2. kapitola První problém vyřešen 1/2

2. listopadu 2008 v 19:44 | Tracy |  Poberti z5

Druhá kapitola k Pobertům, nevím, co k ní říct, přečtěte si to a obrázek si udělejte sami. Přemýšlela jsem, jestli mám dát komentový limit, no deset komentářů není moc, tak se snažte.
Věnování je pro If*, Hope a Sawarin, jako dodatečné poděkování a holky, komentáře potěší *mrk, mrk*
Děkuju všem,
Tracy





Chris spal jako malé děcko a ráno nebyl k probuzení. Ovšem unaveně se necítil, odpočinul si a dnes ho čekal první vyučovací den. Jací asi budou jeho profesoři? A na konci roku bude skládat OVCE, naučí se do té doby všechno, co potřebuje? A umí toho dost aby se dnes neztrapnil?
"Hej prober se," drcnul do něho Harry. Chris zatřepal hlavou a nepřítomně se na Harryho zašklebil. Rychlým pohledem přejel učitelský stůl. Jeho matka ho upřeně pozorovala.
"Je ti něco?" zeptala se Hermiona, která měla do toho okamžiku nos zabořený v Denním věštci.
"Nic mi není, neměj obavy. Jen jsem přemýšlel, jestli neudělám trapas hned první hodinu."
"Nesmysl," řekl Harry a nacpal si plnou pusu vloček.
"Jo, Harry má pravdu. A i kdyby, aspoň bys z nudné hodiny lektvarů udělal něco zábavnějšího," zamávala Hermiona rozvrhem.
"Lektvary?" pronesl zhnuseně Ron.
"Ty učí Křiklan?" vyhrkl Chris, když všichni kývli pokračoval, "prý učil mýho tátu i mámu a tu v lásce moc neměl."

Hermiona náhle vytáhla z brašny barevné pastelky a začala vybarvovat svůj rozvrh. Jakmile byla hotová spokojeně se promnula ruce a rozvrh i pastelky pečlivě uložila do brašny.

Kluci na ni nechápavě zírali.
"Kvůli orientaci, vždycky mám přece písemky a předměty označené!"
"Ah, no jistě," potvrdil Harry a sáhl po svém rozvrhu. "Další hodinu máme s tvojí mámou," oznámil Chrisovi. "Černá magie pro pokročilé," přečetl. "Stejně by mě zajímalo, jak tvoje máma může znát kouzla z černé magie."

Chris se chystal opovědět, ale všem ostatním najednou sjel úsměv z tváře. Do místnosti vstoupil Draco Malfoy a za ruku si vedl Samantu, za nimi neochotně a naštvaně klusala Pansy a za ní dusali Crabe a Goyl. Harrymu se zúžili oči a zaťal ruce v pěst.
"Děje se něco? Jsou to jen Zmiozelští, navíc stejně je divný že se furt hádáte..." řekl Chris. Ron se na něho celý rudý otočil a Chris měl pocit, že po něm vystartuje.
"Tohle není jen tak ledajaká zmiozelská krysa, to je Malfoy. A my se nehádáme hádaji se oni!" prskal, všechny přešla chuť dál jíst.
"Vsadím se, že měl prsty v Brumbálově smrti. A i kdyby, pořád je to smrtijed a bude na nás donášet," dodal Harry. Hermiona nakrčila obočí.
"Musíme něco vymyslet, nesmí Voldemortovi nic říct. Snape mu přece podal milnou informaci, že ses do Bradavic nevrátil!" Na to se všichni zvedli a chystali se odejít na první hodinu.

Když kolem nich skupinka procházela, Hermiona a Ronem se je snažili ignorovat, Harry je propaloval pohledem a Chris si je jen zaujatě prohlížel, když v tom na ně Malfoy hodil pohrdavý pohled. Chris se nepatrně zamračil, usmál se, až když Samanta lehce pozvedla ruku na pozdrav. Ten jí nesměle oplatil a pokračoval dál.

Draco do ní strčil a jistě jí vykládal, proč marní čas s nebelvírskými šmejdy. Samanta nakrčila nos, zvedla se a šla ke kávovaru. Pansy se usmála.

Stáli v temné chodbě osvětlené jen pochodněmi a čekali, než profesor přijde a oni budou moct vejít do učebny. Konečně se k nim připlížil menší, seschle vyhlížející muž. Měl na sobě černé kalhoty a košili, přes kterou měl zelenou vestu. Ta až moc obtahovala jeho břicho, takže se Chris nemohl zabavit pocitu, že se knoflíky za chvíli utrhnou a rozletí na všechny strany. Křiklan pomalu prokvačil kolem dlouhé řady studentů až ke dveřím a se skřípěním je otevřel.

Třída se okamžitě začala tlačit dovnitř, aby si zabrali ta nejlepší místa, ta vzadu. Našli se i tací, kteří chtěli k předním stolům, ale těch bylo po málu. Všichni se posadili a Křiklan začal:
"Milí studenti, jste tu poslední rok a mým úkolem je připravit vás na zkoušky. A mám i nový úkol, musím vás naučit lektvary, které po nás vyžaduje Pán zla. Ano, ano, Brumbál je pryč a my se mu musíme podvolit. Proto dnes začneme s lektvarem pro ovládnutí mysli. Nalistujte si stranu šest set třicet šest ve vašich učebnicích. Napíšu vám nějaké dodatky a zjednodušovadla na tabuli. Na konci dvouhodinovky po vás chci vzorek lektvaru, který oznámkuji," dokončil svůj proslov Křik. Vzal křídu a začal něco horečně škrábat na tabuli.

Ve třídě bylo ticho. Křiklan se v půlce věty otočil a nevěřícně se podíval na studenty.
"Můžete začít, na co čekáte?" Na to se celá třída začala zvedat. Všichni vytahovali kotlíky a váhy a ze skříní na konci učebny brali suroviny k přípravě.

Chris potichu zaúpěl.
"Když jsem ten lektvar naposledy zkoušel, tak mi vybublal a zničil stůl, nechci vědět jak to dopadne teď."
"Určitě líp," konejšila ho Hermiona, "máš štěstí, já ho budu dělat poprvé!"
"Teď by se mi šikla další Snapeova knížka," nadhodil Harry. Hermiona na něj hodila vražedný pohled. Pak se znenadání ozval do té doby mlčící Ron:
"Co kdybyste zmlkli a pustili se do práce, ten lektvar se sám neudělá!" Ron se poslední dny choval nabručeně, byl věčně naštvaný a nevrlý.
"No jistě," souhlasila Hermiona a v očích se jí zalesklo ono obvyklé odhodlání lektvar zvládnout na výbornou.

Za chvíli už bylo slyšet jen syčení a zvuk nožů, kterými studenti krájeli nebo drtili přísady. Křiklan seděl na židli a spokojeně si prohlížel třídu. Pohledem utkvěl na zadní skupince - na Harrym, Hermioně, Ronovi a Chrisovi. Vykulil oči a dvakrát zamrkal. Protřel si je a znovu to všechno zopakoval. Vstal a nenápadně začal přecházet po třídě, rozdával obvyklé rady a pozvánky na svůj večírek.

Došel k zadní skupince. Nejdřív nahlédl do kotlíku Hermioně, spokojeně se usmál, přešel k Ronovi a jeho pohled se přeměnil v úšklebek. Nad Harryho kotlíkem pokýval hlavou a přešel k Chrisovi.
"Pan Black?" zeptal se opatrně. Chris přikývnul. "Učil jsem vašeho dědečka a otce, dokonce i vaši matku, ta mě poslední rok příjemně překvapila," rozpovídal se.
"Opravdu?" hlesl hraně zaujatě Chris. Neměl za potřebí se s ním nechtěl bavit, ten chlápek mu byl nesympatický a on sám měl příliš práce s lektvarem.
"Přijdete na můj večírek, že? Dnes v osm? Vy i pan Potter a slečna Grangerová," řekl naléhavým tónem.
"Omlouvám se, ale nevím, jestli mi to vyjde, mám určité... prostě schůzku a asi to nepůjde odložit," opáčil Chris.
"No jistě, jako váš otec," mrkl na něj spiklenecky Křik a vydal se zpět ke své katedře. Chrise až udivilo, jak lehce se z toho vykroutil.

Na konci hodiny všichni míchali nebesky modrý lektvar, všichni až na Rona a možná pár dalších na které Chris neviděl. Byl rád, že se mu lektvar povedl, nečekal to, ale tušil, že bez Hermioniny pomoci by to tak nedopadlo.
"Tak konec vážení, čekám na vaše vzorky," zavelel Křiklan a promnul si ruce. Všichni ještě spěšně dvakrát nebo třikrát promíchli lektvary a ten Ronův změnil barvu z ocelově modré na tyrkysovou. Chris nabral trošku svého lektvaru do malé nádobky, uzavřel ji a šel ji odevzdat Křiklanovi. Cestou ještě špitl jedno tiché díky k Hermioně.
"Teď máme výuku černé magie, zní to zajímavě že, normálně bychom teď měli obranu," špitla Hermiona.
"Ano, normálně ano, jenže teď už není normální nic," usmál se trpce Harry. Hermiona nepatrně kývla a svěsila hlavu.

Ani jeden z nich netušil, co budou muset v nové hodině, v novém předmětu dělat. Nejednou je napadlo, jestli se po nich dokonce nebudou chtít kletby, které se nepromíjejí. Děsila je představa někoho zabít, doufali, že se z toho díky Chrisově matce nějak vykroutí.

Courali se přeplněnou chodbou a ani jeden se nesnažil skrývat obavy. Bylo jim to vidět na očích. Anna, tak znělo nové, vymyšlené, jméno Chrisovy matky, si toho okamžitě všimla. Nahnala je všechny do učebny a zjednala si okamžité ticho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 weruška | Web | 4. listopadu 2008 v 20:30 | Reagovat

tak to jsem zvědavá..je to hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama