23. kapitola změny chování?! 2/2

6. července 2008 v 20:00 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
mno další půlka...jen podotknu, že se mi tahle kapitola moc nelíbí, je špatně napsaná...nějak mě opouští inspirace a chuť psát, nevím, nejsem schopná nic pořádnýho vymyslet.

*večer další den*
"Marry dělej a nezapomeň si masku a plášť," připomněl důležité věci Lucius.
"Jasně, já nejsem malá a konec konců, Voldemort je můj táta, takže mám možná trošku z jeho talentu," odsekla Marry a mašlila se do černého korzetu.
"No musím říct, že ti to sluší," chytl ji Malfoy za pas a přitáhl k sobě. Mar se otočila a dala mu pusu.
"Jsem ráda, že se ti líbím, počkej za takových dvacet třicet let," podotkla s ironickým úšklebkem.
"Jasně, jasně, tady si někdo dost nevybíravě říká o kompliment, ale my už máme naspěch, takže pojď," zavelel Lucius. Marry se zvedla k odchodu. Pak už bylo slyšet jen klapnutí dveří.
Šli chladnou ztichlou ulicí. Nepromluvili ani slovo, oba přemýšleli nad tím, co se chystají udělat, opravdu se jím nechtělo skončit tam, kam se snaží vloupat.
"Počkej mám nápad," obrátila se na Luciuse, "už vím, jak se dostaneme dovnitř."
"Tak to já vím taky, prostě použijem patrona a o ostatní se postará tvůj otec," řekl pobaveně Lucius.
"Ne, půjde to mnohem jednodušeji," odporovala Marry, "počkej na mě na konci města, já si jen skočím pro jednu důležitou věc," poručila Marry, obrátila se, dvacet metrů šla zpět a zmizela za rohem.
Lilynko moje, vážně promiň, ale tohle je moje první důležitá akce a já ji nehodlám pokazit, takže si půjčím něco, co patří Jamesovi. Rychle, jak bylo to matoucí kouzlo...... ahá no jasně.
María bez problémů přešla přes recepci, podle náramku poznala, ve kterém pokoji bydlí Lily. Požila znova matoucí kouzlo a ze skříně si půjčila nebo spíš si vzala Jamesův neviditelný plášť.
Běžela přes celé město, Lucius stál opravdu až na konci u obrovského zamrzlého jezera.
"Pro co sis byla?" spustil. Marry ho chytla za ruku s výrazem, který jasně říkal dozvíš-se-to-v-pravou-chvíli.
"Bože, kde to jsme?" lekla se Marry, když se objevili na kraji útesu u moře.
"Tady bychom měli mít sraz," odpověděl s klidem a rozhlížel se po setmělé obloze. Za chvíli už vedle nich stála spousta smrtijedů, mezi nimi například Šedohřbet, Goyl nebo Karkarov, kterého Marry viděla podruhé a to po velmi dlouhé době, měl totiž nějakou speciální misi u nich v Rusku. A konečně přiletěl i Pán zla. Všichni poklekli a neodvážili se ani pohlédnout do jeho tváře, všichni až na Marry, tentokrát si sice klekla, ale s klidem se koukala na svého otce, který se k ní víc a víc přibližoval.
"Marío," pronesl ledově.
"Přejete si....můj pane?" odvětila, když uviděla jedinou vrásku šklebu na jeho obličeji.
"Prý si měla nějaký nový plán na vysvobození Bellatrix a Rudolphuse," zajímal se Voldemort.
"Jistě, díky mně jsou zavření, tak co kdybych je dostala ven já a vy byste akorát hlídali stráže," navrhla bezostyšně. Pán zla se rozesmál a všichni ostatní na sebe jen nevěřícně zírali.
"Hmm, opravdu zajímavý nápad," začal docela mile Temný pán, najednou však ustrnul a prudce se na ni otočil "chceš aby nás všechny dostali?"
"N-n-ne," zakoktala se, "já jen určitě to vyjde já-já-já mám totiž neviditelný plášť," vyhrkla, aniž si uvědomila, že jim to říct nechtěla.
"Aha tak neviditelný plášť," rozesmál se Šedohřbet a ukazoval na ni tlustým prstem se špičatým drápem, který vypadal jako od krve, a taky asi byl.
"Zmlkni," okřikl ho Voldemort, "a ty," ukázal na Marry a ta přišla o něco blíž, "ukaž mi ten plášť," vyzval ji. Mar začala pomalu , ale velmi pomalu tahat hladkou látku z kapsy cestovního pláště. Voldemortovi se rozzářily oči, když se mu plášť leskl v prstech. "Dobrá, běž pro ně, ale jestli to zkazíš, odměna tě nemine a opravdu výjimky dělat nebudu, to víš sama," sykl ledově a otočil se k ostatním. "Připravte se, musíme je udržet dokud se má dcera," ohlédl se, a snad i trošku pyšně, na Marry, "nevrátí i s Bellatrix a Rudolphusem."
Nikdo se neopovážil cokoli namítat. Z lesa nedaleko útesu vyletělo několik košťat a na jednom z nich letěl. To není možný, střelila Marry hlavou myšlenka. Dvakrát zamrkala, ale postava nezmizela, byl to opravdu Severus Snape.
"Mí věrní," oslovil je znovu ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, "nový mladý pomocník a nový smrtijed Severus Snape," představil nově objeveného.
"Marío," přišel k Mar a nepatrně trhl hlavou místo poklony. Ta se na něj strojeně usmála, nasedla na koště a rozlétla se za Luciusem a ostatními.
Začalo pršet, velké kapky stékaly po obličejích všech následovníků špatné strany a promáčely všechny vrstvy jejich teplého zimního oblečení.
"Už tam skoro jsme," informoval je Lucius. Mar nejdřív zahlédla cosi, co vypadalo jako dlouhá tyč vražená do vody. Jak se přibližovala, z tyče se stal kvádr, pak se to vše změnilo v obrovský mrakodrap, který byl přímo obsypaný mozkomory.
Voldemort se rozletěl napřed. až teď si Marry všimla, že nemá koště, že prostě jen tal létá ve vzduchu, vytáhl hůlku. Celou budovu zahalilo tmně fialové světlo, záře, za níž ani přes níž se mozkomoři zjevně nemohli dostat.
"Jdi Mar, jdi," vybídl ji Lucius. María tedy přiletěla blíš k té záři, ohlédla se přes rameno, všichni včetně jejího otce na ni dost nevybíravě civěli. Teď se přece nezastaví, nadechla se a prošla kouzelnou clonou.
"Expecto patronum," křikla a bílý paprsek zneškodnil asi pět mozkomorů, hodila přes sebe neviditelný plášť. Proběhla chodbou a po ní další a další, než se konečně dostala k celám s nejvyšší ostrahou.
"Bello," křikla, z třetí cely z leva se ozval slabý vzdech. Asi není úplně ve své kůži, chudina, pomyslela si Marry. Přišla až k zámku, byl nečekaně zamčený.
"Alohomora," pronesla naivně. Počítala s tím, že to asi nevyjde. Tak zkusíme řešení po mudlovsku, koncentrovaná HCl by jim mohla zavařit. Stačila jen polovina lahvičky a zámek byl vyleptaný.
"Cos to provedla s tím zámkem?" koukala na něj Bella strnule.
"Mudlovské kouzlo a pohněte, Pán zla drží většinu mozkomorů venku, ale stejně nemáme moc času," upozornila ji a pomohla Rudolphusovi vstát, "vemte si tohle, hoďte to přes sebe a myslete na krásné věci, pak vás mozkomoři nepoznají, jen do nich nevražte."
Oba kývli a zmizeli, Mar šla před nimi a vysílala jednoho patrona za druhým. Už viděli díru, kterou se Marry dostala dovnitř, když v tom Voldemortovo kouzlo polevilo a všichni mozkomoři se rozlétli k otvoru ve zdi.
"Do psího zadku," zanadávala po mudlovsku.
"Jak, že?" zeptala se Bella. Mar do nich vyděšeně šťouchla.
"Utíkejte, rychle ven," zařvala a vrhla se kupředu, Bella s Rudolphusem skočili na její koště a stačili uletět. Mozkomoři z nich ale strhli neviditelný plášť, který teď pomalu padal do hlubin oceánu. Všechno se zdálo ztracené, mozkomoři se blížili a pak už si nic nepamatovala, jeden z mozkomorů z ní začal sát to dobré, co v životě zažila.
"Expecto patronum," uslyšela jakoby z dálky, nebyla s to se zvednout. Někdo jí popadl a vytáhl ven.
"Ještě ten plášť neviditelný plášť," křičela zmateně, "James mě zabije, ten plášť potřebuju plášť."
"Akcio neviditelný plášť," vzkřikl její zachránce. Z vody vyletěla mokrá látka a už byla na Marryiném vyčerpaném a promáčeném těle.
"Marío, Marío, už se nemusíš bát jsi v pořádku," doléhal k ní čísi hlas jakoby z velké dálky. Její oči začaly zaostřovat a ona se posadila. "Všechno v pohodě?" zeptal se se zářivým úsměvem její snoubenec.
"Teď už jo," opětovala jeho úsměv, "vlastně né, já to zvorala, teď mě táta asi moc rád mít nebude!"
"Klid, neměl tě rád nikdy, neumí to, ale máš pravdu, určitě s tebou bude chtít mluvit," řekl neurčitě a pomohl jí vstát.
"Jo mučeníčko mám vážně ráda," poznamenala s notnou dávkou ironie. A rozběhla se k jídelně, kde tušila, že bude víc lidí, než jen její otec.
"A tady je," řekl kdosi hned jak se objevila ve dveřích.
"Naše statečná a neohrožená zachránkyně," poškleboval se jiný.
"Ticho," rozkázal tichým rázným hlasem Temný pán. "Pojď za mnou a vy se bavte dál," pronesl k ostatním.
"Marío, Marío," začal syčivým hlasem, "asi to neproběhlo, jak sis představovala a uznávám, že je to z části i moje chyba, ale je to hlavně chyba těch ostatních nemehel, co si říkají smrtijedi," na chvíli se odmlčel, "řekni mi, čí je ten plášť? A chci pravdu jinak..." řekl výhružně.
"Patří Jamesovi," špitla skoro neslyšitelně.
"Jistě jistě, ale to už jsem slyšel, já chtěl příjmení dceruško," protáhl a natáhl se na válendu v místnosti.
"James Potter," prozradila neochotně Mar a sklopila zrak.
"Ahá, takže tvůj malý přítelíček a přítel..."
"Snoubenec ozvalo se ode dveří," stál v nich Lucius.
"Takže oni taky?" podivil se zprávě Voldemort, "no vidíš a o tom jsem s tebou chtěl mluvit, mám pro tebe dárek, dědí s z generace na generaci a mě ho dali v sirotčinci, prý patřil mé matce," pronesl a podal jí krabičku. María ji s nadšením otevřela, byl v ní opálový náhrdelník.
"Dě-děkuji," zašeptala nevěřícně, nikdy by nečekala od svého otce jakýkoli dar a už vůbec ne, takhle drahý a už vůbec, že by ho dostala k zásnubám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruuss | Web | 6. července 2008 v 20:24 | Reagovat

A ten ji zabije. Ne to určitě ne si můžu bejt jistá, ale co takhle trocha sledování? Neuškodí cuž?

2 Baruuss | Web | 6. července 2008 v 20:24 | Reagovat

Jinak. Bylo to sovětské :-D

3 Areneis | 7. července 2008 v 0:11 | Reagovat

ekna kapitola. Ja jsem tak rada, ze rekla ano.

4 Nelll | Web | 7. července 2008 v 14:27 | Reagovat

je konecne dalsi kapca:) moc se ti poved:D

5 Teresie | E-mail | Web | 7. července 2008 v 20:28 | Reagovat

Pěkná :)) těším se na další :))

6 leenikk | Web | 7. července 2008 v 20:29 | Reagovat

Mo zajímavá kapča, fakt!

7 flora | 8. července 2008 v 12:44 | Reagovat

je t super kapca.... key budedalsi ?

8 Teresie | E-mail | Web | 8. července 2008 v 14:41 | Reagovat

Skvělý :)) Už se těším na další :))

9 Mys | Web | 9. července 2008 v 21:49 | Reagovat

fiiiiiicha....... to je zuzo..... mocik se mi to libi.... rychle pokracko!

10 Afthyrus | 30. července 2008 v 18:45 | Reagovat

O jednom opálovém náhrdelníku už jsem slyšel...zabije vás a to si ho ani nemusíte nasadit na krk...stačí dotyk...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama