7. kapitola Pomsta a vše ostatní 1/2

11. září 2008 v 21:05 | Tracy a Envy |  Drop of hate
Takže, tady je po delší, no tak jo, dlouhé době další kapitola k Drop, jen doufám a jistě se ke mně připojí i Envy, že to někdo čte, protože jestli ne tak.....nevím no, asi by mě to mrzelo. Takže prosím každého z vás: prosím, napiště nám komentář. Ju?
E: No to by mě asi štvalo moc že to nikdo nečte, protože to je asi nejdelší souvislý text, který jsem napsala XD a celkem se mě tahle kapče moc líbí XD.. Tracy neurážet, ale mě ta scéna děsně bavila XD

*Envy*
Aaa! Ku**a! Rozlepila jsem bolestně oči. Bože! Kde to jsem?! V ráji? No... jestli toto je ráj, tak se mnou pěkně vydrbali. Reaguju na hluk sbíječky, který se mému neschopnému duchu podařilo zachytit. Já se na to vybobčím! Co se stalo? Co se stane? A proč mě sakra bolí hlava?!
"Auuu," zasténala jsem při pokusu o zvednutí svého já, "do prdele." Najednou mi v obličeji přistane něco vlhkého. Co je to za humus? Ah ne, to je hnědozem. Počkat, co dělá hlína v mým pokoji? V neblahé předtuše jsem zvedla hlavu. A co dělaj stromy v mým pokoji? Sakra, co dělám v lese?! Rozhlédnu se. První co spatřím, je záplava blond vlasů. Panebože, kdo to je? Já žádnou takovou blondýnu neznám! A kdo je zas tohle?!
Vyvalila jsem oči na stvoření, které po mě nejspíš hodilo tu hlínu. Neříkejte mi, že ten někdo v dnešní době nezná šampón! To snad ani není možný.
"Kdo seš? Co seš? Kde seš? Proč seš? Kdo jsem já a kde do háje jsem?" vypálila jsem vlnu otázek na mastnou hmotu, která na mě zlostně hleděla.
"Eh," zmateně se sebe dostal. "moc otázek po ránu," zachmuřila se hmota. "Ty seš nějaký rozčepýřený pako a pokud máš stejnou kocovinu jako já, tak seš pěkně v prdeli, prot..."
Jeho tok myšlenek přerušil zvuk, který je mi až moc dobře známý. Opravdu bych vám nepřála ho slyšet. Žaludek hlasoval, jestli svůj obsah vyhodit a nebo ho strávit, bohužel se rozhodl pro první variantu. Nějaký černý cosi ze sebe vyhodilo svůj přebytek.
Otočila jsem se, ale to byla obrovská chyba, protože v mém vlastním žaludku skončilo hlasování a i obsah mého žaludku musel ven. Hodně jsem se snažila, aby na vlasech té blonďaté nádhery neskončily mé šťávy. Eh samozřejmě ty žaludeční.XD
"Do prdele," vyskočila jsem na nohy. Další chyba, můj žaludek se zřejmě rozhodl pokračovat. Pomóc mě je blbě! "Dneska je škola," uvědomila jsem si, přímo jsem to zděšeně zařvala. Bella(tak se to něco prý jmenovalo) se na mě lhostejně podívala.
"Tak to máš docela smůlu holka!"
"Já ti dám smůlu! Zbuďte tu nádheru, nemáme čas," ukázala jsem na spokojeně chrupkajícího Malfoye a rozešla se směrem, kde jsem tušila, že je můj dům.
"Ty chceš jít pěšky?" zeptal se mě pochybovačně Snape.
"Hm...jo, nechci riskovat další kotrmelec mého žaludku."
"A ty víš kam jít?"
"No, abych pravdu řekla, tak ani ne," přiznala jsem a bezradně se rozhlédla po okolí. Louka, les, háj.
"No tak na to ti pěkně seru, ještě bych tu celej den bloudil!" ozval se ze země Malfoy. Zjevně se už probudil.
"Tak dělej, vstávej a přemísti mě, když seš tak chytrej!" obořila jsem se na něj. Ten hajzl úplně s klidem vstal. On snad nepil!
"Někdo se o vás musel postarat," reagoval na můj nevěřícný pohled.
"A proč tady?" rozhlédla jsem se nespokojeně kolem.
"No.....tak skvěle jsem na tom zase nebyl," obdaroval mě zářivým úsměvem a chytil mě za ruku. Už, už se chtěl přemístit, zasekl se. "Kam máme namířeno?"
Řekla jsem mu adresu a najednou jsem myslela, že se asi zblázním. Můj žaludek! Takovej hazard! Já to asi nevydržím! Potřebuju...zvracet!
Normálně, ty kouzla jsou úpo bomba věc! Zaprvé jsem při převlíkání zjistila, že se mi celej včerejší nákup vlezl do podprsenky a ještě k tomu jsem přišla jen o dvě vyučovací hodiny. Tak rychle jsem snad ještě nikdy rychlá nebyla! XD
Ale ne! Teď jsem si uvědomila, tu blbost, kterou jsem udělala svým brzkým příchodem. Já jsem přišla na ČEŠTINU! Jako ne, že by se mi můj malebný rodný jazyk pro změnu těžkej jak.....ovce nelíbil, ale ta štoudev, co ji máme, to by se z toho jeden postavil. No teda spíš ochabl!XD Takovej růžovej prasotučňák! Blééé! A další věc, já se doplazím těch pět set metrů do školy a první věc, kterou uslyším je:
"No konečně! Nemůžeš aspoň jednou pohnout? Taky bys konečně mohla začít chodit včas!" Já myslela, že té Tereze omlátím záchodový prkýnko o hlavu. Z pánských. A pořádně pomočený! Tam taky jiný nemaj!
*Tracy*
nesnáším ranní vstávání, ale když vás deset minut před začátkem školy někdo přemístí deset metrů od vchodu, nemusíte tolik spěchat. Naši jezdí brzo ráno do práce a sestry se neptají, maj to zakázaný. Prostě si nemůžu stěžovat. Miluju Rema, má skvělý nápady, je to prostě super kámoš. Jestli někdy kámoše, tak jeho. Ostatní jsou svým způsobem taky milí, obzvlášť James, jak se pořád snaží dostat Lily. Ta už mě taky začíná štvát, to to s ním aspoň nemůže zkusit? A pak je tu poslední člen týmu, Sirius Black. To by byla kapitola sama o sobě. Vážně žeru ty vyjukaný pohledy, když nějakou nic netušící holku z naší školy štípne do zadku. Nikdy ho není vidět, takže se smějí jen zasvěcení.
"První dvě hodiny mám úspěšně za sebou," mluvila jsem si jakoby sama pro sebe, protože ostatní nebyli vidět. Jo první dvě hodiny a Máří nikde, zrovna, když ji tady potřebuju, jen doufám, že stihne češtinu.
Rozhodla jsem se zajít do vestibulu, možná tam bude. Ha, já to věděla. Ona a za ní jistě celá ta její neviditelná Zmiozelská partička se cpali do dveří.
"No konečně! Nemůžeš aspoň jednou pohnout? Taky bys konečně mohla začít chodit včas!" vypálila jsem. Byla jsem trošku ve stresu no. Mařena se zatvářila dost nebezpečně. No co, musela jsem se na někom uklidnit.
Zašili jsme se v koutku šaten a začali debatovat.
"Takže děcka, pustíme se do toho," řekla jsem.
"A do čeho?" mrkl na mě laškovně Sirius..
"Ty tak maximálně do lezení do prdele, debile!" otráveně se otočila Máří.
"Ztichněte oba, musíme být VELMI nenápadní," okřikla jsem ty dvě hádající se individua. Oba na mě rozlíceně hleděli, ale neřekli ani slovo. No vida, šlo to rychle. Mám talent! "Díky," řekla jsem se značnou dávkou sarkasmu. Máří se na mě otráveně podívala a pozvedla obočí. "Tak co chceš?" houkla na mě. Tohle její chování mě fakt nepředstavitelně vytáčí. Co jí je, měli jsme se všichni bavit a zatím to vypadá tak akorát na pořádnou slovní přestřelku nebo hůř - rvačku.
Přešla jsem její poznámku bez povšimnutí a vytáhla jsem papír. Někdo to uklidnit musí a jak to tak pozoruju, nejvíc se umím kontrolovat já. No a možná Seve, jenže u něho fakt nikdy člověk neví.
"První na řadě jsou tu naší oblíbení/neoblíbení spolužáci," oznámila jsem a mrkla na Mimino, ten mi hodil plášť, pod který jsme se s Máří schovaly. Máří se celou cestu potutelně usmívala, očividně se jí vrátila dobrá nálada. Koho by nebavilo dělat si nehoráznou srandu ze spolužáků, které z duše nesnášíte.
"Pomsta spolužákům dokončena, co dál?" zajímalo mě.
"Další na řadě je růžový prasotučňák," zamnula se Máří pomstychtivě ruce. Vytáhla jsem papír, abych se přesvědčila.
"Takže to máme: hyeny na pastvě, pusa za zuby, cosmopolitan, spratci a tak dále," vyjmenovala jsem všechny výmysly naší češtinářky. Něco se ale musí nechat. Má obdivuhodnou slovní zásobu. Mě by nikdy nenapadlo říct studentům, že jsou jak hyeny na pastvě. Vážně obdivuhodné!
"Jo cosmopolitan mě naštval," vypnula hruď Máří. To je taky dobrá historka. Řešily jsme problémy Křesťanství a naše milá paní profesorka si myslela, že čteme cosmopolitan. Máří trošku vynervila a tak měla celá třída soukromé divadlo.
Prošli jsme společně chodbou až k poslední učebně, kde měla být hodina. Spořádaně jsme si s Máří sedly, ostatní byli neviditelní a uspořádali se za našimi židlemi. Čekali jsme až přijde. Poprvé jsem se těšila na hodinu češtiny. To se mi ještě nestalo!
A už byla ve třídě, všem jako normálně přeletělo přes tvář zhnusení. Paní profesorka se nenechala zahanbit a sjela nás všechny obvyklým naštvaným pohledem.
"Takže postavíme se," poručila profesorka. Všichni neochotně vstali. Máří ale v puse neudržela džus, kterého se napila, protože se ze zadu ozvalo:
"Nic proti vám, ale teď se mi spíš scvrknul!" To byl Black. Dostal nás, obě jsme se svezly pod lavici a hlasitě se řehtaly.
"Bratránku, co by se ti asi mohlo scvrknout," nadhodila pobaveně Bella.
"Puberťáci jedni," začala nadávat profesorka. Máří tekly po obličeji slzy smíchu., stejně jako všem ostatním.
" Božíčku v těstíčku, rozmaže se mi make-up," začala Mářa napodobovat barbínu. Ukazovala na svůj obličej, na kterém samozřejmě ani špetka nebyla, snad jen lesk na rty. Její prohlášení ještě přidalo na rozjaření třídy.
"Chováte se jak hyeny na pastvě!" štěkla vyučující. V tu chvíli se ozvala další salva smíchu a jeden zděšený výkřik. V uličce mezi lavicemi se objevila tráva, kterou pokojně spásala hyena. Ze zadu jsem zaslechla:
"Když hyenu, tak hyenu!" Máří mezi hlasitými výbuchy smíchu vyloudila něco jako:
"Au, moje břicho."
"Spratci, okamžitě se přestaňte smát, já tu mám učit!" křičela pedantka. Chvíli bylo ticho. Všichni ztuhle koukali na rozzuřenou profesorku. Třídou se rozlehl hlasitý hýkavý dětský smích, ale ze začátku nikdo neotevřel pusu. jenže při pohledu na učitelku jsme se prostě smát museli.
Do konce hodiny už bylo jakéž takéž ticho, ale profesorka občas vyjeveně zírala, kam mizíme. Kluci přes nás totiž házeli a zase stahovali plášť. Na její nevěřícný pohled nikdy nezapomenu.
Zbytek dne proběhl v oparu teplého slunce a dobré nálady z dobře vykonané práce. Přežít ty další čtyři hodiny, to byla jen muška. Po škole jsme se rozhodli jít oslavit naše vítězství. Zalezli jsme do jednoho baru v centru města, kde nalejvaj i nezletilým a strávili jsme tam zbytek dne. Škola jednou může počkat!
Všichni jsme popíjeli svoje drinky. Jenže to bychom nebyli my, kdyby se něco nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weruška | Web | 12. září 2008 v 16:29 | Reagovat

mazec.. jako se tlemím.. =D..jdu na druhou část =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama