Prolog

7. října 2008 v 20:57 | Tracy |  Poberti z5
Ahojte, rozhodla jsem se uveřejnit prolog k Pobertům, snad si to někdo přečtete. Doufám, že se bude líbit, je docela krátkej.











Smrt největšího Bradavického ředitele


Ředitel bradavické akademie čar a kouzel, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, byl údajně zavražděn profesorem Severusem Snapem. Ten v Bradavicích vyučoval lektvary a následně obranu proti černé magii. Lze jen těžko posoudit, co ho vedlo tomuto činu. Brumbál dokonce pronesl, že mu důvěřuje. Že by byla jeho důvěra zklamána a takto potrestána? ( Viz sešit C str. 4-5)

"Tohle to není možný," zašeptala do ticha mladá žena a složila noviny. Položila si obličej do dlaní a zamyslela se. Slíbil mi přece, že se ještě uvidíme, proběhlo jí hlavou.
"Mami, je ti něco?" zeptal se pohledný černovlasý kouzelník a položil na stolek před ni podnos s kávou a croisanem.
"Ano zlatíčko, vypadá to, že pojedeme pryč," řekla a natáhla se pro kávu.
"Teď?" podivil se Christopher. "To chceš nechat práce a já jako nedostuduju?"
"Ne, ty dostuduješ, jenže jinde, stejně potřebuješ pevnější vedení. Si pěkně nevycválaný mladý muži," mrkla na něj.
"Ano pravý syn své matky a kam pojedeme?"
"Do Anglie broučku, sbal se," nařídila, jediným douškem vyprázdnila šálek a šla dělat to samé.

Christopher kouzlem zvětšil svůj kufr a snažil se do něj co nejrychleji naházet všechen svůj majetek. Nechápal, co to jeho matku popadlo. Proč do Anglie, co tam budou dělat? Jedna věc se mu na tom ale velice zamlouvala, podle toho, co věděl, byla v Anglii jen jedna nesoukromá kouzelnická škola. Bradavická akademie čar a kouzel, nejprestižnější škola na světě. Pak se ale rychle zchladil, jeho studijní výsledky byly skvělé, jenže bude to stačit? A vezmou ho do takové školy jen na poslední rok?
"Máš sbaleno?" houkla jeho matka z vedlejší místnosti. Chris mávl hůlkou, zbytek věcí se naskládal do kufru, ten se následně zavřel a zmenšil na velikost krabičky od sirek.
"Jo, můžeme," odpověděl a vyrazil do předsíně. "A nebude se stará Laura zlobit, že jsme takhle odešli?"
"Nebude, ona o tom od začátku věděla," usmála se María a vyšla ven. "Zlatíčko, já vím, že se umíš přemisťovat, ale neznáš přesnou polohu toho místa a tak..." nemusela větu dokončit. Chris ji chytl za ruku a mrkl na ni.

Objevili se na poměrně vysokém kopci oproti okolní krajině. Rozprostíral se před nimi pohled na široké údolí, ve kterém leželo nejúžasnější město na světě. Tak to cítila María. Z Londýnských komínů stoupala oblaka kouře, celé město působilo trošku zšedivělým dojmem, ale komu by to přepadalo divné, je známo, že v Londýně po většinu času prší nebo je přinejmenším zataženo.
"Co na něj říkáš," obrátila se María na svého syna. Ten se ještě jednou rozhlédl.
"No, tak tady jsi vyrůstala jo?" začal. Potutelně se uchechtl. "Pak se člověk diví, že je jakej je!"
"A tos' myslel jak?" povytáhla María jedno obočí.
"Město plný smogu, celý šedivý, je vidět, že se to dostává na mozek," špitl a ladně uhnul matčině ruce.
"Nějakej drzej, mladej ne?"
"To bylo jen konstatování, já za svoje výrobní vady nemůžu," usmál se nevinně.
"Však ti je taky nikdo za vinu nedává."
"Vážně?!" rozsvítil se jako vánoční stromeček, "tak to ti to jednou připomenu."

María se znovu zahleděla na město. Změnilo se, když tu byla naposled nebylo tak šedivé, tak smutné. Přesto všechno mělo stále svůj půvab, María byla ráda, že je zpátky.
"A co teď," strčil do ní lehce Chris.
"Dočkej času," odbyla ho, zavřela oči a usilovně pátrala v paměti. Konečně si vybavila onen obraz jejího přítele, jistě jí pomůže, je na něj spolehnutí. Položila si dva prsty každé ruky na spánky, pevněji zavřela víčka a trošku se zamračila. Christopher na to všechno nechápavě koukal, nechápal, o co jí šlo. O co se snažila? Spokojeně otevřela oči a usmála se.
"A je to, nevěděla jsem, jestli se mi to po tolika letech povede."
"A co?" vypadlo z Chrise.
"Použít nitrozpyt," odvětila a tvářila se, jakoby to byla samozřejmost. "Ty bys ho měl teoreticky ovládat taky a měl bys umět mluvit hadím jazykem," vyjmenovávala.
"Nitrozpyt? To je takový to, jak někomu vlezeš do hlavy?"
"Tak nějak," přitakala María.
"A hadí řeč, jako že bych šel poklábosit s těma slizounama?"
"Hadi nejsou slizcí Christophere," namítla jeho matka. "Každopádně už musíme jít, podle všeho to tu není moc bezpečné."
********************

"Au, sakra, co to má," chytl se Remus za hlavu a složil ji ke kolenům. Moony? Kdy jste, potřebuju pomoct! ozývalo se mu v hlavě. Moony, jsem María, vrátila jsem se, kde jste? vší silou se ovládal, aby nekřičel. Jak mám vědět, že jsi to ty a ne smrtijed? prolétlo mu hlavou. Smrtijed by ti v hlavě udělal guláš a zabil by tě tím, ale dobře, chceš důkaz.....Pamatuješ na Zapovězený les a tu událost s Lily-fénixem, já jsem byla puma, si nás tenkrát málem zabil.

"Marío?" špitl skoro neslyšně. Jo, tak kde jste?
"Víš kde bydlela Siriusova rodina?" zašeptal.
"Lupine, snad nám tady neblázníš," snažil se vtipkovat Pošuk.

No počkej, Sirius ten dům zdědil ne. Už se na něho těším, tak za chvíli,
ozvalo se mu v hlavě a tlak polevil.
"Co to mělo znamenat," zeptal se Harry, který se cpal topinkou. "Seš v pohodě?"
"Jo úplně, jen mám hlad," zalhal a taky sáhl po topince. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Kryjte se a nikdo neotvírejte, jistě přišli smrtijedi, máme mezi sebou zrádce a ten nás vyzradil," křikl Moody a vytáhl křivolakou hůlku.
"Ne Pošuku, to je v pořádku, vím že přijde," řekl tajemně Remus a šel ke dveřím. Otevřel je, okamžitě se mu jedna z postav vrhla do náruče. Hodnou chvíli ho objímala.
"Ehrm, ehrm, nepředstavíš nás?" odkašlala si strojeně Tonksová.
"Jo, no jistě. Takže Marío, tohle je Nymfado...," zasekl se a provinile se usmál, když jeho přítelkyni začaly rudnout vlasy, "chtěl jsem říct...no prostě Tonksová. Miláčku, tohle je María, chodili jsme spolu do školy," představil je. Mar se zadrhla.
"Miláčku a co Drina?" Remus sklopil hlavu a prohrábl si vlasy.
"Marío, ona je mrtvá, James i Lily taky," pravil potichu. Maríi srdce vynechalo jeden úder.
"Kde je Sirius, proč tu není s vámi?"
"On je taky..." Mar se v očích objevily slzy. "Je to už víc než rok."

Do úzké chodby se vecpala ještě jedna postava. Remus na něj zkoumavě zíral, ostatně stejně jako všichni. Delší černé zvlněné vlasy mu padaly do obličeje, ale i za nimi svítily bouřkové oči.
"To je on?" zeptal se nakonec Remus, aby protrhl tíživé ticho.
"Jo, no jistě. Vážení, tohle je můj syn Christopher," řekla a objala ho kolem ramen. Chris se zašklebil a zamával všem okolo.
"Někoho mi připomíná," hlesl Harry. "Vypadá úplně sejně jako..."
"Jako Sirius," vypadlo z Hermiony. Chris se na ni usmál, na chvíli se jejich pohledy střetly. Ona zrudla a odvrátila pohled někam jinam.
"Tak nestůjte ve dveřích, pojďte dál," vyzvala je Molly.
"Děkujeme," prohrábl si Chris nervózně vlasy.
"Dáte si topinky?" zeptala se Molly.
"Ne děkujeme, už jsem snídali," zahlaholila María a sedla si na jednu z židlí.
"Já bych si s dovolením vzal," řekl Chris a natáhl se pro jednu.
"Když jsi tak zdvořilý mladý muži," usmála se mile paní Weaslyová. Christopher mrkl na svoji mámu, jako by říkal: slyšelas'-to-zdvořilý-mladý-muži!
"Ehrm a co tady chcete?" zeptal se dost neomaleně Pošuk. Remus se zakuckal.
"No mysleli jsme, že byste možná přijali pomoc, no a ta by se hlavně hodila nám," spravila ho o důvodu jejich náhlého příjezdu María.
"No to by bylo skvělé," zaradovala se Molly. "A tady váš syn Christopher už dostudoval?"
"Ne, chybí mu poslední rok, ale plnoletý je," odvětila María.
"No to je skvělé drahoušku, můžeš chodit s Ronem, Harrym a Hermionou do Bradavic," zaradovala se paní Weaslyová. Chris viditelně pookřál.
"A vy si myslíte, že mě tam na poslední rok vezmou?" zapochyboval.
"Jistě drahoušku, někteří rodiče totiž svoje děti berou ze školy pryč, chtějí je mít stále pod kontrolou, jsou tu zlé časy," dodala a sklopila hlavu.
"Jo, čet jsem o tom, Voldemort, ten zlý černokněžník, prý ovládá skoro celou Anglii."
"A ne jen Anglii, má špehy všude," poopravil ho Harry.
"Ty jsi Harry Potter, syn Lily a Jamese, podařilo se ti před šestnácti lety Voldemorta skoro zničit," řekl Christopher a konečně si ho pořádně prohlédnul.
"Jo....a to skoro zničil bylo výstižné."
"Neber si to tak, když se ti to skoro povedlo, když ti byl jeden, tak v sedmnácti to nebude takovej problém ne?" poplácal ho Chris po rameni.
"A kde jsi studoval před tím?" změnila téma Hermiona.
"Na soukromé akademii v Göteborgu," odpověděl obratem.
"O té jsem neslyšela," řekla zadumaně Hermiona.
"Já jsem na ní vyučovala," zapojila se do debaty María.
"A co vlastně hodláš dělat teď?" napadlo Remuse.
"Budu čelenka řádu, tentokrát na plný úvazek," zasmála se María.
"A nechtěla bys vyučovat?" vložil se do debaty muž s orlím nosem a černými mastnými vlasy.
"Srabu.....totiž Severusi, týjo, skoro ses nezměnil," vypadlo z Mar. Muži se na obličeji objevil úšklebek.
"Ty taky ne, stále stejná."
"Hmm díky, ale to jen navenek, ty víš sám nejlíp, že zůstat stejný je nemožné," řekla. Všichni v místnosti napjatě poslouchali. "No, podle toho, co bych měla učit," vrátila se k původnímu tématu.
"Obranu."
"Jo tak to bych brala, ale nemá Voldemort pod palcem i Bradavice?"
"No o tom bych se radši bavil někde jinde, až tady nebudou ti malí čumilové," sykl znechuceně. Opět se mu vrátila jeho obvyklá nálada. Christopher povytáhl obočí.
"Co jste tím myslel?" ptal se a nakrčil nos.
"Že potrefená husa nejvíc kejhá pane Blacku!" Mar se zasmála, její syn na ni hodil naštvaný pohled.
"Tak my nejspíš půjdeme nahoru," špitla Hermiona a zatahala Rona za rukáv. Harry a Chris se zvedli taky. Rychle vyběhli schody až do třetího patra, otevřeli dveře a vklouzli do Siriusovi staré ložnice.

Harry se posadil na rozvrzanou postel, Ron a Hermiona ho napodobili a udělali totéž. Christopher se rozhlížel kolem dokola, místnost se mu docela líbila, pak ho zaujala stěna s rodokmenem a nejvíc ta vypálená místa. Přečetl si jména. Zastavil se u Siriuse Blacka, škoda, že tam ta podobizna nezůstala, všichni mu stále vykládali, že vypadá stejně jako on, ale přesto neviděl jednu jedinou jeho fotku.
"Chrisi...no víš, jen jsem se tě chtěl zeptat," začal opatrně Ron, "jak to, že tvoje mamka vypadá, že jí je tak nejvíc dvacet. Totiž víš, vypadáte spíš jak manželé než jako matka a syn. Mělo by jí být něco kolem třiceti sedmi, jen...že je to zvláštní."
"Jo, když jsem byl malý, tak jsem to taky nechápal. Vysvětlila mi to, až mi bylo deset. Prý ji někdo proklel," odpověděl nevzrušeně. "A teď se zeptám já, jaké jsou Bradavice a jaký byl Albus Brumbál?" Trojici jeho otázka dost zaskočila. Chvíli bylo ticho, ale pak se Harry ujal slova a mluvil a mluvil. Popsal mu, co všechno za těch šest let školy prožil se svými přáteli, co se mu povedlo a co zase ne. Christopher zaujatě poslouchal, bylo tam i pár částí o jeho otci, byl rád, že se o něm může dozvědět víc.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mys | Web | 7. října 2008 v 22:17 | Reagovat

Jéééj. To je moc hezký!!!!!! Už jsem tak trochu uvažovala, co bdue dál. ael vážně nevím jsitě. Doufám, že pokráčko bude co nejrychleji, rptože mě to vážně zajímá!:)

2 Hope | Web | 8. října 2008 v 12:07 | Reagovat

páni...to je krásné :o) vypadá to hrozně zajímavě a já se tším na další kapitolku :o)

3 Pidinca | 9. října 2008 v 19:02 | Reagovat

Já sem tak neskonale ráda, že pí šeš pokráčko!! jinak kapitola byla skvělá :)

4 weruška | Web | 9. října 2008 v 19:04 | Reagovat

dobrý... je to hezký..

5 Envy | Web | 9. října 2008 v 22:06 | Reagovat

no jo Tracyku XD je to supr, ale co si to našle za zvrácený kámoše XD ne fakt se těším na můj milovaný šperk XD ty víš co XD to je nej část XD hej paráda XD moc se těšímXD taky už proto že je to tvoje že XD no já fím že sem nenapsala koment k epilogu, ak ti teď píšu, že to bylo naprosto fantastický!!! moc se mi to líbilo a už sem  ti k tomu všechno řekla XD

6 Hope | Web | 14. října 2008 v 18:59 | Reagovat

ráda spřátelím :o)

7 danča | 18. října 2008 v 14:10 | Reagovat

moc pěkný, sem ráda že to pokračuje:-D A doufám že to bude stejně krásný jako Noc, páč ta byla naprosto úžasná:D

8 lucy | Web | 19. října 2008 v 15:39 | Reagovat

super..rychle pokracko..

9 Sellena | Web | 28. října 2008 v 16:30 | Reagovat

super:D jdu to dočíst.

10 Agnes Lore-Ley | Web | 3. listopadu 2008 v 16:58 | Reagovat

Hej! Kouzelný prolog! =D

PS: celkem mě odrovnala slova: Ten prolog je docela krátkej XD

PPS: Omlouvám se, že jsem dlooouho nekomentovala, ale byla jsem trochu mimo realitu =D

11 Tery | Web | 2. února 2010 v 18:30 | Reagovat

Zajímavý začátek! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama