7. kapitola Nezodpovědnost 2/2

23. dubna 2009 v 16:48 | Tracy |  Poberti z5





ooOOOoo







Přišel večer, a zatímco velká část studentů ve škole balila, Draco se vydal na další hodinu doučování. Vůbec se mu nechtělo, neměl na něj náladu, ale z nějakého záhadného důvodu ho to tam táhlo, chtěl tam jít, ale ne kvůli doučování. Zaklepal na dveře, ty se samovolně otevřely.
"Ahoj draco, jsem ráda, že jsi přišel. A promiň, že jsem tě vyrušila od balení," přivítala ho Anna s podivným podtónem. Zdálo se mu to, nebo to byla doopravdy narážka?
"Hmm, nic se nestalo, už jsem dobalil," oplatil jí stejně. Mile se na něj usmála.
"Přejdeme k výuce. S čím chceš začít?"
"Řekl bych, že se vším, co budu potřebovat v praktickém životě," odvětil a snažil se působit sebejistě.
"Dobrá tedy, co třeba začít s rozvazovacím kouzlem. Když tě někdo spoutá, docela se hodí, nemyslíš?" Draco pouze přikývl.
"Formule zní: Re-solvo. Je to neverbální kouzlo a nepotřebuješ mávat hůlkou, prostě ji jen drž a vyslov formuli," radila. Pak vykouzlila provazy a ručně ho svázala. Tvrdila, že je to účinnější. Lehce mu přejížděla prsty záda, jak natahovala jednu smyčku za druhou. Draca to mírně šimralo, ale přišlo mu to nanejvýš příjemné. Nakonec Anny sebrala hůlku z jeho ruky a dodala:
"Jaká je pravděpodobnost, že ti nechají hůlku?"
"To nevím," přiznal Draco. Anna se ušklíbla.
"Pravděpodobně skoro nulová," odpověděla si sama. "Naučím tě, jak ji i další předměty získáš bez jiné hůlky." Posadila se vedle něj a letmo se dotkla prstů jeho ruky.
"Dívej," vyzvala ho. Natáhla ruku před sebe a zkroutila prsty. "Voco!" Dracova hůlka jí vklouzla do ruky, spokojeně se usmála.
"Teď ty." Draco se soustředil, ale po chvíli to vzdal, hůlka se pohnula o deset centimetrů a to bylo vše.
"Nejde to," prohlásil nabručeně, "a navíc mě všechno bolí, nechcete mě rozvázat?"
"Ne to opravdu nechci, aspoň máš motivaci, do toho, zvládneš to." Draco tedy bojoval dál a po dvaceti minutách mu hůlka konečně vklouzla do ruky.
"Re-solvo," řekl a provazy se začaly rozvazovat, až z něj nakonec sjely úplně.
"Výborně, ale neříkala jsem něco o neverbálních zaklínadlech?" řekla s vážnou tváří profesorka. "Takže znovu."
"Ne…" chtěl něco namítnout Draco, ale už ho zase drtily provazy, tentokrát silněji než předtím. Jeho hůlka ležela půl metru od něj. Úporně se snažil nemyslet na bodavou bolest v hrudníku, lana mu zřejmě zlomila žebro, ale stejně se mu nedařilo hůlku přivolat. Voco, voco! opakoval si v hlavě. Nakonec se mu to opět povedlo a neverbální rozvazovací zaklínadlo také.
"Au," zaúpěl bolestí, když se konečně zhluboka nadechl.
"Promiň, to jsem nechtěla, ukaž, zpravím ti to." Anna se okamžitě vrhla k němu a vyhrnula mu tričko. "Máš zlomené jedno žebro, za chvíli budeš v pořádku." Zamávala hůlkou nad žebrem, ozvalo se cvaknutí a kost se zdála být srostlá. Pak mu přinesla ve skleničce trošku nafialovělé tekutiny.

Draco vše poctivě vypil, i když se při tom šklebil v pár dalších minutách už byl v pořádku. Anna mu lehce prohmatala žebra a konstatovala, že je úplně zdravý. Měla studené ruce, Dracovi její dotyky způsobovaly husí kůži, ale co si uvědomil, také podivné mravenčení.
"No pro dnešek asi stačí, ale vedl sis dobře," pochválila ho a otevřela dveře. Draco se sebral a s rozloučením odešel.

Jen co se dveře zavřely za Dracem vtrhnul dovnitř Harry. Toho si taky pozvala na doučování, poslední dobou ho nějak zanedbávali a Anna, pro Harryho María, nechtěla sázku prohrát.
"Ahoj Mar, tak jsem tu… pustíme se do práce?" začal natěšeně Harry.
"Jistě, posaď se a můžeme začít," souhlasila. Už nepotřebovali myslánku, aby si Harry mohl své intimní vzpomínky vytáhnout. Hlavu už si uzamknout dokázal, stejně jako nepotřeboval otvírat pusu u jednodušších kouzel, u těch složitějších nebo nových si ještě moc jistý nebyl.
"Víš, ještě než začneme, mám jeden dotaz. Hermiona mi dala jednu knížku, píše se v ní, že pomocí ruky bez hůlky můžeš svoje kouzla zesílit… Víš o tom něco? Dokázala bys mě to naučit?"
"Tak zaprvé, to nebyl jeden dotaz, ale hned dva. Na první otázku zní odpověď: ano, k té druhé: nejsem si tak úplně jistá, ale zkusit to můžeme, není to tak jednoduché a je to silně nad rámec vaší výuky…"
"To je ale většina z toho, co mě tu učíš, ne?" podotkl Harry.
"Dobrý postřeh, jak jsem řekla, zkusíme to," souhlasila María. Vstala a s hůlkou v ruce se postavila naproti Harrymu. "Začneme něčím jednodušším, třeba štítem. Vykouzli ho a já budu postupně zvyšovat úroveň svých kouzel. Ty jen musíš rukou štít regulovat tak, aby ti neubíral síly při lehkých a aby nepropustil těžká kouzla. Musíš se soustředit jak na volnou ruku, tak na ruku s hůlkou."
"Dobře," přikývl Harry. Zaujal bojový postoj a zamračil se, mezi obočím se mu objevila rýha. Vykouzlil štít a snažil se, aby část energie přecházela do prázdné ruky. Když už si myslel, že ji tam má, šimrala ho na prstech, ztratil ji a držel štít opět jen hůlkou. Zachvěli už ho ruka bolela a cítil, že štít polevuje. Už to chtěl vzdát, ale co kdyby teď naproti němu stál Voldemort? Nechal by se od něj jen tak zabít? To ne, už jen kvůli přátelům to nepřipadalo v úvahu. Nakročil si do předu a obě dvě ruce protáhl před sebe. Cítil, že štít už nemůže dlouho vydržet.
Soustřeď se.

Představ si, že je tam on.

Soustřeď se! nabádal sám sebe. A pak, z ničeho nic, měl opravdu pocit, že je tam Voldemort. Tyčil se nad ním a hrůzostrašně se smál.

"Harry jsi v pořádku?" starala se María. Skláněla se nad ním a u hlavy mu držela sáček s ledem.
"Jo, jasně, to teda byla šlupka!"
"Měla jsem vědět, že už to nemůžeš vydržet. Omlouvám se, neuvědomila jsem si to. Ale vydržels' obdivuhodně dlouho."
"Jo, přemáhal jsem sám sebe. Vždycky, když už jsem v ruce něco málem měl, jako by mi to proklouzlo mezi prsty!" rozčiloval se. María se vlídně usmála.
"Nevím, jaks' to vnímal ty, ale párkrát jsi sílu na okamžik měl i v druhé ruce… Šimraly tě konce prstů?" chtěla vědět.
"Jo, ale jen chvíli, byl to zvláštní pocit."
"Tak si ten pocit zapamatuj, to je ono, síla na holé kůži. Je to fajn, ne?" María vstala a odložila sáček. Harrymu se boule i díky lektvaru skoro ztratila, zůstal jen menší modrák.
"Takže se mi to fakt povedlo!" zaradoval se Harry. "Jdeme, musíme cvičit dál," vyrazil s další dávkou elánu.
Blížila se půlnoc a Harry stále neúnavně trénoval. María byla spokojená, nejen že zvládl regulovat štít, najednou se mu jaksi pročistila hlava a jeho sebeovládání prudce rostlo. Neverbální kouzla, jako zázrakem, už nebyla ani nejmenším problémem.


Blížila se hodina odjezdu, skoro celé bradavice se tísnily na malém nástupišti v Prasinkách. Bylo slyšet vzlykání dívek, všude dojemné loučení. Proč to všechno? Lidé se báli o své kamarády nebo to byl jen zvyk?

Harry a sním i celá nebelvírská parta se usídlili v prostornějším kupé a rozebírali Vánoce. Nikdo z nich ještě neměl pořádně nakoupeno a potřebovali se tudíž dostat na Příčnou ulici. Tam teď však nebylo bezpečno, ale to nebylo nikde.
"Musíme zajít nakoupit," prohodila Hermiona směrem k Sáře, zatímco kluci spustili partičku Řachavého Petra. Byl z toho pořádný rámus.
"Hmm," zareagovala Sára a dál si četla tlustou knihu. Zbytek cesty nepromluvila ani jednou, jen broukla něco na odpověď, slovo z ní však nevyšlo.
Dostali se až pod stromy v parku na Grimmauldově náměstí. Pozorně se rozhlíželi po okolí, pak teprve přišli před dveře u domu, která jako by před nimi vyrostl. Dvakrát zabouchali na dveře a ty se otevřely. Zpoza nech se na ně usmívala María a vesele je zvala dál do dokonale vyzdobeného a uklizeného domu. Sáře nevědomky spadla čelist.
"Zapracovali jste na úklidu?" smál se Chris a prohlížel si naleštěné zrcadlo v předsíni.
"Kde je Siriusova matka?" zeptal se Harry. Byl nadšený, že už nebude muset tu strašnou ženskou poslouchat.
"I kouzlo trvalého přilnutí lze obelstít," odtušila María neurčitě. V tu chvíli vešel do předsíně, kde už se i tak všichni tlačili Remus.
"Dobrý den profesore Lupine," pozdravili Harry, Ron, Hermiona a Chris současně, až se rozesmáli. Lupin se však skoro neusmál, zíral na menší dívku s medovýma očima.
"Omlouvám se… profesore, tohle je Sára, přijela na poslední rok z Itálie, že?" Sára přikývla. "Sáro, tohle je profesor Remus Lupin." Lupin na ni stále hleděl, jako by se od ní nemohl odtrhnout. Sára z toho byla značně nesvá.
Najednou Lupin popadl Maríu za rameno a odtáhl ji pryč z místnosti. Chtěl se do ní rozhořčeně pustit, ale María ho předběhla.
"Ano je to ona Remusi."
"Proč jsi mi nic neřekla?"
"Nebylo by dobré, kdybys vyrazil do Bradavic. Nebylo by to ani bezpečné. Proč myslíš, že je asi tady?" zakroutila María hlavou.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris | Web | 24. dubna 2009 v 17:07 | Reagovat

Tak! A už toho mám dost! Před chvílí se mi smazal komentář!
Krásná kapča a nemůžu se dočkat pokráčka. Možná napíšu další a delší koment, ale až se uklidním.

2 Danča | 24. dubna 2009 v 18:58 | Reagovat

pěkný, sem ráda že zase jedna přibyla

3 Nelll | Web | 24. dubna 2009 v 20:03 | Reagovat

Pěkný :)

4 Nadine | Web | 2. května 2009 v 19:52 | Reagovat

Kdo ona?
Jinak docela hezké, jenom se člověk sem-tam ztrátí v ději.
Ona bude něco mít s Dracem?

5 Envy | Web | 12. května 2009 v 20:19 | Reagovat

vidíš to?? vodíš jak jsem dokonalá?? xD už i číst umím xD hej je to dobře napsaný, ale na můj vkus moc... hodňoučký.. víš jak to myslám :D ale psaní se ti dost vylepšilo xD ne fakt doost dobrý ..D

6 ClaireM | Web | 17. května 2009 v 12:16 | Reagovat

Je to super, čekala jsem na tu chvíli, kdy Remus pozná Sáru docela dlouho a jsem ráda, že už to tu je. :) Jsem zvědavá, jak to bude dál... :)

7 wisty | Web | 24. května 2009 v 15:13 | Reagovat

tak, konečně sem si anšla čas a přečetla kapču, tak ti tady nechám aj nějakej ten komentář, jo? .)
mno... tedď přemejšlím co napsat kromě toho, že se mě kapča líbila, ale nic lepšího ze sebe asi nedostanu, tak sorry :)

8 Lucinka256 | Web | 27. května 2009 v 21:12 | Reagovat

Nějak jsem pozapomněl, co se stalo v minulých kapitolách, asi si to budu muset přečíst znova:) Moc hezky napsaný, sice se tu nic moc neudálo, ale snad příště:) Tak rychle piš:)...

9 Hope | Web | 2. června 2009 v 10:26 | Reagovat

kapitola byla krásná a já se těším na další ;o)

10 Dianka | 30. srpna 2009 v 15:43 | Reagovat

Ahojky, nedávno sem objevila tvůj blog a musím ti říct, že píšeš opravdu krásně, máš talent a ty povídky jsou moc hezké tak pěkně pokračuj pa pa  :) :) :) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama