23. kapitola změny chování?! 1/2

6. července 2008 v 19:55 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Takže jsem tu s novou kapitolou, doufám, že vás potěší a vy které nepotěší, stejně si ji prosím přečťete, pač není vše, jak se zdá.
Komentáře u předchozí kapitoly mě vážmě moc potěšili, všechny bez rozdílu. K téhle kapitole ani k dalším nebude komentářový limit, protože se stěhuju a absolutně nevím, jak to bude s netem. Určitě se tady nějaké další objeví, pač je přednastavím, a tak doufám, že se na mě s komentama nevykašlete.
Tak....příjemné čtení a poslech (tentokrát to už nebude ušlápnutý čtyřprocenťák XD)

Bože, co mu mám říct....požádal mě o ruku? Ne to není možný....ale je a dělej odpověz mu, civíš na něj jak blbá...no jo, ale jsme zase na začátku, mám říct jo nebo ne.....hmmm, máš ho ráda?....docela jo, je tak....mužnej?...... Jo tak bych to řekla....no vidíš tak po něm skoč.......já po nikom skákat nebudu, aspoň ne tady, nechám si to na noc......ahá takže tak Marry Jane, až v noci. No tak dělej, řekni že jo....ne počkat, ještě se musím na něco zeptat.
"Luciusi víš jistě, že si mě chceš vzít?" zeptala se nakonec s náznakem pochybnosti.
"Jasně, že chci, jinak bych se neptal," odvětil a stále na ni prosebně koukal.
"Ale víš co to znamená, budeš se ráno probouzet vedle mě, až budu stará, teda pokud se toho dožiju, budeš mě přenášet z místa na místo. Nebudeš se zlobit, když budu mít sklerózu a zapomenu na všech...."
"Jo, jo to všechno vím, přemýšlel jsem nad tím dost, takže vezmeš si mě nebo ne?" zeptal se znovu a otevřel krabičku s prstýnkem z bílého zlata, po obvodu byly diamanty a středu vévodil obrovský opál. Mar na to vytřeštila oči.
"No tak," zadívala se na něj zkoumavě," ano jasně, že si tě vezmu," špitla a vrhla se mu kolem krku. Lucius jí nasunul prstýnek na dlouhý tenký prstík, Mar mu věnovala jeden ze svých zářivých úsměvů a pak ještě polibek.
Po večeři se šli projít. Ledový horský vítr je šlehal po tvářích jako neviditelný bič. Maríi však zima nebyla, byla přitisknutá k Luciusovi, ani za nic se nehodlala vzdálit, ani snad jen o milimetr.
"Marío je tu jedna věc, kterou bys měla vědět," prohlásil Malfoy vážně.
"Mluv, já poslouchám," vyzvala ho jeho nastávající.
"No zítra bys nám možná měla s něčím pomoct," začal, Mar souhlasně pokývala hlavou.
"Mno a o co se jedná?" chtěla vědět.
"Zítra se chce tvůj táta vloupat do Azkabanu a osvobodit Bellatrix s Rudolphusem," oznámil. Marry nevěřícně třeštila oči.
"Vloupat se do azkabanu? Je zdravej?" pískla.
"Pšš," položil si blonďák prst na ústa, "všichni se otáčejí a nikdo o tom nesmí vědět!"
"Jasně, jasně už mlčím," ujistila ho. Počkat, vždyť to já jsem zařídila, aby se do Azkabanu dostali, tak proč bych jim měla pomáhat. Ale když jim nepomůžu, poznaj, že asi nejsem úplně na jejich straně a má cenu riskovat? Zatím ještě ne. Ještě je moc brzo. Po půl hodině chůze už byli oba tak promrzlí, že se rozhodli vrátit do hotelu.
Zazněl zvuk klíčů, které spadly na poličku u dveří, pak také smích.
"Luciusi, ještě ne," snažila se Marry prodrat pár slov přes ústa, které Lucius zasypával polibky.
"A proč ještě ne?"
"A nebo teda jo," špitla mu María do ucha a strhla z něho kabát. Lucius se taky nenechal zahanbit, za chvíli u gauče v obyváku byly dvě hromádky oblečení.
"Počkej... tady?" zeptala se Marry. Lucius na chvíli nechal její krk a hlesl:
"A kde jinde, mě je v podstatě jedno kde...."
"Ty jeden divochu," rozhihňala se Mar a zajela mu rukou do vlasů. Lucius ji povalil na pohovku a lehl si na ni. "Luciusi, ne že bys byl těžkej,.....ale takhle už to moc dlouho nevydržím," prohlásila Mar. V tu ránu byla ve vzduchu, Lucius ji jemně přirazil ke stěně. Jednou rukou jí zajel pod krátkou sukni a druhou ji držel kolem pasu. María ho hladila po zádech a lehce vzdychala. Lucius se přesunul k jejímu hladkému a plochému bříšku.
"Ha ha, to lechtá," smála se Marry a lehce přejížděla prsty po jeho pažích.
"No počkej, lechtat to teprve bude," prohlásil Lucius. To vyvolalo další salvu smíchu z Maríiné strany.
"Jen lechtat? Tak to je dost blbý, já myslela, že je...." začala.
"Větší....však to můžeš posoudit sama, ale teď dostaneš, co zasloužíš," prohlásil a v očích mu plálo. Popadl ji do náručí a odnesl ji do ložnice. Sedl si na ni a začal ji lechtat. Marry se rozchechtala, ale přes Luciusovi polibky nemohla ani pořádně dýchat. Snažila se ho chytnou za ruce, když se jí to podařilo, svezl se vedle ni a koukal se, jak oddechuje. Mar se na něj čertovsky usmála a milý Lucius v tu ránu ležel dole na zemi. Mar prsty točila hůlkou.
"Takže slečna si chce hrát?" smál se Lucius z podlahy.
"To víš ani teď se neobejdu bez kouzel," prohlásila sebevědomě.
"Počkej ty mi nevěříš?" dělal na oko uraženého.
"Mno, to se ještě uvidí, jak se předvedeš," chechtala se Marry. Lucius vyskočil zpátky k ní. Po chvíli hůlka ležela zapomenutá kousek od postele...
*****
"A co budeme dělat teď?" křenil se James. Lily mu vlepila malou pusu na tvář.
"A co by sis tak představoval?" zeptala se Lily.
"Mno...však ty víš," odpověděl neurčitě James. Lily se odtáhla. "Copak je?" špitl nechápavě.
"Na to snad máme ještě hodně času ne?" opáčila Lily.
"Když nad tím tak uvažuju ani ne," odporoval Jimmi. Lily na něj kulila své velké zelené oči.
"Jak to myslíš?"
"Asi tak, že teď není nic jistého, Voldemort je čím dál silnější a...," nedořekl větu. Lily rozhorleně vstala z křesla na kterém oba seděli.
"Už jsem ti přeci říkala, že o tomhle se nechci bavit," okřikla ho.
"Ale, ale..."
"Žádné ale, o tomhle už ani slovo," přikázala Lily. Přešla na druhou stranu místnosti a vytáhla z kabelky dárek, co dostala od Marry. V krabičce byl schován stříbrný náramek se smaragdy. Právě zářil tmavě zeleným světlem, jak se Lily dočetla, její kamarádka byla právě rozvášněná. Lily odložila krabičku a připnula si náramek na ruku. Teprve až na druhý pohled si všimla, že v papíru bylo i přání.
Drahá Lily,
vím, že poslední týdny jsme se hodně odcizili, ale chci ti říct, že vše není, jak vypadá. Mám tě moc ráda a nikdy bych neublížila nikomu, kdo neublížil mně. Právě pro to jsem ti koupila ten náramek, mám úplně stejný, takže když jedna bude v nebezpečí poznáme to. Zítra ale prosím neměj strach, protože se chystám udělat něco...mno, co není úplně zákonné a bezpečné. Vlastně jsem to koupila spíš pro to, abych zjistila, že jsi v bezpečí ty, o mě se vážně nemusíš bát, vše zvládnu sama.
Veselé Vánoce a šťastný nový rok přeje Tvá kamarádka Marry.
P.S.: Kamarádky na život a na smrt, jsi pro mě vážně moc důležitá.

"Co píše," ozval se James ještě pořád trošku nebroušeně, "teda jestli to můžu vědět."
"Mno, podle toho náramku prý poznám, jak se cítí nebo spíš v jaké je situaci a jinak nám přeje veselé Vánoce." James jen zakroutil hlavou.
"Vy holky," poznamenal.
"Máš něco proti, bručoune?" smála se Lily a sedla si na něho. "Jsi můj soukromý medvěd bručoun."
"Jo zajíček ušáček taky, co?" řekl teď už pobaveným tónem James. Lily mu místo odpovědi dala dlouhý a procítěný polibek.
"Pro mě za mě si buď třeba....mě je to jedno, hlavně, že budeš můj," špitla mu do ouška Lily. James se na ni jen zamilovaně díval, nepotřeboval nic říkat. Oba by tak klidně vydrželi sedět až do rána. Cítili se chránění a schovaní před tím zlým světem kolem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruuss | Web | 6. července 2008 v 20:15 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee. Dobře jsem v klidu. Ať si ho vezme nána pitomá, v téhle povídce mi nepříjde zas tak hnusnej.

2 leenikk | Web | 7. července 2008 v 20:20 | Reagovat

Takže si ho fakt vezme? Mno teda!!!

jinak tu písničku nazpíval kdo? To nezpíva Sharon del Adel, nebo jo? Fakt by mě to zajímalo...:)) Njn zvědavý tvor. nebo že by ty? ja fakt nevim, kecám už hovadiny, tak mi plsky napiš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama