6. kapitola Škorpión 2/2

3. března 2009 v 16:40 | Tracy |  Poberti z5

zbytek










"Tvoje máma se zbláznila," sdělil Chrisovi Ron, hned jakmile vstrčil nos do společenské místnosti, "dává nám hromady úkolů a známkuje všechna kouzla," stěžoval si a listoval v tlusté knížce, která zřejmě patřila Hermioně.
"Nevím, co se ti nezdá, čím víc známek, tím líp. Byla na nás dost mírná," soudila Hermiona.
"Souhlasím," usmál se Chris, "s kouzlama nemůžeš mít problém, vždyť jich znáš víc, než dost a úkoly…. Ty se nějak zmáknou."
"Jo samy, jasně," procedil skrz zuby Ron.
Ve společenské místnosti byla spousta studentů, většinou se učili nebo jen tak klábosili. Chrisovi tu však něco chybělo a ani ne tak něco, jako spíš někdo. Chyběli Sára a Harry, o tom ale věděli, že se tu jistě neobjeví, stále ležel na ošetřovně a nikdo neměl tušení, co mu je.
"Sára se tu ještě neukázala?" zeptal se rádoby nezaujatě.
"Ne," odsekl popudlivě Ron a svůj úkol do obrany do pergamenu přímo vyrýval.
"Je v knihovně ještě častěji než já," podotkla Hermiona. V tu chvíli se k nim přihnala Ginny.
"Chrisy, co je s Harrym, jak, co… co se stalo?" vyhrkla.
"Už jsem ti to říkal Ginny a teď si jdi laskavě po svejch," štěkl Ron. Ginny na něj nenávistně a bolestně pohlédla, nenamítala však nic. Otočila se k odchodu.
"Počkej," zadržel ji Chris. "Podívej, sebralo nás to všechny… nějaký tvor ho kousl do ruky a ještě se nezjistilo, co to bylo zač… Řek sem Anně, aby něco zjistila, slíbila že se pokusí."
"Anně… a má to vůbec cenu? Co když už se neprobudí? Co když prostě umře a s ním," hlasitě posmrkla, "s ním i všechny naděje na výhru?"
"Nech toho," okřikl ji Ron. Ginny hlasitě vzlykla a odběhla pryč. Do večera už ji neviděli a Ronovi se další dny vyhýbala obloukem. Většinou chodila sama a rychle, občas s ní byla Lenka a Sára. Nálada všech stále víc a víc klesala, jejich podrážděnost se stupňovala. Nakonec na sebe ani nemluvili, aby se nehádali. K všeobecnému blahu nepřispěli ani učitelé, kteří neváhali a studentům nakládali kupy úkolů a procvičování navíc. I Chris připustil, že to jeho máma přehání a okamžitě začal přemýšlet, co tím sleduje. Věděl, že nedělá nic jen tak bezdůvodně.
Po jedné obzvláště náročné hodině si Chrise zavolala, zřejmě zjistila něco důležitého.
"Ehm, nechci si stěžovat, ale co tím sleduješ?" zeptal se bez okolků.
"Sleduji, co? Nechápu… a mírni se prosím tě."
"Nikdy jsi nám toho tolik nenakládala, tak proč tak najednou?" María zapřemýšlela, pravý důvod mu neřekne. Je to její syn a nemusí, nemůže vědět všechno.
"Pan ředitel si myslí, že toho musíte ovládat víc." Chris si pohrdavě odfrknul.
"Ten chlápek je příjemném jako osina v pr… zadku," ulevil si. "A co jsi mi chtěla říct?"
"Myslím, že už jsem přišla na to, co Harryho kouslo. Regulus měl nějakého štíra nebo škorpiona…"
"Ale, co ten nám pomůže. Pomfreyová tenhle lektvar jistě zkoušela, je to jeden ze základních a navíc štír i škorpioni mají jen jeden bodec.Harry má na ruce čtyři kousance, dva a dva. Takže to něco muselo mít ty bodavý věci dvě!"
"No jasně, jenže Reguluj byl miláček svých rodičů, dostával jen neobvyklé a hodnotné dárečky, jako zrovna tohohle… skvělého domácího mazlíčka. Musíme se tam pro něho vrátit, vzít ho a přinést ho sem," rozhodla a vyběhla schody do kabinetu, popadla cestovní plášť a táhla Chrise za ruku pryč z hradu.

"Jsem opravdu vděčná, za vaši pomoc, hned se pustím do protijedu, ale je to zajímavý tvor, není-li tak?" Madam Pomfreyová byla spokojená a pozorně si prohlížela škorpiona se dvěma ocásky.
"Je zajímavý, proto bych Vám byla docela vděčná, kdybyste ho nezabila," řekla bez okolků María.
"Ale jistě Anno, při protijedech nepotřebuji víc, než pár kapek jedu tohoto tvora…. Počkejte chvíli, hned vám ho vrátím." Madam k němu přistrčila malou mističku potaženou plátnem. Škorpión, očividně plný síly a rozzuřený, okamžitě několikrát bodl do látky a kapky jeho jedu zůstaly v misce. "Hotovo, můžete si ho odnést," usmála se ošetřovatelka a rychle se otočila k opačnému pultíku, kde měla připravené suroviny na protijed. María strčila škorpiona do terária a odnesla ho pryč. Spěchala, protože k večeru se měl dostavit pan Draco Malfoy a odpykat se školní trest za "hloupé poznámky a naprostou neschopnost v hodinách." Divila se sama sobě, jak skvěle to vymyslela, bylo to skvělé, dokonalé a přitom tak snadné. V duchu se potutelně usmívala.
Vtrhla k sobě do kabinetu, položila terárium na stůl a narychlo urovnala všechno, co by mohl vidět člověk vysoký kolem metru osmdesát. Nakonec ještě otevřela okno, aby dovnitř vpustila čerstvý vzduch, sedla si za stůl a začala opravovat písemné práce. Za poslední dobu se jí nějak nahromadili, ale bylo to nutné pro její plán a navíc, čím víc toho studenti ovládají, tím lépe pro ně, aspoň je Voldemorta nezabije snadno a rychle, ale budou mít větší šanci, že uprchnou. Naučila se brát věci takové, jaké jsou, věděla, že porazit Voldemorta nemůže nikdo jiný než Harry a proto bylo důležité ostatní naučit, aby si vytvořili čas na případný útěk. Další z věcí, které se naučila bylo neposlouchat svědomí. Jinak by ve svých osmnácti nevydržela mezi smrtijedy ani minutu, proto ji teď vůbec netrápilo, to, co hodlala udělat. Přišlo jí to jako zábava a se sladkým koncem…. I když dnes asi ne, třešničku si vychutná až příště.

Ozvalo se zaťukání na dveře.
"Vstupte," řekla od stolu a nepřestávala škrtat špatné odpovědi v testech.
"Dobrý večer," pozdravil pohledná blondýn a bez vyzvání se posadil. "Co budu muset dělat?" zeptal se s výrazem, ve kterém bylo jasně čitelné otrávení.
"Promluvit si se mnou pane Malfoy, myslím, že na konci naší spolupráce budeme oba spokojeni," usmála se na něj sladce.
"Myslím, že vám nerozumím," zatvářil se Draco nechápavě.
"Myslím, že rozumíš, ale dobře. Vím, že se potřebuješ dostat k Voldemortovi blíž, aby tě začal brát vážně a všichni ostatní také," Draco souhlasně kývl, "naučím tě tedy pár věcí, které by se ti mohly hodit…," pokračovala.
"Stále nechápu, co na tom bude výhodného pro vás."
"To se dozvíš v pravou chvíli, tak co souhlasíš?" Draco moc dobře věděl, že taková nabídka se neodmítá, v opačném případě by se profesorka postarala, aby o něj nikdo nezavadil ani pohledem. Moc dobře si všímal, jak na všechny Pánovy přívržence působí. Dokonce ani tetička Bellatrix si s ní nezáhrávala. A navíc se mu profesorka docela zamlouvala, byla jiná než ostatní profesoři a snad to bylo i tím, že byla o tolik mladší. Vlastně nevypadala o nic starší než on sám…
"Beru to," rozhodl se a čekal, co bude následovat.
"Výborně, každý týden v tuto dobu, vyhovuje?"
"Jo, fajn a můžu mít ještě jeden dotaz?" zeptal se opatrně.
"Klidně se ptej," odvětila a se soustředěným výrazem poslouchala.
"Propadám?"
"Prozatím ano, ale to se našimi sedánky vyřeší neboj," usmála se na něj a potom mrkla. Draco chvíli nereagoval, ale pak k ní vztáhl ruku.
"Děkuju."
"Zatím neděkuj, nemáš za co." Ruku mu stiskla a Draco cítil, že má kůži na rukách skoro jako samet.
"Naschle," rozloučil se a odešel. Jakmile vyšel ven nemohl uvěřit tomu, že spolu vedli takový rozhovor. Pomůže mu, zatím za to nic nechce a on nebude propadat. Nechápal to, ale bylo mu to jedno. Však se časem všechno ukáže.

Zamířil rovnou do zmiozelské společenské místnosti, v postranní chodbě už jen kousek od vchodu do společenky uviděl Samantu. Seděla v temné zákrutě na lavičce a četla nějakou knihu. Už dříve se mu ta holka líbila, jen jí to nechtěl říkat, už tak byla docela nafoukaná, ale to on taky.
"Co tak sama," oslovil ji.
"Čtu si, kde jsi byl?"
"U Hegerové, nabídla mi doučování…" záměrně větu nedokončil.
"Takže pán propadá?!" usmála se a vstala. Přišla až k němu a zpříma mu pohlédla do očí.
"Jo, no, asi tak…"
"A nemáš zájem o trošičku jiné doučování?" zašeptala mu do ucha. Trošku ho to zarazilo, avšak zároveň mu to polichotilo.
"Abych nemusel doučovat já tebe." Přistoupil na její hru a musel uznat, že ta holka ví jak na to.
"Mile ráda se nechám poučit," zašeptala a Draco cítil její dech u krku. Samolibě se usmál, vždycky měl holek na vybírání, tohle nebyla žádná novinka. Samanta se mu líbila a zjevně to bylo oboustranné. Chytil ji za bradu a natočil její obličej čelem ke svému. Rukou mu zajela do vlasů u krku, bylo to docela příjemné. Chytil ji za boky a ochutnal její rty. Používala nějaký balzám s chutí manga, Dracovi se zamlouval.

Samanta si tiše pogratulovala. Sbalila ho skoro bez problémů, jednoho z nejhezčích kluků v ročníku. Schválně si na dnešek dala na pusu mangový lesk, protože už jí bylo párkrát řečeno, že chutná výborně.

Pomalu se od něj odtáhla.
"Hmm, tohle doučování si budeme muset zopakovat," pravil mladý Malfoy a dal se do chůze.
"Jo zopakovat a dokončit," usmála se Samanta a jakoby mimochodem si přejela rty leskem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris | Web | 3. března 2009 v 17:51 | Reagovat

Ooooo, .... Jako vždy, můj bezduchý komentář. Nevím, co mám k tomu napsat, ale je to fajné.

2 Nelll | Web | 4. března 2009 v 19:57 | Reagovat

Úžasný a napínavý........rychle další pls!!!

3 Hope | Web | 5. března 2009 v 1:25 | Reagovat

tak ten konec byl hodně zvláštní a zajímavý :o) moc se těším na další :o)

4 Mys | Web | 6. března 2009 v 15:41 | Reagovat

Souhlasím s Hope. Konec je opravdu zajímavý. Jinak se mi tedy vážně nelíbí - budu upřímná - ten slovník. Myslím, že by se ty vulgarismy daly trochu omezit.

5 danca | 9. března 2009 v 16:02 | Reagovat

pěkný, už sem zvědavá, co bude dál-tak honem další :-D

6 ClaireM | Web | 11. března 2009 v 15:48 | Reagovat

To jsem zvědavá, co tím María sleduje, tím že chce pomoct DDracovi... Určitě to bude ještě hoooodně zajímavý. Honem další kapču... :)

7 Lucinka256 | Web | 29. března 2009 v 16:47 | Reagovat

Až teďka jsem si všimla, že jsem ti sem vlastně nenapsala komentář (ach, ta skleróza...), tak píšu aspoň teďka, dodatečně:). Kapitola je zajímavá, jsem fakt zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál:)... ale už by to taky chtělo další!:)

8 Watcookie | Web | 30. března 2009 v 15:42 | Reagovat

Nádherná kapitolka teda hlvně ten konec;-)Mimochodem nechtěla bys spřátelit? Moc se mi líbí tvůj blog, kdyžtak napiš na můj a za odpověď děkuji :-)

9 Watcookie | Web | 6. dubna 2009 v 18:24 | Reagovat

Ahojec, zase jednou za uherák obíhám sbénka:-) prosím napiš mi komentář k povídce mám tak školní výlet 1/2, děkuji papík:-)

10 Grencle | Web | 16. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

juj... to bylo něco... moc se mi tahle kapitola líbila a nemůžu se dočkat, vsadím se, že to bude ještě hodně zajímavý:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama