4. kapitola Dvě důležitá zjištění

3. prosince 2008 v 15:44 | Tracy |  Poberti z5

Tak se vám hlásím s novou kapitolou k Pobertům, snad bude lepší, než ty předchozí, docela jsem se snažila a to je rekord přátelé, jsem totiž tak trošku resfriada. Kapitolka je docela krátká a věnovaná je všem, kteří komentovali minulouk kapitolu...a to se dostáváme k limitu, tentokrát třináct. Další kapitola je už skoro hotová, tak si pospěšte.









Harry seděl uprostřed hlučné společenské místnosti, okolo něj posedávali jeho přátelé a zapáleně debatovali o Pánovi zla a o viteálech. I on věděl, že už to nemůže dále odkládat, musel začít s hledáním. Moc pána zla se stávala stále větší a větší a jejich už tak malá šance by se stala titěrnou, skoro nulovou. Jenže, kde začít? Kterým viteálem? Kdyby Brumbál žil, bylo by všechno jinak. Ale on už tu není, tak nad tím už nepřemýšlej, není žádné kdyby, žiješ skutečný život. Napadlo ho, že by mohl Anně donést medailón s nápisem RAB, možná by věděla, co to znamená.
"Harry, na kdy svoláš konkurz?" zeptal se Dean. Právě přišel a vypadal velice energicky.
"Já už nejsem kapitán, tím je Ginny," odvětil Harry a prohrábl si rozcuchané vlasy.

Ginny, na tu teď taky neměl moc času, ale ona na tom nebyla jinak. Možná to tak bylo i dobře, nic jí nehrozilo. Ano, bylo mnohem lepší, že se o nich skoro neví.
"Harry, už je čas, je za pět sedm, přijdeš pozdě," kárala ho Hermiona. Harry se na ni nezaujatě otočil a pokýval hlavou.
"Máš pravdu," řekl, vstal a rozběhl se do ložnice. Za chvíli se prohnal zpátky a portrétem vyběhl ven na chodbu. Byla tam zima, hradní zdi velice rychle zchladly. Pospíšil si ke kabinetu ve druhém patře. Zaklepal a po vyzvání vstoupil.
"Jsem ráda, že jsi tady," začala Anna. Harry se posadil a snažil se jí věnovat pozornost, jenže ho zaujalo něco úplně jiného. Na stole před ní ležela myslánka.
"Co to má....." chtěl se zeptat. Anna ho ale předběhla.
"Myslánka, myslela jsem, že ji znáš. Víš Harry je důležité, aby ses..."
"Naučil nitrobranu a nitrozpyt," doplnil ji otráveně. Popravdě ho teď dost zklamala.
"Ano, to vše a ještě navíc neverbální kouzla." Harry si zhnuseně odfrkl.
"Nařídil vám to on, Snape, že?"
"Ne Harry, nenařídil," pravila klidně a pozorovala jeho reakci.
"Já nemám zájem. Na co mi to je, potřebuju umět těžší a složitější kouzla a to je tak všechno," prskal a zatínal ruce v pěst.
"Chceš se z toho vykroutit, máš snad strach?"
"Ne, nemám a nechci se z toho vyvléct, já jen....já..." zakoktal se.
"Jsi syn Lily a Jamese, já je znala a vím, že ti by to nikdy nevzdali a oba neverbální zaklínadla uměli a to velice dobře."
"Tak asi nejsem dost dobrý," nafoukl se.
"Ne Harry, ty jsi jen trošku....řekněme pohodlnější a příliš rozverný." Harry chtěl vstát a odejít, měl chuť udělat z jejího kabinetu kůlničku na dříví, ale neudělal to. Ovládl se, bál se, že to dopadne jako v pátém ročníku, potom, co zemřel jeho kmotr Sirius. Udělal Brumbálovi v pracovně scénu, za kterou se pak ještě hodně dlouho styděl. A do teď ho to mrzelo, už mu to nemohl říct a tím pádem z toho byl ještě smutnější. María se na něj povzbudivě usmála.
"Vidíš Harry, dokážeš se ovládat když chceš."
"Jak víš, co bych udělal?"
"Harry, ty víš jak, je to tak snadné.... Ale už bychom nejspíš měli začít, máme moc práce, ty máš moc práce," utnula jejich debatu. "Začneme od úplně jednoduchých kouzel, jako třeba alohomora." Vyčarovala před Harryho obří visací zámek a uzamkla ho kouzlem.

Harry vytáhl hůlku, propaloval zámek očima, myslel na správnou formuli, ale nic se nedělo. Měl chuť si vrazit pár facek, možná by se pak víc soustředil.
"Nečekala jsem, že se ti to hned povede. Víš co? Zkus si při tom představit, že už jsi zámek otevřel," poradila a dále ho bedlivě sledovala.

Harry žmoulal ve volné ruce okraj své košile a hůlkou mířil na zámek. Vší silou si představoval, jak zámek otevřel a pořád dokola v duchu opakoval alohomora, Alohomora, ALOHOMORA. Zámek klapnul a otevřel se. Harry se uvolnil a zatvářil se spokojeněji.
"Dobře Harry, dobře. Přišel jsi na princip, teď už půjde jen o trénink, vím, že ty sám cítíš, jak je to důležité."
"Se Snapem se mi to nikdy nepovedlo, nesnáším ho! Jak mě mohl něco učit, když vždycky, co ho vidím, mám chuť použít na něho," pak se zarazil, "jsi jiná než on," vyhrkl Harry.
"No to pěkně děkuju," rozesmála se. "Opravdu nejsem jako Severus."
"Ale ne, já to tak nemyslel."
"To je mi jasné, ale pokračujeme," řekla a postavila před něj hrnek s kávou. "Zvedni ho." Harry automaticky sáhl po oušku. Pak najednou ruku rychle stáhl a zrozpačitěl.

Už to tu bylo zase, zase se musel omezovat a ukáznit sám sebe. Věděl, že ho to za chvíli přestane bavit. Ale né, snaž se, víš, že musíš, tak dělej. Nešlo to, pořád odbíhal do společenské místnosti ke kamarádům nebo hledal místa, na kterých by mohly být viteály. TAK UŽ DOST, okřikl sám sebe. Vytlačil z mysli všechno, kromě jediného slova. Wingardium Leviosa! Hrneček sebou trhl, nakonec se váhavě zvedl a začal stoupat, jen jediná kapka jeho obsahu stékala po straně.

"Pořád se ti to zdá těžké?"

"Ani ne, jen mi to teď a tady jde líp, než mi to půjde kdy jindy," řekl přesvědčeně.

"Nesmysl, ale mám pocit, že jsi chtěl něco vědět, na něco se zeptat." Jak to mohla vědět? Opatrně vytáhl z kapsy medailón a položil ho vedle šálku.

"RAB, nevíš, co to znamená?"

"Ten medailón, byl v jeskyni, že?" vypálila okamžitě a šáhla po něm. Vzala ho do ruky a lehce si s ním pohrávala.

"Jo byl, ale nebyl to ten pravý, ten je někde jinde," zamumlal Harry.

"Regulus Arcturus Black," špitla a přejela ukazováčkem po písmenech. Harry přemýšlel jako o překot, Regulus Black, Siriusův bratr?

"Co ten s tím má, co dělat?"

"Regulus? Byl smrtijed, jenže pak..." zasekla se, "neměl dostatečnou odvahu k tomu aby...no to je jedno, zradil Pána zla, vzal pravý medailon a někam ho schoval."

"Kam?" vyptával se s nadějí v hlase Harry.

"Nemám tušení, ovšem muže nás těšit, že Voldemort to taky neví," odvětila a vstala. "No, ehm, Harry promiň, ale už bych si chtěla lehnout, přece jenom ti to chvíli trvalo, je deset a navíc, ty máš zítra vyučování."

"Jo no, jistě, už jdu, měj se," rozloučil se a vyplul ven před kabinet.


Takže pravý medailon je někde schovaný a nikdo neví kde, běhalo mu hlavou. Jak mám k sakru zjistit, kde muže být? Natož pak, jak ho mám najít?

Šel dál ztemnělými chodbami, na nikoho nenarazil, mohl nerušeně přemýšlet.

Kdyby to nebyla Chrisova máma, tak si začnu něco myslet. Jo, jenže už si něco myslím....není přece normální, aby toho někdo věděl tolik o něm, o Voldemortovi.


Už stál před Buclatou dámou, naštěstí tam byla, neměla žádnou noční návštěvu. Lehce si odkašlal. Buclatá dáma sebou trhla, zamlaskala a nakonec i otevřela oči.

"Pottere, nemůžete ty svoje noční vycházky omezit? Jste jako váš otec," zamumlala naštvaně a rozespale zároveň.

"Mandragora," řekl Harry, portrét se vyklopil a Harry mohl vejít do neosvětlené společenské místnosti.

"....už ne, nechte mě prosím, je vás moc, bolí mě hlava. Jděte pryč, nebudu vás poslouchat, už nechci," škemral slabý hlásek.

"Ne nechci vás poslouchat a nemusím, je to jenom na mě a já nechci, tak už DOST," zakřičela drobná dívenka klečící před krbem.

"Sáro? Co se děje," vypálil okamžitě Harry. Sára na něj vrhla rychlý, letmý pohled. Harry viděl, že se jí v očích třpytí slzy. "Co ti je, jsi v pořádku?"

"Ne nejsem a nech mě, neměl jsi nic vědět a nevykládej to nikomu, prosím," řekla plačtivým hlasem.

"Ale proč, řekni mi to, možná se ti uleví." Harry si sedl k ní na malý kobereček. "Taky si potřebuju s někým promluvit a nejspíš hned teď, protože mi jinak asi praskne hlava."

"Tobě taky?" řekla už klidněji. "No tak dobře, začni," vyzvala ho.

"Fajn... Byl jsem teďka u Anny, učila mě neverbální kouzla."

"Nedařilo se ti to?"

"Ne, myslím, že to bylo dobrý, ty lehčí už mi jdou, ale já tam šel hlavně kvůli tomuhle." Vytáhl z kapsy medailon. Sára se na něj nedůvěřivě podívala. Pak si ho vzala do ruky.

"Nechápu," řekla nakonec a vrátila mu ho.

"No to ani nemusíš, nechci, aby tě hlava bolela ještě víc," usmál se a strčil medailon do kapsy. "A co ty, s kým jsi to tady mluvila?"

"Neřekneš to nikomu, nechci, aby si mysleli, že jsem blázen. Já totiž nejsem blázen," hlesla a v jejím hlase se zase objevil náznak pláče. Harry nevěděl, co má dělat, má ji utěšovat? Nakonec ji jemně chytl za ruku. Váhavě se na něj podívala, ale ruku nechala v té jeho.

"Neřeknu to nikomu, tak povídej."

"No já, od té doby, co jsme sem přijeli...víš jsou tu pořád, i když se učím, v hodinách a nedají mi pokoj, pořád na mě mluví, chtějí abych ti něco řekla. A...a...pořád mluví o něm..." zajíkla se a padla mu do náruče. "Já už to nevydržím, oni si asi neuvědomují, že je jich moc a že mi ubližují. Já chtěla mluvit jenom s mámou, tak jako vždycky."

"Ale tvoje máma je mrtvá, ne?" řekl Harry, ale v zápětí by to radši vzal zpět. Nemohl si dávat větší pozor na pusu? Muselo ji to ranit.

"No právě," škytla a pustila ho, "ty to nechápeš viď?" Harry zakroutil hlavou.

"Už odmalička slyším mámu a občas i jiný lidi, kteří už jsou dávno mrtví, mluví na mě. Proto nechodím na hřbitov a tak, je jich tam moc a všichni po mně něco chtějí."

"Chceš říct, že mluvíš s mrtvýma?" vyhrkl Harry a vyskočil na nohy. V tu chvíli se Sára chytla za hlavu.

"Mlč prosím tě, už zase chtějí, abych ti cosi vykládala!" zaprosila a padla na podlahu. Harry neměl tušení, jestli jí může nějak pomoct, jak rád by to udělal. Sára ležela na podlaze a tiše vzdychala, pak, z ničeho nic, přestala. Harry se k ní vylekaně vrhl.

"Jsi v pořádku?"

"Jo, už jsou, jsou pryč, neslyším je," špitla a konečně se šťastně usmála.

"Nemusíš říkat děkuji," ozval se jemný ženský hlas.

"Paní profesorko..."

"Neříkej mi tak, nemám to ráda, jsem Anna....no teda v hodinách je to nezbytné, ale teď je to jedno," usmála se.

"Jaks' to udělala?" zajímal se Harry.

"Tajemství výroby, neprozradím ti všechno naráz a teď si běž lehnout, potřebuju se Sárou mluvit." Harry na ni hodil tázavý pohled, Anna se nepřestávala mile usmívat.

Došlo mu, že z ní teď nic nedostane, lenivě se rozešel k chlapeckým ložnicím. Profesorka začala, až když s jistotou věděla, že za Harrym klaply dveře.

"Tak, Sáro, nechceš mi říct, jakou zajímavou věc ovládáš?"

"Měla jsem za to, že to víte..." pípla rozpačitě Sára.

"No vlastně, máš pravdu, ale nevím, kdo po tobě něco chce natolik, že ti ubližuje," řekla, vytáhla ji na nohy a společně se posadily na pohodlný, měkký gauč.

"Oni si to nejspíš neuvědomují, oni bolest necítí, jsou mrtví..."

"Hmm, no jistě a neřekli ti, jak se jmenují?" zajímala se dál.

"No mluvila na mě máma, potom nějaký muž, nepředstavil se, ale chtěl, abych vám..to-totiž tobě řekla, že odplata přijde brzy....a nějaká Lily chtěla, abych řekla Harrymu, že mu věří a že on to určitě zvládne, ale poslední dny neslyším nikoho jasně, jen pláč a řev, nerozumím jim, jen mi nevědomky ubližují." María zkřivila obočí. Ona mluvila s Lily? Lily Evansovou? No jistě, kdo jiný by Harrym vzkazoval, že mu věří, strýček Pompo? Na chvíli zatoužila umět totéž, mohla by si promluvit s rodiči, se svou nejlepší kamarádkou Lily a taky...taky s ním, se Siriusem. Rychle zahnala myšlenky na něj, vždycky jí z nich bylo do pláče. Nějaký muž jí chtěl vyhrožovat, okamžitě věděla, kdo to je. Abraxas měl naduté chování i po smrti.

"Hele, zkus se vždycky zaměřit jen na jeden hlas a ty ostatní ignoruj, počítám, že by se to mělo zpravit, jestli ne, tak zkus zajít za ředitelem, na myšlenky a dobývání do cizí hlavy je expert," poradila, zvedla se a odešla. Sára tam zůstala sedět sama a bezvýrazně sledovala dohasínající uhlíky v krbu.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maginy | 3. prosince 2008 v 16:26 | Reagovat

hej tato kaúpitola neni nejaka zdvojena?????ale je super vazne hmm velmi zaujimave rozpravat sa s mrtvimi

2 danča | 3. prosince 2008 v 17:07 | Reagovat

moc pěkný, ale dvakrát :-)

3 Mys | Web | 3. prosince 2008 v 17:43 | Reagovat

Máš to tam dvakrát. Jinak je to celkem hezké. Je zajímavý, že mluví s mrtvýma, ale zdá se mi to trošku neoriginální. Jinak, jak už jsem řekla, hezký :) Těším se na další =)

4 Nelll | Web | 3. prosince 2008 v 18:41 | Reagovat

krasa:D ejdriv sem to chtela pecist cele 2x, jestli to nemas takhle naschval, ale nakonec sem byla moc lina, takze doufam, ze sem o nic neprisla:D

5 Envy | Web | 3. prosince 2008 v 19:29 | Reagovat

wow XD XD XD nooo smála jsem se XD hodně debžotek ten Potty XD XD ale nějaký krátky tož? XD XD  tak přidávej šup? XD

6 Hope | Web | 4. prosince 2008 v 14:12 | Reagovat

to bylo krásné :o)

7 Lucinka256 | Web | 4. prosince 2008 v 16:17 | Reagovat

Nějak nezvykle krátký, nebo se mi to zdá?:) Začíná to být zajímavější a zajímavější, tak rychle další kapitolu:)

8 Kris | Web | 4. prosince 2008 v 16:24 | Reagovat

Pěkný. Chudák, slyšet mrtvé lidi. Jinak pěkný, těším se na pokráčko.

9 weruška | Web | 4. prosince 2008 v 20:52 | Reagovat

moc hezký... už se těším na další...t

ak honem lidi pište komenty... :)

10 Shira | Web | 9. prosince 2008 v 21:13 | Reagovat

Celkem pěkná kapitola, zajímavý nápad, uvidíme, co z toho vzejde:-)

Ps: Jinak, nechceš spřátelit?

11 maginy | E-mail | 10. prosince 2008 v 21:37 | Reagovat

no taknapinash nas jak gumu v trenkaaach

12 ClaireM | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 21:31 | Reagovat

Super povídka. A chudák Sára, musí to být fakt hrozný slyšet mrtvé... Kdy bude další kapča?

13 ann | 15. prosince 2008 v 20:33 | Reagovat

heej nejak nepribuda niiic =pú

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama