25.kapitola Etiketa především

13. července 2008 v 7:00 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Takže mám tu další kapitolu. Je kratší, ale poměrně důležitá. Nechci se nějak chlubit, ale každopádně se mi líbí víc než ta před tím a proto vás prosím o co nejvíc komentů, myslím, že si to zasloužím XD. Taď asi budu kapitoly dávat častěji, protože už mi z balení hrabe a hlavně, už chci tu povídku dokončit. Všem, kdo komentují poctivě kapitolku od kapitolky moc děkuji a těm i věnuji tuhle kapitolu. Jo a lidi, když si přečtete kapitolu a je tam další, nebojte se okomentovat i tu předchozí, naopak já vám za to budu stráááášně moc vděčná.
Pac a pusu,
Tracy.

Jak já nesnáším tu školu, už mi sice zbývaj jen tři měsíce do prázdnin, ale já to tady stejně nepřižiju. A víte co je vrchol, mám skládat OVCE, zkoušela jsem i ten přípravek, co jsme s Lily dostaly jako dárek....nesmějte se, já myslela Ginkoprim, ne antikoncepci. No a ještě ke všemu jdu za dvě hodiny na návštěvu k Luciusovým rodičům. Musím udělat dojem, ale jak se dělá dojem na takový starý suchary...už vím, musím se chovat přesně podle bontonu...njn, jenže já žádnou knihu o etiketě nečetla a nikdy jsem se podle žádný nechovala, to nedám, nemám ani nejmenší šanci. Ale teď mám mnohem větší problém, já NEMÁM NIC VHODNÉHO NA SEBE, moje největší noční můra, hrabu se ve skříni a stejně tady nic není, nesnáším jaro, všude je mokro...vlastně ne jaro mi nevadí....grr žere mě, že nemám co na sebe.
"Lylinko miláčku neměla bys nějaký ohoz pro svoji kamarádku v nouzi?" začala jsem jak anální alpinista (A/N: anální alpinismus- lezení do prdele, víme?)
"Mno a jaký potřebuješ?" potřebovala vědět Lily.
"Dyť víš, jdu na tu večeři k Luciusovým rodičům," pohodila Marry hlavou.
"Hehe, tak to máš teda štígro, tohle už jsem přežila, jenže Jamesovi rodiče jsou v pohodě, žádní aristokrati," usmívala se Lily a podávala jí smetanovou sukni těsně nad kolena a průhlednou tenkou halenku, pod kterou se oblékalo smetanové tílko na tenká ramínka.
"Díky Lilynko moje milovaná," zaradovala se Marry a spěchala se obléct, pak k tomu všemu přidala zlaté líčení, bezbarvý lesk na rty. Na nohy obula smetanové boty na vyšším podpatku a do vlasů zapletla béžovou stuhu a vyrazila.
Chjo, hrůza, podpatky se mi zarývají do promočené hlíny, já tam nedojdu. Už jsem říkala, že nesnáším jaro?...jo vážně....mno tak nic, když už to víte, traky jste to mohli nenápadně naznačit! Ještě míli...ha už jen půl.....už vidím střechy domů. A už jsem na začátku prasinek. A kde že to máme ten sraz?...no jistě na náměstíčku nebo návsi? To je jedno, ne?...fajn tak není, ale mě to jedno je takže...už nebudu přemýšlet, je to strašně namáhavý.
"Ahoj Marío, vypadáš," zakoktal se Marryin snoubenec a hleděl na ni jako na svatý obrázek.
"Nazdárek, jo moc si nezvykej, připadám si v tom jak sekretářka z dvacátých let," prohlásila sebekriticky Marry.
"Ne naopak, strašně ti to sluší a našim se to bude taky líbit, prý se na tebe už moc těší," oznámil jí Lucius a nabídl jí rámě.
"Děkuji," zavěsila se do něj Mar a Lucius je oba přemístil. Marry sice už klidně mohla sama, ale kdo by nevyužil situace nalepit se na Luciuse a hlavně si pořád v přemisťování nebyla jistá.
Objevili se před největším domem, který kdy Marry viděla, vlastně to ani nebyl dům, spíš vila, co vila, vypadalo to jako zámeček. Mar se nevěřícně rozhlížela po dokonale upravené zahradě ve staroanglickém stylu a koukala na bezchybný, sytě zelený trávník.
"Marry," zavolal na ni Lucius, "čekal jsem, že to udělá dojem, ale že tě to až tak vyvede z míry, s tím jsem nepočítal."
"Jo vždyť jsem tu už jednou byla, jenže v noci mi to nepřišlo tak dokonalý a obrovský," konstatovala a vydala se směrem k bílým dveřím s velkými stříbrnými klepadly.
Dveře se samy začaly otvírat a Marry vešla do velké vstupní haly. Tu už znala, takže nebyla tak rozčarovaná, ale stejně, teď jakoby všechny detaily vnímala lépe než před tím.
"Matko, otče," udělal krátkou poklonku Lucius, "Tohle je María-Janette Rojvol-Malum," představil Marry a ta provedla pukrle, nutno poznamenat, že se jí docela povedlo, napoprvé.
"Marío, tohle jsou mí rodiče Abraxas a Formosa Malfoyovi."
"Moc nás těší, že tě smíme poznat Marío," ujal se slova Abraxas. Lucius byl svému otci tak podobný, ostře řezané rysy a světlé blond vlasy, které v některých chvílích přecházely do bílé. Jen oči neměli stejné. Oči měl Lucius po Formose, ty chladně modré oči, které vypadaly trošku bezcitně, ale Marry věděla, jaké jsou doopravdy. Lucius dokáže mít rád, či snad i milovat.
"Ne, potěšení je na mé straně," uklonila se ještě jednou Marry a tentokrát už to bylo opravdu dokonalé.
"No tak pokračujte dále do jídelny," vyzval všechny pan Malfoy starší.
"Pojď se mnou drahoušku," vztáhla k ní ruku paní Malfoyová. Marry neváhala a vykročila směrem, kde asi měla být jídelna.
"Tak drahoušku, jak dlouho se s naším synem znáte?" vyzvídala Formosa.
"No už nejméně tři čtvrtě roku jsme spolu a známe se něco přes rok," odvětila Marry. "Jestli mám být upřímná, ze začátku jsem ho vážně neměla moc v lásce, do té doby, než jsem zjistila, jaký doopravdy je," dodala rychle.
"Ach jistě drahoušku, jistě, některým lidem přišel trochu moc ledový, ale.."
"Ale ve skutečnosti je velmi citlivý mladý muž," doplnila ji bleskurychle Marry.
"Ano přesně tak!"

...................

"Synu, říkal jsem ti, že musí být blondýna!" syčel rozzuřeně Abraxas.
"Tati, já ti říkám, že ji miluju, chápeš? A navíc je to dcera Lorda Voldemorta," prozradil Lucius.
"Dcera koho?" vyděsil se pan Malfoy.
"Našeho pána otče, proč myslíš, že by se jinak jmenovala Rojvolová?"
"No přišlo mi to divné, ale bylo by nezdvořilé ptát se před ní, to snad uznáš," šeptal zapáleně Luciusův otec.
"Tati, já jsem s ní zasnoubený a vezmu si jí, ať se ti to líbí nebo ne," prosazoval si svou Marryin snoubenec.
"Ale ona není blond," začal znovu Abřík.
"Tati mě to nezajímá i kdyby měla růžový vlasy, pořád je to María, dcera Temného pána a kdybys na tom neviděl už nic pozitivního, tak si aspoň u Pána šplhneme," prohlásil sebejistě a chtěl jít do jídelny, když zaslechl ještě nesouhlasné:
"No tím bych si nebyl tak jistý!" Oba prošli chodbou vedoucí do jídelny, dámy tam na ně spořádaně čekaly.
"Prosím posaďte se ke stolu dámy," odsunul dvě židle pan Malfoy. Marry vystartovala a rychle si sedla.
"Ne drahoušku, ty musíš sedět po mé pravé ruce," oznámil jí Abraxas a hodil významný pohled na Luciuse, který se zatvářil hodně naštvaně.
Celou dobu se u stolu vedla debata o nějakých starých kouzelnických serepetičkách, které chtěl Luciusův otec výhodně prodat, Marry tahle debata opravdu ze srdce nudila. A tak začala přemýšlet, co chtěl malíř vyjádřit obrazem visícím nad krbem.
"A ty ještě studuješ drahoušku?" zeptala se znenadání Formosa.
"Ahm, pardon, ano, posledním rokem jsem na Bradavické akademii," potvrdila Marry.
"Ještě stále je ředitelem Brumbál?" zeptala se s lehce nakrčeným nosem.
"Jo..teda ano, je a myslím, že ještě dlouho bude." Tato zpráva vyvolala na kamenné tváři hostitelky opravdu zhnusený výraz.
"To bych se na to podívala," zamumlala tiše a vložila si do úst kousek pečené brambory.
Zbytek večera promrhali v salónku konverzací o všemožných zbytečnostech. V určitých chvílích María umírala nudou. Ládovala se jednou sušenkou za druhou a popíjela čaj, to bylo to jediné, co jí drželo bdělou. Kolem desáté večer konečně kdosi řekl:
"No tak už je dost pozdě a María jistě potřebuje jít spát, aby se připravila na vyučování!" Marry děkovala Bohu a všem svatým, ve které do teď nevěřila, za to, že ji zachránili před jistou bídnou smrtí.
"Děkuji, za skvělou večeři a hlavně za pozvání," usmívala se Marry.
"Není za co drahoušku, doufám že se ještě uvidíme," mávala Formosa.
"O tom nepochybuju," zamával mámě Lucius a doprovodil Marry až před bránu.
"No tak co na mě vaši, já......byla jsem děsná, chovala jsem se jak..jak.." začala malinko hysterčit Mar.
"Chovala ses jak nejlíp si uměla a mě je to stejně jedno, já tohle chování moc nemusím," řekl Lucius a dlouze ji políbil. Marry se nechtěla odpojit, líbilo se jí to, ta hra s jazyky, jeho horký dech a kořeněná vůně...
"Dobrou noc," hlesla a byla ta tam.
Ty jo, nakonec to nebylo tak hrozný!....říkáš, že to nebylo hrozný! Máš pravdu, bylo to příšerný, strašný, hrozitánsky nechutný....hele, hele tak dost jo, vždyť tě docela brali!.....no stejně na tom všem byl nejlepší ten polibek a dneska tak krásně voněl...já ti říkala, že je Lucius borec...no ještě aby nebyl...hele nechytrač jo, je to prostě kus chlapa....jo a nádhernej kus.
"Au do háje, dívej se příště na cestu!" zařval Marry na člověka, který do ní vrazil.
"No jo, no jo, hned se nečil," uklidňoval ji ten druhý.
"Jo jasně a příště to do mě napálíš motor...Blacku, ty jedno nemehlo!" zaryčela Mar, když si konečně uvědomila, koho má před sebou.
"Rojvolová?!" vytřeštil oči.
"Co čumíš nemáš na chleba?" prskala Marry.
"Ne na chleba nemám chuť, ale..."
"No to je fajn, já taky ne, jdu totiž z večeře, takže čau," štěkla a vydala se směrem k Bradavicím.
"Ale vypadáš tak jinak," řekl Sirius jen sám pro sebe.
"No jestli jinak znamená jako sekretářka z dvacátých let, tak máš pravdu," otočila se Marry. Sirius ji doběhl a dali se do řeči.
"No tak takhle jsem to nemyslel," ujišťoval ji Black.
"Jo to je fajn, ale já to tak myslela, takže drž pusu a krok," nařídila Mar a odvrátila od něj svou tvář. Deset minut bylo ticho.
"A z jaké večeře?" zajímal se Siri.
"Já říkala abys MLČEL, co je na tom tak těžkýho?" sykla naštvaně María, "jo a byla jsem na rodinné večeři u Luciusových rodičů!"
"Hmm to muselo bejt zábavný," konstatoval nenadšeným tónem.
"Jo to teda bylo, musela jsem se chovat jak vystřižená z obalu na knížku etikety!"
"Hehe, tak to si nedovedu představit," smál se Sirius.
"Jo s tou tvojí chabou představivostí a slepičím mozkem se ani nedivím," oplatila mu.
"Hej nebuď hnusná, já se taky ovládám!"
"Já jsem hnusná a zlá od přírody, po tátovi víš? Aha tak ty se ovládáš, že to nevypadá."
"To jenom hloupý a nesnesitelný slepice si toho nevšímaj," osopil se na ni.
"Omyl, slepice jsou možná ty krávy, který ti vlezou do postele," zaškaredila se Marry a zmizela za vstupní bránou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čtete to někdo přes prázdniny?

Jo, jen piš dál... 88.9% (24)
Ne, ale určitě si to všechno poctivě dočtuXD 7.4% (2)
Kašlu na tě... 3.7% (1)

Komentáře

1 Baruuss | Web | 13. července 2008 v 17:17 | Reagovat

A co měli na večeři? To já potřebuju vědět, abych mohla víc slintat. Jinak to ,zvyšování hlasů' se Siriem bylo docela hustý a docela záživný....akorát nechápu jak se ze slepice stane kráva.....

P.S.Panda 4ever (a mravenec samozřejmě taky)

2 Areneis | 13. července 2008 v 20:35 | Reagovat

Pekna kapitola. Chudak Maria, chovat se podle etikety. :-D

3 weruška | Web | 14. července 2008 v 12:52 | Reagovat

super.. teším se na další

4 Lil | 14. července 2008 v 15:19 | Reagovat

Super kapitolka...nezavidim jej tu veceru

5 jayne | Web | 14. července 2008 v 23:02 | Reagovat

super kapca..je uzasna..tesim sa na dalsiu..tato poviedka mabera kazdou kapitolkou iny smer..je to skvele :)

6 Leenikk:)) | Web | 15. července 2008 v 12:41 | Reagovat

Jaj s tím, že si Lucík musí vzít blondýnu, to bylo fakt drsné! Ale fajná kapča, i dkyž na tom konci se chovala fakt hnusně!

7 Afthyrus | 30. července 2008 v 19:08 | Reagovat

Kam se na Abraxase hrabou nacisti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama