3.kapitola Opětovné setkání 1/2

17. listopadu 2008 v 11:39 | Tracy |  Poberti z5
Nevím, co to se mnou je, ale nejsem schopná nic pořádnýho napsat. Doufám, že tahle slátanina někoho neodradí, příště už to bude lepší slibuju. Ono je fakt těžký napsat nějak zábavně začátek, když se to všechno teprve rozjíždí. No komentový limit bude jedenáct. O jeden víc mi snad napíšete,
vaše neschopná Tracy.






María seděla u sebe v kabinetu a přemýšlela, jaké další kouzlo má své studenty naučit. Od začátku školního roku uběhly už tři týdny a měla pocit, že jsou mírně pozadu, ovšem žádná hrůza. Nemohla se pořádně soustředit, hlavou byla stále u jednoho ze studentů Zmiozelu, u Draca Malfoye. Byl Luciusovi velice podobný, měl o něco jemnější rysy, ale choval se úplně jinak. Byl sice arogantní a smělý, ale byl to nafoukaný nácek, rozmazlené děcko a především hrozný srab. Tím se od Luciuse lišil. Maríi bylo jasné, kdo je jeho matka, na to se jí až moc podobal. Narcisu i její sestru Bellatrix už dlouho neviděla, nevěděla, jestli jí to chybí. Občas ji napadlo, že by někoho ze smrtijedů docela ráda viděla, zjistila, co mají zalubem a obzvláště by chtěla vidět svého otce.

Ozvalo se klepání na dveře, María sebou trhla a hodila po dveřích znechucený pohled.
"Dále," hlesla otráveně a pohodlněji se zanořila do židle. Do místnosti vešel Snape, jen trhl hlavou na pozdrav a posadil se.
"Mám pro tebe jednu novinu," začal, "Voldemort chce vidět všechny nové profesory, takže zítra večer jdeš se mnou," oznámil a začal se zvedat.
"Ne počkej, já tam nemůžu, co když mě i tak poznají?"
"Nepoznají, tím jsem si jist," řekl Severus a odešel. María si podepřela hlavu a hleděla na dveře.
Takže zítra...


Neříkej, že se netěšíš....chtěla jsi je vidět, skoro by se dalo říct, že jsi po tom toužila....


Ale, není to moc velký risk?....


Pusť to z hlavy, Severus ti to oznámil, neptal se tě, takže tam tak jako tak musíš.


"Pfuuuu," ulevila si a znovu otevřela učebnici. Napadlo ji, že by nebylo od věci naučit je některou z kleteb, které se nepromíjejí, jenže nebylo na to ještě moc brzo? Rychle to vyhnala z hlavy, na to ještě mají čas, jsou to teprve třeťáci. Ale další hodinu měla se sedmáky, ti by je měli ovládat. Zaklapla učebnici a přešla do ložnice, byla unavená a v posteli se jí přemýšlelo lépe.



Paprsky ranního slunce ji pošimraly na tváři, schovala před nimi hlavu pod polštář a lehce zavrněla. Pak se podívala na hodiny, zbývalo jí něco kolem půl hodiny do příchodu prvních studentů na její hodinu. Vymrštila se z postele a jako malá holka začal pobíhat po ložnici. Otevřela skříň a polovinu vyházela na postel, pak se oblékla a zmizela ve dveřích koupelny.
Když vyšla ven a s chrastícími klíči zamířila otevřít dveře studentům, měla pětiminutové zpoždění. Studenti se vhrnuli do třídy a začali si chystat věci.

Studenti třetího ročníku se konečně utišili a začali aspoň trochu dávat pozor.
"Výborně, děkuji. Přeji všem dobré ráno, tedy začneme. Naučím vás, jak omráčit nepřítele, myslím, že to jste se ještě neučili, že?" přejela třídu tázavým pohledem. Děti zakroutili hlavou a většina dívek se tvářila dost zaraženě.
"Formule zní: Mdloby na tebe a pohyb hůlky je takovýto." Rázně máchla hůlkou, nevyslovila však nic. Děti to po ní všechno opakovaly, pak María každému vyčarovala vlastního panáka a až do konce hodiny procvičovali.
"Děkuji vám za pozornost a ve čtvrtek zase," rozloučila se a vypustila 'dravou zvěř' ze třídy.

Sotva stačila dát třídu do použitelného stavu, třeťákům se povedlo rozbít pár oken a zničit některé důležité přístroje a vzácnosti, zaklepal kdosi na dveře. María zvedla hlavu a podívala se na hodiny, zase jim neotevřela v čas. Zamířila ke dveřím a rozrazila je dokořán.
"Omlouvám se, třeťáci to tady slušně zdemolovali," vyhrkla. Studenti se bez zájmu nahrnuli dovnitř. Zmiozel a Nebelvír měli společnou dvouhodinovku.
"My se naučíme jednu s kleteb, které se nepromíjejí," řekla, všichni zmlkli, jen Hermionina ruka vystřelila vzhůru ke stropu a netrpělivě se třepala. "Ano slečno?" vyzvala ji María.
"Paní profesorku, to je proti zákonu!"
"Drž hubu ty mrňavá mudlovská šmejdko, to nikoho nezajímá!" setřel ji Draco a kupodivu dával pozor.
"Pane Malfoyi srážím Zmiozelu pět bodů a prosím vás vynechejte tyto tituly v mých hodinách! A vy slečno, máte samozřejmě pravdu, ale kdo s tím co udělá? Nikdo a nic, musíme poslouchat!" zjednala si ticho a pokračovala. "Kletbu Impérius už jistě všichni znáte a myslím, že někteří," pohledla na zmiozelskou část, "ji už i použili. Formuli znáte a pohyb je jednoduchý, ti z vás, kteří ovládáte neverbální kouzla, nebudou vyslovovat formuli."

Studenti se pustili do práce, tentokrát museli pracovat ve dvojicích, protože figuríny by jim nebyly nic platné. María seděla za katedrou a pozorovala jejich snažení.

Chris dokázal beze slov Harryho přimět, aby zatancoval valčík a Hermiona stejně tak přiměla Sáru aby zazpívala Ave Maria. Harry zvládl Impérius na výbornou jen s tím rozdílem, že stále musel hlasitě vyslovovat formuli.


Kurník, jestli má ten kluk něco z Lily, mělo by mu to jít. Jistě, jenže mladý pán bude po jamesovi, dlouho mu trvá, než se dokáže zkoncentrovat, to se musí zpravit.


María vstala a začala přecházet po třídě, Harryho si záměrně nechávala až nakonec. Když už bylo zjevné, že se mu vyhýbá, vyrazila k němu a Chrisovi.
"Dobře Chrisy, jen tak dál," pochválila ho. Pomalým krokem došla k Harrymu a zašeptala mu cosi, co znělo jako: zítra večer v sedm tady v učebně. Přešla ke katedře a ukončila hodinu. Byla unavená a to měla za sebou jen tři hodiny ze sedmi, které musela odučit a večer ještě musela se Severusem na schůzku s Voledmortem. Nebyla z toho nadšená, spíš jí to štvalo. Jak ráda by si večer lehla a přemýšlela si jen tak pro sebe o nějakých hloupostech.


Na školní pozemky padl první stín zapadajícího slunce a nad obzorem byly jasně červené obláčky. Většina studentů byla ve Velké síni na večeři a ostatní seděli ve svých společenských místnostech. María stála před skříní a vybírala si šaty, nebylo to tak jednoduché, její oblečení bylo především lehce extravagantního ražení a na návštěvu Pána zla se moc nehodilo. Přešla na druhý konec pokoje a otevřela kufr, vytáhla z něj dlouhé černé šaty s krajkovými rukávy. Nebylo to sice úplně ono, ale bylo to to nejlepší, co měla. Přehodila přes sebe cestovní plášť a vyrazila do Vstupní síně.
Pod schody na ni už čekal Severus, oděn jako obvykle v černém, na tváři nezaujatý pohled. Stál a pozoroval hodiny.
"Dost, že jdeš," vypálil, jakmile se přiblížila. María se lehce usmála.
"Jak kdybys neznal ženský, vždycky nám to trvá," opáčila a chytla se nabízeného rámě. Vyrazili z hradu. Mezitím se už skoro setmělo. Prošli okolo hájenky, kde se tento rok už nesvítilo. Hagrid se do Bradavic nevrátil.
"Víš," začala váhavě, "už dlouho se tě chci zeptat, jak to bylo s Brumbálem. A nepokoušej se z toho vykroutit," řekla spěšně, když už se chystal jen něco odseknout. "Víš dobře, že to zjistím."
"Vážně nevím, proč bych ti měl něco říkat," pokoušel se o odpor. María ho probodla pohledem, Severus se jí to snažil oplatit, ale nakonec podlehl, otočil hlavu na opačnou stranu a začal mluvit: "Měl to původně udělat Draco, jenže by to nezvládl a tak jsem musel zakročit. Brumbál totiž téměř rok před tím našel Rojvolův prsten."
"Ten prsten, co je z něho vite..." Snape kývl.
"Jenže prsten ho svedl a on si ho nasadil. Pomalu by umíral na otravu, nakonec mě i prosil, abych ho zabil." María jen tiše pokývala hlavou. Snape se opět odvrátil a požitkářsky nasál teplý vzduch.
"Severusi," oslovila ho, "už dlouho se ti chci omluvit," hlesla a nebyla s to se na něj podívat, "víš já, jsem ti nechtěla říkat Srabusi, ale byla jsem ještě málem dítě. Tohle jsem si uvědomila ve Švédsku." Snapeovi se objevil na tváři pobavený úsměv.
"To je mi teď hodně platné," sykl, ale stále se tvářil spokojeně. Prošli skrz bránu vedoucí na školní pozemky, María už ani nemukla. V klidu došli do Prasinek.
"Nejspíš nevíš kam se máš přemístit," řekl se samozřejmostí v hlase a nabídl Maríi rámě, ta se ho chytla a v tu ránu byli pryč.

Octli se přímo uprostřed menší vesničky, pouliční lampy poblikávaly a měsíc se schoval za mraky. Vydali se tenkou uličkou.
"Já se bojím," hlesla María a zastavila se. Severus se na ni mrně otráveně otočil.
"Myslím, že zbytečně."
"Ale ne, ty to nechápeš, ty s ním nemáš nic společného a navíc jsi skvělý herec, dokonale ovládáš nitrobranu a...a..." María stále stála na místě a mírně se třásla.
"To děkuji, vlastně máš pravdu, ale tobě přetvařování taky vždycky šlo, tak teď laskavě nepanikař," pravil Severus, vzal ji za ruku a táhl ji dál.
"Nezvládnu to," namítala, ale marně, stále se přibližovali k cíly, k Voldemortovi.
"Ne ty to zvládneš," snažil se ji uklidnit. A docela se mu to dařilo, už šla sama, ale stále měla pohřební výraz.
"Řekni mě něco o Dracovi, jeho matka je," odmlčela se, oči se jí nebezpečně zúžily, pak se párkrát nadechla, "Narcisa, že?"
"Jak jinak," potvrdil Snape a zabočil doleva do uličky ještě o něco užší.
"Proč jsme se nepřemístili přímo před dům?" zeptala se María.
"Protože je to nemožné, kvůli obranným kouzlům a navíc by to bylo nápadné, nemyslíš?"
V nové uličce byly lampy rozmístěny po deseti metrech, takže mezi nimi vznikaly temné pruhy. Dvojice prošla už půlkou a stále pokračovala dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mys | Web | 19. listopadu 2008 v 11:50 | Reagovat

Hmmm.... Hezký. Nevím teda proč si to chceš dělat vtipný... takhle se mi to líbí víc než nějaká parodie.

Jen mám jednu výtku... nejdřív tam máš, že se Sevíka chytla za rámě, když odcházeli z hradu a potom se ho v Prasinkách chytla podruhé... trošku divné, když už se ho držela, ne?

Jinak hezké... Jak už jsem psala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama