7. kapitola Nezodpovědnost 1/2

23. dubna 2009 v 16:45 | Tracy |  Poberti z5
Napsala jsem novou kapitolu k Pobertům, vím, že je to dlouho, co jsem se neozvala, a je mi to líto. Už nemám tolik času, jako předtím nebo si ho jen neumím udělat. No ale kapitola je tady, tak si ji snad užijete a slibuju, že se pokusím, aby další byla dřív. Toť vše,
Tracy.





Vánoce a s nimi i všechen shon, plno práce, ale také rodinné pohody, to vše už bylo skoro za dveřmi a čekalo jen na to, až někdo ty dveře otevře. Tím někým se jako každoročně stala profesorka McGonagallová, která obcházela studenty a zapisovala si, kdo bude chtít zůstat ve škole. Nepřihlásila se ani čtvrtina studentů. Většinu chtěli mít rodiče doma, existoval totiž jistý fakt, který prázdniny a Vánoce činil méně šťastnými. Lidé nemohli pokojně a v klidu oslavovat, když si nikdo nebyl jistý, jestli nepřišla řada na něj a jeho rodinu. Lord Voldemort mohl vrazit do dveří kohokoli a kdekoli.

Harry se vrátil z ošetřovny už před týdnem a všem se zvedla nálada. Bylo jisté, že Vánoce se budou slavit na Grimmauldově náměstí. Dům byl velký a dalo by se říct, že i nejbezpečnější jako úkryt.
"Ještě pár dnů a pojedem domů," pochvaloval si Ron. Právě dorazili do společenské místnosti, tam také trávili nejvíce ze svého volného času.
"Jo, už se docela těším na večeři od tvojí mamky. Skřítci sice vaří výborně," dodal Harry, když na něho Hermiona vrhla nepěkný pohled, "ale na tvoji mámu nemá nikdo."
"Hmm, docela by mě zajímalo, kdo by zůstával tady v Bradavicích," nadhodil Chris. Za ním se ozvalo nesmělé odkašlání.
"No třeba já… tu zůstávám," řekla Sára a sklopila hlavu.
"Vážně a vaši si tě domů nevezmou?" nasadila ustaraný tón Hermiona.
"Žádné naši není," špitla skoro neslyšně Sára. Chris se kousl do rtu.
"Já vím, že na to asi nemám právo, ale…. nemůže jet na náměstí s námi, Harry?" udělal psí oči Chris.
"No asi jo, nevidím v tom problém," zapřemýšlel Harry.
"Né vážně, já tam nemůžu, nechci obtěžovat…"
"Ty neobtěžuješ, budeš tam jako jedna z nejváženějších návštěv," usmál se Harry a hodil jí ruku kolem ramen. Sára zrůžověla a potom kývla.
"Když je to tak. Děkuju." V hlavě jí však hlodal nepříjemný pocit, že dělá něco špatného, Samanta určitě zůstane tady….sama. Vánoce by se měly slavit s rodinou. Měla by jí to aspoň říct, bude ji to mrzet, možná bude našvaná, ale bude to férovější.
"Dobrou noc," rozloučila se. Všechny hlavy se na ni otočili.
"Ty už jdeš?" divili se.
"Nechoď i Hermiona tady zůstala," podotkl Ron.
"A tím jako chceš říct co?" vypálila okamžitě Hermiona.
"Nic… já jen…ani nevím, proč jsem to řekl…"
"Půjdu s tebou," oznámila důležitě Hermiona a společně opustili společenskou místnost. Rozhostilo se ticho.
"Rone, mám ti vyřídit od mámy, že se máš cestou zpátky stavit u Freda a George, asi chtějí, abys jim s něčím pomohl," sdělila mu Ginny a sedla si vedle Harryho.
"Hele Giny sorry, ale tvůj kluk je momentálně můj… totiž chtěl jsem říct, že je zabranej..." všichni se smáli jako pominutí. "Myslel jsem, že mám plán a Harry jde se mnou."
"Tak to ani náhodou, víš, co se stalo naposledy, když šel někam s tebou!" sykla Ginny. Sypala sůl do rány.
"Ginny, to nebyla jeho vina.."
"Ne a čí teda?" rozčilovala se.
"Kolektivní?" zkusil to Harry. Ginny si pohrdavě odfrkla.
"Slibuju, že se o něho dobře postarám," snažil se Christopher. Harry hodil na Ginny omluvný pohled a společně s Chrisem se vytratil.

Slunce zářilo skrz oblaka a paprsky se odrážely od každé sněhové vločky, které jiskřily všemi barvami duhy. Hermiona nadšeně roztáhla závěsy na oknech.
"Od zítřka nám začínají prázdniny!" zasmála se a vklouzla do koupelny. Sára ji sotva vnímala. Posadila se na posteli a zatřepala hlavou. Dnes musela najít Samantu a nějak to s ní dohodnout, vůbec se na to netěšila, dokonce by to radši vůbec neudělala.
"Jdeme na snídani, ne?" vypálila rozzářená Hermiona. "Poslední den před prázdninami," na to slovo kladla velký důraz, "nemůžeme přijít pozdě na vyučování."
"Jo, jasně," pípla Sára zavřela se v koupelně a po pěti minutách vylezla. Hermiona strkala do tašky učebnice, pergameny a spokojeně se culila.
"Ty se na to vyučování nějak těšíš… teda víc než normálně," řekla spíš pro sebe Sára.
"Jo, jo… poslední den a navíc myslím, že v obraně nám rozdá ty přípravný testy… tuším, že mám výbornou. Opravdu se mi to povedlo."
"Hmm," zareagovala Sára a vyplula ven z ložnice. Dole na ně čekal jen Ron.
"Kde je Chris a Harry?" vyzvídala okamžitě Hermiona.
"Ještě spí…a hlad mít taky nebudou," zabrblal a rozešel se směrem ven ze společenské místnosti.
"Jak to myslíš?" zeptala se Hermiona. Ron ještě víc stáhl rty a uši mu začaly růžovět.
"Včera byli někde venku…" Hermiona se zastavila a nasupeně hleděla před sebe.
"Venku jako mimo společenku, nebo venku - mimo hrad?"
"Přesněji řečeno v Prasinkách," odvětil Ron a snažil se o nezaujatý tón. Hermiona zakroutila hlavou a velice svižným krokem došla do Velké síně.

Sára se hned ve dveřích začala rozhlížet po své sestře. Naštěstí seděla u stolu, naneštěstí vedle Draca Malfoye. Nevypadala nespokojeně, zato Pansy se tvářila, jako by jí někdo šlápnul na kuří oko. Sára se dvakrát zhluboka nadechla a vykročila ke své sestře.
"Ahoj Sam můžu s tebou mluvit?" špitla a pozorovala špičky svých bot.
"No jasně, mluv."
"Nešlo by to někde trošku víc v soukro…"
"Jasně…ševelisimo," mávla hůlkou, "tak, o co jde?"
"Víš, já tady na Vánoce asi nebudu…" začala opatrně.
"Já taky ne, ale pořád nechápu o co jde."
"Ty taky ne… no víš já…bála jsem se, že… že se budeš zlobit a no…"
"Proč? Jsem tvoje sestra ne zlá chůva, jsem ráda, že tu nezůstaneš sama," usmála se Sam a zrušila kouzlo. Sama si rozhodně nedělala starosti s tím, jak by se tady cítila Sára sama na Vánoce.
"Co chtěla," hodil po Sáře nevrlým pohledem Draco.
"Říct mi, že na Vánoce odjíždí," odvětila Sam. "Neboj, neví že jedu k vám," dodala spěšně, když se Draco nadechoval.
"Nevadilo by mi, kdyby to věděla, je neškodná, úplně jiná než ty."
"A já jsem škodná?" smála se pobaveně.
"Ne ty jsi… svá a to je dobře."

První hodinu měli obranu, to znamenalo pořádnou námahu hned po probuzení, obzvláště pro Harryho a Chrise, kteří vrazili do třídy přesně se zvoněním. Svalili se do poslední lavice a přiblble se usmívali. Hermiona se na ně otočila s káravým a naštvaným pohledem. Náladu jí však opět zpravila písemka, ze které skutečně dostala výbornou, stejně tak jako Sára, která se na písemku učila, kdy jen mohla. Ron dostal nad očekávání a byl taktéž spokojen. Chris a Harry se na své písemky ani nepodívali, byly jim ukradené.
"Co se to s vámi dvěma děje?" prskala po hodině nespokojeně Hermiona.
"Nic všechno ok," odpověděl okamžitě Chris.
"Víš, myslela jsem si, že jsi jiný, že víš, kdy přestat, ale zřejmě jsem se spletla!"
"Jak to myslíš?" vypálil Christopher. Hermiona neodpověděla.
"A ty," promluvila na Harryho, "myslela jsem, že máš soudnost. Jsi důležitý, musíš žít, chápeš? Už nikdy nesmíš takhle riskovat jasný!" křičela na něho.
"Hele, nechej toho, potřebuju se nějak odreagovat," oplácel jí Harry.
"Odreagovat klidně, ale ne takhle!" křikla na něj hnědovláska a zmizela jim z dohledu. Sára se k nim nenápadně přiblížila, aniž by si jí všimli.
"Jak jste se včera měli?" zeptala se tiše.
"Ještě ty začínej!" prskl naštvaně Harry. Sára na něj vrhla jeden rychlý pohled a snažila se zmizet.
"Víš, já to myslela upřímně. Zajímá mě to," špitla ještě.
"To je fakt brácho, nemyslela to zle…" konstatoval Chris a společně ji doběhli.
"Hej promiň Sáro, já to tak nemyslel…"
"Spíš nemyslel vůbec," doplnil ho Chris. Sára zpomalila a tvářila se přístupněji.
"Co jste dělali?" ptala se.
"Nic zvláštního… byli jsme u Prasečí hlavy na jednom…" odpověděl Chris.
"No ehm," zašklebil se Harry, "na deseti… pak jsem přestal počítat."
"Vážně byste měli být opatrnější," podotkla Sára.
"Možná, ale to by nebyla vůbec žádná sranda," oponoval jí Harry.
"Budeme se snažit," slíbil nakonec Chris a zářivě se na ni usmál.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley | Web | 23. dubna 2009 v 16:51 | Reagovat

Ahoj:) Sice od tebe nic už pěkně dlouho nečtu, což mě mrzí, musím ti sem napsat komentář. Nevím, jestli to víš, nebo jestli ji znáš, ale Keirra se vrátila:D Ta nejlepší povídkářka z dob Pobertů a nejen jich... http://keirra.blog.cz
A rovnou přidala novou kapitolu. Stojí za ten rok a půl:D

2 Kris | Web | 24. dubna 2009 v 16:59 | Reagovat

Pěkná kapča, jdu na druhou polovinu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama