27.kapitola Je konec! 1/2

15. srpna 2008 v 7:00 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Takže, přemohla jsem se a napsala další kapitolu. Doufám, že se vám všem bude líbit, snažila jsem se, i když mám pocit, že nějak nemám formu. No dost řečí. Hlavně komentujte.
Tracy

"Bože to je ale dokonalej klid," uculoval se spokojeně James, sedící spolu s ostatními pod košatou vrbou na břehu černého jezera.
"Jo ještě že už máme po zkouškách," přitakala Marry a zahleděla se na hladinu jezera, která se třpytila v paprscích zapadajícího slunce.
"Nechápu, jak můžete být tak klidní, já si to všechno prostě pořád dokola promítám v hlavě a přemýšlím, kdy jsem mohla udělat chybu," hlesla zkroušeně Lily a položila hlavu Jamesovi na rameno.
"Prostě vypusť," radil Sirius, "vykašli se na chyby, stejně je už nenapravíš, užívej si, máš po zkouškách," prohlásil a spokojeně si lehl do trávy.
"Asi máte pravdu," připustila Lily, "jenže já na to prostě nemůžu přestat myslet," dodala po chvíli a zvedla se k odchodu. James ji ale opatrně strhl zpátky k sobě. Posadila se tedy na něj a zajela mu prsty do rozcuchaných vlasů.
"Už nám zbývá jen poslední týden," špitla do tich Marry, kterou stále naprosto fascinovalo jezero. Hrálo tolika barvami, nikdy před tím se jí nelíbilo víc, snad jen...ale ne.
"Jo je to docela drsný," reagoval Sirius. A taky se zahleděl na břeh jezera, kde začínal zapovězený les.
"Uvědomoval si někdo z vás na začátku školního roku, že to byl náš poslední rok tady?" zeptal se zasněně James a lehce políbil Lily do vlasů. Dívka vypadala smutně, ale zároveň velmi soustředěně, neřekla ani slovo.
Každý si v duchu odpověděl na otázku, kterou položil james. Odpověď zněla Ne. Všichni byli až příliš soustředění na cokoli jiného, než na čas. I když ten se nedá oblafnout. Nikdo z nich si neuvědomoval, že jim zbývá jen poslední rok. Poslední rok na tomto úžasném místě, kde strávili skoro sedm let života. Uvědomili si to až týden před koncem školy.
"Ne, ale přestaneme smutnit, pořád máme týden a pořádně si ho užijem," rozhodla Marry.
"Jo budem pařit a celej týden," souhlasil Sirius, vyskočil a rozběhl se k hradu.
"Promiň Lily, ale Sirius by jinak vypil všechnu whisky sám," zasmál se James a hnal se za Siriusem. Holky se na sebe usmály a o poznání pomaleji se vydaly směr hrad.
Sirius se opravdu vyznamenal, každý večer byl večírek a každý večer v jiném duchu. Každý den totiž slavili něco jiného. Ovšem na všech tekl alkohol proudem. Ve středu se dozvěděli své výsledky ze zkoušek OVCE. To byl další důvod k oslavě, všichni měli výborné známka, až na Darina a Marry, které z bylinkářství nakonec výbornou dostaly jen s odřenýma ušima. Spokojenost byla opravdu obrovská. jenže poslední týden uplynul rychleji než všechny ty roky ve škole. Aspoň tak to připadalo všem studentům sedmých ročníků.
V pátek ráno se všichni studenti sešli u snídaně, u poslední snídaně v tomto školním roce. Kolem desáté už všichni seděli ve zpátečním vlaku a vášnivě debatovali o tom, co je čeká. Co je čeká v tom obrovském světě, jediné bylo jisté, čekal tam na ně Voldemort, silnější než kdy před tím. Víc a víc lidí se k němu přidávalo a víc a víc lidí bylo v nebezpečí, nebo už sledovali víko rakve.
"Mno, myslím, že všichni budeme na Bradavice vzpomínat jen v dobrém. Já se do nich ještě vrátím, hned po prázdninách," usmívala se spokojeně Darin.
"No a my," mrkl Sirius na James a Remuse, "my bychom se měli při nejbližší příležitosti nahlásit na ministersrvu."
"Jo a ty si myslíš že je to dobrý nápad?" kroutila nevěřícně hlavou Mar, "můj otec ovládá tři čtvrtiny ministerstva a další čtvrtina je pod tlakem těch ostatních. Jděte tam a máte zajištěnou jízdenku na onen svět," prohlásila sebevědomě Mar.
"No jistě, ty to musíš vědět, že? No a co ty vlastně budeš dělat, ha? Vraždit spolu se svým otcem?" začal se do ní navážet Sirius.
"Ne Siriusi, možná mi nebudeš věřit, ale já si stejně jako ty svoje rodiče nevybírala," zasáhla ho Marry do slabého místa, takže konečně zmlknul. "Myslím, že budu velmi úspěšný špeh fénixova řádu."
Tímto výrokem nechala všechny s otevřenou pusou. Nakonec se první vzpamatovala Lily.
"Mar, víš jak to bude nebezpečný, tvůj otec tě může odhalit a pak tě zabije," strachovala se Lily.
"Nemusíš se o mě bát a pokud vím, jdeš nakonec do řádu s námi, takže jsme na tom stejně!" usadila ji Marry a odvrátila svůj zrak od skupinky. Tahle debata ji už nezajímala, sledovala přírodu, míhající se za okny rozjetého vlaku. Nejdřív viděla lesy, jenž střídaly hluboká chladná jezera, ty pak vystřídaly pole, na kterých svítilo dozrávající obilí. nakonec viděla vesničky, které přešly v městské čtvrti, pak už vlak začal brzdit, až zastavil. Byli tu, na pokraji další etapy jejich života. Všichni rychle vystoupili z vlaku.
"Ahoj, uvidíme se zítra," rozloučili se Remus a Darin, kteří se rozhodli neztrácet čas a šli se do řádu přihlásit hned. Pak si chtěli dát nějaký společný oběd.
"Půjdeš se mnou na procházku?" žadonil James.
"Jasně s kuframa," odvětila ironicky Lily.
"Noa tak kufra necháme u našich a pak tam taky můžem zůstat na oběd," navrhnul.
"No tak jo," usmála se Lily.
"Ahoj Siriusi," objala ho Lily. Sirius od ní dostal i kamarádskou pusu.
"Hej, nechte toho nebo mi chceš přebrat snoubenku?" řekl na oko naštvaně james.
"Jasně že ne, měj se brácho."
"Jo ty taky a pořádně si zabydli byt."
"Pokusím se," zahlaholil Sirius.
"Ahoooj Marío," objímala Lily svou nejlepší kamarádku.
"Lily, klid, vždyť se zítra uvidíme," uklidňovala ji Mar.
"Jo jasně, měj se."
"Ty taky," popřála Marry a Lily s Jamesem byli ta tam.
"Mno tak Rojvolová, zůstali jsme tu sami," konstatoval rozpačitě Sirius.
"Jo Blacku, vypadá to tak," přitakala.
"Asi se nemusíme moc loučit, zítra se totiž uvidíme."
"No ale stejně, měj se Blacku," usmála se mile a dodala, "víš, seš dobrej kámoš, i když máš trošku výbušnější povahu."
"Jo díky, víš já..."
"Ahoj, už musím jít, Lucius se blíží," ještě jednou se na něj otočila, ale už tam nebyl.
"Lásko," políbil ji Lucius, ale přesto působil nervózně dokonce velmi nervózně.
"Jak ses měl?" zjišťovala okamžitě.
"No měl jsem dost práce okolo naší svatby, ale myslím, že to bude stát za to."
"To jistě už jen kvůli tomu, že si beru tebe," usmívala se Marry.
"A já tebe!" políbil jí znova Lucius, vzal jí kufr a společně se přemístili před sídlo pána zla- Maríin nový domov.
Společně vešli dovnitř. Nikdo tam nebyl.
"Prosím tě, hoď ten kufr do třetího pokoje na levé straně v druhém patře," mrkla na něj Marry a vydala se do kuchyně. Napila se trošky whisky rovnou s flašky a vydala se za Malfoeym nahoru.
Stál u okna a pozoroval oblohu. Opatrně k němu přistoupila, položila mu ruku na rameno a něžně ho políbila na tvář. Otočil se k ní a zahleděl se jí do očí. Přímo se v nich utápěl, miloval je, ale zároveň měl velké výčitky svědomí.
Marry mu začala rozepínat jeden knoflíček od košile po druhém, až byla košile dole. Lucius začal vášnivými polibky zasypávat její šíji a ona mu rozhodně nezůstávala nic dlužná.
"Stýskalo se mi po tobě," zašeptal jí do ucha. Poodstoupil a také začal rozepínat knoflíky, ve čtvrtině mu ale došla trpělivost a jednoduše z ní ten kus hadru strhl. Zdvihl ji do náručí a posadil na skříňku pod zrcadlem. Vyhrnul jí sukni. Mar ho mezitím líbala a hladila po pevné, vypracované hrudi a jemně zarývala nehty do jeho zad.
Líbal jí na ústa, vášnivě a chtivě, jakoby to bylo poprvé. začal rozepínat pásek, už měl dole kalhoty, když najednou něco zatemnilo okno.
"Marío-Janette!" ozval se chladný hlas. Marry se okamžitě vrhla pro svou roztrhlou halenku a sukni si stáhla dolů. "Luciusi!" pokračoval.
"O pane," začal se klanět Malfoy.
"Otče, co tady děláš," sebrala odvahu Marry.
"Spíš co tu děláš ty!" křikl.
"Jistě už sis všimnul, že mi není pět!" zvýšila hlas.
"Všiml, ale to tě ještě neopravňuje k tomu abys dělala to co děláš. A takhle se mnou mluvit nebudeš," zasýpal vzteky, jeho hlas zněl ještě podstatně chladněji. Měl chuť na ní okamžitě seslat Cruciátus, ale ovládl se. Byla to přece jen jeho dcera. Opravdu zuřil, ale ne proto, že by mu vadilo co Marry dělala. Vzpomněl si totiž na její matku, tolik mu ji připomínala. vzpomněl si, že úplně stejně se choval i on...a co z toho bylo.
Lucius se někam vypařil. Marry tam jen tak stála a hleděla na něj, nevěděla, co bude následovat. Všimla si, že otec velmi často mění svoji náladu. Byl takřka nevyzpytatelný.
"Tohle ať už se neopakuje," řekl nakonec a měl se k odchodu.
"Vadilo by ti, kdybych se dala k řádu?" zeptala se ho parovinu. Opět si ji přeměřil strohým pohledem.
"Nevím k čemu by mi to bylo," zamítl její návrh. "Jednoho špeha už tam mám," dodal.
"A koho jestli můžu vědět?" pohodila vzdorovitě hlavou. Už zase to chování její matky, nikdy se nevzdávala.
"Nemůžeš," sykl. María se na něj ale upřeně zadívala a lehce při tom přivřela oči. Snažila se mu dostat do hlavy, ale zjevně jí to moc nešlo. "To to chceš vážně tak moc vědět," zasmál se ledově." Marry přikývla. "Je to Severu Snape."
"Cože? Srabu?" vypálila okamžitě, "to nemehlo, promiň, ale ten na mě fakt nemá, možná v lektvarech je lepší, ale to je všechno. Vážně nevím, v čem ti je tak prospěšný!"
"Nosí mi informace a tebe by tam stejně nepřijali, vždyť ví, že jsi moje dcera," usoudil.
"Mýlíš se, ptala jsem se Brumbála, prý mě rád uvidí!" oznámila překvapenému pánovi zla.
"Tak teda budiž, ale nevyzradíš jim ho! Jestli ano a nebo pokud se sama o něco pokusíš," vyhrožoval jí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy | Web | 15. srpna 2008 v 12:13 | Reagovat

seš tracy nebo tarcy? XD to je jak pan Darcy ;D toho taky miluju XD

2 mystäry | Web | 17. srpna 2008 v 21:14 | Reagovat

Mco pekna kapitolka!!!

Tesim se na pokracko!!! =)

3 Baruuss | Web | 25. srpna 2008 v 12:10 | Reagovat

Hej dobrý, ale doufám, že opravdový význam názvu kapči bude v druhé půlce:D

4 Kayluska06 | Web | 26. srpna 2008 v 10:22 | Reagovat

Soutěž o povídku měsíce září! Přihlaš se, máš na to! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama