5. kapitola Medailon 2/2

7. ledna 2009 v 18:33 | Tracy |  Poberti z5





*ooOoo*








Ocitli se na obrovské louce, obstoupené hustým temným lesem. Krátura se okamžitě vydal po hlinité pěšince k té nejubožejší chatrči, jakou kdy viděli. Střecha byla napůl zbořená a v okenních rámech nebyl kousek celého skla. Vypadalo to, že v ní nejméně dvacet let nikdo nebyl.
"Kam nás to vedeš?" štěkl Ron. Krátura zhnuseně zkřivil nos a neřekl ani slovo.
"Odpověz," rozkázal Harry. Krátura vykulil svoje potemnělé zastřené oči.
"K medailonu pane, pan Regulus ho nechal tady, Krátura mu sem nosil jídlo pane," vysvětloval.
"Komu jsi to ještě vykládal a nelži!"
"Nikomu pane, nikdo se Krátury neptal, pane."
"Máme jen štěstí, že většina těch napudrovanejch aristokratickejch sviní, co si říkaj smrtijedi nepovažují domácí skřítky za někoho, kdo by jim mohl být užitečný. Berou je jen jako sluhy," zamyslel se Ron. Měl pravdu, kdyby si kterýkoli smrtijed na Kráturu vzpomněl, měli by velký problém. Věděl toho až moc o řádu, o viteálech.
"Jak ho ale v té zřícenině najdeme?" nadhodil Chris. Bylo to už dlouho, co promluvil naposledy a tvářil se vážně, daleko vážněji než kdy dřív.
"Pán ho ukryl jen jednoduchými kouzly, aby ho Pán Zla nenašel. Nyní už jen Krátura ví, kdy medailon je, pane, jen Krátura to ví." Skřítek při těch slovech vypadal nanejvýš povýšeně a důležitě zvedl bradu. "Počkejte, Krátura musí odstranit kouzelnou závoru."

Natáhl ruku a mávl s ní. Nic nebylo vidět, ale pak otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Ostatní si pospíšili za ním a otevřeli pusy úžasem. Vevnitř byla chýše prostorná jako čtyřpokojový byt s koupelnou kuchyní i masážní vanou. Někdo si tu chýši zevnitř opravil a kromě prachu byl interiér zachovaný bez chybičky.
"Teď musíme hledat," řekl skřípavě skřítek. Každý se rozběhl na opačnou stranu a prohledávali místnosti jednu po druhé, centimetr po centimetru.


"To nemá cenu, určitě už tady není," vzdechl Ron rozvalený na pohodlné měkké pohovce.
"Musí tu být, prostě musí," sykl Harry. Byl naštvaný a zároveň zklamaný, táhli se sem opravdu zbytečně?
"Ne, Harry, nemusí," zakroutila Hermiona hlavou. Harry si unaveně odfrkl.
"Ne pane, Krátura má pravdu," ohradil se. Skřítek se nehodlal vzdát, plazil se po kolenou, prohledával místečko po místečku.
"Nech toho Kráturo, je to zbytečné," pravil důrazně Harry a podepřel si hlavu.
"Ne pane, pan Regulus ho tady schoval, je to jisté, pane. Krátura si je jistý, že to tady někde je," zaskřekal a dupl si svou malou, ale přesto silnou nožičkou. V tom se prkno z jedné strany uvolnilo a Krátura zmizel v díře podlaze.
"Kráturo, seš tam někde?" křikl za ním Chris. Nic se ale neozvalo. Chris si přidřepl a už byl v díře až po pas.
"Nelez tam, nevíš co tam může být," křikla na něj Hermiona. To už Chrisovi lezla jen hlava a ta po chvíli zmizela taky. Ostatní tři se rychle sběhli k otvoru.

Jel po hliněném podloží a stále zrychloval, neviděl vůbec nic, před ním i za ním byla tma. Znenadání před sebou zahlédl malou žlutou tečku, která se spěšně zvětšovala. Rázem se zastavil a do kolen mu vjela krátká palčivá bolest. To jak nataženýma nohama narazil na pevnou zem. Před ním stál Krátura a v mozolnaté ruce držel zářící pochodeň.
"Krátura říkal, že je medailon zde pane," zašklebil se. Koulel očima víc než bylo normální a pochodní mával ze strany na stranu.
"Můžete za námi!" zakřičel. Ti nahoře ho ale neslyšeli.

"Harry, jsi si jistý, že chceš skočit dolů?" ptal se Ron s povytaženým obočím. Hermiona souhlasně kývala.
"Jo, ale vy za mnou nemusíte, klidně zůstaňte tady."
"Víš, že kam deš ty jdem i my," prohlásila Hermiona s mnohem větším rozhodnutím, než doopravdy cítila.
"Tak fajn, uvidíme se za chviličku," usmál se Harry. Něco mu to totiž připomnělo.
"Jako v prváku co?" vyslovil Ron to, na co si všichni tři vzpomněli.
"Tak bacha na osidlo, stačí jen trocha světla," rozdávala rozumy Mione. Smála se při vzpomínce, jak lamentovala, že nemá dříví k rozdělání ohně.

Harry skočil dolů a stejně jako Chris si narazil nohy. Vstal a otřepal se. Chris i Krátura ho pozorovali.
"Musí tam být nějaká zvukotěsná bariéra, nahoře není slyšet to, co zakřičíš dole a naopak," konstatoval Christopher.
"Už pán Kráturovi věří?"
"Jo jasně, promiň," omluvil se Harry. Krátura si ale stejně začal nespokojeně bručet tlumené nadávky pod nos. Mezi tím sjeli dolů i Ron a v patách mu byla Hermiona, která mu vjela na záda a společně se dole rozplácli.

Beze slova se zvedli a poslušně šlapali úzkou nízkou chodbou za skřítkem. Louče ozařovala vždy jen malý úsek cesty a tak se museli držet blízko sebe. Po pěti minutách cesty tunel skončil.
"Kam teď?" Před nimi byla už jen hlína a Harry opravdu nevěděl, co dál.
"Nemám tušení, tunel tu končí, takže zase budeme muset hledat," rozhodl a nahmatal stěnu tunelu. Pomalu přesouval ruce sem a tam až narazil na hrbol. Prudce do něj udeřil rukou, až ho rozbolela.
"Takhle to asi nepůjde, Harry, Accio," křikla jeho kudrnatá kamarádka. Byla to však planá naděje, domnívat se, že se po tak banálním kouzle medailon ukáže, bylo nanejvýš pošetilé.
"A takhle taky ne," ušklíbl se Ron. Na to Chris zvedl hůlku.
"Recludo!" Tam, kde by tunel mohl pokračovat, přesně u hrbolku, který našel Harry se udělala menší otvor.
"Ten medailon je uvnitř pane, stačí pro něj jen šáhnout," radil domácí skřítek a podivně se při tom usmíval.
"Dobře." Harry se zhluboka nadechl a strčil do otvoru ruku, když ji tam měl až po loket, vyděšeně ucukl. "Au, něco mě kouslo," mnul si hřbet ruky. Přesto tam ruku strčil znovu. A v zápětí vytáhl zlatý medailon. Na ruce mu však přibyl další pár kousanců a ruka mu začala brnět.
"Tak zničíme ho," zaradoval se Ron a vytáhl hůlku.
"Nenecháme to radši, až budeme venku?" navrhla Hermiona. Harry kývl a s Kráturovou pomocí se všichni dostali před rozpadlou chatrč. Harry položil medailon na nejbližší kámen a otevřel ho.
Zvedl se vítr a všem začaly kolem hlavy poletovat vlasy. Obloha ztmavla do odstínu inkoustu a bílí beránci na obloze se změnili v černá mračna. A v tom si toho všimli. Obrovských červených očí a ledového hlasu.
"Rone, je to na tobě, znič ho," vyzvalo mírně vystrašený Harry. Ron popadl menší kamínek a chystal se ho vrazit do jedné z půlek medailonu.
"Rone, Rone, ty to nechceš udělat, stejně jsi tu jak páté kolo u vozu. Nedělej to, stejně si je tím nezískáš. Nikdy nebudeš dost dobrý k tomu, abys byl na stejné úrovni jako Harry. On bude vždycky ten lepší, ten známější, oblíbenější," šeptal hlas úlisně. Ron udělal krok zpátky a stáhl ruku k tělu. Sjel pohledem všechny přátele, najednou mu připadali tak vzdálení a nedostupní. Má pravdu, nikdy se s nimi nebude moci rovnat. Vzpomněl si na čtvrtý ročník, tenkrát Harrymu nevěřil a pak ho to hrozně mrzelo.
"Ale na to jsi měl právo, nemohl jsi vědět, jestli to udělal nebo ne. Byl jsi v právu, na tom přece nic nebylo a omlouvat ses nemusel a vlastně ani nechtěl a ty to víš," podlézala část Voldemortovy duše. Ano byl v právu a vůbec, proč by měl dělat, co mu Harry řekl.
"No tak, znič ho Rone, vždycky budeš můj nejlepší kamarád!" křičel na něj Harry. Ron se zmateně otočil čelem k medailonu.
"Nedělej to, budeš litovat. Já se nikdy nemýlím," syčel. Ron přivřel oči a snažil se uvažovat. Vždyť se tu baví s Voldemortem, to díky němu jsou mrtví mnozí lidé a Brumbál a…
"Ne, zemřeš," zařval a vrazil kámen do medailonu, ten se pokřivil a rozpadl se na dvě části. Všechna temnota jako by se vcucla do oněch částí. Nebe bylo bez mráčku a foukal ledový vítr.
"Bravo Rone, nenechal ses zaskočit," přiskočil k němu šťastný Harry.
"Já ehm, neradoval bych se předčasně," špitl Chris a tasil hůlku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mys | Web | 7. ledna 2009 v 18:48 | Reagovat

Zajímavé. Dneska se na víc nevzmůžu... Možná se tady objeví ještě druhý komentář ode mě, dke se více rozepíšu...  Dnes se mi čte špatně a není to ono. ale stejně zajímavý děj. :)

2 Kris | Web | 8. ledna 2009 v 14:49 | Reagovat

Pěkný, sice jsi to ukousla, ale,... Bylo tam pár chybiček, asi by sis to po sobě měla přečíst. Např.: Kráterovou,........

.......... Nátura vykulil svoje potemnělé zastřené oči.....

.........."K medailonu pane, pan Reguluj .... atd.,...

3 Envy | Web | 8. ledna 2009 v 16:54 | Reagovat

wow XD máš to napínavý XD XD Ten ubožák se ke Kráturovi chová jak debil.... to bych mu dala pěkně sežrat!!!!

ale mohlo by se ještě něco stát XD třeba někdo skoro umřít nebo tak XD

4 Nelll | Web | 8. ledna 2009 v 18:12 | Reagovat

takhle to ukončit....to nás chceš zabít? x) Jinak super kapča....

5 danča | 8. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

Krásná kapitola, ale souhlasím s Nell-tohle nám nedělej!!!

6 Hope | Web | 9. ledna 2009 v 12:18 | Reagovat

pěkné :o) ale co ten konec? tsss...můžu někam poslat stížnost? :D

7 weruška | Web | 9. ledna 2009 v 17:45 | Reagovat

nádherný...krásný...jen ten konec :D..takhle to useknout :D

8 Agnes Lore-Ley | Web | 9. ledna 2009 v 18:42 | Reagovat

ošklivej konec :) moc moc moc ošklivej :D

ale tak děj se mi líbil, napsané to bylo taky moc hezky...a už nějak nevím, co napsat víc :D

9 ClaireM | Web | 10. ledna 2009 v 13:25 | Reagovat

Áááá, moje nervyyyy. Takhle to useknout? Vždyť já se zblázním nedočkavostí.... Jo, kdy bude další kapča?

10 wisty | Web | 20. ledna 2009 v 21:33 | Reagovat

to je sice hezký, že by se neradoval předčasně, ale co my s tím, když evíme, z čeho se neraduje...

tím dávám NENÁPADNĚ najevo, že by tady už měla byt další kapča:D

11 Sawarin | Web | 24. února 2009 v 15:37 | Reagovat

Skvělá kapča.. Těším se na další..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama