5. kapitola Medailon 1/2

7. ledna 2009 v 18:30 | Tracy |  Poberti z5

Ahojky dědičky, tak jsem konečně dopsala pátou kapitolu a jsem fakt šťastná, že si to aspoň někdo čte. Omlouvám se za spoždění...no, aspoň budete trošku v napětí. Víte na co jsem přišla? Že mě vždycky strašně potěší komentáře od vás a strašně moc vám za ně děkuju. Představuju si, že za každým počítačem sedí podobný blázen do HP jako já a rád čte moje povídky, stejně jako já čtu ráda povídky ostatních autorů.
Další kapitolu přidám co nejdřív, slibuju.
Věnování: pro všechny, co mi psali komentík i pro všechny ostatní, co mi komentíky nepíšou, ale mají odvahu si moje povídky číst.
Komentářivý limit: není (doufám, že máte radost a že aspoň osm dostanu XD)

Tracy




Harrymu se zdál zvláštní sen, měl pocit, že běžel lesem a najednou si všiml, že vedle něj běží Krátura. Snažil se ho odehnat, ale Krátura se nedal, stále na něj křičel, že se mu nikdy nepovede najít ten medailon. Ze snu ho vytrhl čísi hlas, který ho ujišťoval, že se mu to jen zdálo.
"Harry, jsi v pohodě?" Otevřel oči a zamrkal, uviděl před sebou dvě rozmazané koule, jednu zrzavou a druhou černou. Nahmatal brýle a nasadil si je na nos. Koule se změnily ve dva obličeje s mírně vystrašeným výrazem.
"Měls' jakejsi divnej sen," oznámil mu Chris.
"Jo, pořád jsi křičel: Kráturo, nech mě, potřebuju najít ten pravý medailon," přitakal Ron. Harry se posadil. Proč si to jen neuvědomil dřív? Kdo jiný mu mohl pomoct s hledáním, kdo jiný sloužil dlouhá léta rodině Blacků? Teď už si nebyl tak jistý, že to byl sen.
"Děje se něco?" zeptal se opatrně Chris. Harry na něj upřel oči.
"Jo, právě jsem na něco přišel," usmál se hrdě Harry a posunkem jim naznačil, aby se k němu nahnuli blíž. Seamus a Dean totiž ještě stále leželi v postelích a Harry si chtěl být jist, že je nikdo neuslyší. "Vím, jak zjistíme, kde je jeden z viteálů," oznámil a vstal. Ostatní ho následovali a za půl hodiny se sešli s Hermionou, Sárou a Ginny. Čekaly na ně ve společenské místnosti a Hermiona už se tvářila vážně dost nabručeně.
"Dobře, že jdete, Hermiona už pomalu začínala pěnit," usmála se Ginny a vlepila Harrymu pusu na tvář. Ten mírně zrůžověl, ale majetnicky si ji k sobě přitáhnul. Chris zatím začal Hermioně líčit Harryho noční 'dobrodružství', takže Ron zůstal se Sárou vzadu, byl rudý až za ušima.
"Neboj, ono jí to zase přejde," špitla Sára neurčitě a vydala se za nimi.
"Počkej!" křikl za ní a pokusil se ji doběhnout, Sára ale zmizela jako pára nad hrncem. Ron, naštvaný a uražený, musel jít na snídani sám.

Strop ve Velké síni dokonale odrážel počasí venku, soudě podle toho de dnešek moc nevydařil. Ke čtyřem kolejním stolům se snášely velké těžké dešťové kapky, zmizely však dřív, než se něčeho dotkly.
"Asi bys měl zajít za McGonagallovou, Harry," radila Hermiona přes Rona důležitě, "měla by vědět, že jdeme pryč."
"Jdeme, to ne, jdu sám, vy musíte zůstat tady," odmítl ji rázně a ukousl kus topinky.
"Harry, kolikrát ti budu muset opakovat, že jdeme s tebou."
"Ať chceš nebo ne," přidal se Ron. "Chceme ti pomoct." Chris přikývl, mezi jejich debatou ještě stačil svým dokonalým úsměvem omámit polovinu dívek, které se na něj upřeně dívaly a málem slintaly.
"Výborně, nechcete si rovnou stoupnout doprostřed síně a zakřičet to, v Prasinkách vás ještě asi neslyšeli," zaškaredil se na ně Harry. "Ale dobře, vezmu vás s sebou, jdeš taky Chrisi?"
"Že váháš, to si nenechám ujít," usmál se. Celou dobu doufal, že se toho bude moct zúčastnit, otázka jen byla, jestli je všechny McGonagallová pustí.
"Tak fajn, zajdu za ní," nabídla se Hermiona, která měla už stejně svoji porci snězenou.
"Doprovodím tě," vyhrkl Ron a vstal s takovou horlivostí, že na Chrise smetl zbytek své dýňové šťávy. "Promiň," omluvil se, z jeho hlasu však bylo poznat, že mu to líto rozhodně není. Hermionu dostihl až u velkého schodiště.
"Netušila jsem, že umíš být i gentleman," nadhodila. Ronovi zčervenaly uši.
"Já totiž, potřebuju se McGonagallové na něco zeptat," plácl první, co ho napadlo. Hermiona posmutněla.
"A já doufala, že to děláš kvůli..." zarazila se. Udělala tři kroky dozadu a vešla do správné chodby. Zamyslela se tak, že ji málem přešla. Zbytek cesty už ani jeden nic neřekl.

Zaklepali na kabinet, ozvalo se tlumené dále, a tak vstoupili. Profesorka seděla za starobyle vyhlížejícím stolem a pavím perem něco psala na napůl srolovaný pergamen. Jakmile vešli, přestala.
"Dobré ráno slečno Grangerová a pane Weasly," pozdravila a přeměřila si je tázavým pohledem.
"Dobré paní profesorko, přišli jsme vám říct, že dnes nepůjdeme do vyučování," vychrlila Hermiona.
"Nepůjdete? A kdo všechno?" zajímala se.
"No totiž já, Hermiona, Harry a Christopher Black," objasnil Ron. McGonagallová se zamračila.
"To vás musí jít tolik?" Hermiona okamžitě nasadila důležitý výraz a začala všechno vysvětlovat.
"Může to být nebezpečné, musí nás být víc, jedná se totiž o...o"
"O viteály," dořekl za ni Ron. Profesorce se zachvělo chřípí nenadálým rozrušením.
"Jistě, jistě, přeji hodně štěstí a zkuste se vrátit, co nejdřív," usmála se strojeně a pustila se znovu do psaní. Hermiona se na okamžik obávala, že se pergamen pod rychlostí, jakou profesorka psala, vznítí.

"Fajn, tak to bychom měli," pronesla Hermiona o půl hodiny později, právě když vcházeli do společenské místnosti. V otvoru je právě míjeli Seamus a Levandule, hned za nimi se spolu vesele smáli Dean a Parvati.
"Pěkně se nám to tu páruje," pronesl Ron. Z jeho hlasu nebylo poznat vůbec nic a tak to Hermiona přešla bez povšimnutí. Přesto jí hodnou chvíli vrtalo hlavou, jak to asi myslel.
"Můžeme?" zeptal se Harry a zastrčil i poslední cíp neviditelného pláště do kapsy svých kalhot. Hermiona stroze přikývla, otočila se a vyšla ven z portrétu. Všichni se vydali za ní. A Chris si ji celou dobu zvědavě prohlížel, vypadala zamyšleně.


Ani jeden z nich pořádně netušili, co je čeká. Museli Kráturu přesvědčit, aby jim pomohl, sdělil jim, kde viteál najdou…Jenže pak tu bylo ještě samotné získání viteálu a jeho zničení. Harry si až moc dobře vybavoval, co se dělo, když se s Brumbálem snažili získat nepravý medailon. Při té vzpomínce ho začaly štípat oči a měl co dělat, aby malé kapičky slz zadržel. Věděl, že to nebude lehké, ve viteálech jsou ukryty kousky duše Lorda Voldemorta a tím pádem byly stejně nebezpečné jako on, uměly samy myslet. Vzpomněl si na deník a Ginny.
Ach ano, Ginny, myslel na ni neustále a uvědomoval si, že by neměl, protože ani jeho myšlenky nebyly v bezpečí. Připadal si jako v nějakém hloupém mudlovském filmu. Banda teenagerů se snaží zbavit svět tyrana a nastolit nový řád. Usmál se, bylo to tak hloupé, že to ani nemohla být realita.
"Je tu něco k smíchu?" zeptala se nervózně Hermiona. Harry zavrtěl hlavou. Ne nic směšného na jejich situaci nebylo a teď už musí dávat pozor, protože vyšli ven z chráněných bradavických pozemků na úzkou stezku vedoucí do Prasinek. Pro jistotu vytáhl hůlku.
"Děje se něco?" ozvala se znovu Hermiona, nervy s ní cloumaly víc, než při kterékoli zkoušce. Při zkoušce totiž mohla dostat jen špatnou známku, teď by mohla za chybu zaplatit životem.
"Ne…jen pro jistotu," odpověděl jí spěšně Harry.

Šli rychle a ostražitě se kolem sebe rozhlíželi. Každý poryv větru jim připadal jako svištící smrtijed a každé zapraskání zmrzlé půdy jako vyslaná kletba. Když se dostali na přehlednou plošinu přemístili se před Grimmauldovo náměstí, všichni natlačení za širokým stromem uprostřed. Žádný mudla je neviděl, náměstí bylo prázdné, vypadalo stejně, jako když ho prvního září opouštěli.
"Je tu dost mrtvo, co?" podotkl Ron.
"Jo, je to divný, jako ticho před bouří," souhlasil Chris. Výjimečně se na něčem ti dva shodli.
"Tak jdeme," rozhodl Harry a přeběhl k domu s číslicí dvanáct. Strčil do dveří a ty se s vrzáním a skřípotem otevřely.
"Je to tu dost zanedbané," konstatoval Chris a přejel prstem po komodě v předsíni, zůstala mu na něm vrstva prachu.
"Od konce srpna tu nikdo nebyl, je to celkem logické," rozumovala Hermiona a byla ráda, že aspoň něčím si je jistá a může to dát k dobru.
"Máma nemá čas sem chodit uklízet, má teď moc práce a taky se o nás bojí, furt s sebou nosí ty hodiny a dlouho jen tak sedí a kouká," rozpovídal se Ron.
"Však jí nikdo nic nevyčítá," řekl Chris.
"To jsem fakt rád," štěkl Ron a udělal pár rychlejších kroků. "Kráturo, ty malý šeredo, kde schováváš ten svůj ošklivý, špinavý…"
"Zmlkni Rone, to že máš pořád nějaký nesmyslný komplexy neznamená, že můžeš urážet…" zasekla se. Krátura byl opravdu podivné stvoření s nejhorším chováním, jaké u skřítka kdy viděla. Ale byla otázka, jestli za to mohl on. Hermiona byla toho názoru, že ho zkazili Blackovi.
"Kráturo, pojď sem," přikázal Harry. Na to se ozvaly šouravé kroky a tlumené nadávky.
"Ano moje paní, je tu ten Potterovic spratek a jeho kamarádíček krvezrádce Weasly a ta malá mudlovská šmejdka Grangerová, co Kráturu pořád brání, ale Krátura o to nestojí moje paní, leze mu to na nervy…O pane," došel až k Harrymu a hluboce se uklonil.
"Tak zaprvé Kráturo, nebudeš mě ani moje kamarády urážet. A teď mi řekneš, kam schoval Regulus ten medailon. A nesnaž se zapírat," dodal, když viděl, že Krátura už už chce něco namítnout, "vím moc dobře, že ti všechno říkal, byl jsi jediný komu věřil. A dovedeš nás na to místo!"
"Jistě pane," uklonil se znovu. Tiše si však zase něco mumlal.
"Kráturo!" okřikl ho Harry. Skřítek se na něj nevraživě podíval a otevřel domovní dveře.
"Kéž by si pro vás přišla moje pravá paní, paní Belatrix!" brblal.
"Tiše kráturo!" křičel na něj Harry. Skřítek se dobelhal až pod onen košatý strom s tlustým kmenem, pod kterým se předtím objevili.
"Krátura vás přemístí na to místo pane," oznámil Krátura a zdvihl ruku.
"Dobře," kývl Harry.
"Harry, ale…ale jak víš, že nás nepošle té mrše, myslím Belatrix nebo nějakýmu jinýmu smrtijedovi?" vyděsil se Ron.
"Kráturo, zakazuji ti o všem, co jsi kdy slyšel o tom medailonu, mluvit a zakazuji ti stýkat se se smrtijedy, budeš jen tady na náměstí a nebo se mnou!"
"Stejně mu nevěřím!" odfrkl si pohoršeně Ron.
"Odporný k…" Krátura se zasekl a vypadalo to, že se dusí.
"Tak vidíš kráturo a teď rychle," sykl Harry. Krátura se namáhavě zvedl ze země, na kterou se sesul, když sýpal. A teď se opíral o strom. Luskl prsty a Hermiona, Chris, Ron i Harry byli pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris | Web | 8. ledna 2009 v 14:43 | Reagovat

Pěknýýýý, jdu na další polovinku.

2 weruška | Web | 9. ledna 2009 v 17:39 | Reagovat

kwásný... musím honem na další :D:D

3 ClaireM | Web | 10. ledna 2009 v 13:15 | Reagovat

Krása, honem si musím přečíst další část..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama