4.kapitola Svět se mění

10. dubna 2008 v 17:06 | Envy |  Drop of hate
Moje milá Envuška dopsala kapitolku, mně osobně se líbí strášně a moc. No nic, posuďte sami, budu pokračovat a vynasnažím se, aby to tady bylo co možná nejdřív. Takže třikrát sláva Envuš a pusťte se do čtení :-)Komenty jsou povinné!

Sedím, sedím a sedím. Sedím v tý nejlepší cukrárně, kterou znám a požírám snad… eee…x-tý kopeček zmrzliny.Omlouvám se za moji nevědomost, ale už jsem to přestala počítat.

Najednou sebou zděšeně trhnu a odhodím lžičku někam do álelůja.Všichni se odtrhnou od nějaké záživné debaty a tázavě se na měpodívají. Vyděšeně jim pohlédnu do očí a pak jen zmučeně zavrtím hlavou. Sem já to, ale kráva! Začnu si nadávat. Já chci sbalit Luciuse a takhle se tu přežírám, no to mě fakt zajímá, jakbudu vypadat. Musím si jít zaběhat nebo tak něco nebo…Hohohóóó (N/A:zasmáli se zbrojnoši) to je nápad! Nebo si taky nachvilku vypůjčím hůlku. Jojojo to je supr nápad. Jenže, to má jeden háček, jak si mám odstranit mého přetékajícího Milánka, když znám jen asi 3 kouzla a to Avada kedavra, Crucio a Imperio, jo a ještě bych zapomněla na "Žer slimáky", přemítám nad svými možnostmi kouzelného hubnutí a najednou mě napadne:
"Hele a vy tu nemáte žádný kufry?" Ten zblytek se na mě překvapeně otočí, co že to po nich chcu.
"Ne nemáme vůbec nic, kromě hůlek a toho, co jste nám koupily." odpověděla mi Evansová. Škaredě jsem se na ni podívala. Jo tak VY koupily. Jasně, jasně, vůbec mi to nevadí. Lill si toho všimla a tak nějak zahanbeně sklopila hlavu.
"Teda ty," potichounku zamumlala.
James se na mě naprosto nenávistně podíval.
Ježíš, ten taky nadělá kvůli jedný zrzavý holce. Protočila jsem oči a pohrdavě se na něj podívala.
"Ani žádný učebnice?"Všichni zavrtěli hlavou v negativní odpověď.
"K čemu by to zrovna tobě bylo dobrý?" zeptal se mě posměšně Black.
Jo, tak on má chlapec nějakej problém? To bysme ho měli rychle vyřešit.
Nebezpečně zúžím oči: "Jen jsem tě chtěla proměnitv žábu, třeba bys konečně vypadal normálně a inteligentně.To i to žabí kvákání má větší význam, než ty tvoje keci."
"Moc si nevyskakuj, ještě pořád jsem to já, kdo tu dokáže víc"
"Ale Siri," přiblížila jsem se těsně k němu, tak že jsem se jemně otírala rty o jeho bradu a snažila se přitom působit, co nejvíc sexy a svůdně,
"to bys přece neudělal," zašeptala jsem tak, abych přitom vypadala, jako jedna z těch jeho naivek. Sirius mi nejspíš skočil na špek, protože se začal samolibě usmívat. Já jsem, ale ještě neskončila, svůdně jsem si přejela jazykem po plných rtech a ještě víc ztišila hlas, "moc dobře přece víme, že bys nedokázal ublížit ani mouše a že jsem to já, která dokáže tomu druhému zničit život."
To poslední už jsem opravdu šeptala, tak, že mě mohl slyšet jenom on.
Svůdně jsem se od něj odtáhla a nechala ho napospas svým myšlenkám, o tom co jsem tím vlastně myslela.

Black se na mě zaraženě podíval, a když jsem se mu zadívala do očí, viděla jsem v nich zmatek. Škodolibě a posměšně jsem se ušklíbla. Chlapec totiž ještě neví, s kým si začal, na svou pověst největší mrchy školy jsem totiž náležitě hrdá a nemíním se jí vzdát.

Otočila jsem se od něj, abych mu dala jasně najevo, že s ním již nemíním ztrácet
čas.

Absolutně nechápu, jak jsem mohla skončit vedle toho retoše, ale z druhý strany jsem měla mnohem lepší společnost, seděl tam Luciusek a o něčem šeptem diskutoval s Bellou a Sevem.

Měla jsem podezření, že vím o čem tak živě diskutují a přitom si dávají pozor, aby je nikdo neslyšel. Nahla jsem se, proto nad svů jzmrzlinový pohár a dělala, že mě strašně zaujal růžový deštníček píchnutej přímo doprostřed.
"Luciusi, ale Pán bude zuřit." říkala zrovna Bella, čímž potvrdila moji domněnku.
"Vím Bello, ale stejně by to nemělo cenu. Teď jsme v tomhle zapadákově a v Bradavicích bychom byli v Bradavicích a sama jsi říkala, že k tomu abychom se dostali zpět, musí ten, kdo říká kouzlo opravdu chtít a ukaž mi tu jediného člověka, který se chce vrátit. Dokonce ani ta mudlovská šmejdka nechce pryč."
"Vím, ale co když si Pán bude myslet, že jsme od nějodstoupili," zoufala si Trix.
"Myslíš, že je Pán, tak špatně informován, že se nedozví, že zmizelo několik děcek?" vmísil se poprvé do rozhovoru Snape.
"Ne," zděsila se Bellatrix, "samozřejmě, že si to nemyslím, vždyť Pán ví všechno."
Fanatička už tak mladá, ušklíbnu se v duchu.
"Sama to víš, tak vidíš, třeba se s námi spojí a bude chtí tabychom…" nedořekl, protože jsem mu dloubla loktem do žeber.
Nevrle a s hubou plnou sprostých slov se na mě otočil, ale nestačil říct ani ň, když jsem mu očima začala "nenápadně" ukazovat, proč jsem je vyrušila. S hraným nezájmem se pootočil směrem, k němuž jsem ho nabádala, a prohlédl si Terku, která naně zkoumavě hleděla a nejspíš se snažila zaslechnout jejich rozhovor.

Smůla Trace, já své svěřence chráním, ne jako ty. Ty moje nikdo, kromě mě odposlouchávat nebude, i kdyby byl jejich rozhovor sebenebezpečnější, nebude.

Když se Trace střetla s Luciovím rozhněvaným pohledem, leknutím málem nadskočila a odvrátila se od něj, při čemž mě obšťastnila obviňujícím pohledem.
No jo já jsem strašně zlá, že jsem ti nedovolila poslouchat cizí rozhovory, že. Ty jsi fakt chudinka a já všechno kazím.
Ironicky jsem na ni pohlídla a stočila pohled k těm 3, kteří si mě zkoumavě prohlíželi.
"Stačilo by, děkuju," ušklíbnu se, "mohla slyšet, to co by neměla."
"A ty jsi něco slyšela?" otázal se Snape.
Usmála jsem se: "Slyšela jsem, co jsem slyšet chtěla a co jsem v podstatě věděla."

*****

"Heej Bello, pojď se na něco podívat," zahulákala jsem přes celej obchoďák.

Po tom, co jsme se všichni řádně přežrali, jsme se rozhodli, že se rozejdeme (N/A: eee, ne jako rozešli, nemohla bych se s nikým rozcházet, páč je v této skupince jedinej člověk s kterým bych chtěla chodit a s tím bych se fakt nerozcházela).
Trace se svojí skupinkou se rozhodli, že půjdou domů, že si budou povídat nebo co. Nevím, co mají všichni na tom povídání, já teda opravdu raději konám, než mluvím.
A ta moje skupinka se rozhodla, že si každý bude dělat, co chce. Není nám pět, abychom si museli pořád stát za zadečkem, i když za tím Luciovým by mně to nevadilo.

Kluci se šli "procházet" po Brně, ale mám takový neblahý tušení, že si šli hrát a já s Bellou jsme zalezly do prvního obchoďáku, který sme měly po cestě.

"Ano?" přiběhla ke mně ověšená Bella.

"Podívej!" ukázala jsem na obchod, který rozhodně nevypadal, že by sem patřil.
Byl celý ze ztrouchnivělého dřeva s malou prosklenou výlohou, jejíž obsah opravdu nevypadal všedně.
"Nikdy jsem si toho nevšimla!" zašeptám.

Podívaly jsme se na sebe, kývla jsem a obě jsme se rozběhly k obchodu.

V obchodě bylo přítmí a nebyla tam žádná obsluha, jen miska, kam jsem si myslela, že se dávají peníze, bohužel jsem si to myslela špatně.

Začala jsem obcházet police, ve kterých bylo vystaveno různé zajímavé zboží, od lebek po různé knihy a kameny.

Rukou jsem přejela po polici s dýkou, která se pod mým dotekem jemně rozvibrovala a nadzvedla. Leknutím jsem odskočila a fascinovaně hleděla na dýku, která spadla zpět na polici.

Bella si odfrkla. "Co jsi si myslela? Že tu budou ty vaše odporný kusy železa, kterými neuřežeš ani provaz? Jsi naivní! Zvykej si, toto je magie, velká černá magie a tady s tím svým ječením ji nikdy neovládneš!" rozohnila se.

Pomalu jsem se otočila, naštvala mě, hodně mě naštvala.
"Zmlkni!" vyštěkla jsem. "Si myslíš, že ji někdy ovládneš? Na to zapomeň děvče, černou magii nikdy nikdo neovládne, ale černá magie ovládne jeho!" zúžila jsem oči a obrátila svou pozornost zpět k dýce.
Byla asi 30 centimetrů dlouhá. Čepel byl tak vybroušená, až se kolem ní tetelil vzduch.
Svítila jemně namodralou září a jedno máchnutí by stačilo na useknutí hlavy. Byla tak tenoučká, až rozřezávala vzduch na dvě poloviny, které se potom pomalu vpíjely do sebe. Stříbrná rukojeť...

"Ty si myslíš, že tomu rozumíš? Jseš ubohá mudlovská nula, špína..."

...byla vyřezávaná složitými ornamenty, které neustále měnily svůj tvar a posázena rudými, černými a zelenými drahokamy.

,,Ano, u které bohužel budeš bydlet," odpověděla jsem nezaujatě a dál si prohlížela dýku.

Některé znaky se mi vůbec nelíbily, vypadaly tak zle a zlomyslně, až jsem se jich sama bála.

,,Nezasloužíš si nic jiného než smrt, jako všichni takoví, jako ty!"

Něčím mě přitahovala, nebo spíš já ji, dodnes netuším zda to byl můj rozvíjející se magický potenciál, zlo, které ve mně vzkvétalo nebo si mě prostě jen tak oblíbila, ale je jisté, že si mě vybrala. Rozhodla se dělat velké činy, které mají v plánu zničit svět.
"Tak proč mě teda nezabiješ?" ledabyle jsem se zeptala. "Příležitostí máš dost a nikdo by se to nedozvěděl," usmála jsem se a aniž bych věděla, co dělám, jsem pomalu natáhla ruku a uchopila rukojeť.

Trhal jsem sebou, když mnou začala proudit neznámá vlna energie. Ruka se mi sama od sebe zvedla a začala tvořit složité obrazce, nechávajíc je za sebou líně viset ve vzduchu, kde pomaloučku mizely v modrém oparu.

Nevěděla jsem, co se to se mnou děje, ale věděla jsem, že je to úžasný pocit, který mě naplňuje něčím neznámým, jako by se pohnul čas a dal do chodu následující události. Události, následujícího roku.

Najednou jsem věděla, že s touto dýkou se nikdo neučí sám zacházet, nýbrž dýka ho učí.

Slyšela jsem Bellin vzdálený výkřik: "Pusť to! Co jednou chytíš, nikdy už neopustíš! Ovládne tě to!"

Nepustila jsem, nechtěla jsem. Líbil se mi ten pocit, bylo to tak osvobozující a jiné. Přišlo mi to, jako jediná správná věc, kterou jsem v životě udělala.

Začala jsem modře zářit a dýka ovládajíc dál moji ruku, tvořila rychleji a usilovněji obrazce, které se v pomalém oparu mizení roztančily kolem mne.

Nečekaně moje ruka ustala a klesla dolů, podél mého těla. Modrá záře se najednou oslnivě bíle zableskla a v obrovské rychlosti změnila barvy na černou, pak rudě červenou a nakonec jantarově zelenou.
Obrovská síla, sálající z mého těla a mého magického obalu, se prohnala místností a shodila vše, co jí stálo v cestě.

Najednou vše ustalo, stejně rychle, jako začalo a moje vědomí dopadlo zpět na tvrdou zem reality.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oji | 10. dubna 2008 v 18:52 | Reagovat

Povedená kapča!!!!Moc se mi líbila,doufám,že tu bude další.

2 Cattgirl | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 22:39 | Reagovat

TAk to bylo krutéé!! Yrchle další kapitolku!!:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama