Hele Matte, co vyřešit tuto sardinkoidní situaci," zamrkala na něj. 
"Chceš se vypařit, to je nespolečenské," zašeptal jí do ucha. Zakroutila hlavou a vyskočila mu na klín.
"Jak víš, že bych ti to povolil?" ušklíbnul se. Na jeho tváři se ale rozlil spokojený výraz. 
"Protože mít na klíně tak pěknou holku, jako jsem já, se ti zase dlouho nepoštěstí," odvětila s notnou dávkou ironie. Zasmál se a ovinul jí ruce kolem pasu, aby mu nespadla. 
"No a jak jste se měli o prázdninách?" zajímala se Lily.
"Jo dobrý, byl jsem se podívat na hrobky dávných kouzelníků, cestoval jsem po celém světě," řekl první z Mattových přátel sedící vedle Lil. A opět se od nich nezaujatě odvrátil, četl si v jakémsi kouzelnickém časopise, na jehož obale se s košťaty v ruce zubili hráči týmu, který se pravděpodobně jmenoval Letící blesky. Soudě podle nápisu překrývajícím účastníkům nohy.
"Já jsem se taky neměl špatně, byli jsme na dovolené v Egyptě, potápěli jsme se, tolikrát jsem žaberník ještě nepoužil, líbilo se mi to. I když přeměna byla vždy trošku nepříjemná," prohlásil druhý, který nakukoval kamarádovi přes rameno do časopisu.
"A proč jsi nepoužil nějaké kouzlo, třeba přeměnu ve žraloka nebo tak něco?" vyzvídala Lily.
"No víš, v té době mně ještě nebylo sedmnáct a když se přeměníš ve žraloka, už si to tak neužiješ."
"Hmm, to bude asi fakt, taky bych to někdy chtěla zkusit," povzdechla si Lily. "A co ty?" otočila se na posledního nenápadného hocha schovaného za velkou tlustou knihou.
"Já no, nikde jsem nebyl, naši nejsou zas až tak bohatí a já jim musel pomáhat ve skleníku. Pěstují různé zvláštní druhy rostlin."
"Co už vypěstovali?" Lily tohle téma zaujalo. Když se sejdou dva šprti zažraní do bylinkářství...
"No máme antigravitační stromy, mluvící rajčata. A taťkův nový objev jsou, jak to mu říká… živé kaktusy."
"Cože? A co takový kaktus dělá?"
"No když na něj chce někdo šáhnout střílí ostny, jediná možnost jak je uklidnit je, zalít je," usmál se kluk očividně šťastný, že není za loosera.
"Tý brďo, nebudete je třeba prodávat, hned bych si jeden koupila!" prohodila Marry, aby se také účastnila debaty.
"No já nevím, musel bych se táty zeptat."
"Ty bys to pro mě udělal? To je od tebe milý," culila se Marry. "Kdyby to vyšlo, budu ti hrozně moc vděčná."
"Za málo."
"Ty máš netopýra?" ptal se Mattův kamarád sedící vedle Lily.
"Jo mám, no a co?"
"Já myslel, že jsou povolený jen sovy, žáby a kočky."
"To snad není problém, mám to vymyšlené, tady Ouško bude bydlet se sovama. Stejně už je s Wiky kamarád," oznámila Marry. A pohladila svého domácího mazlíčka.
"Kdo je to Wiky?" chtěl vědět Matt.
"Moje sova," odtušila Lily.

Podobné debaty se vedly po celou cestu, bylo to docela příjemné, taková rekapitulace prázdnin a sdílení očekávání o novém školním roce. Znenadání do kupé vrazil Remus, tedy slušně zaklepal a pozdravil.
"Remusi," padla mu Mar kolem krku. Matt se zašklebil, měl sto chutí si ji stáhnout zpátky na klín.
"Jo taky tě rád vidím," smál se.
"Jak ses měl o prázdninách?"
"Já, Mar..." začal rozpačitě, "musíme s Lily do kupé pro prefekty, máme schůzku." Mar posmutněla. "Popovídáme si ve společence, dnes večer?" Mar přikývla. Lily se ovšem ani v nejmeším neměla k tomu, aby se zvedla. Remus ji vzal za ruku a vytáhl na nohy. 
"A je to fakt nutný?" tázala se a nehla se ani o píď. Remus protočil oči.
"Jistě že je to nutné," odvětil. Lily neochotně lapla svůj školní plášť.
"Já tam nechci," zaprotestovala, ale to už ji Remus táhl ven. Lily stačila na Mar ukázat jen gesto pro sekání hlavy a byla pryč.
"No my bychom se taky možná měli…" Zrovna když Mar chtěla navrhnout aby se převlékli, předběhl ji rozhlas.
"Za pět minut budeme v Bradavicích, převlečte se a svá zavazadla nechejte na místě, dopravíme je do školy zvlášť," ozýval se celým vozem důvěrně známý hlas.
"No a jak to teď uděláme?" ptal se Matt.
"No ty a tví kamarádi se převlečete a já mezi tím počkám venku," hlesla Marry a pakovala se ven z kupé. Ovšem nedalo jí to, tak se připlížila ke dveřím a jedním očkem je sledovala.
"Tomu Mattovi to opravdu sluší, ale kde vzal ty svaly, tý brďo," valila oči.
"Co to tady děláš Johansonová?" ozvalo se jí za zády.
"O ou," pomyslela si Marry a nasadila naprosto nejnevinnější výraz. "Co tu chceš Blacku?"
"Já se tu jen tak procházím, ale chtěl bych vědět, co to tady děláš ty?" Byla to pouze řečnická otázka, protože na první pohled bylo jasné, co MJ dělá.
"To tě nemusí zajímat."
"Ale mě to zajímá," opáčil Sirius a i v tak úzké chodbičce se k ní ještě víc přiblížil.
"Co si to dovoluješ?" sykla Marry, když jí Sirius sáhl pod tričko.
"Chci dokonči to, co jsem začal," řekl ledově chladným hlasem. Mar se ten tón hlasu, kterým s ní mluvil vůbec nelíbil. Když v tom:
"Marry, už můžeš... co ty tu děláš?" obořil se na Siriuse Matt.
"Aha, další oběť Johansonová?" odtušil Sirius chladně.
"Tohle není oběť, ale můj kluk," prohlásila Marry, přitáhla Matta k sobě a dlouze ho políbila. Sirius se na to nemohl dívat a odešel. Avšak všichni Mattovi kamarádi při tom pohledu slintali.
"Proč si to udělala?" odtáhl se Matt.
"Co je tobě se to nelíbilo?" hlesla Marry bez dechu.
"Ale jo, mě by jen zajímalo, jestli to bylo jen kvůli Blackovi nebo jestli si to opravdu chtěla?"
"Ty si myslíš, že dávám pusy jen tak, protože se mi zrovna chce? Za koho mě máš?" rozčilovala se Marry. "To byla pusa pro mého zachránce."
"Máš pravdu promiň, omlouvám se," řekl Matt a tentokrát políbil on ji. V tom vlak začal brzdil, dokud nezastavil úplně.
"Já ještě nejsem převlečená, sakra!" vypískla Marry.
"A chceš pomoct?" zajiskřili Mattovi oči.
"Tohle zvládnu sama, ale díky," špitla mu do ucha Marry, "jesli mi chceš pomoct, tak najdi Lil," pravila Marry a zalezla do kupé, všichni Mattovi kamarádi už se stačili nepozorovaně vytratit. Seděla ve vlaku ještě dobrých pět minut, po tom co se převlékla, ale když se nic nedělo vstala a vystoupila. Na nástupišti už nikdo nebyl, jen tma. Milovala ji, tmu, noc a úplněk.
"Co tu děláš tak sama?" ozval se ledový hlas, až Marry přejel mráz po zádech.
"Tohle mi nemůžeš dělat, málem sem umřela," obrátila se na příchozího Marry.
"To by byla škoda, taková krásná a mladá…"
"A co tady děláš, já myslela, že už si školu vyšel," hlesla a udělala krok k Luciusovi. V hlavě jí bleskl nápad, že by zněj mohla dostat něco už teď, ale jejich rozhovor se stočil úplně jiným směrem.
"No vlastně jsem se na tebe přišel podívat."
"Opravdu děkuji za starost, ale já spěchám do školy, přijdu pozdě na hostinu..."
"Tak dobře, už tě nebudu zdržovat, dej mi pusu na rozloučenou," zaprosil jako malé dítě.
"Hmm, pan Malfoy má zájem o pusu od polovičního mudly? To zní opravdu zajímavě," smála se Marry. A pobaveně si ho prohlížela. Malfoy se zatvářij vážněji.
"No a to je právě ta věc, kvůli které jsem přišel, mimo jiné. Ty nejsi na půl mudla, jsi úplně celá čarodějka, víš?" pravil Malfoy a přitáhl ji k sobě.
"Tak tohle teda doopravdy nechápu!" valila oči a sjížděla ho pohledem, jako by před sebou viděla nebezpečného cvoka.
"No prostě jsem po tom tak nějak pátral, tvá matka je čarodějka, že?" Marry přikývla, ale stále se tvářila nechápavě. "No a tvůj otec byl taky kouzelník," dodal.
"Vždyť můj otec je mudla... co mi to tu vykládáš?"
"Tvůj otec, není ten, co bydlí s tvou matkou. Tvůj otec byl mocný černokněžník, který se ovšem, hmm... řekněme, že se hodně změnil a tvá matka ho opustila."
"To jako, že jsem úplně čarodějka, jako úplně celá? To je úžasný!" výskla Marry a dala Luciusova pusu.
"Jen tak malou, to teda ne, zasloužím si víc!" sykl Malfoy, ovinul jí ruce kolem pasu a chtivě ji políbil. Marry ale vůbec nepřipadal Lucius tak odporný jako před tím. Byla mu vděčná, za to, co pro ni udělal. Nebyla šťastná kvůli tátovi, ale to že je čistokrevná pro ni bylo jako výhra v loterii.
"Děkuji a měj se. Jsi můj posel dobrých zpráv!"
"Nemáš zač, ještě ti napíšu," usmál se Malfoy. "Chudák, nemá ještě ani páru, kdo je její pravý otec. Štve mě ale, že není ve Zmiozelu, vždyť tam patří víc, než kdo jiný. Prašivej Nebelvír, ta ostuda, ale co, je to jen na poslední rok. Pán zla bude mít radost, myslím, že má dalšího přívržence," uchechtl se Malfoy a usmíval se čím dál zlověstněji.
Marry zatím doběhla ke kočáru, byla pořádně udýchaná, v tu chvíli to pro ní však bylo vedlejší.
"Marry, kde jsi byla, museli jsem pro tebe několikrát zdržet kočár."
"Díky Matte," zamumlala nepřítomně Marry. Teď byla hrozně zaneprázdněná tím, co jí sdělil Malfoy. Ale jestli můj otec, není můj otec, tak kdo to je. Já jsem tak blbá, proč jsem se ho na to nezeptala. A jak to, že jsem Malfoyovi vděčná, to není možný, já jsem se asi zcvokla. Jo to je ono je ze mě cvok, nadávala si Marry, byla naprosto zaslepená tou novou, skvělou zprávou, že je čistokrevná. Všechno ostatní se jí vykouřilo z hlavy.
"Marry, Marry, vystup, už jsme na místě!" třepal s ní Matt.
"Jo… jo promiň, jen jsem se zamyslela."
"Co je to s tebou, od té doby, co si dorazila ke kočáru se chováš divně."
"Mě nic není," odsekla Marry a rozběhla se do hradu, ani se nerozloučila.

"To je dost, že jdeš," přivítala ji její kamarádka, "víš, co se mi stalo, musela jsem trpět přítomnost Pottera, Blacka a Petigriua. Chtěla jsem si popovídat s Remusem a v jiném kočáru už nebylo místo.. a a.." drmolila hystericky Lily, "a kde ses vůbec toulala, kdes byla?" zeptala se, když se aspoň zpola uklidnila.
"Mám novinku, až ti to řeknu, sekne to s tebou!"
"Tak už mě nenapínej, taky ti musím něco říct."
"No já totiž ne…" nestačila dopovědět Marry, protože začala Brumbálova typická řeč na uvítanou.
"Řeknu ti to potom, třeba než pudem spát," šeptla Marry. Toužila po tom, aby se o svoji novinku mohla s někým podělit. Sdílet svoji radost. Ale byla Lily ta pravá? Nebude jí to líto?

Slavnostní večeře proběhla v klidu, akorát Sirius Marry celou dobu hypnotizoval pohledem, jako by něco tušil. Když se Marry a Lily loudaly pryč z velké síně, doběhla je profesorka McGonagallová.
"Máte jít obě okamžitě do kabinetu ředitele," oznámila jim a odletěla jinam.
"Copak jsme něco provedly?" zděsila se Lily. Marry se lekla, že Brumbál vé něco víc, o její minulosti... tedy spíš tajemství její matky. Jak jí to jen mohla udělat? Jistě její nový otec byl skvělý, ale nebyl to ten pravý, přestože se tak choval. Ale kdyby chtěl rozebírat její soukromí asi by si nezval i Lily.
"Klid, to bude kvůli tomu plesu," řekla a uklidňovala tím i samu sebe.
"Tak to mi spadl kámen ze srdce," oddechla si Lily. Ke kamennému chrliči doslova doběhly, po tak náročném dni si toužily jít odpočinout.
"Jaké je heslo?" otázala se Lily, když stanuly před Brumbálovým kabinetem.
"No tak to je průs… Jé dobrý večer, pane profesore, to je ale krásně, že?" usmála se Marry, za zády jí stál Brumbál.
"Vanilková zmrzlina."
"Né díky jsem plná," řekla automaticky.
"Myslím, že je to heslo Mar," sykla Lily, musela se usmívat.
"Aha, hups, vloudila se chybička," smála se Mar. Lily se plácla do čela a mumlala cosi o tom, že se za ni někdy opravdu stydí.
"Pojďte dál," vyzval je Brumbál.
"A proč jsme vlastně tady?" přešla okamžitě k věci Lily.
"Měl jsem za to, že to víte. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nám pomůžete s tím plesem?"
"To je snad jasný ne? Taková nabídka se neodmítá," vyhrkla Marry.
"A co vy slečno Evansová?"
"Ráda vám pomůžu."
"To jsem opravdu rád. Děkuji a nashledanou. Vy tu ještě nachvíli zůstaňte slečno Johansonová," řekl, když si všiml, že Marry vstává. Ta jen polkla na sucho a opět se posadila.
"Jen jsem se vás chtěl zeptat, jestli mi nechcete něco říct?" pravil Brumbál, propaloval ji jeho speciálně nacvičeným pohledem, jaký Marry ještě u nikoho jiného neviděla.
"Vy o tom víte, že?"
"O čem bych měl vědět?"
"Pane profesore, já vím, že víte, kdo je můj pravý otec. Mám právo to vědět."
"To sice ano, ale já nemám právo vám to říct."
"Takže vy mi to neřeknete?" vyvalila oči, jako by před sebou uviděla trola v plesových šatech.
"U některých otázek je lepší neznát odpověď."
"No tak vám děkuji a nashledanou," zabručela, "myslím, že se ještě tenhle týden uvidíme."
"Počítám s tím slečno Johansonová."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí můj blog?

super 72.2% (39)
dobrý 11.1% (6)
ujde 7.4% (4)
máš na čem makat 1.9% (1)
zabal to 7.4% (4)

Komentáře

1 Venda | 21. ledna 2008 v 15:36 | Reagovat

SUPER !!! Jen tak dál!

2 Václav Klaus | 3. března 2008 v 18:57 | Reagovat

Noc a úplněk.....romantické!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama