6.kapitola Malý podvod 2/2

21. května 2008 v 20:16 | Tracy |  Drop of hate
Druhá půlka :-D Nebo spíš třetina..to je fuk..

"Ne, takhle jsem to nemyslela," položila jsem mu ukazováček na rty.
"Hmm, ale já jo," špitl a chtěl se na mě vrhnout. Odtlačila jsem ho od sebe.
"Já jsem chtěla na výlet," usmála jsem se, vytřeštil oči. Opravdu nevim, na co ten intelektuál myslel. Fajn, tak jsem to věděla, ale takhle ho vyvádět z míry mě baví a to moc. "Vím, jak se dostaneme zpátky do vašeho světa."
"Fakt," vylítlo ze Siriuse, " to je skvělý, jenže já mám teď chuť na něco úplně jiného!"
"To seš fakt tak nadrženej?" vyprskla jsem smíchy, "dělej, chci se podívat do Příčný!" přikázala jsem a můj hodný pejsek Siriusek šel a udělal to, co jsem si přála. Vytáhl hůlku a já pokračovala:
"Takže formule je resum epi-polis,"
Zase tu byl ten skvělý pocit, že se mě někdo snaží procpat zahradní hadicí. Konečně nás to něco vyplivlo v té nejméně zalidněné a nejošuntělejší ulici, ve které jsem kdy byla.
"Tak takhle vypadá příčná doopravdy?" pronesla jsem zhnuseně.
"Asi, vypadá to tady dost liduprázdně, ale normálně by ještě měli mít otevřeno," zamyslel se můj společník. rozhlédla jsem se a pak jsem na to přišla, zjistila jsem, co mi ta ulice připomíná. Úplně stejně vypadala ulice podle Rowly někdy v sedmým dílu potra, všichni se báli vycházet. S nadějí jsem udělala pár kroků, dívala jsem se do výloh a nestačila jsem valit oči. Nakupování je další droga a když tady vidím tolik věcí, chtěla jsem je samozřejmě hned všechny mít.
"Chci hůlku," rozhodla jsem se a otočila se na Siriho.
"A co s ní jako chceš dělat?" zeptal se vyjeveně. Protočila jsem oči.
"Kouzlení mě vždycky zajímalo, tak proč to nezkusit, když mám možnost?" zněla moje odpověď. "Kudy k Olivanderovi?"
"Jak víš jak se jmenuje?" divil se.
"Sem ti řekla, že se tady docela slušně vyznám teda aspoň teoreticky, dokonce i vím..." málem jsem se prořekla.
"Co víš?"
"Ale nic, jdeme pro tu hůlku," vyhrkla jsem, " jo a jako hodný kamarád mě zasponzoruješ, já ti to pak někdy vrátím!"
Cestou jsem přemýšlela jen nad jednou věcí a to, co by se stalo, kdybych jim prozradila pár věcí z budoucnosti. Možná by neumřela ani Lil ,ani James a nemusel by ani Sirius, vlastně ani Remík. Ale co by se teda dělo? Nemůžu jim to říct.
"Už jsme tady," řekl sirius a otevřel dveře do Olivanderova krámku. Všude bylo až tíživé ticho. Rozhlédla jsem se kolem, zjevně neměl moc rád uklízení, soudě podle tlustého povlaku prachu na policích a stolech.
"Dobrý den," usmál se pan Olivander, já se na něj zazubila.
"No už je skoro půlnoc, ale vy máte otevřeno non-stop co?" oplatila jsem mu. Sirius těkal pohledem z jednoho na druhého, hleděli jsme s Olivanderem do očí, jakobychom chtěli vyčíst myšlenky toho druhého. Ach můj drahý hochu, kdybys jen věděl, co se ti stane! Ale teď ještě musíš prodávat hůlky a pak...se uvidí, možná se nám nějak povede změnit budoucnost.
"Tady slečna si přišla pro hůlku," upozornil prodavače můj sexy společník.
"Oh jistě, jistě promiňte, trošku jsem se zamyslel," hlesl a zmizel za regálem, přišel s krátkou červenou hůlkou, ve které bylo, jak jsem se dozvěděla, ocasní péro fénixe. Mávla jsem s ní, hůlka vytvořila malé tornádo, pravděpodobně to nebyla šťastná volba. Další byla tmavě hnědá a v ní trny z ocasu Norského Trnoocasého draka. Švihla jsem s ní, ale nic se nestalo.
"No, eventuelně by šla, ale jistě se nám podaří vybrat lepší," ujistil mě. Už jsme v krámku přes půl hodiny, ale pořád jsem si nevybrala, Olivander asi nevěděl, co se mnou. Že bych byla tak rozporuplná osobnost? Přišla na řadu další už asi sto padesátá hůlka, když jsem ji vzala do ruky, polilo mě zvláštní teplo a ruka jakoby nechtěla hůlku pustit, nevím jak, ale byla jsem si jistá, že je to ta pravá hůlka.
"Výborně," vzkřikl prodavač a otřel si zpocené čelo," mahagonové dřevo a v ní nerv stříbrnooké černé pumy, opravdu skvělá volba, pružná a velmi rychlá, slečna pravděpodobně bude velmi elegantní, ale asi neví, co přesně chce. Taková hůlka je silná, vlastně jsem ještě žádnou podobnou neprodal!"
"Já se vás neprosila o duševní rozbor, kolik to bude stát?" sykla jsem dost ledově. Sirius vytáhl měšec.
"Ale ano, jedenáct galonů prosím," řekl a nastavil dlaň. Sirius mu dost neochotně dal zmíněnou sumu, já šla napřed. Z obchodu už jsem jen zaslechla cosi jako:
"Skvělá volba pane blacku a jak se má vaše matka?"
"Doufám, že co nejhůř, nashledanou," odvětil rychle Sirius a vyšel za mnou. Velmi zkoumavě si mě prohlížel, já to nesnáším, připadám si jako pod rentgenem.
"A co za moji službu?" zeptal se drze a šibalsky na mě mrkl. Usmála jsem se.
"No a co bys rád?" Hehe, na mě si nepřijde hoch. Já moc dobře vím jakej je!
"Co takhle pusu?" řekl a našpulil rty. Vypadal fakt tak sladce. Lehce jsem ho políbila na tvář.
"Co?" špitl zklamaně.
"Řeklo se pusu, tak pusu!"
"A nezasloužím si víc?"
"Možná, když mě vrátíš zpátky k nám domů!" zachytračila jsem, když něco potřebuju, tak fakt umím být milá. Za chvíli už jsem byla doma, hůlku jsem schovala pod polštář a šla jsem spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruuss | 30. května 2008 v 16:21 | Reagovat

Flirty z Blackem jo? Ty se nezdáš...

2 nel.m | 12. července 2008 v 15:37 | Reagovat

hezká kapitolka ale už by mohla přibejt další...

3 Tracy | 12. července 2008 v 16:13 | Reagovat

Mno další kapitolku má psát Envy, ale ta je teďka fuč a vlastně celý prázky nebude doma, takže myslím, že drop přibude až po prázdninách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama