9. kapitola Kniha pána zla 1/2

24. ledna 2010 v 19:18 | Tracy |  Poberti z5
Tak se zase hlásím s další kapitolou. Nemám nějak náladu na dlouhou vylejvárnu názorů... tak si prostě užijte čtení a případně mi sdělte své názory v komentářích. Jsou docela důležité pro vývoj povídky. :D

Tracy





Zvyknout si na dlouhé hodiny ve školní lavici po téměř dvoutýdenních prázdninách nebylo jednoduché. Také podle toho vyučování vypadalo, téměř nikdo nedával doopravdy pozor, a tak to většinou dopadlo zadáním těžkého, dlouhého domácího úkolu. To platilo především pro žáky sedmých a pátých ročníků, kteří se chystali na konci roku skládat zkoušky, ať to byly NKÚ nebo OVCE.
Jednoho večera asi týden po návratu do Bradavic seděla nebelvírská parta v křeslech okolo krbu a všichni její členové se snažili dopsat své úkoly. Hermiona už měla napsané pojednání do přeměňování, ale dva popsané pergameny jí stále připadaly málo. Harry protočil oči nad jejím počínáním, sklapl knihu, ze které tahal rozumy a stočil pergamen. Pojednání měl tak akorát dlouhé a na ostatní předměty neměl náladu. Už dlouho přemýšlel, jestli má otevřít knížku, co dostal od Maríi. Věděl, že nemá proč jí nevěřit, přesto se mu čtení z té knížky líbilo jako rána do žaludku, a i přesto byl zvědavý. Rozhodl se, že se na tu knihu podívá. Zvedl se a zamířil do ložnice.
"Počkej, kam jdeš?" vzhlédl od pergamenu Chris.
"Už na to nemám nervy," odvětil Harry, vyběhl schody a klaply za ním dveře od ložnice. Chis zamrkal, ale nechal ho být. Sám otevřel jinou knihu a poustil se do dalšího úkolu.

Harry se posadil na postel a otevřel onu starou, ohmatanou knihu. Písmo bylo drobné a škrtance přes něj poměrně četné. Stále nemohl uvěřit tomu, co držel v ruce. Knížka pána zla, nic, co by se dalo koupit v běžném antikvariatu. Vzpomněl si na Brumbála, ten by to určitě zvládl rozluštit, zatímco on bude jen sedět a koukat na ty oškubané stránky. Hlavou mu proletěly myšlenky na znamení od duchů zemřelých, usmál se nad svou hloupostí a stočil pohled zpět na nečitelné řádky. O několik minut později se pomaličku otevřely dveře a do místnosti neslyšně, skoro jak by byla duch, vplula Sára. Posadila se vedle Harryho a nakoukla mu přes rameno do knížky.
Kdyby ji někdo viděl sedět před chvílí v holčičí ložnici, asi by si myslel, že se zbláznila. Mluvila si sama pro sebe, sanžila se přesvědčit svou druhou půlku, aby i přes svoji ostýchavost šla udělat správnou věc. Sára obecně nerada mluvila a o to složitější pro ni bylo mluvit o věcech, které by sama od sebe nezjistila. Harry vzhlédl od knížky.
"Ahoj," řekl a trošku poposedl.
"Ahoj," pípla Sára.
"Takže... ty už máš všechny úkoly hotové?" začal konverzaci. Nejdřív jen přikývla, pak ještě dodala:
"Měla jsem to rozpracované, teď jsem je jen dokončovala." Harry přikývl a odkašlal si.
"No a proč si přišla? Potřebuješ něco nebo...?" zatřepal hlavou a zakoukal se do země.
"No," nakrčila znepokojeně obočí, "něco mi našeptávalo, že sem musím jít a," zasekla se a otočila hlavu o dvadesát stupňů, "nejsem to já, kdo potřebuje pomoct. Ty si nevíš rady s touhle knížkou..." podotkla a vzala mu ji z rukou.
"Jo to je fakt," souhlasil a zasmál se , "teď mi nejspíš řekneš, že víš jak na to a já ti řeknu..." Sára mu skočila do řeči.
"Ano, vím jak to rozluštit, ale není to moje zásluha... nevím jestli to chápeš."
"Ne, to teda nechápu," odvětil a tvářil se zaskočeně.
"Tak se na to podíváme," řekla bez dašího vysvětlování. Deset minut přejížděla očima řádek po řádku. "Z tohohle vyplývá, jen to, že si Voldemort chtěl pořídit domácího mazlíčka se zvláštními kouzelnými schopnostmi." Harry přikývl.
"Ale to jsme věděli i předtím," odtušil a pohlédl na Sáru. Měla malou vrásku mezi obočím.
"Já vím, ale tady se píše, že hadi, tedy ti speciální, jako je Nagíny, v sobě dokážou nést kousek něčí duše, aniž by jim to způsobilo nějaké fyzické ujmy," vysvětlila a pokračovala "a z jeho poznámky pod čarou vyplývá, že by si rád takový nosič vytvořil... je vážně divnej," neodpusila si poznámku a Harry se rozchechtal.
"Jo lidi, tedy spíš psychicky narušení jedinci, si vybíraj netradiční mazlíčky... počkej, to ale znamená, že....páni, Nagíny je další viteál," vydechl. Málem nadskakoval radostí.
"No a když se podíváme na kapitolu, ve které se píše o vytvoření toho... viteálu, možná zjistíme, jak ho zničit, aniž bychom zničili mazlíčka ty-víš-koho... totiž Voldemorta," zauvažovala Sára a pustila se do práce. Harry poslušně čekal na další výsledek pátrání.
"Mám to!" vykřikla nadšeně, "jenže nic složitějšího jsem ještě neviděla."
"Co se tam píše?" chtěl vědět Harry a poposunul se blíž.
"Je tady na to nějaká formule - jistě černá magie a ještě ke všemu ten složitý postup, ale myslím, že to zvládnem," dodala a sklapla knihu. Tak to bychom měli. Harry byl naprosto nadšený.
"Děkuju," zajásal a objal ji. Malinko zrudla a odtáhla se. Položila knížku na noční stolek a šla ke dveřím
"Mimochodem, jak víš, jak to číst?" zeptal se Harry zvědavě.
"Díky někomu jménem Albus cosi-cosi Brumbál," odvětila a zavřela za sebou dveře. Konečně polevil tlak v její hlavě.
Harry sebou plácl na postel a zakryl si rukama obličej. Usmíval se na strop. Jistě, kdo jiný by to zvládl vyřešit. Tahle Remusova ztracená dcera byla přinejmenším stejně chytrá jako její otec a taky podobně odtažitá. Byla tu ještě jedna věc, na kterou se jí chtěl zeptat. Uvažoval, jestli na tom není stejně jako Remus. Pak ale svou úvahu zavrhnul. Úplněk byl během vánočních prázdnin a nic se nestalo, byla v pořádku.

Za okny hustě sněžilo, takže noc nebyla tak tmavá, přesto by si nikdo nepřál zůstat v tomto počasí venku. Připozdívalo se a Harry se rozhodl, že už si půjde lehnout. Předtím však zabral koupelnu, nechtěl čekat, až se tam nahrnou všichni jeho spolubydlící. Pustil na sebe horkou vodu a přemýšlel. Zaslechl pobavené hlasy a následně kroky svých spolubydlících. Vypnul vodu, popadl ručník a vyšel ven.
"...no a tak jsem tam napsal...," sděloval zrovna Ron.
"Harry, zrovna jsme se bavili o..." začal Chris, Ron mu skočil do řeči.
"Cos tady dělal?" zeptal se zvědavě. Harry hodil pohledem po knížce na svém nočním stole a šel se posadit na postel.
"Četl jsem tu knihu," odvětil, zatáhl závěsy a převlékl se do pyžama.
"A jak to dopadlo?" odvážil se zeptat Chris.
"Píše se tam o hadech," řekl suše Harry. Na žádné další dotazy neodpovídal, snažil se vymyslet nějaký plán, ale nebylo to nic jednoduchého. Dostat se k hadovi se zdálo nemožné bez toho, že u něj bude i jeho majitel, což by nebylo příjemné setkání.
Moc toho nenaspal, kolem dvanácté se vzbudil, snažil se usnout, ale nešlo to. Oblékl se, vzal si neviditelný plášť, kolem krku omotal šálu a byl připravený vyjít si na noční procházku. Ve společenské místnosti byla skoro úplná tma, jen v krbu hořelo pár posledních uhlíků, neměl tedy důvod přehodit plášť přes sebe.
"Harry, jsi to ty?" ozvalo se z jednoho z křesel. Seděla na něm drobná hubená postava s dlouhými vlasy a tichým hlasem.
"Ty ještě nespíš, Sáro?" oplatil jí otázku. Vstala, stále byla oblečená, vypadalo to, že se o spánek ani nepokusila.
"Ne, nemůžu spát a ty asi taky ne," usoudila a udělal k němu poslední krok, "cítím se divně," poznamenala.
"Nejsi jediná, hele, nechtěla bys se mnou jít na procházku?" vyhrkl. Sára se usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama