22. kapitola Že by náhoda? 1/2

8. června 2008 v 13:44 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Tak jste konečně splnili limit a já jsem tu s novou kapitolou k Noci. Doufám, že se vám bude líbit. Mám pocit, že někteří nechali čtení téhle povídky a ano, nedivím se jim, já taky nemám ráda, když se v povídce neděje to, co bych chtěla. Ale já vás přece nějak musím překvapit, jinak by to bylo o ničem, vznikla by z toho romantická farška a to nikdo nechce, že? Kapitolka je věnována všem, kdo mi k minulé kapitole napsali koment a hlavně pro Lentilku, že tak krásně po dlouhé době splnila limit. No a když už jsme u toho, nový limit k téhle kapitloce je 16 komentů, víte, že si na ně počkám.
Tracy

Kampak vlastně pojedu na prázdniny. Tady se mi teda rozhodně zůstat nechce, ve tmiozelu jsou všichni úplně blbý a ostatní mě nesnáší. Úžasné vyhlídky. Pojedu na prázky k tátovi! Jo jo, abych si užila trošku mučení a teroru, co?! Ne, abych naštvala tu fanatickou husičku Bellu. Ale ta je ve vězení....tak ji dostanu ven, šplhnu si u táty! Však od čeho jsou zákony, aby se proušovaly!!! Netušila, že od tohoto okamžiku bude porušovat zákony víc, než by chtěla a než je zdrávo.
"Marry," oslovila ji její bývalá nejlepší kamarádka," za chvíli je vyučování, přijdeme pozdě."
To byla celá Lily, pořád se jen učila a spěchala na vyučování, aby jí náhodou neutekla nějaká strašně nudná první věta výkladu.
"Jdi na před, doženu tě," zamumlala a konečně se vyhrabala z postele. a další znamení, že něco nebylo v pořádku, normálně Lily vždy počkala, ale teď se sebrala a šla pryč. Mar to nevadilo, byla odjakživa vychovávána k samostatnosti.
Celý den se strašně nudila. Pouze jedna věc se jí líbila, byla opravdu středem pozornosti, když šla po chodbě, všichni se po ní otáčeli. Chodila se vztyčenou hlavou, okázale přehlížela všechny rýpali. působila ještě mnohem sebejistěji, takže to po nějaké době všechny přešlo. Už si na ni nikdo nedovoloval. nesnášela tu Lilianinu lítost, ona přece nebyla žádná chudinka, jestli si toho ještě nevšimla tak je asi vážně padlá na hlavu.
Pár dní před vánočními prázdninami zaslechla část rozhovoru lily a Jamese.
"....a ty ji vážně chceš vzít s sebou?" ptalo se to černovlasý cosi.
"Jo, pořád ji mám ráda, bez ni to není ono," opáčila lily. na Jamesovi bylo znát, že se mu vyhlídka společných prázdnin s marry moc nelíbí.
"A pojedeš teda do toho Dvosu?" chtěl se ujistit ve svém přesvědčení. Lily zčervenala. Vona taky furt jen červená, je blbá? Vždyť se jí zeptal na úplnou triviálnost!
"Jo, s tebou kamkoli," špitla a odběhla do dívčích ložnic. Jo tak ona promýšlela tuto příšerně kýčovitou větičku. Fuj zvedá se mi žaludek!
Mar se ještě nechtělo spát, proto se rozhodla, že zaskočí na pár skleniček k Rosmertě. Aspoň tam měla, teda doufala, že má, nějaké přátele. A Rosmertě bylo jedno, kdo k ní chodí, hlavně, že dobře platí. Proto měla Ros Mar tak ráda, vždy jí totiž dala tučné dýžko.
Popadla svůj drahý zimní kabát s platinovou sponou se smaragdy. Ty jí ale připomínaly Lily a tak je změnila na krvavě rudé rubíny.
Venku bylo velice chladno a sněžilo velmi hustě. Nebylo vidět dále než na osm kroků. na chvíli mar zapochybovala, jestli má cenu tam vůbec chodit. Co by ale jinak dělala v hradě? Nudila se.
Konečně zahlédla vzdálené zlatavé tečky, světla z oken domů v Prasinkách. Rozrazila dveře lokálu.
"Brý večer Rosmerto, jednu whisky prosím," řekla rázně. Rosmerta se mile usmála a už nesla sklenici nazlátlé tekutiny. Marry jí do sebe celou nalila, oddechla si a požitkářsky zavřela oči.
"Další platím já, kotě," šeptl jí blonďatá cizinec do ucha a něžně ji pohladil po tváři.
"Díky," mile se na něj usmála a věnovala mu jeden ze svých vášnivých polibků.. Lucius rychle odběhl, když se vracel, nesl s sebou dvě skleničky a Rose už chystala další.
"Tak co, nějaký problémy?" začal vyzvídat. Mar protočila oči.
"Ne asi,....malinko nevychytal jednu poměrně zásadní věc," kopla do sebe zbytek alkoholu,"a to, že mezi mými spolužáky asi není tak moc oblíbený, víš?!!" odsekla ironicky a gestem naznačila Ros, že chce další.
"Tak se bav se zmiozelskýma," navrhl blonďák. Mar se suše ušklíbla.
"A s kým asi tak? S nějakým idiotem, kterej si nevidí dál než...a nebo s někým, kdo má ulízaný vlasy a hlavu věčně v knížkách? Ne, ne na tom našem ústavu není nikdo normální," prohlásila odhodlaně. Pak s úsměvem dodala, " jen já jsem letadlo!"
Lucius se zamyslel, marry ho se zájmem pozorovala a mezi prsty točila pramínek zvlněných vlasů.
"Co kdybych ti zlepšil náladu," navrhl a protrhl tím ticho.
"No nevím, jestli to není marný, ale pokusit se určitě můžeš."
"Co děláš vánočních prázdninách?" zeptal se napřed s další skleničkou v ruce.
"No, plánovala jsem dostat Bell z vězení, ale jestli máš něco lepšího, tak povídej!" pobízela ho. To už se však Lucius dusil kapkou ohnivé whisky. Mar ho dokonale zaskočila.
"Neriskuj tolik, budeš litovat," varoval ji.
"Hele, já jsem dobrodruh, takže si ty rady nech," sykla, " a co s těma prázkama?"
"No měl bych plán....dvě volná místa v nejluxusnějším horském letovisku v Evropě. Švýcarsko, hotel Rinaldi, střešní apartmán," lákal ji Lucius. S každým jeho slovem se Marry víc a víc usmívala.
"Jo, tak v tom případě už nemáš ani jedno volný místo," konstatovala, pak jí ale přejel stín po tváři. "A co Cissa? Já si musím rýpnout, znáš mě," dodala. malfoy se zaškaredil.
"Cisty musí zůstat, jako hodná holčička doma s rodiči, i když je blond, to znamená, že mi ji rodiče schvalujou," vysvětlil jí, mar chápavě pokyvovala hlavou, "ale je taková moc upjatá a sladká."
"To se s takovou dračicí, jako jsem já nedá srovnávat. Máš dobrý vyhlídky do budoucna, když se Narcisa chová už teď jako v přechodu," ušklíbla se Mar škodolibě. Dali si společně ještě jednu skleničku, pak Lucius hodil na stůl pár zlatých mincí, samozřejmě velké dýžko pro Rose. Ta je s úklonem vyprovodila. Marry spěchala do hradu, měla už jen jeden den, na to aby se sbalila, pozítří totiž jede na společnou dovolenou s Luciusem Malfoy a to do snobského centra. Nemohla uvěřit svému štěstí, život ji po dlouhé době zase začínal bavit.
"Kdes byla?" zamumlala Lily s hlavou pod polštářem. mar ze sebe shodila kabát i plášť.
"Byla jsem u Rosmerty, nechtěla jsem vás s Jamesem nudit a vlastně jsem toho debila ani vidět nechtěla," odpověděla příchozí a zalezla do koupelny.
Když zalezla do postele, lily už spokojeně podřimovala. marry za chvíli zabrala taky a zdály se jí pod dlouhé době šťastné sny.
Další den uplynul jako voda. Lily se s Mar úplně přestala bavit a vypadalo to, že ji v Jakešově přítomnosti okázale ignoruje. Black s Potterem na ni shlíželi jako na kříženého čokla. Chovali se k ní úplně stejně, jako před tím Zabina a Darin, ta se stala Lilyinou novou nejlepší kamarádkou a s Remem jim to klapalo. Pan Black byl taky spokojený, žhavil komnatu nejvyšší potřeby noc co noc.
Mar přemýšlela, uvědomovala si, co všechno se stalo, nakonec došla až k tomu, že jsou to její poslední vánoce na škole. Pak už se sem nikdy nevrátí. udělala si tedy malou procházku po škole, bavila se s každým, kdo ji byl ochotný poslouchat, takže neměla až tak nabitý program. Zvláštní bylo, že duchové jakoby nesdíleli názory studentů. Všichni mar chválili a říkali, jak je statečná. Dodávali jí odvahu. Nakonec se dostala až před Brumbálův kabinet. Ani nemusela říct heslo, schody se samy otevřely a Marry vešla až k druhým dveřím, ty se také hned rozletěly a na mar se opět usmíval starý známý ředitel Bradavičko školy. měl opravdu oslnivý chrup.
"Pane profesore," začala bez pozdravu. "Jakou zubní pastu používáte, máte dokonalé zuby, na to kolik vám je," dodala troško drze.
"Dobré odpoledne slečno," usmál se," to j speciální kouzlo, vymyslel jsem ho sám, nemám totiž na čištění zubů čas víte." Mar zůstala stát s otevřenou pusou, vždyť uvažte. kdo by kolem čtvrté odpoledne, těsně před vánočními prázdninami, vlezl do ředitelova kabinetu a začal se ho vyptávat na to, jakou používá zubní pastu. Mar si teď opravdu připadala jako exot. Stála tam jako tvrdé Y a čučela někam za stůl. Ředitel si toho všiml a tak převzal iniciativu.
"Předpokládám slečno, že jste nepřišla jen kvůli tomu," pobízel ji. "I když u vás už mě nic nepřekvapí," usmíval se potutelně. mar se konečně probudila.
"Ach ano, jistě, já jsem si s vámi prostě přišla pokecat, uvědomila jsem si, že jsou to moje poslední vánoce tady a tak jsem nějak měla potřebu..." zasekla se.
"Potřebu si s někým promluvit, chápu vás," doplnil ji Brumbál. "A o čem si budeme povídat? Máte nějaké předem vybrané téma?" ptal se.
"Ani ne, ale hned něco vymyslím," řekla spěšně a zadumala se, "už to mám, jaké byly vaše nejkurióznější vánoce?"
"Tak to jste mě zaskočila slečno," přiznal a zadíval se v dál. mar se posadila naproti němu.
"Asi tenkrát, když jsem byl ještě malé dítě a studoval jsem tu. Nějaký starší kluk na mě shodil vánoční stromeček, takový ten velký, jako bývají ty ve velké síni. No a pak mi kamarád dal na vánoce zmenšeninu živého trola. Pochodoval po kleci a mlátil do železných tyček malým kyjem. Byl to můj domácí mazlíček. A na konec při slavností večeři se na stole neobjevilo jídlo, protože domácí skřítkové stávkovali," zavzpomínal si Brumbál. Marry zase koukala, jako vidle z kopky sena.
"A to všechno se stalo za jedny vánoce?" nechtěla uvěřit.
"Jistě, ptala jste se na ty nejzajímavější a nejneobvyklejší, tak jsem vám o nich řekla, jsem vlastně rád, že si můžu zavzpomínat," odtušil. mar pokývala hlavou. "Slečno kam jedete na prázdniny vy, jestli to teda smím vědět."
"Vy přece víte všechno, takže vám to říct můžu.
"Omyl nevím všechno, jen předpokládám," opáčil.
"Co tedy předvídáte u mě?" chtěla vědět.
"Myslím, že jedete na prázdniny s panem Malfoyem, nechci vám do toho mluvit, má sice hodně peněz, ale je to člověk bez odvahy a schopnosti předvídat své činy."
"To mu křivdíte, není takový a jak jste se to dozvěděl, víte kam jede každý studen z vaší školy?"
"O každém ne, spíš u většiny, ale u vás jsem to slyšel na vlastní uši. a nedoporučoval bych vám pokusit se vysvobodit paní Lestrangovou, mohla byste tam skončit místo ní."
"Ale to já...já jen tak plácala, nikdy bych tu husičku ven netahala, je to fanatička, schopná udělat cokoli pro svého pána."
"Jsem rád, že to cítíte stejně, ale když mě omluvíte, musím ještě zařídit tu dnešní velkou hostinu, aby jste i vy neměla kuriózně prázdný talíř," usmál se profesor a zdvořile ji vyprovodil.
"Uvidíme se na slavnosti," usmála se mar a odešla na opačnou stranu. Na rohu uviděla Balcka, jak tam oblízá nějakou už polonahou blonďatou kurvu, když ji zahlédl, přestal a vydal se směrem k ní. mar zrychlila krok a snažila se mu utéct. Chytl ji za ruku, zastavil ji.
"Co chceš Johansonová, nebo radši Rojvolová?" sykl. Mar se na něj zhnuseně otočila.
"Já po tobě nechci opravdu nic, jdi za tou štětkou, ať ti neuteče, já s tebou totiž nemíním ztrácet čas," odplivla si na zem.
"Nevím, kdo je tady jen sebestředná kurva," zuřil Black. Mar se ušklíbla.
"Já bych si tak připadala, jen když ses mě dotkl, tak mě pusť a budu čistá jako lilie," prohlásila a vytrhla se mu.
"Jsi jen tupým nástrojem svého otce, nenávidím tě, jsi odporná," řval za ní.
"Ne Blacku, kdybych byla jako on, už bys nebyl mezi živými," odvětila. A zmizela mu z dohledu. Myslela si o něm jen to nejhorší. byl to ubožák, oproti němu byl Lucius jako bůh.
Velká síň vypadala úchvatně, všude samé velké stromy, bohatě zdobené. Žádná se na ni nepřevrátil. Jídlo bylo taky skvělé a ředitel opět perlil svým duchaplným projevem. Na tyhle vánoce opravdu ještě dlouho nezapomene, vlastně doufala, že budou trvat věčně a nebo, že každé další budou ještě lepší. Teprve teď si začala uvědomovat, že jí zbývá už jen půl roku a školu na vždy opustí. Musí si tuhle chvíli zapamatovat a uchovat si památku na zatím nejlepší vánoce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama