29.kapitola Mám dost 2/2

6. září 2008 v 16:21 | Tracy |  Ta noc, kdy mi vysvitlo slunce
Tady je zbytek, myslím, že tahle kapča je docela dlouhá.

Měsíc se schoval za mraky. Byla úplná tma. Jen z oken domů se linula trocha teplého světla. trojice se opatrně rozhlížela po okolí. Jakmile budou za bránou, budou zachránění.
"Co teď?" zeptala se Darin. Marry se na ni dlouze zadívala. Bylo by fér jí říct, že jí zabila rodiče a její otec se chystá zabít ji.
"Musíme do Bradavic," zahlaholila Marry. "A Darin, víš musím ti něco říct, něco jsem udělala a nebylo by fér, kdybys o tom nevěděla."
"Co se stalo?" lekla se Dar. Teď už nechápala nic.
"Víš, tví rodiče jsou mrtví a nezabil je Voldemort, ani žádný smrtijed, byla...." Marry se zhluboka nadechla, "udělala jsem to já. Asi mě budeš nenávidět, ale Voldemort by je mučil, byl by to pro ně horší. Nechtěla jsem tu udělat, promiň," dostala ze sebe a pocítila obrovskou úlevu.
"Jak jsi mohla, zabila jsi nevinné," pípla Dar schoulená v remově náručí. On ji chápal. Věděl, že jinak by trpěli mnohem víc.
"Je mi to líto, ale díky tomu jsem zjistila, že chce dostat tebe. Prý kvůli nějaké věštbě, musíme do Bradavic, myslím, že už je u vás doma, šlape nám na paty," konstatovala Marry. Zvedla Drinin kufr a vrazila k Bradavicím. Remus, který podpíral zdrcenou Darin spěchal za ní.
Bez větších potíží dorazili před Bradavičkou bránu. Mar švihla hůlkou, tím postavila kufr na zem.
"Doufám, že mi jednoho dne odpustíš. Kdyby nezemřeli oni...vlastně oni by umřeli tak jako tak, jenže po nich bys šla i ty. Jestli je ta věštba tak důležitá, musíš žít," zašeptala Marry, zaklepala na bránu a nechala tem ty dva stát. Musela ještě pro Lily a Jamese.
Běžela jak nejrychleji mohla. Cítila srdce až v krku, ale to už stála na začátku Prasinek a mohla se přemístit.
Dům mladých Pottrový, teda ještě ne úplně Potterových, ale už zbýval jen jeden den, byl dobře viditelný, světla svítila. Dům stál na kopci, obklopen velkou zahradou se starými stromy.
Otevřela branku a pokračovala po vydláždění cestičce k domovním dveřím. Zaklepala, po kolikáté už dneska. Každé dveře zněly jinak. U těchhle to byl tlumený brvitý zvuk.
"Už jdu," zvolala Lily a otevřela.
"Lilian Evansová, jak to, že tak rychle otevíráš, co když by tu na mém místě stál Voldemort?!" vyčinila jí okamžitě bruneta.
"Marry, co tady děláš?"
"Musíte rychle k Brumbálovi, na nic se neptej," vychrlila Marry místo vysvětlení. Lily okamžitě vyběhla do ložnice. "Jamesi, odcházíte, tak dělej," oznámila mu spěšně, když james zmateně vyběhl z koupelny. Byl v pyžamu. Z odkládacího stolku v obyváku vzal hůlku a změnil si oblečení. Lily přemístila dolů dva obrovské kufry.
"Myslím, že je radši zmenším," pravil james a z mega-kufrů byly kufříčky pro panenky.
"Skvělý nápad, musíme do Bradavic," začala marry. "jenže jak?"
"No přes Prasinky, jak jinak ne?!" odpověděl okamžitě James.
"No jasně a pak si dáme kafe s mým tátou ne?" podotkla ironicky. "Přes Prasinky jsem do Bradavic dostala Rema a Darin, jsou taky na tátově černé listině."
"Jenže jinak se tam nedostaneme, jedině přes Černé Jezero," napadlo Jamese.
"Tam už taky bude někdo čekat. Ale dobře, když není jiná možnost." Zavřela oči. Chytla Lily za ruku, ta se držela Jamese. Kufry měli každý v kapse.
Na břehu jezera bylo chladněji, než všude jinde. Někdo je pozoroval, Marry si byla skoro jistá. Museli rychle pryč.
"Zmraž jezero," nařídila Jamesovi. Lily se panicky rozhlížela kolem a tiše vzdychala.
"To nezvládnu, kouzlo v takovém rozsahu jsem ještě nedělal!"
"Prostě musíš!" křičela Marry.
"Já to udělám," pípla Lily. "Jamesi, kryj mi záda, někdo tu je, pozoruje nás!" hlesla ještě. Lily se chopila práce. Z její hůlky začal vát ledový vítr. První metry čtvereční byly zmražené.
"Máme společnost," ušklíbla se. Z lesa vycházely dvě postavy. Chvíli za nimi se objevila i třetí. "Bella, Avery a Lucius," utrousila Mar. Zvedla hůlku.
Lily vyzkoušela led. Byl pevný.
"Hotovo," zahlásila. Pak se ohlédla. Postavy se k nim blížily.
"Jdi Lily, budeme tě krýt," pravil James. Marry zavrtěla hlavou.
"Ne, ty musíš s ní, jsi stejně důležitý jako ona," řekla Marry, "bez tebe tu klidně může zůstat taky, ta věštba se týká vašeho dítěte. Teda vašeho a nebo Remuse a Darin, ale....Bože už jděte!" křičela. Lily popadla Jamese za ruku a svižným krokem šla po ledu. Tlačila před sebou onen ledový vítr, který mrazil led.
Tak jo Marío, jsou tři, ale ty máš náhrdelník, musíš vydržet co nejdéle to půjde. Jen tě nesmí dovést otci, to by byl konec.
Postavy už byly blízku, zbývalo jen posledních deset metrů. Tohle nezvládnu, jesou tři, potřbuju pomoc! Siriusi, proč tady nejsi, kam jsi se schoval! Bojíš se? Nechceš aby tě dostali?
"Slečna María-Janette-zrádkyně," zazněl medový hlásek jejího snoubence.
"Jsem vážně ráda, že tě vidím, ale ty asi moc ne, nevypatá to, že bys mi chtěl dát pusu," zaškaredila se Marry.
"Tebe? Už nikdy," prskl blonďák. Mar potřebovala čas, musí si ho nějak vymoct.
"To je škoda, v postelis' byl fakt dobrej. A jak jsi křičel mý jméno. Na to nezapomenu: Marío, Marío, ty čarodějnice," napodobovala ho. Bella se na něj naštvaně zadívala.
"Luciusi, říkal jsi přece, že miluješ mě!" vyhrkla Bella.
"Tak počkat, Cista mi říkala, že je její," zapojil se do debaty Avery. Strhla se hádka. Marry se soustředila na Siriusův obličej. Snažila se, aby jeho obraz zalil celou její mysl. A pak, najednou byl v jeho hlavě. Věděla to, ani netušila, jak se tam tak rychle dostala. Sirius neuměl nitrobranu, byl zranitelný. Potřebuju pomoct, nechala Marry jedinou větu v jeho hlavě. Jenže v jeho mysli pátrala déle než mohla. Někdo na ni vyslal kouzlo. Zase ho pohlti náhrdelník, ale Marry se nemohla nadechnout.
"Co to...?" začala Bella. Křížilo jim to plány.
"Zdá se, že tvůj pán neřekl všechno," smála se zlomyslně Marry a lapala po dechu. "To je dáreček od mého otce. Je v něm trošky jeho moci. Prý byste pro to všichni zabíjeli."
"To není možný," kroutil hlavou Avery.
"Ale je, já jsem skutečná. A když nad tím tak přemýšlím, taky jsem zabíjela, jen jsem to nedotáhla do konce. A kdo z vás se může chlubit tím, že se mu povedlo zasáhnout slavného lorda Voldemorta dvakrát." Všichni na ni koukali. Snažili se pochopit to, co jim právě řekla. "Dostala jsem se do jeho zrůdného srdce a pak jsem udeřila. Kdo z vás na něj úspěšně použil cruciatus? Nikdo? Mě se to povedlo!" ledově se zasmála. Smrtijedům ztuhly rysy. Chovala se stejně jako jejich pán. Chladně a nenávistně.
Za zády trojice se objevila poslední postava. Neměla černý plášť. Nebyl to smrtijed. Vysoký muž s rozepnutou košilí s jedním cípem zastrčeným v kalhotách. Elegantně se pohyboval směrem k zápasícím stvořením. Vytáhl hůlku.
"Mdloby na tebe," křikl a Avery odletěl na zmrzlou plochu. Bella se otočila.
"Bratránku," výskla. Lucius mez tím zahnal marry do ústupu. Taky už stála na zmrzlé ploše.
"Sestřenko," řekl se stejným nadšením příchozí. Vyslal pár kouzel, jen se tak oťukávali. Sirius se tím ale chtěl dostat k Marry. A docela se mu do dařilo.
Mezi tím se boj mezi Luciusem a Marry otočil. María teď byla blíž břehu.
"Díky, že jsi přišel, tři bych nezvládla," usmála se a odrážela kouzla.
"Co tady děláš?" chtěl vědět Sirius.
"Lily a James museli do Bradavic, zbytek ti vysvětlím potom," odvětila a hbitě uskočila další kletbě.
"Ty si myslíš, že nějaké potom bude?" zapochyboval Sirius.
"Jo, myslím, že nám všem dochází síly asi stejně." Boj neustával. Marry už ani neútočila, jen používala obranná kouzla. Za to Sirius se snažil Bellu zasáhnout tolik, že párkrát utržil nepěknou ránu. Problém byl ten, že se Avery začal zvedat. Marry už byla úplně unavená. Podívala se na Averyho, byl plný síly, ještě se trošku motal, ale to zachvěli přešlo.
Marry se na něho podívala, neumí se ovládat, má slabou mysl a ani neví co je to nitrozpyt. Upřeně se na něj zadívala. Jeho skoro černé oči změnily barvu na světle hnědou. Marry se rychle schovala za strom a udělal kolem sebe štít. Schoulila se do klubíčka a soustředila se na ovládání Averyho. Z nepochopitelného důvodu si mohla číst cokoli v jeho mysli, ale nemohla ho ovládat. Zvedla hůlku a zašeptala:
"Império." Najednou cítila, že ho může ovládat.
Avery začal proti své vůli zvedat ruku a metat kouzla po Luciusovi. marry zjistila, že umí i složitá kouzla, přímo prosycená černou magií. Lucius jen vyděšeně zíral a snažil se odrazit všechny kletby. Konečně Luciuse zasáhla. Vlastně to ani nebyla ona. Avery na Luciuse seslal pouta. Marry omdlela.
"Tak co sestřenko, vzdáš to už konečně?" zeptal se po kolikáté Sirius.
"Ne nevzdám!" křikla bojovně. Sirius ale přestal útočit. Bella taky sklopila hůlku.
"Nemůžu s tebou bojovat, když jsou tví přátelé mimo hru, vem je pryč, něco s nimi udělej, ještě se určitě setkáme," pravil a zastrčil hůlku. Bella se shnula nad krvácejícím svázaným Luciusem, potřeboval rychle nějaký lektvar. Avery bezvládně ležel na ledu a hlasitě oddechoval.
"Díky," řekla stroze. Siriusovi to stačilo. Blackovi nikdy neděkovali. Ani když jim někdo zachránil život, prostě nikdy. A Bella byla ještě o něco víc Blacková než on sám. Zmizela i s ostatním smrtijedy.
"Marío," křikl, neozvala se. nemohla byla vyčerpaná. A opály na náhrdelníku zase o něco těžší. Voldemort zase někoho zabil. "Marío," řekl, když ji našel za stromem. Chabě se na něj usmála. Vytáhl z kapsy kalhot lahvičku. Vtiskl ji jí do ruky a poručil jí, aby se napila. Pomohlo to, za chvíli už si mohla stoupnout. hlava se jí ještě trošku točila, ale síly měla víc.
"Co teď?" hlesla a rozhlédla se kolem. James a Lily už byli jistě v hradu. Nic se jim nestalo. Led na jezeře už skoro roztál.
"Jsem unavenej," postěžoval se Tichošlápek.
"Půjdem na návštěvu k Brumbálovi," rozhodla Marry. Chytla Siriuse za rameno a přemístila je do Prasinek. Všude bylo plno kouře a některé domy ještě hořely. "Věděla jsem, že tudy je do hradu nedostanu," zamumlala si pro sebe. Zrychlila chůzi.
Po půl hodině konečně držela v ruce velké železné klepadlo velkých vrat vedoucích do vstupní síně. Párkrát s ním bouchla. Dveře se otevřely, rychle vklouzli dovnitř. Zalila je záře pochodní na stěnách, cítili se bezpečně. Dveře se začaly zamykat, obrovské západky hlasitě klapaly.
"No a co teď?" usmál se laškovně Sirius. marry mu cvrnkal do nosu.
"Sedmé patro je daleko, ale stojí to za to," mrkla na něj marry a vzala ho za ruku. opatrně propletla svoje prsty s těmi jeho.
Vyběhli schody, do sedmého patra to bylo ještě o něco dál, než čekali. Poprvé byla ráda, že vidí ten optimistický obraz mrkajícího mládence ležérně opřeného o strom. Začali přecházet sem a tam před obrazem. Na protější stěně se objevil malý otvor a stále se zvětšoval.
"Komnata nejvyšší potřeby, račte vstoupit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruuss | Web | 6. září 2008 v 18:45 | Reagovat

Tak to začíná být napínaví, ale to už hodně dlouho:D

2 Envy | Web | 6. září 2008 v 21:00 | Reagovat

hehe no jooo teri XD už se těším na další XD a kdybys s tím náááhodou chtěla hefnout XD pudeš f pondělí do školy??? hej tak už konec jo??? XD no ji my víme XD pěkný ale ty fíš že se mi to moc nezamlouvá XD já rači Voldieho takže... XD no prostě být jí bych se nikdy nedala na brumlovo stranu XD

3 mystäry | Web | 7. září 2008 v 8:20 | Reagovat

Je to moc pěkný... Škoda, že už bude konéc...

Taky bych šla k voldymu :D

4 weruška | Web | 7. září 2008 v 14:38 | Reagovat

krásný..škoda že bude ten konec :'(

5 Teresie | E-mail | Web | 9. září 2008 v 21:48 | Reagovat

Nááááádherný

6 JanušQa | Web | 12. září 2008 v 22:01 | Reagovat

no co povedat? (resp. napisat)....tato poviedka sa mi velmi paci a podla mna pises uzasne......sice som trochu smutna ze sa to vsetko konci, dufam, ze si budem moct precitat nieco nove a rovnako super

7 Danča | 14. září 2008 v 13:38 | Reagovat

móóóc pěkný :-D

8 arya | 15. září 2008 v 16:00 | Reagovat

honem at vime jak to skonci:-)

9 markys | 17. září 2008 v 21:11 | Reagovat

tak pojdme holky at ten 13.comment pokorime

10 terka | 18. září 2008 v 16:28 | Reagovat

jo markys ma pravdu,povidka je fakt the best,tak se chci dozvedet konec,tak nas netrap a dej sem posledni kapcu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama