21.kapitola Už nikdy to nebude stejný 1/2

10. května 2008 v 18:46 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Tak se vám po dlouhé době hlásím s novou kapitolkou. Omlouvám se, že jsem vás nechala tak dlouho čekat, ale absolutně jsem neměla čas a náladu na psaní. Ani tahle kapitolka není nijak úžasná, ale snad mě omluvíte. Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat všem, co mi píšou komentáře a hlavně Lilince of the Valley, za to, že se vrátila. Jinak, limit na další kapitolku je 15 komentů, jinak ani rána a já si na ně fakt počkám. Nevím, co napsat dál, snad jen: "Ať se vám líbí" nebo "příjemné čtení." Jsem hodná, můžete si vybrat. Pá

"Prefektové, okamžitě odveďte studenty do spolčenských místností," poručil ředitel Bradavic. "Minervo, jděte s nimi a pomozte jim s ochrannými kouzly," dodal s měrem k profesorce, ta se zvedla a rychlým tempem odváděla studenty pryč. Náhle se ozval nějaký hlas:
"A co když tu chceme zůstat?"
"Pokud jste plnoletí, pak vám v tom jistě nemůžu bránit," řekl s klidem Brumbál. "Máte odvahu, pane Pottere."
"Já tu zůstávám s ním," rozhodl se Remus. Darin se zatvářila vyděšeně, Lily, ta si radši sedla, podlamovala se jí totiž kolena.
"Remusi, nenechám tě tady, na to zapomeň!" zašeptala mu do ucha ve vroucím objetí.
"Pottere, tebe předpokládám nepřemluvím," hlesla Lily. Jamesův pohled mluvil za vše. "Pak mi tedy nedááš jnou možnost, zůstávám s tebou," rozhodla Lily.
"Ne," zamítl James, "jdi s nimi."
"Už jsem řekla, zůstávám," trvala si na svém. James ji pevně objal a políbil.
"Hodně štěstí," zašeptal jí do ucha a pustil ji. Všichni vytasili hůlky.

"Jsi statečná," prohodil Remus k Dar, ta mu dala pusu a opět se začala pekelně soustředit. Už po kolikáté, se jim rozechvěla zem pod nohama, byl slyšet zvuk rozbíjejícího se skla a padání velkých těžkých obrazů ze stěn.
"Je to on?" zeptal se jeden z Havraspárských. Ostatní se zatajeným dechem čekali na odpověď, kterou už znali.
"Jestli myslíte Voldemorta pane Route, pak ano, právě přichází," odtušil Brumbál.
"Kde je Tichošlápek?" šeptl Remus Jamesovi. Ten si a tím doteď nedělala starosti. Na chvíli ho napadlo, jestli se nepustil do samostatné akce, ale když si uvědomil, že byl ples a kolem Siriho spousta holek, dokázal si udělat docela jasnou představu o tom, co asi dělá. Zapudil představu, jak Minei stojí ve dveřích komnaty nejvyšší potřeby a s otevřenou pusou zírá na Siriho a jeho společnici. Na chvíli si dokonce představil sebe a Lily. Nechtěl umřít teď, ještě si neužil vše, co chtěl.

Další úder a vstupní brána se rozlétla. Dovnitř vešlo asi tucet mužů v černých pláštích s kápí přes hlavu. Většina studentů se při pohledu na ně nepatrně zachvěla, ale James ne, hleděl na ně s očima dokořán, připraven kdykoli použít kletbu. Pohlédl na Lily a nepatrně se usmál.
"Co se to tady....?!" ozvalo se v chodbě. V jediné sekundě se zraky smrtijedů upřely na Siriuse, James vytřeštil oči, z jeho úst se prodralo jediné slovo:
"Siriusi?!" Rozběhl se k smrtijedům a metal jednu kletbu za druhou, s opožděním, ale přece se k němu přidali i ostatní.
Všude létaly pestrobarevné proudy světel, Marry seděla za chrličem a pokoušela se obléci. Podle nepsaných zákonů schválnosi se jí to nedařilo.
Právě když zuřil největší boj, v bráně se objevila další postava v černém, všichni smrtijedi poklekli. Někteří studenti toho chtěli využít, pak jim to ale přišlo nečestné. Nastalo ticho, Pán zla nadzvedl hlavu a podíval se na Brumbála. Ten jeho pohled opětoval.
"Brumbále, dej mi Maríu a já vás protentokrát ušetřím," sykl ledovým hlasem.
"Na co ji potřebuješ, Tome?" dal Brumbál důraz na poslední slovo. Voldemort se ušklíbl.
"Tome, tak už mi opravdu dlouho nikdo neřekl," začal klidně," možná to bude proto, že už nejsem Tom!" zařval a Brumbál odlétl pozpátku deset metrů, kde narazil do zdi. Propukl opět nelítostný boj. Najednou zpoza chrliče vyskočila Marry.
"Já věděl, že se ukážeš," prohlásil Temný pán. Marry se neodhodlaně začala pohybovat k němu.
"Johansonová, seš blbá nebo co?" křikl Sirius, ale Mar byla jako v transu. Vodemort ji popadl za ruku. Siriovi začaly pracovat nervy, vyslal pár kleteb na okolní smrtijedy, když viděl, že se Voldemort snaží Marry dostat pryč křikl:
"Mdloby na tebe!" záblesk rudého světla letěl směrem k pánovi zla, ten však zrovna zatáhl Marry za ruku, takže kouzlo zasáhlo ji, přímo do zad. Všichni vyděšeně civěli a čekali, co bude dál. Měl už Pán zla to, co chtěl a nechá je bít? Nebo byl tohle jen začátek? Nikdo by si nepředstavoval, že by si Voldemort dovolil zaútočit na školu. Ale tohle nebyl útok jako takový, jen vyzvednutí důležité věci.
Voldemort chytil kácející se Marry. Tíživé ticho přerušilo jen jedno slabé, táhlé: "Néééééé," z úst Siriuse Blacka. Ale proč mu na ní tak záleželo? Nepřál si, aby to tak bylo. Ona patřila do Zmijozelu a nikam jinam. V posledním roce to dokazovala čím dál víc. A když se zamyslel, vždy byla arogantní, ješitná a pomstychtivá. Přesto nechtěl nechat Voldemorta vyhrát.
Začal metat kletby na všechny strany, nepřemýšlel. Ostatní se také pustili do boje. Lily se ladně vyhýbala kouzlům, tančila, na tváři jí hrál soustředěný výraz.
Sirius vyrazil přímo k Pánovi zla, někdo ho však zadržel.
"Pane Blacku, to by byla sebevražda," pravil a zvláštím, avšak velice silným kouzlem zvládl dva smrtijedy najednou.
"Ale on... má Marry, přece nemůžete dovolit..." začal e hájit Sirius.
"Udělám, co bude v mých silách," ujistil ho Brumbál a místo Siriuse se pustil vpřed.
Lord pustil bezvládné tělo Maríi na zem a s pobaveným úšklebkem pozoroval ředitele.
"Nezabráníš mi v tom," zasyčel a vrhnul první kletbu.
"Můžu se o to pokusit," řekl odhodlaně ředitel a s lehkostí odolával náporu kouzel.
Bylo to neuvěřitelné kouzelnické představení, souboj dvou mistrů. Velkolepé. Bylo za těžko říct, kdo měl navrch. Voldemort udělal poslední kličku, vyslal poslední kletbu a s nepěkným úšklebkem zmizel. Tělo mladé Maríi vzal s sebou.

Jak rázem vše začalo, tak taky skončilo, nejednou tu nebylo ani vidu ani slechu po nějakém vetřelci, pouze místnost naznačovala, jaké hrůzy se zde udály.
Darin se skláněla nad krvácejícím Remusem, chytil nějakého smrtijeda za ruku, když už se chtěl přemístit. Nevypadalo to s ním nejlépe. Ještě pár ostatních leželo na zemi, mezi nimi byl i Julian z Mrzimoru. Skláněla se nad ním jakási černovláska a její slzy mu kapaly přímo do obličeje.
"Ustupte, ustupte," zavelel Brumbál a prodíral se k Julovi. Sehnul se k němu. Dívka se odsunula a s pláčem se zhroutila na podlahu. "Je mrtvý," oznámil ředitel a vstal. Černovlasá slečna z Mrzimoru začala hystericky vřískat a mlátit pěstmi o zem, ale nepomohlo jí to, Jul ležel celý bledý na podlaze bez známky života.
Sirius jak ji viděl, rychle k ní přispěchal, byl zdrcená tou skutečností, schoulila se mu do náruče, Sirius ji hladil po zádech a snažil se ji ukonejšit. Vycítil z toho skvělou příležitost, ale i on potřeboval ukonejšit.
"Všechny raněné muséme dostat na ošetřovnu," řekla Darina, která seděla vedle zkrvaveného Remuse. O podál ležel James a z jeho hrudi tryskala krev. Bylo to dílem Luciuse Malfoye, který je sem všechny dostal, nutně potřeboval někomu ublížit a Potter, to bylo skvélé na pozdvihnuté ega.
Lily s obličejem plným slz sledovala Jamesův hrudník. Byla v šoku, neschopna cokoli říct nebo udělat.
"Lily, pomoz mi," zavolala na ni Darin. "Remus... prosím!" křičela, ale Lily jako by ji ani neslyšela. Darin vstala a popadla ji za ramena, mírně s ní zatřásla.
"Lily, no tak, Lily." Rosovláska se konečně vrátila zpět do reality. Do nosu ji uhodil pac krve. "Prosím, proměň se, zachraň mi Remuse!"
"Já, já nemúžu, nezvládnu to," kroutila Lily zběsile Hlavou.
"Musíš," štěkla Dar a znovu s ní zatřásla. "Soustřeď se!"
Lily se zkoncentrovala, zkřivila čelo, jak úporně se snažila. Co by dělala Marry, pomohla by jim, byla by nad věcí, jako vždycky. Tak dělej nebo tvým přičiněním umřou! okřikla se v duchu. Konečně ucítila to teplo rozlévající se po celém jejím těle. Potom už nebylo tak těžké najít pár slz pro ty dva, stačilo, když se na ně podívala. Remus začal přicházet k sobě. Dar si položila jeho hlavu do klína a hladila ho ve vlasech. James plytce dýchal, neměl skoro žádný tep. Lily se rozplakala, proudy korálkových slz tekly na jeho zranění. Mluvila k němu, jenže z úst jí vycházel jen nádherný, smutný hlas fénixe. Rána se však ne a ne zahojit, vždy zmizel jen malý kousek, ale aspoň už tolik nekrvácel. Po čtvrt hodině měla Lily rudé oči, ale Jamesovi stále vězela uprostřed hrudi díra. Přeměnila se na člověka. Podívala se směrem k přihlížejícím studentům.
"Kde je Severus?" špitla, všichni se začali otáčet, ale nikdo neodpovídal. "Tak kde je?!" štěkla. Zase nic, rozběhla se tedy do sklepení. Celou cestu volala jeho jméno.
"Co po mě chceš?" ozvalo se nevrle zpoza lucerny. Lily k němu přistoupila blíž.
"Pomůžeš mi, prosím," úpěnlivě prosila a chytla ho za ruku. Vytrhl se jí.
"Proč bych měl pomáhat zrovna tobě ty jedna mudlo..." začal. Lily se na něho zahleděla svýma smaragdovýma očima.
"Pamatuješ na ten park?" zeptala se, byla to její poslední naděje, "ještě před školou, věřili jsme si, až do té doby..." nedokončila větu.
"Do té doby než jsem málem zabil tvoji sestru, proč mi to připomínáš, chceš si zase dokázat, že já jsem špatný a ty ta slečna dokonalá? To nemusíš, já to vím, nemusíš mi stokrát opráskávat o hlavu každou chybu, kterou jsem udělal, protože od tebe to bolí víc než od kohokoli jiného..." pravil Severus a sklopil oči. Lily se zarazila.
"...já ti nic nechtěla vyčítat, pomáhali jsme si a chci, aby to tak zůstalo, je mi jedno v jaké koleji jsi!" dodala. "Pomoz mi, prosím." Snape se ještě chvíli rozmýšlel.
"A s čím?" zeptal se. Lily na to čekala a věděla, že tohle bude asi poslední kapka.
"S Jamesem," hlesla, Severus se zastavil.
"S Potterem? Ať chcípne ta odporná bestie a ty taky, s tímhle ti teda nehodlám pomoct!" zařval a otočil se, že půjde pryč, Lily ho chytla za zápěstí.
"Severusi, už nikdy po tobě nebudu nic chtít, jen tohle, prosím, on jinak umře a já..." zase se rozplakala. Nesnášel, její smutek, nesnášel její slzy i toho, pro koho plakala. Nejvíc ale nenáviděl sám sebe za to, že mu to rvalo srdce.
Chytl Lily za ruku, užíval si její dotyk. Jeden z mála a pravděpodobně poslední. Nebyla pro něj, nebyl pro ni dost dobrý.
Přivedla ho k Jamesovi. Severus si sedl vedle Jamesova těla a začal cosi šeptat, dělal složité klikyháky hůlkou, rána začala mizet. Když zmizela úplně, Lily si oddychla a sedla si na zem.
"To je všechno Evansová, teď už mi snad dáš dokonce života pokoj a já si tě vyženu z hlavy," s těmito slovy rychle odešel.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mystery-diamond | Web | 10. května 2008 v 20:53 | Reagovat

juuu...padim na dalsi =)

2 Leenikk | Web | 10. května 2008 v 21:27 | Reagovat

Tak to je... musím dál!

3 Chris | 20. května 2008 v 16:35 | Reagovat

Tyjo, vypadá to zajímavě....

4 Afthyrus | 30. července 2008 v 18:06 | Reagovat

Zajímavé...kde se to Snape naučil...to by znamenalo, že umí víc kouzel než Brumbál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama