1. kapitola Nová škola, noví lidé...2/2

19. října 2008 v 19:07 | Tracy |  Poberti z5

A druhá půlečka....











Bylo něco kolem deváté a hostina stále ne a ne začít. Chris, nějaké dvě blondýny s medovýma očima a spousta prvňáčků čekali ve vstupní hale. Jedna z blondýn na něj házela usměvavé pohledy a nakonec mu pokynula, aby přišel blíž. Nelenil, byla moc pěkná a vypadala, že do prvního ročníku nejde. Měla lehce snědou, opálenou pleť a příjemný úsměv.
"Ahoj, ty nejdeš do prváku co?" začala konverzaci. Její sestra, vlastně spíš dvojče, rychle odběhla pryč a sedla si kousek od ostatních. "Nevšímej si jí, je zvláštní," zahlaholila a Chris se k ní otočil.
"Ne nejdu do prvního a jak pak se jmenujete slečno?" zeptal se zdvořile. Dívka se zachichotala, nastavila ručku a pravila:
"Samanta Wimmertová totiž vlastně Lupinová," představila se. Chris se zasekl. Nepřeslechl se? Opravdu řekla Lupinová? Že by shoda jmen? Ale ty medové oči, byla mu podobná, sice ne moc, ale přece. Zatřepal hlavou, zlehka přiložil svoje rty na její hedvábnou ručku a zase se napřímil.
"Christopher -Capricornus Rojvol - Black." Dívka sebou malinko škubla. Svraštilo se jí čelo.
"Black....Black, to mi něco říká a mám pocit, že jsem tvoje oči už někdy viděla," řekla a přejížděla ho zaujatým pohledem.
"Určitě jsme se ještě nesetkali, já jsem ze Švédska a tvář, jako je ta tvoje, bych si pamatoval," zaculil se, ale nemohl se zbavit pocitu, že on zase na někom viděl ty její.
"Díky, ale stejně..." nedokončila větu, protože si pro ně konečně přišla McGonagallová. Přísně vyhlížející žena s tuhým drdolem.

Vedla je za sebou do Velké síně, šum hlasů utichl. Pomalu se blížili ke stoličce se starým kloboukem.
"Nyní přejdeme k zařazování, je mi ctí, že zde můžu přivítat tři nové studenty sedmého ročníku. Díky volným místům jsme je mohli přijmout," dokončoval právě svůj proslov nový ředitel a posadil se.

McGonagallová vyvolávala jedno jméno za druhým až se dostala k Sáře Lupinové. U Nebelvírského stolu to zašumělo. Dívka se nesměle, s obavami v očích, posadila na stoličku.-...prosím, dej mě někam, kde budu mít přátele. Někam, kde mi budou rozumět, někam, kde budou podobní lidé jako já.
-Jistě, jistě, u tebe to bylo hned jasné, jsi po svém otci. Takže....

Počkej, ty mi rozumíš, slyšíš mě? A kde najdu otce?

-Děvče já tě mám zařadit a ne si s tebou povídat, ale dobře. Ředitel ti poradí, kde hledat a teď...

Děkuju...

-Nemáš zač...

"Nebelvír," křikl klobouk a studenti, sedící u stolu úplně napravo, začali tleskat. Sára se posadila na jedno z volných míst, tvářila se poplašeně a šťastně zároveň.
"Samanta Lupinová," vyvolala další jméno profesorka. Dívka velmi podobná té předchozí, rázným krokem vyšla schody a odhodlaně si nasadila klobouk na hlavu.
No tak už mě zařaď, dyť je to jen formalita, stejně jsou koleje blbost. A proč já si tady vlastně povídám s kusem hadru. Mám schýzu, asi zajdu k psychologovi.

-Ehrm, slečno, odpusťte si prosím ten 'kus hadru'.

To je vrchol, ono to mluví a co se divím, slyšela jsem ho. No tak, už mě zařaď, nechci tu trčet moc dlouho, protože, neuraž se, ale žádný módní výstřelek nejsi. A já chci vypadat dobře a nikdo, nikdy, nic mi v tom nezabrání...no tak...

- Nemůžu přemýšlet, když pořád mluvíš.

No dobře pořád.

"Zmiozel," křikl klobouk. Sára se neklidně zavrtěla. Samanta ale rychle vstala a vznešeně odkráčela ke krajnímu stolu, ale nalevo. Chris nakrčil nos. O Zmiozelu slyšel jen špatné věci. Jeho matka i otec chodili do Nebelvíru. Do Zmiozelu chodili jen podlézavý šmejdi schopní udělat cokoli. Zatímco přemýšlel, přišla na něj řada. Sedl si na stoličku a připadal si zvláštně s roztrhanou hučkou na hlavě.
A pan Black, tušil jsem, že se tu ukážete. Na vašeho otce si pamatuju, jako by to bylo včera! Je to jasné....

"Nebelvír." Harmiona a Harry nadšeně tleskali a Sára se k nim přidala. Chris si oddechl, otočil se k učitelskému stolu a zaregistroval, že jeho matka na něj uznale kývla a lehce pozvedla tleskající ruce.
"Výborně, chvíli jsem se bál, že tě pošlou jinam," řekl Harry hned, co Chris dosedl vedle něj. Hermiona se na něj nadšeně usmála. Jediný, kdo se netvářil spokojeně byl Ron. Upřeně pozoroval okraj ubrusu a zarputile mlčel.
"Sem rád, že jsem tady, vážně. Naštěstí se naplno projevují moje geny." Hermiona a Ginny vyprskly smíchy. Harry pokýval hlavou.
"To teda jo, Black, jak má být," zasmál se a nenápadně pohodil hlavou k ostatním stolům. Některé z dívek na něm přímo visely očima, jiné po něm jen opatrně pokukovaly. Chris nasadil svůj oslnivý úsměv a mrkl na jednu z nich. Ta zatahala svoji kamarádku za rukáv a začala jí něco zapáleně špitat. To ještě přiživilo Hermionin a Ginnin smích.
"Nech toho nebo ještě některá omdlí," dostala ze sebe Hermiona mezi záchvaty smíchu. Chris se na ni pobaveně podíval a dodal:
"Bohužel ta, kterou jsem chtěl oslnit, se směje. Ale aspoň že tak." Ron zhnuseně nakrčil nos. Nestačil však nic říct, protože se před nimi naštěstí objevila hostina, a tak místo řečí si na talíř naložil kopu pečených kuřecích stehýnek, pár hranolek a pustil se do jídla.

Nerozumoval už nikdo, všichni měli moc práce s jídlem, než aby měli chuť debatovat. Vždyť na to ještě budou mít dost času. Všichni se cpali k prasknutí a když za hodinu a půl jídlo zmizelo, nikomu to nevadilo. Ředitel si otřel pusu ubrouskem a důležitě vstal. Byl jako obvykle oděn v černém.
"Než vás pustím do ložnic, mám tu ještě pár důležitých věcí," odmlčel se a přejel síň nespokojeným pohledem. I ti poslední štěbetající studenti toho nechali a poslouchali. "Chci vám představit Annu Hegerovou, bude vás učit nový předmět, používání černé magie." Studenti opět začali šeptat kamarádům své názory. Což opět rozezvučelo síň. Sanpe je uklidnil. "Je to pro vaše dobro. Pan Filch mi sdělil, že nadále porušujete zákaz kouzlení na chodbách, to se nebude opakovat. Dobrou noc," ukončil svůj proslov. Všichni studenti vstali a cpali se ven z Velké síně. Hermiona a Ron k sobě zavolali prvňáčky a odváděli je do společenské místnosti.
"Harry, už tě napadlo, co tenhle rok budeš dělat?" zeptal se zvědavě Christopher.
"Pokusím se dostudovat a pak se uvidí," odvětil Harry. Sám věděl nejlíp, že nemluvil tak úplně pravdu. Chrisovi to nedalo, čekal úplně jinou odpověď. "No tak dobře, řeknu ti to, až nebudeme mít tak velkou společnost."

Odpojili se proto od davu a zamířili do úzké chodby, vedoucí do jedné z učeben.
"Měl bych dokončit to, co..."
"Pardon, ale jsem tu taky nová a t-tak, no neví-nevíte, jak se dostanu do nebelvírské spole-společenské místnosti," vykoktala Sára. Chris se na ni povzbudivě usmál.
"Rád tě tam doprovodím," řekl Chris, nabídl jí rámě, jenže pak se zasekl. "Já vlastně taky nevím, kde to je." Harry se rozesmál a kupodivu se smála i Sára. "Takhle ti to sluší víc, věříš," zašeptal Black Sáře do ucha. Ztuhla a zrůžověla.
"Já vás tam zavedu oba, pojďme." Harry vyrazil ke schodišti a bral to po dvou schodech.

Konečně se Harry zastavil, před ním byl portrét velmi objemné dámy, celé v růžovém.
"Znáte heslo?"
"Eh, ne..." hlesl Harry.
"Výborně milý člověče, to se ti fakt povedlo, no co, já rád spím na chodbě," zašklebil se Chris.
"Sorry, ale já nemůžu za to, že mi Mione i Ron zdrhli," prskl na obranu Harry.
"Já nebudu spát na chodbě, bojím se a prý jsou tady duchové," špitla Sára a propalovala Buclatou dámu pohledem. Nejspíš doufala, že vzplane a ona bude moct projít.
"Jo takový Krvavý Baron je v noci velmi příjemná návštěva," zachechtal se Harry a posadil se.
"Neboj se, mám takový pocit, že nic horšího než Harry tě potkat nemůže." Harry hodil na Chrise výhružný pohled, Sára se ale už zase potichu chichotala. Po Harryho pohledu toho rychle nechala a otočila se na opačnou stranu. V tom se portrét otevřel. Stála v něm Hermiona.
"To jsem si mohla myslet," kroutila hlavou a podala Sáře ruku. "Jdeme spát. Jo a heslo je mosazná dýka."

Harry a Christopher rychle vklouzli portrétem dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope | Web | 20. října 2008 v 2:48 | Reagovat

takže :o) kapitolka byla super...jsem se zasmála, což se mi dneska hodí :o) žárlivý Ron...mno, to bude zajímavé :o) Chris by mohl být se Sárou, to by se mi docela líbilo :o) ale tuším, že bude spíš po tatínkovi, co? :o) moc se těším na další :o)

2 Kris | Web | 21. října 2008 v 12:08 | Reagovat

Pěkný, vypadá to zajímavě. Ach jo, jak to, že někdo umí tak krásně psát.

No jo, kdo umí, ten umí. Kdo neumí, ten čumí anebo blbě kecá. Jako já.

3 Lily of the valley | Web | 21. října 2008 v 18:42 | Reagovat

Tak jsem se tady zase objevila... Hele, zlato, nezdá se ti, že tenhle nápad už NĚKDO dostal? (Ehm, někdo... já a Miracle...) Jasně, Lupinová má sestru, ale... Nějak zatím nevidím rozdíl. Prostě Chris = Matt, ta holká je jako Amélie...

No, taky mi vadí, jak se chová ke svému synovi ta Anna. Takový vztah není zrovna normální - je na něj jako kamarádka...

A jaktože šla nejdřív Lupinová, teprve potom Black? Pokud vim, tak McGonnagalová vyvolávala podle abecedy...

Ale jinak... Od tý doby, co sem tu byla naposled, jsi DOST změnila styl psaní:D Je mnohem uhlazenější. Ještě by to chtělo něco doupravit, ale jinak... Vypadá to líp.

Mno... Já už musím jít:D Dobrá povídka, jen mě vážně naštval ten námět...

4 danča | 21. října 2008 v 20:24 | Reagovat

moc hezký. rychle další-prosím, prosím:-D

5 weruška | Web | 21. října 2008 v 20:40 | Reagovat

super.. myslím že to bude good povídka :)

6 Mys | Web | 22. října 2008 v 20:14 | Reagovat

Už jsem to četla dříve, ale v ten den nešel blog a ni přidávání komentářů...

Tak to teď napravuji...

Kapitolka je hezká. Jinak... Ten Ron je skvělý, jak žárlí:) Doufám, že nakonec bude Hermiona s Chrisem :D:D:D Ale konec je ještě daleko:D

7 Nituška | 24. října 2008 v 19:31 | Reagovat

Tak to je vááážně vostrý!!!!!!!!!!!!!Přidej další kapču!Fofím(smutně koukám)

8 wisty | E-mail | Web | 25. října 2008 v 10:33 | Reagovat

hezký se těším na pokráčko:) a že bude Chris s Hermionou, že jo? 0:-)

9 Lucinka256 | Web | 26. října 2008 v 19:02 | Reagovat

Ahoj, tak po delší době se vracím ke psaní a snad i čtení a komentování:) Asi si budu muset celou Noc přečíst odznova, protože už si moc nepamatuju, o co tam šlo, ale jsou prázky, takže se to snad zvládne a možná se dostanu i k tomuhle novýmu dílu:)

10 Sellena | Web | 28. října 2008 v 16:41 | Reagovat

super:D zatim je to vážně zajímavé. Chris je sympaťák a to se mi líbí:D doufám, že brzo přidáš kapitolku.

Poberti o5:D tak uvidíme, co z toho vykoumáš, ale určitě to bude skvělé.

Jak říkám, zatím mě povídka hoodně baví:D

11 Lia | 28. října 2008 v 22:03 | Reagovat

nooo neviem..co dodat..ale zaujimave..

12 Sawarin | Web | 30. října 2008 v 22:35 | Reagovat

Ahoj.. Tak jsem dneska začala číst tvoji povídku.. A musím říct, že to vypadá dobře.. Líbí se mi tvůj styl psaní, takže už se těším na pokračování..

Jinak.. Moc často jsem nebyla na svým blogu a tak jsem až te'd koukala, že si psala o spřátelení.. Omlouvám se, že píšu až teď.. Ale pokud máš stále zájem, tak se moc ráda spřátelím.. :)

13 Agnes Lore-Ley | Web | 3. listopadu 2008 v 17:10 | Reagovat

Ty jo to je tak....promakaný do detailů XD (pro mě celkem nezvyk)

Je to prostě zajímavé...=D

Nevím, co dodat víc =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama