1. kapitola Nová škola, noví lidé...1/2

19. října 2008 v 19:05 | Tracy |  Poberti z5

Tak tady mám pro vás kapču k Pobertům, doufám, že se vám všem bude líbit a prosím nezapomínejte komentovat, limit bude šest komentářů.











Bylo chladné ráno prvního září. Christopher ležel v otcově pokoji, na staré rozvrzané posteli a rozjímal nad tím, co se dozvěděl. Jeho otec propadl obloukem, zemřel, když zachraňoval Harryho. Musel být hodně statečný.

Převrátil se a pohled mu padl na velké starožitné hodiny, ukazovaly dvě minuty po osmé ráno. Možná by měl vstát, v jedenáct jim odjíždí vlak do Bradavic. Zdola zaslechl křik paní Weaslyové, byla na něj hodná, příjemná, ale když chytla nerv, tak bylo zhola nemožné jakkoli se s ní domluvit nebo aspoň přežívat v její přítomnosti. Převalil se zase na opačnou stranu a vyhlédl z okna, slunce svítilo, ale na ulici nebylo ani živáčka.

Ze snění ho vytrhnuly hlasité kroky, které se blížily k jeho pokoji. Naschvál zase zavřel oči a přikryl se až po bradu, ještě nechtěl vstávat, nechtělo se mu do toho blázince dole. Někdo bez zaklepání vtrhl dovnitř.
"Chrisy vstávej, přijedeme pozdě!" Byla to Hermiona, byla oblečená učesaná a stihla i snídani. Christopher nereagoval. "Chrisy, ty ještě spíš?" Hermiona udělala pár kroků k jeho posteli. Chris se v duchu usmál. "No tak vstávej," zahlaholila Grangerová a zlehka ho pohladila po tváři. Nadešla jeho chvíle, vystřelil ruku k té její a strhl ji k sobě na postel. "Co...co to děláš!"
"Nic," usmál se Chris nevinně, "jen jsem se chtěl pořádně podívat na tvoje oči, jsou fakt moc hezký," řekl a pustil ji. Hermiona se hbitě vymrštila na nohy.
"Ehm, no díky, přišla jsem ti říct, že máš dole snídani a že si máš pospíšit," pípla růžolící Hermiona a vystřelila ven jako šíp. Chris se nepatrně lišácky usmál.

"No už bylo na čase," přivítal ho Harryho hlas.
"Drahoušku, co si dáš?" zeptala se ihned paní Weaslyová.
"Dobré ráno," pozdravil zdvořile, "nedělejte si starosti, zvládnu to sám." Paní Weaslyová se vděčně usmála a zmizela.
"Tak co, těšíš se?" vyhrkl rozčepýřený brejlounek, sedící naproti Chrise.
"Na co?" opáčil nezaujatě a dál si mazal chleba.
"Na novou sekačku! Na Bradavice přece," protočil oči Potter. Chris pokýval hlavou a s plnou pusou zamumlal:
"Ale jo, bude to změna a co je to sekačka?"


V tom se odněkud opět vynořila paní Weaslyová, nesla kupu vypraných ponožek. A cestou si něco brblala. Byl to docela komický pohled.
"Kluci, už jste dojedli? Máte sbaleno? Musíme jet, ve městě jsou zácpy," vychrlila ze sebe a prosvištěla místností jako blesk.
"Tak to abych asi šel, nemám sbaleno," přiznal Chris, vstal a rychle vyběhl schody do svého pokoje. "Balit," křikl. Veškeré jeho šatstvo, co bylo nerovnoměrně rozházené po celém pokoji se poskládalo a systematicky narovnalo do kufru. Ten se pak sám zaklapl.

Chris se jedním okem koukl do rozbitého zaprášeného zrcadla na protější zdi. Mávl hůlkou a delší černé vlasy se mu samy urovnaly a získaly tvar. Zkontroloval, zda má všechny věci v kufru a přemístil se s ním do předsíně. Panovala tam velká vřava a tlačilo se zde víc než deset lidí. Někteří se snažili na poslední chvíli dobalit drobnosti a proto jeden přes druhého stále skákali, šlapali si na nohy, na ruce.

Chris pobaveně zakroutil hlavou, poklepal hůlkou na boty a ty se rázem ocitly na jeho nohách a přemístil se před dům. Doufal, že náměstí právě nepozoroval nějaký mudla, co by si asi řekl, spěšně prolétl pohledem všechna okna. Nikdo nikde, spokojně si oddychl. Pořádně nechápal, proč, když se většina z nich mohla přemisťovat, museli jet ve starém autě a čekat v kolonách a na semaforech. Bylo to lehce nelogické.

Z domu vyšel pan Weasly, sedl si k volantu a zmáčkl jakési tlačítko. Otevřel se kufr, Christopher nepochyboval, že se to tam všechno vejde, zvětšovací kouzla uměl každý. Popadl kufr a dotáhl ho k autu, přece jenom by bylo nebezpečné používat uprostřed náměstí kouzla.
Chvíli na to už všichni seděli namačkaní jeden vedle druhého a skvěle se bavili. Konečně pochopil, proč jednou autem, byl to takový společenský rituál. Poslední chvíle před odjezdem do školy se všichni společně bavili a smáli se. Nakonec to nebylo tak špatné. Paní Weaslyová se tvářila spokojeně, protože konečně vyjeli v čas a všechno mělo klapnout. Dokonce na dálnici nebyly žádné velké zácpy, jen poměrně hustý provoz.

Trvalo něco kolem tři čtvrtě hodiny, než se dostali na nádraží King's Gross. Pan Weasly zaparkoval v jedné z postranních uliček, dovezl vozíky a všichni na ně naložili svoje kufry a zvíře, pokud ovšem nějaké měli. Společně se vydali na nástupiště devět a tři čtvrtě.

Chris si připadal divně nesvůj, mudlové na ně vyjeveně zírali a celé nádraží vrhalo nepříjemný, nepřátelský dojem. Bylo tmavé, plastikové sedačky rozbité a lidé měli neprůstupné kamenné, či bezvýrazné tváře. Přestal se ohlížet a přidal do kroku, ostatní mu mírně utekli.
"Jeden po druhém a hlavně nenápadně," napomenul je pan Weasly. Chris nejdřív nechápal, ale když uviděl Harryho a Rona, jak mizí v přepážce, docela ho to překvapilo.
"Je k tomu potřeba nějaké kouzlo?" zeptal se radši.
"Ne drahoušku, musíš prostě jen projít tou přepážkou, jestli jsi nervózní, tak se rozběhni," poradila mu Paní Weaslyová a se svým manželem prošla přepážkou. Chris se nadechl, zavřel oči a rozběhl se, zašumělo mu v uších, pak otevřel oči. První co uviděl byla obrovská naleštěná parní lokomotiva, obdivně výskl a přihnal se k Harrymu, Hermioně a Ronovi.
"Takhle se do školy jezdí běžně?" zeptal se.
"Ne jen do ní, ale i z ní," odvětila Hermiona a prohlížela jedno kupé za druhým, nikde nebylo volno, až v úplně posledním vagónu v posledním kupé. Vzdychla a snažila se zvednout svůj kufr. Chris okamžitě přiskočil a do kouzla přibral i ten její, opatrně je pronesl dveřmi, pak mávnul hůlkou a kufry se zasunuly do přihrádek u stropu kupé.
"Díky," usmála se Harmiona a posadila se.
"Můžu?" ukázal Chris na místo vedl ní. Hermiona kývla. Ron se zakabonil a upustil svůj těžký kufr, ozvala se rána. Hermioně se pobouřeně rozechvělo chřípí.
"Něco se ti nelíbí Rone?" prskla. Ron zrudnul, hodil svůj kufr do přihrádky a naštvaně si sedl na opačnou stranu kupé. Harry se na scénu díval s pobaveným úšklebkem. Posadil se naproti Hermiony a zadíval se ven.

Se všemi to cuklo, vlak se rozjel. V posledním vagónu to dost házelo. Hermiona, Chris a Harry diskutovali o Goteborgu a o Chrisově bývalé škole. Ron seděl dál od nich a neustále si něco naštvaně brumlal.
"No nebylo to tam špatný, jen, jistě chápete, že úroveň nebyla úplně....prostě jsme si tam mohli dělat úplně cokoli, rodiče platili a my jsme dělali bordel," zašklebil se a vyhlédl ven. Začalo se stmívat, po obloze pluly tmavé mraky, které zastínily vycházející měsíc. Hermiona se také podívala na přírodu kolem, možná se snažila zjistit, proč Chris tak dlouho kouká ven.
"V Bradavicích je to úplně jiné, jsou tam přesně daná pravidla a ty musíš dodržovat, jinak budeš ztrácet body a znemožníš tak svoji kolej," probral se Ron a stále házel nevrlé pohledy po ostatních třech v kupé.
"To snad nebude takový problém, umím se přizpůsobit," kývl na něj Chris a prohrábl si vlasy. Hermiona se zachichotala.
"Jen aby, nebyl bych rád, kdyby Zmiozel vyhrál," zaškaredil se na něj Ron.
"Ať je to co je to, nebude to lepší než my," prohlásil sebevědomě Chris.
"Ty nevíš, co je Zmiozel? Seš asi fakt z Marsu," zabrblal Ron. Chris se snažil usmívat, ale Ron už ho vážně začínal štvát. Dělal, že jeho poslední poznámku neslyšel. Jenže Hermioně se to nezdálo.
"Rone, nech toho. Je v Anglii teprve týden a v Bradavicích nikdy nebyl. A ty se chováš jak váš podkrovní Ghůl," sjela ho káravým pohledem. "A navíc, neber to osobně, ale pořád nevíme, ve které koleji budeš...." Vlak sebou znenadání trhl. Harry se v tu chvíli silně plácl do čela.
"V pohodě Harry," vyhrkl okamžitě Chris. Harry mhouřil oči a držel si jizvu.
"Pálí mě," hlesl a snažil se ovládat. Ozval se zvuk otevírajících se dveří.
"Jsou tady," špitla Hermiona.
"Smrtijedi?" nechápal Chris. Všichni jeho kamarádi přikývli. Chris mávl hůlkou, všechny jejich kufry se zmenšily a naskákaly majitelům do kapes. Otevřely se dveře kupé.
"Tak tady jsi," ozval se chladný jízlivý hlas. Pak se osoba podívala na Chrise, rozšířily se jí zorničky. "Ty jsi mrtvý!" křikla a vyjeveně na něj hleděla. Najednou ji do prsou vrazil červený paprsek. Bellatrix Lestrange spadla na podlahu v chodbičce a nehýbala se.
"Rychle pryč," zavelel Harry. Všichni vyskočili ven na koleje. "Prasinky," špitl Harry a zmizel. Chris se nechápavě otáčel. V tom ho někdo chytl za ruku a přemístil je dřív, než ho stačilo zasáhnout přesně mířené kouzlo.
"Díky," usmál se na Hermionu.
"Není za co, je jasné, že nemůžeš," nedokončila větu Hermiona. "A kdo je tohle?" Blížily se k nim dvě osoby. Ředitel školy Severu Snape a vedle něj šla pohledná blondýna s modrýma očima. Jakmile je blondýna zaregistrovala, rozběhla se k nim. Všichni instinktivně šáhli po hůlce. Jenže ona dáma rozhodně nevypadala, že by jim chtěla ublížit.
"Zlatíčko ahoj," zahlaholila a objala zkoprnělého Chrise.
"Mami."
"No jistě, víš smrtijedi mě znají, tak jsem musela změnit visáž," objasnila a na všechny se mile usmívala. "A jak to, že nejste ve vlaku?"
"Napadli ho smrtijedi," odpověděla Hermiona. To už u nich stál i Snape.
"A vy jste samozřejmě rychle vzali do zaječích! Nejste náhodou slečno Grangerová a pane Weasly prefekti?" zapojil se do rozhovoru. Hermiona sklopila hlavu.
"A to mi vykládej, že tohle je tvůj syn," obrátil se na Marry. Ta ho sjela znepokojeným pohledem.
"Nemohli jsme riskovat," vyhrkl Ron, zčervenaly mu uši.
"Tak já jdu napravit, co jste zpackali, jděte do hradu," nařídil jim Snape a přemístil se pryč.
"Ředitel se musí poslouchat," pokrčila rameny María a vydala se k hradu. Čtveřice se loudavě rozešla za ní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sellena | Web | 28. října 2008 v 16:35 | Reagovat

rychle na pokráčo:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama