16.kapitola Náhodné shledání

2. března 2008 v 18:04 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
V pořadí již 16. kapitola k Noci, zasnažila jsem se a přidala ji dřív, tak mě, prosím, odměňte nějakými komenty. :) 
Tracy



Marry se tiše vykradla z ložnice, doufala, že na nikoho nenarazí, protože to by znamenalo obrovský problém. Zalhala Lily a to už o několikáté. Řekla, že jde za Hagridem, že ho jde o něco poprosit, domluvit se. A co dělá teď? Místo toho se žene přes školní pozemky, okolo Hagridova srubu do Prasinek. Byla nervózní. Ode dneška se začne odvíjet celá její budoucnost, jakmile s plánem začne, nebude moci přestat. Nechala vítr, aby jí cuchal vlasy a chladil její horkou hlavu. Nemělo cenu to zapírat, bála se a oprávněně. Na planetě bylo jen málo lidí, kteří se HO nebáli, jenže ona se sním měla setkat tváří v tvář. Na druhou stranu už ztratila téměř vše, rodiče, přátele, i Lily by bez ní bylo lépe. Stávala se zkaženější a zakženější, každou vteřinou. Jejího života by rozhodně škoda nebyla, hořce ušklíbla a zrychlila krok. V Prasinkách zamířila rovnou k Prasečí Hlavě. Skvělé místo, pokud chcete něco domluvit.
"Co tak sama," zašeptal jí známý chladný hlas do ucha. Otočila hlavu a dala mu pusu na tvář.
"Ráda tě vidím, Luciusi, kdy vyrazíme?" dotázala se hned potom. Lucius jen pokynul ke stolu, který stál bokem od ostatních a objednal dvě ohnivé whisky.
"Není kam spěchat. Pán dorazí až kolem deváté, objasnil, "zatím mi  můžeš povědět něco o sobě," vybídl ji Malfoy. Marry se sice nechtělo vykládat o svém soukromí, ale něco říct musela. Vybrala tedy ty nezávažné věci a nezapomněla se zmínit, jak špatně se cítí mezi svými vrstevníky. Zatímco vedla svůj monolog, Lucius si pohrával s pramínkem jejích zvlněných vlasů. Bylo to docela roztomilé.
"Co vlastně budeš dělat o Vánocích?" zeptala se Marry.
"No ona totiž Cisa..." začal. Mar odstrčila jeho ruku a nasadila nespokojený výraz. Měla to tušit, bez komplikací se neobejde nic. Ale tyhle komplikace se musejí velice rychle vyřešit.
"Kolik je?" zeptala se ledově. Malfoy se podíval na hodinky a usoudil, že nastal čas jít. Když procházeli okolo baru, hodil na něj dva galeony. Mar si přitáhla plášť víc k tělu a vykročila do chladné noci.
"Kde se sním vlastně setkáme?"
"Uvidíš, vezmu tě tam," řekl, přitiskl si ji k sobě a oba je přemístil dřív, než stačila cokoli namítnout.

Ocitli se před obrovským domem, uvnitř se svítilo. Marry si to vše ani nestačila prohlédnout, obrovská zahrada s fontánami pokrytá jinovatkou, rozhlížela se kolem dokola a pomalu kráčela k vstupním dveřím.
"Už pojď přijdeme pozdě," káral ji, pro jistotu ji vzal za ruku, nesouhlasně na něj pohlédla. "K těm Vánocům, mohl bych Cise říct, že jedu k rodičům..." Marry se ušklíbla.
"Nebojíš se, že ti vyškrábe oči, když to zjistí?" Malfoy zakroutil hlavou a usmál se. Marry se k němu přitáhla a vášnivě ho políbila.
"Definitivně ruším Vánoce s Narcisou," zašeptal jí a rychle se vymanil z jejího obětí, "už musíme. Nechtěl bych přijít pozdě a tobě by se to také nevyplatilo." Rychlým krokem se přibližovali k nádhernému sídlu.
"Mimochodem, tohle je dům mých rodičů." Marry na to nic neřekla, čekala to, nebyla překvapená. Snobský honosný palác plný bezcitných lidí. Cítila, že zapadnout do společnosti nebude složité. Malý domácí skřítek s pozdravem a velkou poklonou otevíral staré domovní dveře. Vevnitř bylo rušno. První, kdo si jich všiml byla Bellatrix, vysoká štíhlá kráska s šíleným výrazem ve tváři.
"Luciusi," kývla hlavou, "kohoto sem vedeš? Víš, že bys sem neměl brát cizí lidi, pán nebude nadšený, až ji uvidí," protáhla a prohlížela si Mar od vrchu až dolů. Marry si ji taky přeměřila pohledem, moc do oka si nepadly, přesto je Bella rychle zavedla do obrovské jídelny, s množstvím oken. V krbu na opačné straně místnosti plápolal oheň. Najednou všechny světla zhasly, Marry se rychle chytla Luciuse za ruku a pevně ji stiskla.
"Je tu," pošeptal jí Lucius do ucha. Marry rozšířenýma očima sledovala výjev před sebou. Z černého oblaku páry se začala zhmotňovat jakási postava, když se otočila, neměl obličej normální lidské bytosti. Byl zrůdný. Zlo se projevilo i napovrchu. Co bylo ještě nepochopitelnější, všichni přítomní na něj fascinovaně hleděli, jako by os něj nemohli oči odtrhnout.
"Jsem rád, že se nás tu sešlo tolik," začal neobyčejně chladný hlas. Marry jezdil mráz po zádech a nebyla s to se pohnout. "Lucius," kývl zakuklenec směrem k němu, "mi přinesl dobrou zprávu, naše řady se opět rozšíří, tentokrát o jednu dívku, přiveď ji sem ke mně Luciusi!" vyzval ho Pán zla. Tón jaký použil ovšem z této věty vytvořil rozkaz k okamžitému splnění. Marry pohlédla na Luciuse, jeho výraz jí na sebevědomí nepřidal, přesto rázným krokem zamířila k Voldemortovi. Ta chvíle byla zde, začátek jejího velkého a nebezpečného plánu s nejistým koncem, teď už se nebála, cítila silné vzrušení.   
"Můj pane," uklonil se Lucius, zatahal Marry za ruku a ta se uklonila také, "tohle je ta slečna, jmenuje se Marry-Jane Johansonová." Marry pohlédla na Lorda Voldemorta, všimla si, že se chvěje. Co to má znamenat? ptala se sama sebe.
"Hmm," sykl. "Marry- Jane Johansonová, jak je sestřičce, mamince a tomu špinavému mudlovskému šmejdovi?" Marry opět skočil knedlík do krku. Horečně přemýšlela nad odpovědí, musí znít neutrálně, tak, že jí na tom nezáleží.
"Nevím, nezajímám se o ně, šli svou cestou," odpověděla. Pánu zla se odpověď zřejmě velmi zalíbila. Sundal si kápi a pokračoval.
"Proč jsi sem přišla?" 
"Chtěla jsem vidět nejmocnějšího kouzelníka všech dob." Znovu se na něj podívala. Z jeho očí se snažila vyčíst, zda se s odpovědí trefila. Její lichocení nesmělo být příliš okaté. Voldemort se chladně zasmál.
"Ale podívejme se, jak nenápadně mi lichotí. Vemte si z ní příklad." 
"Děkuji, pane." Marry se na něj usmála, věděla, že ještě nemá vyhráno, nicméně vše bylo na dobré cestě. Hádala, že jí věří, že jí věři to, co právě řekla, i když to absolutně nemyslela upřímě. Také cítila, že se snaží číst její myšlenky, to mu nedovolila. Znovu na něj pohlédla a střetla se s jeho rudnýma očima. Někde hluboko uvnitř měla pocit, že něco z těch očí zná. Uprostřed tohoto rozjímání se však celá budova otřásla v základech.
"Luciusi, jak jak se opovažuješ! Prodal jsi nás řádu?!" zařval Voldemort, všichni se začali hromadně přemisťovat a Lucius do té vřavy křikl:
"Absolutně nevím, jak se to mohlo stát můj pane!" Voldemort na něj pohlédl tak rozlíceně, že Marry zase začal přejíždět mráz po zádech.
"Zpackal jsi to, příští schůzi nech na té nové!" zasyčel Pán zla poodstoupil od Malfoye a podíval se na Marry. Tenhle pohled Marry neznala, byl jako rentgen. "Doufám, že mě nezklameš!" štěkl a zmizel.
"Taky bychom měli jít." To už ale do místnosti vtrhli lidé z fénixova řádu. Marry se rychle přemístila, ani nevěděla, jestli to Lucius stihl taky... A co měl znamenat ten pohled od Pána zla? Jak to, že jí tak věří? Zabil její rodiče. Všechno nechal na ní. Nevěděla, jestli to má brát jako poctu, ale každopádně to byla další spousta starostí.
Když se z Prasinek dostala do hradu bylo už něco kolem jedné v noci. Rychle vyběhla schody k Nebelvírské věži. Na chodbách nikdo nebyl. Za chvíli už ležela v posteli s nebesy. Nemohla však spát, bála se o sebe, především ale o svůj plán. A v plánu byl velmi podstatnou figurkou Lucius. Kdyby se mu něco stalo, už by to neměla tak jednoduché. Přemýšlela a snažila se si představit všechny scénáře, které po dnešním večeru mohly nastat. Ty s Luciusem i bez něj, probírala všechny možnosti.
Až do rána jen koukala do stropu. Zjistila, že mají po vyučování trénink, takže celý den uběhl mnohem rychleji.
Lily s ní za celý den nepromluvila. Marry myslela, že je to ještě stále kvůli podivnému chování Jamese, jenže Lily na něj byla naštvaná celých šest let, proč by kvůli tomu nemluvila s ní? Nicméně se nedostala k tomu, aby si o tom s Lil promluvila. Měla moc své práce, moc přemýšlení, moc nápadů a příliš mnoho zodpovědnosti, jak jí došlo během dne. Neměla náladu na ubohé dětinské chování svých vrstevníků, přestože to bývali její přátelé. Byla podrážděná, další znamení doby. Jen málo lidí, které znala se dokázalo upřímě usmívat a to ne krátkodobě, ale s čišícím optimismem. A ti, které znala, jí lezli na nervy, protože byli tak jiní. Platilo to i o Brumbálovi. Byl stále klidný a s úsměvem na tváři, přestože za hradními pozemky zuřila nyní už neskrývaná válka.
   
Lenivým krokem a s nezaujatým výrazem ve tváři došla na hřiště. V zápětí začala litovat, že se vůbec kdy snažila dostát svým povinnostem. Nikdo se neobtěžoval přijít a to už tak šla pozdě. Přece jen, když už sem došla, rozhodla se dát si pár koleček na vyčištění hlavy. 
Jakmile ale vrazila do šatny, musela se rozzuřit. Všichni koukali na to, jak se James a Darina a Sirius a Zab líbají. Měla by je všechny na místě zabít. Tohle je zodpovědnost? Chovali se jako děti.
"Já přišla na trénink, ne na divadlo!" řekla tak ledově a hlasitě, až všichni se s leknutím otočili. Stála ležerně opřená o koště a s nezaujatým výrazem pozorovala své pěstěné nehty.
"Buď zticha Johansonová, můžu si dělat co chci, jsem kapitán týmu!" sykl James. Marry protočila panenky. Všichni teď těkali pohledem z Marry na Jamese.
"Jamesi, jsi opravdu ubohý, pokud si tedy vážně myslíš, že když tě Lil nechala, zpravíš si náladu na Darině. Podívej se na ni, taková chudinka," mluvila tak klidně a přitom každý z jejího hlasu cítil tu zvláštní sílu, "tomu, co tady předvádíš, se říká řešení a'la Black a můžu ti zaručit, že tě to šťastnějším neudělá, že Siriusi?!" James se na chvíli zatvářil trošku oduševněleji, ale potom zase nasadil předchozí výraz.
"Sirius je můj nejlepší přítel. Jeho chování nikomu neubližuje. Za to ty... ty jsi prostě jen děvka, všichni to ví, jen se ti to nikdo neopováží říct do očí." To bolelo. Řekl jí tohle opravdu ten James, kterého měla pocit, že tak dobře zná? Možná se změnil, sama dobře věděla, jak rychle to jde. Její bývalý kamarád však ještě očividně neskončil: "Všechny jen urážíš a kecáš jim do života, vtíráš se do jejich přízně a ovlivňuješ je! Jsi ty vůbec ještě člověk?!" zeptal se s pohrdavým pohledem.
"Na to by ses nejdřív měl zeptat sám sebe a dám ti jednu poslední radu do života," usmála se suše, "dospěj, Jamesi, a budeš mít vyhráno. Lily nechce kluka, ale muže," řekla a odešla. Venku, ani nevěděla proč, se jí začaly drát slzy do očí. Byla tak měkká, přecitlivělá, bylo jí to všechno líto. Co se to s tím Jamesem stalo? Jak jí mohl něco takového říct? Utekla zpět do hradu a tam se pokusila najít Lily. Nebyla na večeři. Vyučování určitě neměla, tím si byla Marry jistá. Zamířila tedy do společenky, po chvíli zjistila, že tam Lily taky není. Najednou ji napadlo, že Lily určitě bude v knihovně, rychle se tam rozběhla.
"Lily, konečně jsem tě našla," vrhla se jí kolem krku. Lily však ucukla a podívala se na ni hodně naštvaně.
"Ty sis na mě vzpomněla, jak milé a šlechetné, víš já si sedmnáct let myslela, že jsme kamarádky!" štěkla.
"A to taky jsme..." Lily se nezatvářila ani o trošku obměkčeněji.
"Vážně? Jenže kamarádky si nelžou!" sykla chladně. Zjistila to? Jenže kterou z jejích lží odhalila?
"Co tím myslíš?"
"Vážně se mě na to ptáš? Takže tys mi nelhala, bylas u Hagrida, ale ten na to asi zapomněl, že?"
"Dobře, karty na stůl. Nechtěla jsem ti nic říct, protože bys vyšilovala."
"Výborně, teď ze mě udělšáš hysterku... na to nemám čas, jdu se učit," sykla a otočila se k odchodu. Mar ji dost hrubě chytla za ruku.
"Teď si mě poslechneš, jasný? Chtělas' to vědět, tak se uklidni a přestaň se chovat jako dítě, nikdy jsi to nedělala, tak s tím nezačínej teď. Je na to nejméně vhodná doba!" Lily se zachvěla a naštvaně hleděla na svou nejlepší kamarádku. "Byla jsem pryč s Luciusem, pátrala jsem po svém skutečném otci. To je vše."
"To je vše?" Lily byla stále rozzuřená. "Lhala jsi mi a teď mi řekneš: nevyšiluj, ale šla jsem hledat svého psychopatického otce za pomoci jednoho aristokratickýho debila, kterej nemá nic lepšího na práci než olizovat boty Voldemortovi!" Lily křičela. Křičela na celou knihovnu, při jejím posledním slově všichni ztuhli.
"Není to potvrzené, nemůžeš vědět, jestli mu slouží," přesvědčovala ji mírněji Mar.
"O to nejde, lhala si mi a nevypadá to, že tě to mrzí."
"Ale ano, samozřejmě, že mě to mrzí... kdybych věděla, že se hádce stejně nevyhnu, řekla bych ti to hned," šeptala Marry, protože na ně koukala celá knihovna jako na veřejnou atrakci. 
"Slib mi, že mi řekneš všechno, i o tom svém plánu, schůzkách s Malfoyem i o všem ostatním."
"To nemůžu, Lily. Je to pro tvoje dobro a i když to nepochopíš..."
"Ano, máš pravdu, nepochopím," hlesla Lil, sklapla velkou knihu, ze které předtím něco četla a bez dalšího slova odešla.

Dny plynuly tak pomalu, že se lidem mohlo zdát, že se čas skoro zastavil. Bylo to nefér, protože ve světě mimo Bradavice zase chvátal mílovými kroky. Lily s Mar nepromluvila. Byla na to příliš hrdá, což vlastně byla asi jediná její špatná vlastnost, jak si Mar uvědomila. Vlastně zjistila cenu jejich přátelství až když jej ztratila. Cítila se ještě víc sama, než kdy předtím a taky byla sama. Neměla nikoho, komu by mohla svěřit aspoň část z toho, čím procházela.
Ani vyučování neprobíhalo zrovna ideálně, profesoři jim nepřestali dávat pocítit, že příprava na OVCE má být dlouhodobá. Zasypávali studenty sedmých ročníků testy, domácími úkoly i dlouhodobými projekty takovou mírou, že z toho šla všem hlava kolem. Mar děkovala tomu, že když se teď dostala do služeb pána zla, cíila se mocnější, což znamenalo i jistou výhodu při kouzlení. Šlo jí to, zvládala vše lépe, než kdy předtím. Teď už se nedivila, že má Pán zla tolik přívrženců, moc byla opojná a to měli jen minimální část. 
Bavit se o jejích spolužácích snad ani nemělo cenu, byli tak ubozí, tak malí a k ničemu. Přerostlé děti, které potřebovaly, aby se o ně někdo staral. Nechápala, jak to, že si neuvědomují, že venku je skutečný svět, válka a neštěstí. A pokud si to uvědomovali, o čeomž se dalo silně pochybovat, proč se nepřipravovali? Proč nic nedělali? Proč je zajímaly jen dvě nafoukané krávy, kterými Mar pohrdala dvakrát víc než předtím? Ano tak malí, nevědomí si nebezpečí, tak nezodpovědní... Jak mohla být někdy stejná jako oni? Zdálo se to být už tak dávno. Bezstarostný život, nanicovaté chování... Arogantní blbečkové, to na ně sedělo. Mar už dávno vzdala jakkoli z jejich blbostí bojovat, nemělo to cenu. Chovali se, jako by jim někdo vymil mozky. Navíc jim poslední měsíc chyběla jejich dobrá stránka, ten rozumný, ten, který jako jeden z mála chápal a věděl. Remus Lupin. Když chyběl jeden týden, nukomu to nepřipadalo divné, měl přece nemocnou maminku, možná za ní odjel... po měsíci to začalo být vážné. Ať už by byla jeho matka nemocná nebo ne, že by o sobě nedal měsíc vědět, to bylo divné i na něj. A pravděpodobností se to blížilo nule. Skrývalo se za tím něco jiného, tím si Mar byla jistá.  

Při posledním včereším tréninku byl James ještě podrážděnější a nerudnější. Marry ale měla pocit, že je to ten jeho obvyklý stav nespokojenosti, ne ten superarogantní a sobecký, jaký předváděl posledních pár týdnů. A co ji potěšilo, že se kolem něj netočila Darina. Možná se rozšli, což by vůbec nebyla špatná zpráva. Tak či tak se James aspoň z část zdál být tím starým Jamesem, který býval jejím přítelem. Chtěla se ho na to zeptat, ale nenašla vhodnou chvíli a ani dost odvahy. Nechtěla se s ním hádat a bylo jisté, že jejich rozhovor by hádkou skončil. 
Večer, když Mar seděla v křesle u krbu, upravovala choreografii a ještě vylepšovala hudbu, vtrhli do společenské místnosti Siriu a James. Vypadali tak rozlíceně, že se jim všichni urychleně pakovali z cesty. Ti dva vypadali, že by byli schopni vraždit.
Mar se koukla na Lily, sklapla knihu, ze které se právě pokoušela vyčíst nějaké rozumy, sbalila pergameny a zmizela v ložnici. Mar moc dobře věděla, jak to míst u schodů nesnáší, bylo rušné, nedalo se tam soustředit a navíc pořád musela zvedat pergameny, které jí neopatrní studenti shodili na zem. Sedla si tam z jediného důvodu, aby byla co nejdál od Mar. Byla nešťastná stejně, ne-li více než Marry, že ztratila jejich přátelství, ale byla příliš hrdá na to, aby to uznala. Což byla snad jediná její špatná vlastnost, na kterou Mar přišla. 

Další ráno a další den. Pořád ta stejná rutina, škola, učení, zodpovědnost, občasné schůzky s Luciusem, které na tom všem byly asi jako jediné aspoň trošku pozitivní, vyhýbání se Siriusovy a Jamesovi a hrané ignorování Lilian Evansové. A tak to šlo pořád do kola. Copak se všichni tak moc a tak rychle změnili? Bylo to možné, to Mar věděla, proč se ovšem všichni měnili k horšímu, o tom neměl nejmenší tušení. 
Na snídani ve Velké sníni moc dlouho nepobyla, sbalila si sebou jeden toust s džemem a vyrazila před učebnu přeměňování. Tohle se na ní také změnilo, chodila všas, občas i dříve na všechny hodiny, snad jedině s výjimkou dějin. Potřebovala umět výborně kouzlit, ba dokonce v tom vynikat, protože bez toho by já byl i ten nejlepší plán k ničemu. Sedla si před učebnou na lavičku, vytáhla učebnici a namátkou pročítala různá kouzla.
Z poza rohu se vynořila rezavá hlava. Lily, ta také chodívala na hodiny s předstihem. Zastavila se v uctivé vzdálenosti od Mar a dělala, jako by si jí nevšimla.
"Není to už trošku hloupý?" nadhodila Marry. "Nemluvíme spolu a chováme se jako dvě puberťačky..." Lily se na svoji kamarádku ani neotočila. "Víš, snad jednou pochopíš, že to nedělám proto, že bych ti nevěřila nebo tě neměla ráda, ale právě proto, že se o tebe bojím. Je to nebezpečné Lily..."
"A ty snad jednou pochopíš, že zvládnu posoudit sama, co je pro mě nebezpečné," odpověděla a věnovala kamarádce krátký pohled. Ta nevzhlédla, až teď... Stačila už jen otevřít pusu, když do Lily narazil proud světla a ona se o stěnu udeřila do hlavy.
"Lilian Evansová, ty jedna odporná couro!" ryčel hlas postavy, která se nebezpečně rychle přibližovala.
"Co to sakra...?!" nechápala Mar a snažila se rozpoznat onoho útočníka.
"Nestav se mi do cesty Mar... s tím klacíkem mi stejně neublížíš." Byla to Darina, ale znovu měla úplně jiný výraz než kdykoli předtím. Mar koukla na hůlku, kterou držela v ruce a pochopila. Nebyla to její hůlka, vlastně to vůbec nebyla hůlka. "Ano, vyměnila jsem ti ji," zasmála se zle, "a teď uhni!" Mar se otočila na Lily, která se bezúspěšně pokusila vstát a sebrat hůlku. Zůstala stát na místě o vteřinu déle, než měla. Vlna ji odhodila na opačnou stěnu od Lily a ona se svezla k zemi. Byla na sebe naštvaná, nesnášela pocit bezbranosti. Jak mohla ráno jen tak lapnout po hůlce a nepoznat, že to není ta její? Měla strach o Lily, co má teď dělat? Hlava se jí ještě nepřestala točit a jako by z velké dálky slyšela dupot nohou a naštvané syčení.
"James nikdy nebude tvůj Lilian, nebude ničí! Nebude vůbec, ale první na řadu půjdeš ty..." Omámenou Lily trefil přímo do hrudi červený paprsek. Omdlela, nic necítila. Darinu v té samé chvíli trefil druhý, úplně stejný. Vyslal ho chlapec s věčně rozcuchanými vlasy a momentálně pořádně vyděšeným výrazem.
"Lily!" Nemohla být přece mrtvá! Rozběhl se k ní a podepřel jí hlavu. "Ennervate!" zašeptal a Lily se zhluboka nadechla. Díky bohu žila.
"Lily, Lily jsi v pořádku?" strachovala se Mar, která k nim vrávoravě došla a teď svou kamarádku pevně držela za ruku.
"Já ani nevím," řekla zrzka hloupě a sáhla si na spánky. Na jednou byla právě zasychající krev. 
"Počkej." Marry se otočila a začala něco horlivě hledat ve své školní tašce.
"Vždyť nikam nejdu, ani nemůžu," hlesla Lily. James se usmál, nic tak vážného jí nebylo.
"Na, vypij to," podala jí malou lahvičku Marry. Lily poslechla a po několika málo chvílích už bolest hlavy nebyla tak strašná. Nejistě se postavila. James ji jen nerad pustil.
"Vezmu ji na ošetřovnu a ty to nějak ututlej před McGonagallovou," rozhodla Mar, James chtěl něco namítnout, ale Marry mu to jediným pohledem vymluvila. Pomalu vedla kamarádku chodbami a uřívala si, že jsou zase spolu. Nebyla ráda, že Lily někdo napadl, ale byla ráda, že to aspoň na chvíli je tak jako dřív.
"Co ji to napadlo?" zeptala se tiše Lily. Vypadalo to, že nad tím přemýšlí od chvíle, kdy odešli od učebny.
"Nevím jistě, ale asi se rozešli s Jamesem," odtušila Marry.
"To se dalo čekat, je to jen další z náfuků, kteří vyuřívaj holky... arogantní blbeček."
"No nevím jestli nebyl on ten využitý, ale stejně..."
"Ale proč Darina napadla mě?"
"Protože tě James miluje?" Mar to položila jako otázku, ale míněno to bylo jako konstatování. Nevyvratitelný fakt. Co by zbylo ze země, kdyby Potter přestal milovat Evansovou?
"A co ty, seš v pohodě?" zeptala se Lily. 
"Jo, jsem dobrá... Lily já... je mi to vážně moc líto... jsi moje kamarádka a vždycky budeš bez ohledu na to, co ti říkám a co ne, potřebuju tě, chápeš?"
"Ano," usmála se a objala Mar tak, jak to už dlouho neudělala.
"Bože, to bylo strašný, doufám, že na to rychle zapomenem," řekla Mar a otevřela dveře od ošetřovny. Tam Lily chvíli nechala, jen si půjčila její hůlku, aby s její pomocí našla tu svou.
Na druhpu hodinu už si to šlapaly společně tak, jak to mělo být, jako kamarádky, jako by se nikdy nic nestalo. Lily se už k tématu jejich rozepře nevracela a Marry nedělalo problém přizpůsobit se. Povídaly si a smály se a to nejen po cestě, ale i před učebnou lektvarů.
"Víš MJ," škádlila ji Lily, "možná by sis měla začít dávat pozor na pusu, pokud chceš zvládnout OVCE z lektvarů na výbornou," kárala ji.
"Hele, já nemůžu za to, že mě ten malej obtloustlej plešatej..."
"Zdravím slečny," za jejich zády se objevil profesor Křiklan, "slečno Lilian, dnes chystám jeden ze..."
"....svých skvělých večírku, omlouvám se, ale já a Marry musíme jít zařídit něco ohledně plesu," zašeptala, aby zdůraznila, že je to tajemství. 
"No to... tedy... jistě, ano, pokud máte něco jiného... tedy... takových večírků ještě bude," mávnul nad tím rukou. Jedno mu to ale zjevně nebylo.
"Tak to bylo o fous," usmála se Marry, "slibuju, že si dám větší pozor na pusu."
"Slibuju je závazný," podívala se na ni Lily s vážným výrazem ve tváři.
"Však to taky je závazný!" prohlásila Mar a ztěžka dosedla na židli u stolu. Shodila z ramene tašku a položila hlavu na lavici.

Zazvonilo, hodina začala
"Dnes si namícháme nadýmací roztok," usmál se kantor. Ve třídě se ozvalo řinčení židlí. Křiklan si však znovu zjednal ticho. "Kdo ho připraví nejlíp dostane ode mne felix felicis, alias tekuté štěstí!" Ve třídě se rozhostil dvojnásobný randál. Lily s Marry rychle vytáhly učebnice a kotlíky, s velkou vervou se pustili do práce. Lily se přes všechno vynaložené úsilí lektvar moc nedařil.
"To je jak naschvál, zrovna dneska, když můžu vyhrát felixe, zůstane půlka mýho mozku na stěně před učebnou přeměňování," brblala nespokojeně. Občas taky poprosila Mar o malou pomoc. Ta na tom dnes byla kupodivu lépe. Byla zvláštní, vzdycky vařila lektvary podle citu, ne podle návodu. Občas to byla katastrofa, ale většinou neměla špatné výsledky. Zrovna dneska byl její lektvar perfektní. Párkrát ho promíchala a zakončila přípravdu svou vlastní formulí.
"Co jsi tam přidala naposledy?" zeptala se Marry, očividně rozhodnutá Lily s lektvarem pomoct.
"Krovky švába," odvětila Lily.
"No tak teď tam hoď ostny dikobraza a zamíchej dvakrát po a jednou proti směru hodinových ručiček." Lily to všechno provedla, i když se jí to moc nezdálo. Její lektvar taky začínal zelenat, ale ještě tu správnou barvu nechytil. Všichni ostatní měli lektvar nažloutlý nebo namodralý.
"Mar, co si tam ještě přidala?" tázala se zvědavě.
"Vezmi stonožku a vymačkej z ní šťávu, musíš jí tam dát jenom kapku," poradila Marry.
"Stonožka ale není v přípravě," podotkla Lily.
"Jak myslíš," usmála se Marry a sklonila hlavu ke svým nehtům.
"Za půl minuty končíme," řekl Křiklan. Když si všiml, že Marry jen tak sedí okamžitě zamířil k ní. "Vy už jste hotová slečno?" tázal se zvědavě a familiárně jí hodil ruku kolem ramen. Tohle jeho chování nesnášela, dovádělo ji k šílenství.
"Zajisté pane profesore," odvětila, jak nejmileji dokázala.
"Takže konec!" křikl profesor a hned se podíval k Lily do kotlíku. "Výborně slečno Evansová." Pochválil ji. Okomentoval každý lektvar. Marry přemýšlela, jestli si ji nechává na konec schválně. Když se konečně dokolébal k ní, užasl.
"Myslím, že máme vítěze!" Marry se nevině usmívala. "Slečno Johansová, felix felicis je váš." Marry věděla, že momentálně měla tu nejvyšší míru štěstí, že Snape nepřišel do hodiny, jinak by totiž neměla šanci. Ten kluk byl lektvarový génius.

Zbytek dne proběhl v klidu a ani Lily, ani Marry nepotřebovaly felix felicis k tomu, aby se cítily šťastně. Rozhodly se oslavi svoje "znovukamarádství" a jak něco takového oslavit lépe, než večerním picnicem u jezera a malou akcí nazávěr. Vžyť společná tajemství utužují každé přátelství.
Těsně před večerkou se obě dívky vykradly ven na školní pozemky. Marry nesla velký koš a Lily deku, tu rozprostřely na místě, kam Mar chodila přemýšlet, když si neměla s kým popovídat.Kromě božsky měkoučkého trávníku tu byl starý tlustý vykotlaný kmen stromu, který zasahoval až do vody. Na obloze zářil obrovský kotouč, který poskytoval dost světla pro pohodlné stolování. 
"Hmm, to je ale romantika," pochvalovala si po vydatné večeři Lily. Marry jen protočila panenky, potrpěla si spíš na cynismus. Romantiku asi dost dobře nechápala.
"Už bychom se možná mohly přeměnit," navrhla Marry, celá netrpělivá. Lily kývla na souhlas. Nastalo ticho, obě dvě se soustředily na přeměnu, musela proběhnout dokonale. Takový výlet sice už podnikly několikrát, nikdy však ne venku. Jen v komnatě nejvyšší potřeby.
"Lily?" otočila se Marry.
"Jsem v pořádku," ozval se vysoký zpěvný hlas. "Sluší ti to, máš krásný oči," pípla Lily.
"Ty máš zase pěkný peří, už pojď nebo spíš poleť." Smály se, takové lichotky.
Společně pokračovaly okolo jezera do zapovězeného lesa, obdivovaly krásu noční přírody. Byla tak tichá, mírná a konejšivá. Došly na mýtinku, kde se Marry rozvalila do trávy a Lily si na ni sedla.
"Lily, moc do mě zatínáš drápy," upozornila ji. Lily okamžitě povolila sevření.
"Promiň, nevěděla jsem, že máš tak jemnou kůži..."
"Tady nejde o mou kůži jako..." Ozvalo se šustění listí, jako by se k nim něco plížilo přikrčené k zemi.
"Co to je? Říkalas, že pravděpodobnost, že nás něco napadne je mizivá!" vyděsila se Lily a znovu zvýšila sílu v drápech.
"Lilian, jestli nepovolíš to sevření, ak tě tomu něčemu hodím jako předkrm!" vyhrožovala. Šustění sílilo. Mar napnula uši a to už mohla slyšet i dech toho stvoření.
"Nechceš ale začít zpívat? Jen tak pro jistotu," špitla hraně klidně Mar. Lily se nenechala dlouho pobízet. Bylo to něco neuvěřitelného, tak andělskou píseň Marry ještě neslyšela. Z křoví vylezlo obrovské zvíře podobající se vlkovi, ale bez srsti.
"To je vlkodlak," pískla Lily. Jakmile přestala zpívat, vlkodlak vycenil zuby a zavrčel.
"Lily, zpívej dál nebo mě to sežere."
"Jasně promiň." Lily se dala znovu do zpěvu, vlkodlak si lehl vedle Marry do trávy. Ta se ho bála, ale teď jí přišel neškodný. Pohladila ho po tlamě obří černou tlapou. Vlkodlak k ní zvedl oči. Vypadaly tak lidsky a oan měla pocit, že je zná. Najednou opět něco zašustilo v křoví a objevil se velký černý pes a v závěsu za ním jelen.
"Máme návštěvu Lily."
"Lily?" houkl ten jelen.
"Jamesi?" vyvalila Mar svoje obrovské stříbrné oči.
"Marry?" houkl zase ten jelen.
"Johansonová?" štěkl černý pes.
"Black, James... to jsme se ale krásně sešli," mňoukla ironicky Mar. 
"Cože?" pískla nechápavě Lily a přestala zpívat.
Marry- puma
Lily-fénix
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wrath | Web | 2. března 2008 v 19:03 | Reagovat

Tak to byla fakt rychlovka :-D ale trochu mi chybí další kapitolka k Drop of hate...jinak hezký :-)

2 Envy | Web | 2. března 2008 v 21:01 | Reagovat

jo jo kvása :)

3 Lia | 3. března 2008 v 11:23 | Reagovat

noo pekne...ale som zvedava na to,kto je oten Marry.

4 Leenikk | Web | 3. března 2008 v 16:09 | Reagovat

Hezké!A ta písnička je jako z jiné planety, uplně namakaná!!!

5 Envy | Web | 3. března 2008 v 21:06 | Reagovat

tracyku, nová kapča na světě tak se jukni :)

6 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 14:32 | Reagovat

Další kapču..plskyy...:o)

Je to skvělý!:o)

7 Tracy | 4. března 2008 v 18:26 | Reagovat

No, když mi sem přibydou ještě čtyři komentáře,(nepočítám svůj)přidám další. I s tímhle mým komentářem jich chci mít 11 nejméně.

8 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:14 | Reagovat

Ahojkyy:o)

Prosimtě, já to neberu jako kritiku, nýbrž jako podporu:o)

I kdyby kritika, mám je ráda, popoženou mě dál..

Jinak, mám tě tam jako spřátelko...(už:o))

JInak piš dál suuper!!! A ještě k tomu beta-reader (doteď jsem nevěděla co to vlastně je XD) Takže odpověď znamená...áá chvilka napětí XD..Jo...budu jedině ráda, když mi pomůžeš, takže já ti posílám už dneska kapitolku:o) Do zítřka by byla hotovsan? Díky mocc:o)

9 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:14 | Reagovat

11? Tak to zvládnu sama...kokej XD

10 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:14 | Reagovat

Etě 2!!Chaaa

11 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:14 | Reagovat

Etě 1!!

12 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:16 | Reagovat

Super:o)

A teď piš další..muhehe...jak já jsem ale zákeřná..XD

Asi se dám na komedie...XD

13 Cattgirl | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:54 | Reagovat

Pak mi písni e-mail..oki? Ještě dneska tam dám teda tu kapču za sebe a příště ji pošlu na e-mail..páá

14 jaja | 5. března 2008 v 17:31 | Reagovat

tak toto je nadherne..prekrasna kapitolka..nemozem sa dockat dalsej :)

15 Tinka | 7. března 2008 v 17:35 | Reagovat

Tracy, je to super, piš dál:-)

16 Drow | 2. září 2010 v 23:46 | Reagovat

opravdu, hele, strašně jsem se do toho začetla...je to super ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama