28.kapitola Už jen kousek 1/2

29. srpna 2008 v 7:00 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
No takže je tu osmadvacátá kapitola. Jsem docela ráda, že už se blížíme ke konci. Budu se to snažit dopsat co nejdřív, ale nevím, v pondělí začíná škola. Ach jo! No nic, doufám, že se vám bude líbit a díky za komentáře u minulé kapitoly. Vždycky potěší! Přidala jsem písničku od Avantasia-Carry me over, líbí se mi a snad bude i vám.
Tracy

"Ahoj Siriusi, pomůžeš mi?" fňukla Marry. Neměla brečet, řekla si přece, že už nikdy nebude. Ale bylo to těžké, podrazil ji. Bolelo to, i když by nemělo. Nevěděla, co ji to napadlo, jít k Siriusovi? Zbláznila se? No a teď tam stála a brečela na prahu jeho domu. Tohle by si nikdy nepředstavila, ani v nejdivočejším snu ne. Byla to ironie.
"No jistě, p-pojď dál," zakoktal. Vklouzla dovnitř. Všude vládl chaos, ani jediná věc nebyla na správném místě. Sirius zjevně ani netušil, co znamená slovo pořádek. Rozhlédla se ještě jednou kolem dokola.
"Jestli chceš, uklidím ti tady, potřebuju něco dělat, protože nad tím musím přemýšlet a nemám čas na to abych přemýšlela nad-nad..." Její oči se znovu zalily slzami. Velkými a horkými. Sirius nevěděl, jak jí má pomoct. Jen tam stál a koukal se, jak ji zevnitř cosi spaluje.
"Uklízej si, co chceš, ale nejdřív mi řekneš, co se stalo," řekl jasně a pohlédl jí zpříma do očí. Byly tak krásné, oříškově hnědé, ale když se zaleskli ve světle, měly nazelenalou barvu. Teď ale byly celé opuchlé a rudé od pláče. Není jich škoda?napadlo ho.
"Ne-ne-nechci tě s tím zatěžovat, za pár dní to bu-bude v pohodě," zalhala jemu i sama sobě. Chtěla na to zapomenou, musela na to zapomenout. Zítra podnikne poslední kroky. Zvítězí a pak? To už bude jedno. Teď to nemohla vzdát, byla příliš blízko.
"Hele, řekni mi to, uleví se ti, já o tom vím své," mrkl na ni povzbudivě. Když nad tím tak přemýšlela, část mu říct může. Byla si jistá, že to nikomu nevyzradí. Nesnášel je stejně jako ona, i když on tam měl z části rodinu.
"No dobře, Lucius.."
"Jo tak takhle, to to opravdu hezky začíná," podotkl ironicky. Marry se znovu rozplakala. Co to bylo? Měla být silná. Takže už ani jednu slzu! zakázala si. Znovu se na něj podívala, nebyl tak chladný jako jindy. Byl ochotný jí pomoct. Povzbudilo ji to.
"Říkals', že mi pomůžeš, tak mlč a poslouchej," přikázal mu ještě stále rozechvělým hlasem. "Lucius se vyspal s Narcisou," dostala ze sebe konečně. Sirius na ni chvíli koukal, ale ne, jako že by ho to překvapilo. Byl to pohled typu: já-to-celou-dobu-věděl.
"Pokračuj nebo to je všechno?" vyzval ji. Marry zakroutila hlavou.
"Pochop, já, no, doufám, že ti to můžu říct. Ahm, já ho nikdy nemilovala a..."
"No to je jasný, proto sis ho chtěla vzít," zamumlal Sirius. Marry se na něj ublíženě podívala. "Jo jasně, promiň."
"To už to zašlo do extrému," objasňovala Mar. "Víš, na začátku roku mi Voldemort vyvraždil půlku rodiny a zbytek v průběhu podzimu. Luciuse jsem využila k jednomu plánu. Byl jenom loutka, potřebovala jsem ho. No ale, nebyl tak hloupý, jak jsem si původně myslela. Měla jsem pocit, že něco tuší a pak přišel s tou svatbou. Nemohla jsem dopustit chybu. Kdybych ho odmítla, podezření by se zvětšilo. Jo dá se říct, že mě zahnal do úzkých, jenže na mě neměl, neměl nejmenší šanci. Ta svatba se mi hodila. Je bohatý a docela hezký, jen jeho rodiče mě nějak nebrali. Mno a je tu ještě jeden důvod, proč bych sňatek vydržela, ale ten myslím vědět nemusíš. Rozebírat to s tebou by bylo...ehm...řekněme, že by to byla blbost."
Sirius se tvářil, jako že přemýšlí, nakonec mu to došlo. "Aha tak to je fakt skvělej důvod, jo je to důležitý."
"Jo očividně jsi o tom přesvědčenej. No prostě jsem to udělala všechno kvůli tomu plánu. Ale nikdy by mě nenapadlo, že mě takhle podrazí," prskla znechuceně.
"Jo, ale jemu nemělo vadit, že jsi ho celou dobu tahala za nos?!"
"Hele je to Malfoy, snad se ho nebudeš zastávat. No a abych to ze sebe teda dostala všechno. Víš nepočítala jsem s tím, že by mě podvedl. Nevím proč mě to tak vzalo. No ale....co může pan, nemůže pes že? On byl hračka, nepočítalo se s tím, že by mohl mít vlastní vůli. No ale už je to jedno, teď už ho na nic nepotřebuju!" ukončila svůj monolog a spokojeně vydechla. "Teď víš všechno a klidně mě můžeš odsoudit."
Tichošlápek seděl v křesle a sledoval vodu, která tekla z miniaturního kamenného vodopádu uprostřed mramorové mísy. Ten pohled ho uklidňoval, lepe se mu u něj přemýšlelo. A zvuk vody. Občas si říkal, že by chtěl být ryba. Miloval vodu.
"Víš, já bych tě nemohl odsoudit, spíš tě teď obdivuju," odtrhl zrak od mini-kašničky.
"Za co prosím tě?" řekla pohrdavě. Neudělala nic tak úžasného. její představení teprve přijde.
"Máš odvahu a silnou vůli, já se neumím tak ovládat," konstatoval.
"Jo, já vím," mrkla na něj Mar.
"Ježiši Marío, ty víš, že já bych....promiň, nechtěl jsem..." začal rozpačitě.
"Jo, chápu, nechci o tom mluvit. Byl to úlet a to potom se mi šeredně vymstilo," s těmito slovy si sundala halenku a ukázala mu škarednou jizvu na pravém rameni.
"Kdy se..."
"Měl pocit, že nejsem dost poslušná, ale jsem ráda, já nejsem smrtijed, nemám znamení," nastavila ruku, aby se ujistil.
"No ale, co bude dál, zítra máš svatbu?"
To Marry nenapadlo, byla posedlá dokončením své pomsty. Nemyslela na budoucnost s Luciusem, měla za to, že to skončilo. Ale on má vymazanou paměť, nepamatuje si, co mu řekla. On zítra přijde do kostela a ona? Nebude tam, to nejde, musí tam jít.
"Já nevím, co mám dělat," přiznala a stoupla si. Už zase chodila jako zvíře v kleci. Sem a tam, z jedné strany na druhou.
"Poradím ti, zítra do toho kostela nechoď!"
"Jo jasně a všechno prozradím," štěkla nesouhlasně. Schovala uslzený obličej do dlaní. Sirius ji na jednou chytl a stáhl ji k sobě to křesla. Chvíli na něj hleděla, ale pak ho odejmula.
"Ale co všechno?" nechápal. Marry zvedla hlavu z jeho ramena a vpila se do jeho velkých bouřkových očí.
"Promiň, ale to ti nemůžu říct," odvrátila svůj pohled jinam. Oba dva dlouze přemýšleli. Sirius ji hladil po vlasech a ona ležela schoulená v jeho náruči. "Mám to," zvolala asi po hodině. "Prostě mu před oltářem řeknu ne, svedu to na nervozitu a pak omdlím!"
"To nemůže vyjít, neskočí ti na to, je to jak z nějakého druhořadých filmu," řekla nesouhlasně.
"Jenže jiný plán nemáme a v těch filmech to vyšlo, tak proč to nezkusit a nebo....ano...někde se schováš a použiješ na mě omračovací kouzlo!" usmála se nadšeně.
"Tak na to zapomeň!" Sirius rychle vstal a otočil se k ní. Myslel si, že jí z toho tlaku muselo přeskočit. "Nemůžu na tebe vyslat kletbu!"
"Omyl ty musíš a máš na to moje svolení. a nedělej takový cavyky, sem ti proti srsti a to mírně řečeno. Nakonec si to ještě užiješ," mrkla na něj sebevědomě. Byla si jistá, vyjde to. Nikdo nebude mít ani tušení, že je to naplánované. Vždyť ji nesnáší tolik lidí. "Musím domů, zítra se vdávám!" usmála se a otevřela dveře od bytu. "Díky moc za všechno!"
"Ale kdy mám tu kletbu..."
"On řekne, že si mě bere a pak....budu připravená, nebude to bolet, omdlím, ale nic neucítím, hlavně se dobře schovej, nesmí tě uvidět," odvětila María a dala mu pusu na tvář. "Ahoj!"
"Marí..." natáhl ke dveřím ruku, ale to už se Marry přemístila do svého domu, do otcova domu.
Rychle proběhla domem a zavřela se v pokoji, musí jít smát. Byly čtyři ráno, za tři hodiny vstává a na své svatbě přece nemůže vypadat jak zombie.
Jakmile si lehla do postele, usnula. Byla vyčerpaná tím vším, co se stalo. Měla všeho dost. Přála si aby už to skončilo.
"Marío, Marío-Janette," volal na ni známý hlas. Bellatrix rozhrnula závěsy. Do pokoje vnikly teplé paprsky ranního slunce. Marry ležela v posteli a nebyla s to se pohnout.
"Jsme mrtvá," zamumlala do polštáře. Bella ji sjela pobaveným pohledem.
"To jste si to tam s Luciusem vyříkávali tak dlouho?" zajímala se. Tak jo Marío, pojď na to, musíš zahrát svou roli.
"Usmiřovali jsem se, bylo to dost vyčerpávající, jen doufám, že jsme tam nenechali moc velkou spoušť," mrkla na Trix. Ta pokývala hlavou, že rozumí. "Jen, ty nejsi naštvaná, že si ho beru, tvoje sestra..."
"Moje sestra je ubohá naivní husička," spěšně vychrlila Bella. "A vylez z té postele, běš se umýt, já připravím šaty."
Marry poslechla. užívala si ranní koupel. Dala si pěnu do vany, bavila se foukáním do bublin. Umyla si vlasy a pečlivě namydlila každý kousek těla. Mýdlo krásně vonělo.
"Marío, máme málo času!" křikla přes dveře Bellatrix stepující po pokoji. Marry rychle vylezla. "No hurá," zpražila ji její opečovávatelka. Tedy pro toto ráno.
Marry si oblékla své šaty. Stříbrné, s velkým kosočtvercovým výstřihem mezi prsy. Sukně jí končila v půlce stehen, ale v zadu z ní pokračovala dlouhá vlečka. Zvlněné vlasy nechala volně splývat a posadila na ně zelenou korunku, ze které pokračoval třpytivý dlouhý závoj. Na nohy obula zelené střevíčky. Na krku jí opět zářil opálový náhrdelník, nechtěla ho sundat.
"Manety, musíš sundat ten náhrdelník, otci to vadit nebude, vypadá to hloupě," přesvědčovala ji. Mar nakonec souhlasila. Bella jí podala jiný, stříbrný, se smaragdem na konci, končil přímo ve výstřihu, měla k němu i náušnice. Pak Marry posadila do křesla a začala se věnovat líčení.
"Hotovo," pronesla po tři čtvrtě hodiny spokojeně Bella. marry vstala a podívala se do zrcadla, byla vážně nádherná. Musela se pochválit, ale hlavně musela pochválit bellatrix, opravdu se blýskla.
"Děkuji," usmála se na ni vděčně. Bella se na ni podívala velmi zvláštním způsobem, jakoby ji studovala.
"Bojíš se?" vylezlo z ní.
"Proč, měla bych? Jen mám trošku trému," zalhala, těšila se, až se z jejich svatby stane tragédie.
"Já se bála hrozně," sklopila oči Bella. Jo a mělas' proč se bát, jenže já ne, já nemusím!
"Už bychom asi měly jít," rozhodla Marry a vyrazila z pokoje. Vyšla před dům. Slunce zářilo ještě víc než ráno. Podívala se na Bellu. Nevěděla, jestli ji má ráda, ale ji jedinou by možná nechala žít, ale asi by jí vymazala paměť. To jí šlo, zvládla Luciuse, zvládne ji taky. Přemístila se. U jezera už byli úplně všichni. Pozvali i kněze, který zjevně netušil, koho má před sebou. Byl to obyčejný mudla. Najednou všude zněla hudbě. Velkolepý svatební pochod, vypadalo to, že vychází z korun stromů. Jako by listy stromů hrály tu krásnou píseň. Pro Marry to byla jako vteřina. V jedné chvíli šla k oltáři a v druhé už slyšela, jak kněz pravil tu velmi důležitou větu.
"Pane Luciusi Malfoy, berete si zde přítomnou Maríu-Janette Rojvol- Malum?" otázal se kněz klasickou otázkou.
"Ano beru," usmál se spokojeně Lucius. V té chvíli Marry jen zahlédla červený paprsek a ocitla se v říši temna. Slyšela nějaké hlasy, ale neměla sílu odpovídat. A pak už i hlasy utichly.
"Můj pane, co s ní budeme dělat, co se stalo, já to nechápu," hlesl zkroušeně Lucius a držel Marry v náručí.
"Dovez jí k Mungovi a vy hledejte, chci vědět, kdo to byl a pak...pozná, co je to opravdová bolest, zabiju ho tou nejhorší smrtí!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruuss | Web | 29. srpna 2008 v 12:54 | Reagovat

Tak to nevím, jestli zavraždění bláznivou sestřenicí je nejhorší smrt nebo opravdová bolest.........................

2 Termitus | 31. srpna 2008 v 20:03 | Reagovat

Ty posloucháš Avantasiu? No to je super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama