6. kapitola Škorpión 1/2

3. března 2009 v 16:36 | Tracy |  Poberti z5

Tak se po dolouhé odmlce opět hlásím a velice se omlouvám. Poslední dobou jsem moc nestíhala... No, ale nová kapitolka je tady a doufám, že mi zůstalo aspoň pár lidí věrných a právě hlavně proně (ovšem i pro všechny ostatní) je tu tahle kapitolka. Mám z ní docela dobrá pocit, no posuďte sami.
Zatím pá,
Tracy.






"Nazdárek Potříčku," ozval se jízlivý hlas. Byla tam zase ta stejná dáma, celá oblečená v černém, hůlku držela v útočné pozici.

"Teti, opravdu nemůžu říct, že jsem rád, že tě vidím," zašklebil se Chris. Bellatrix zhnuseně zkřivila obličej.
"Teti? Hrabe ti, či co?" zeptala se a vypadala, že vybuchne.
"Máš pravdu, teti není přesné, tak co třeba teti z druhého kolena?" zauvažoval. Divil se sám sobě, že si s ní dovede hrát, i když ví, že by ho jedním pohybem hůlky bez váhání zabila. "Tak teti z druhého kolena, co kdybychom dělali, že se vůbec neznáme, protože tě opravdu rád nemám a ty bys i s těma ostatníma zmizela daleko od nás?" navrhl bez okolků.
"Tady si někdo moc věří, v žádném případě neodejdeme bez toho," pohodila hlavou směrem k medailonu, "ale souhlasím s tebou, budeme dělat, že se neznáme." Pak se jí rozšířily zorničky, zjevně přišla na jakousi senzaci, znova se jízlivě ušklíbla.
"To víš, rodinná tradice. Myslím, že přílišná sebedůvěra je trvalé postižení Blacků," usmál se kysele.

Harry měl už hodnou chvíli pocit, že jeho ruka není úplně v pořádku. Teď mu ale začínala zelenat a skoro necítil prsty. Pokusil se stisknout hůlku pevněji, ale nešlo to. Jen mu tím do ruky vjela palčivá bolest a hůlku upustil.
"Harry," otočila se na něj Hermiona, vydala přidušený výkřik a přiskočila k němu. Chris a Bella se ještě stále hádali.
"Rone, musíme odtud, Harry má něco z rukou. Není to nic, co znám a že jsem přes prázdniny…"
"Jasně chápu, když nevíš, co to je, je to neznámé a vážné." Zase nebylo poznat, jestli to myslel ironicky a nebo vážně, v tu chvíli to ovšem bylo jedno. Jediné, co všichni museli udělat, bylo dostat se pryč a to co nejrychleji.
"Hele, co kdybyste toho vy dva nechali, jste jak malí," křikl na ně Ron. To ovšem byla poslední kapka. Bella s rozzuřeným, skoro nepříčetným výrazem začala metat jednu kletbu za druhou. A očividně jí bylo jedno, koho zraní, či zabije. Harry ležel na trávníku, byla mu zima a špatně se mu dýchalo.
"Harry vydrž, za chvíli budeme pryč," utěšovala ho Hermiona a snažila se odrazit útoky dvou smrtijedů.

Chris měl proti sobě dva Voldemortovy stoupence. Jeden byl tlustý a neohrabaný, druhý byl jeho pravým opakem. Ladný a hubený, přesto velice silný. Chris nemohl pořádně uvažovat. Odolával útoku, ohlížel se na Harryho a cítil, že musí zmizet. Boj jako by mu však zatemnil mozek. Musel to rychle vyřešit. Znal pár kleteb, které ovšem nechtěl použít, protože by si připadal stejný jako oni a to nechtěl. Nechtěl užívat stejná kouzla jako smrtijedi. Ale má jinou možnost? Harry musí pryč, ostatně, oni také. Jsou čtyři a smrtijedů sedm, ale… kde je Krátura, kam se ten skrček poděl. Ne, takhle už to dál nešlo.
"Konjunktivitus," křikl. Měl štěstí, tlustý smrtijed se právě v tu chvíli otočil na Bellatrix a neměl tím pádem dost času na štít. Padl k zemi a úporně si mnul oči, které mu nepřirozeně natékaly a pálily.
"Haemocoaulatio." Zasáhl i druhého smrtijeda, ten začal šílené řvát bolestí. Chris věděl, že tohle zaklínadlo se používat nemá, jeho zmírněné účinky se používali k mučení, ale takhle vyslovená kletba znamenala opravdu bolestivou smrt. Srazila člověku všechnu krev v těle. Bella švihla po smrtijedovi spěšným pohledem a Chris už věděl, co hodlá udělat. Už si nechtěla jen hrát, chtěla zabíjet. Zvedla hůlku. Ron, ještě stále vyvedený z míry smrtí smrtijeda, stál jako solný sloup.
"Pozor!" křikl Chris a skočil po něm. Srazil ho k zemi. Bella nepříčetně zařvala a znovu zvedla hůlku. Chris se vydrápal na nohy, dělalo mu to velké potíže, protože se uhodil do hlavy, a snažil se jí všemožně zabránit, aby se dostala k Harrymu. Nestačil na ni, byla moc rychlá a jemu už docházely síly.

Ani nevěděl jak, ale v jedné chvíli viděl, jak Hermiona odráží útoky smrtijedů a všiml si Krátury, seděl u svého pána a vedle něj ležel omráčený smrtijed. Hermiona popadla Harryho a přemístila se s ním pryč, potom mu padl pohled na Rona, ten taky mizel a v další vteřině ho příšerně začala pálit pravá tvář. Proč jen nedával větší pozor? Kouzlo z černé magie ho škráblo do tváře, nejhorší bylo, že z rány neuvěřitelně rychle vytékala krev. Bellatrix se ošklivě zachechtala, ale to už Chris nevnímal.

Cítil jak dopadl na zem, věděl, že prohrál. Ale aspoň, že ostatní jsou pryč, říkal si. Tvář ho hrozně bolela a opouštěly ho i ty poslední zbytky energie a odhodlání. Už mu všechno bylo jedno.
"Chrisi, Christophere!" slyšel ženský hlas. Přišel mu známý, ale nedokázal si vzpomenout, kde ho slyšel. Pak už zase neslyšel nic.

Otevřel oči, všude okolo bylo bílo. Na chvíli ho napadlo, jestli doopravdy neumřel. To ovšem nebylo možné, protože ho štípala tvář, kterou měl vydezinfikovanou a překrytou tenkým proužkem látky. Konečně začal rozeznávat tvary a uslyšel hlasy.
"Budou v pořádku, Minervo, o to už se postarám."
"To doufám, ale byli stateční." Už je i viděl, uprostřed ošetřovny stála madam Pomfryová a profesorka McGonagallová.
"A pane Blacku," zaradovala se ošetřovatelka. "Tohle vypijte," vtiskla mu do ruky pohár s fialovou tekutinou. Chris ho přiložil k ústům a napil se, chutnalo to jako…krev. Zakuckal se.
"No tak, ztratil jste hodně krve, jsou v tom látky pro její rychlou tvorbu," objasnila mu. Při tom pomyšlení se mu udělalo ještě hůř. Vypil i zbytek a otočil se na levý bok. Na vedlejší posteli ležel Harry, byl bledý a dýchal velice pomalu.
"Co je mu?" zeptal se.
"Kousl ho nějaký jedovatý tvor, vyzkoušela jsem všechny protijedy, které znám, ale povedlo se mi zachránit jen jeho ruku. Tělo má v naprostém pořádku, jen se do něj nějak nemůže dostat zpátky. Důležité je, že dýchá," vysvětlila stručně madam.
"Můžu už jít?"
"To není dobrý nápad, radši tady ještě den zůstaňte," usmála se blahosklonně profesorka McGonagallová.
"V tom případě, nemohl bych mluvit s paní profesorkou Hegerovou?"
"Ale jistě, hned ti to zařídím." McGonagallová spěšně odešla a madam Pomfreyová se zavřela u sebe v kanceláři. Chris zavřel oči a znovu si přehrával, co se stalo. Najednou se zase začal cítit unavený a po chvilce usnul.

"Ss, Chrisi." Otevřel oči.
"Jejda, pardon, trošku jsem si zdřímnul," zatvářil se rozpačitě.
"Máš něco novýho. Proč jsi se mnou chtěl mluvit?" vyzvídala jeho matka.
"Jo, zničili jsme medailon…"
"To je skvělý, takže, ještě…"
"Podle Harryho zbývaj ještě čtyři, Voldemort jich měl sedm, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Harryho něco kouslo, něco hodně malýho, vešlo se to do díry s průměrem tak deset centimetrů. Zřejmě to byla jediná věc, co viteál chránila. Nevíš, co by to mohlo být?" María se usilovně zamyslela. Co by mohl Regulus použít… v podstatě to mohlo být cokoli. Moc toho o něm nevěděla.
"Já nevím, neznala jsem Reguluse… tolik."
"Pomfreyová říkala, že vyzkoušela všechny známé protijedy, nic nefungovalo." Maríu nenapadalo vůbec nic.
"No dobře, pokusím se něco zjistit, slibuju. A ty si dávej bacha, ta rána byla dost hluboká, málem jsi vykrvácel. Jo a víš kdo tě zachránil?" zeptala se. Chris zavrtěl hlavou, vlastně nad tím ani nepřemýšlel. Pravda byla, že sám se odtam nedostal. "Krátura a dostal tě až sem. Vždycky jsem si myslela, že je to malá svině, ale musela jsem ten názor malinko přehodnotit."
"Paní profesorko, už byste měla jít, potřebuje klid. Zítra už může do vyučování," řekla ošetřovatelka a vypadala, že není zrovna nadšená, že k ní pořád někdo chodí. Nejradši by měla všechny pacienty izolované od okolního dění a žádné návštěvy by nepovolovala, pacienti přece potřebují klid.
"Jistě, už půjdu. Tak zítra pane Blacku," mrkla na něj a odešla. Madam k Chrisovi okamžitě přiskočila s další dávkou lektvaru, zkontrolovala ránu, natřela ji jakýmsi gelem a převázala, křivila při tom nesouhlasně obličej: "Opravdu nechápu, proč tolik riskujete… ta jizva vám zůstane pane Blacku." Chris na to nic neřekl. Docela mu to vadilo, byl dost ješitný a zakládal si na svém vzhledu. Teď už s tím stejně nic neudělá, tak co…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris | Web | 3. března 2009 v 17:44 | Reagovat

Jizva jo, viděla jsi Angeliku? Doufám, že nebude vypadat jako Pejrak - nevím jak se to přesně píše.

2 Hope | Web | 4. března 2009 v 23:50 | Reagovat

ješitný Chris? :o) to se mi líbí :o)

3 Mys | Web | 6. března 2009 v 15:33 | Reagovat

Hmmm...

Jeho máti má teda vážně vybranej slovník.

4 ClaireM | Web | 11. března 2009 v 15:38 | Reagovat

Super, tak jsem se dočkala další kapči... JE to fakt pěkný.. Ksakru, ta Belatrix se taky musí motat úplně všude. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama