11. kapitola Lasturová vila 1/2

20. února 2010 v 12:07 | Tracy |  Poberti z5
Ahoj, zdravím, čauky... (prvotních výlevů s nevšímejte) Dopsala jsem jedenáctou kapitolu, jsem docela zvědavá, co vy na ni. Mně osobně se pořád nelíbí, nemůžu si pomoct, ale asi už neumím nic pořádnýho napsat. (Jak kdyby tomu bylo někdy jinak.) Za všechny komenty jsem hrozně vděčná a jestli to nebude moc... poprosila bych vás o nějaký ten koment ke komentářové povídce, protože už jsme se dlouho nepohnuli z místa. Každý den budu sledovat, jestli se někdo odhodlal.
Příjemné čtení,
Tracy.

Když Bill a Fleur zvali ostatní na návštěvu ani v nejmenším je nenapadlo, že jejich nabídku využijí tak brzo. Znenadání se tam všichni zjevili a co hůř, s nimi přicházelo smrtelné nebezpečí. Harry očekával, že mu María každou chvíli pošle sovu, nebál se, že by ho Hedvika nenašla. Byla velice rychlá a poštu vždy spolehlivě doručila, přesto byl nervózní. Naštěstí s nimi v domě žil i Dobby, s ním bylo vždy o zábavu postaráno. Odešel z Bradavic, protože tam pracoval především kvůli Brumbálovi a Harrymu. Ani jeden už v bradavicích nebyli, měl volnou cestu. Pracovat pro novomanžele Weaslyovi znělo jako dobrý nápad. Fleur byla sice maličko panovačná, ale celkově byla jejich domácnost harmonická a Dobby věděl, že Harry Potter bude jezdit na návštěvy, takže se s ním uvidí.
Dobby právě podával snídani, když se ze schodů jako velká voda přihrnula parta kamarádů. Všichni byli ještě rozrušení, jen tak tak unikli, přinejmenším však měli spoustu témat k projednání. Posadili se okolo jídelního stolu a pustili se do jídla.
"Takže říkáte, že školu přepadli?" zajímal se Bill, včera slyšel průběh událostí hned několikrát, ale uvědomil si, že bude lepší si o tom v klidu popovídat s odstupem.
"Jak jsem říkal, nikdo nečekal, že se tam smrtijedi objeví," odvětil Harry. Skládal si na chleba zeleninu a urputně u toho přemýšlel.
"Už jsme byli skoro pryč, ale někdo na nás upozornil," dodal s plnými ústy Ron.
"A so stutenti, nějaké věší stráty?" zeptala se s obavami Fleur.
"Tak to nevíme, pravděpodobně ale ne, když jsme se přemisťovali, byli myslím všichni živí," odtušil Harry a zakousl se do sandwiche. Začal přežvykovat a znovu se pokoušel vybavit si noční incident.
Probíhali vřavou, museli vyslat pár kouzel a pak se dostali pryč. Najednou se zatvářil zděšeně a sandwich hodil zpět na talíř.
"Co je?" zeptala se Hrmiona, která ho mlčky pozorovala už hodnou chvíli.
"Plášť," řekl Harry a tvářil se naprosto nešťastně. "Někde jsem tam v té bitce ztratil plášť!" Všichni zmlkli a vzpomínali na boj. Opravdu, někdo mu ten plášť sebral, nebo mu jednoduše vypadl z kapsy.
"Určitě se najde," nadhodil Chris, snažil se zlepšit situaci. Moc to však nevyšlo. "Určitě je v dobrých rukách."
"Věř, kdo chceš," sykl Ron a hodil na Chrise otrávený pohled.
"No, nicméně musíme vymyslet plán, plány... co budeme dělat, co podnikneme," začal po chvíli Bill.
"Máš pravdu," souhlasil Harry a zatřepal hlavou, jakoby chtěl vytřást špatný pocit. "Musíme hledat viteály, to je naše jediná šance!" V tu chvíli se Hermiona bleskurychle zvedla a za chvíli byla zpět s pergamenem, brkem a inkoustem.
"Pro jistotu to napíšeme, černé na bílém je to vždy jasnější," vysvětlila ochotně a pustila se do psaní. "Brumbál počítal s tím, že Ty-víš-kdo," Harry se na ni nepěkně podíval, "Voldemort měl sedm viteálů, možná jich nestihl udělat tolik..."
"Ale vražd na to měl dost," špitl Ron.
"Nepřerušuj mě, prosím," požádala ho Hermioan a pokračovala, "tedy sedm... Harry zničil deník, prsten a medailon jsou taky zničeny, takže zbývají jen čtyři..."
"Jedním viteálem je Nagíny," doplnil Harry. "A Brumbál taky počítal s tím, že ostatní věci budou osobní předměty ostatních zakladatelů."
"A to víš jak?" zeptala se Hermiona. Ostatní zvědavě naslouchali.
"Četl jsem tu knihu."
"Harry, je to nebezpečné... a jak jsi ji mohl číst, když je napsaná takovým podivným jazykem?" nechápala.
"Sára mi s tím pomohla." Všichni se na ni překvapeně podívali.
"To ne já," kuňkla, "Brumbál věděl, jak to číst!"
"Ale Brumbál je pšese mrtfý!" vyhrkla Fleur.
"To jo, jenže Sára s nimi umí mluvit," vysvětlil Chris a povzbudivě se na ni usmál. Sára se celá klepala, nevydala ani hlásku a rychleji, než by kdo čekal zmizela.
"Kdyby tak existoval někdo, kdo by s určitostí věděl, co máme hledat za předměty!" povzdechl si Chris a dopil zbytek dýňové šťávy ze své skleničky.
"To jsou úvahy na nic," zpražil ho Ron. "Musí existovat nějaká kniha... Hermiono?" otočil se na ni s prosebným výrazem.
"Ano?" zareagovala s povytaženým obočím.
"Ty jsi tu odborník přes knížky."
"Tím chceš říct, že bych se to měla pokusit najít já? No jistě, že to udělám," souhlasila okamžitě, "ale chci na pomoc Sáru, tedy, jestli jí to nebude vadit."
"No a my ostatní?" chtěl vědět Chris. Přejel osazenstvo stolu zpytavým pohledem.
"Já půjdu nacvičit to kouzlo na Naginyho a vy můžete zkoušet jiná, bude se nám to všem hodit," odpověděl Harry a vstal.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad, Harry," zahleděla se na něj Hermiona, "je to kouzlo z černé magie, nikdy nevíš co..."
"Ano, ale..."
"Brumbál by to nechtěl," opáčila rudnoucí Hermiona.
"Je to jediná možnost, samozřejmě že by souhlasil!"
"O tom pochybuju!"
"Z nás dvou jsem to já, kdo s ním trávil více času, takže..."
"Takže už byste toho mohli nechat," vložil se do toho Ron.
"Jsi na jeho straně, že?!" křikla Hermiona.
"Nejsem na ničí straně, jen nechci, abyste se hádali," objasňoval Ron.
"Samozřejmě," prskala Hermiona. "Možná by ses konečně na nějakou stranu mohl přidat!"
"Dost," zastavil je Chris. "Podívej Hermiono, María nás i ve škole učí černou magii a ty na ty hodiny chodíš, někdy i ráda," Hermiona už už chtěla něco namítnout, "vezmeme-li v úvahu, že teorii o užívání černé magie máme probranou, nemuselo by být tak nebezpečné to kouzlo nacvičit. Na druhou stranu, stále je to kouzlo z černé magie a právě proto budeme stát vedle Harryho a pomáhat mu, jak jen to půjde," při posledních slovech se podíval na Rona, vyžádal si tak jeho souhlas, na znamení kývnul. Hermiona se otřepala, zhluboka se nadechla a oznámila:
"Půjdu najít Sáru, máme před sebou hodně práce."
"Pšesně tak," pravila Fleur a objala Billa kolem pasu.
"Můžete tu zůstat, jak dlouho chcete, jen než odejdete, tak dejte vědět, abychom vám mohli připravit nějaké zásoby s sebou," usmál se Bill a spolu s Fleur odešel pryč.
"Povím vám, že je z nás docela výkonná parta," prohodil Chris. V jídelně s ním zůstali už jen Harry a Ron, o přítomnosti Dobbyho svědčilo pouze lehce cinkající nádobí.
Harry se zasmál: "Jasně dáme si krycí jméno!"
"To není špatný nápad," řekl Ron a podrbal se na temeni.
"Jasně, třeba: SSV," chechtal se Chris.
"A to je co? Strašně smrdutí vejtahové?" hádal Harry.
"Ne, Skupina smrt Voldymu," opravil ho Chris.
"Já vím, že to není moc originální, ale co třeba Poberti. Bylo by to docela pěkné memento," navrhl Harry, už se nesmál.
"Jo, to se mi líbí," souhlasil Ron. Chris pokýval hlavou.
"Tak to vypadá, že ty budeš Červíček, Rone," uchechtnul se Harry a uštědřil Ronovi přátelskou ránu do zad. Ron zrudl.
"Tak to teda ne!"
"Rone, klid, to byl jenom vtip," ukliňoval ho Chris.
"Já jsem Dvanácterák," pochvaloval si Harry. "Jen nevím Sára a Moony? To se mi moc nezdá..."
"Můžeme z ní udělat Mooňu, je to lepší?" řehtal se Chris. "A já budu Tichošlápek, máma mi tak občas říkala."
"Ooo, tak máma, snad se ti nestýská," rýpl si Ron.
"To ne, spíš o ni mám strach," řekl po pravdě Chris.
"Tak pojďte, Červíčku a Tichošlape," zahlaholil z vesela Harry.
"Hej!" křikl nesouhlasně Ron. To už ale oba kamarádi byli v půlce schodiště.
"Ještě Hermiona..." prohodil Chris.
"Mooňa číslo dvě," vypálil okamžitě Harry popadl knížku a vydal se do sklepa. Tam by je nemělo být slyšet. Ron se k nim připojil v přízemí.


Chodbou, bez jediného slunečního paprsku, se hnala postava zahalená v černém. V pytli nesla něco živého, zuřivě se to snažilo dostat ven. Muž však tuto skutečnost naprosto ignoroval a spěšným krokem se šel pochlubit úlovkem svému pánovi. Byl si v celku jistý, že bude odměněn. Otevřel velké, těžké dveře, přispěchal k honosnému, jistě pohodlnému křeslu, a poklekl na jedno koleno.
"Můj pane," oslovil muže, "máme ji... i s dopisem."
"Četli jste..."
"Ne, můj pane," odvětil ihned.
"Výborně, Mulcibere, dej mi ji," nařídil Pán zla. Smrtijed vytáhl z pytle sněhobílou sovu a podával ji svému mistrovi.
"Copak jsem tě nic nenaučil?" řekl zhnuseně Voldemort a lehce pohnul hůlkou. Mulciber pustil sovu a ta se zoufale snažila uletět. Najednou ji zasáhl dobře mířený zelený paprsek. "Takhle se to dělá, můj drahý služebníku!" pravil a doda, "teď mi ji dones." Mulciber sebral mrtvolku ze země a odvázal jí z nožky pergamen.
"Zde," podával pánovi. Ten rozložil dopis, přejel ho pohledem a barva jeho pleti se změnila na tu, jakou zářily jeho oči.
"Měli jsme pravdu, je tu a je živá!" zuřil, odhodil pergamen na zem a vstal.
"Kdo je tu, pane?" zeptal se Mulciber.
"María a neptej se tak hloupě. Je chytrá!"
"Jistě, je po vás!" Voldemort na něj pohlédl rozléceným pohledem, smrtijed věděl, že je zle. Jeho dělem projela neskutečná vlna bolesti a po ní další. Taková byla jeho odměna za službu. Když bolest ustala a mohl znovu volně dýchat, opatrně se posadil.
"Nemyslel jsem..."
"To jsem si všiml," zpražil ho Temný pán. "Už to nikdy neříkej, můj milý, vždy mě to rozladí. Není po mně, ale po své špinavé matce!"
"Jistě pane," souhlasil Mulciber.
"Dopis," natáhl Voldemort ruku, služebník pánovi okamžitě vyhověl. "Má tu hůlku!? Okamžitě všechny zavolej!"


Ve sklepě Lasturové Vily se pilně trénovalo. Polovina kádě, která byla původně po vršek plná hadů, byla pryč. Úspěch se však ne a ne dostavit.
"Podej dalšího, Rone, prosím," řekl Harry a zaujal postoj. "Segrego anima!" Z hada vyšel ven podivný obláček a had zemřel. "Reducto!" Obáček zmizel.
"Vždycky umřou," konstatoval po dvou hodinách Chris.
"Nevím, co dělám špatně," povzdechl si Harry.
"Řekla bych, že nic, tyhle zvířata mají jen jednu duši, když jim ji vezmeš, zemřou, je to logické," ozvalo se ode dveří.
"Sáro?" podivil se Ron.
"Nemyslíš, že mám pravdu?"
"Myslel jsem, že jsi Hermiona," uchechtl se Chris.
"Mooňa dvě," zachechtal se Harry.
"Mooňa?"
"Jo ty to ještě nevíš," uvědomil si Ron. "Máme nový krycí jméno."
"Poberti," doplnil ho Harry.
"Aha," zareagovala Sára.
"Ty a Mione jste náš Moony," objasňoval Chris. Sára se tvářila nechápavě.
"Remus byl jeden a vy jste obě stejně chytré a tak jste Mooni, po něm."
"A Ron je Červíček?" ušklíbla se.
"Ne, žádný zrádce," hájil se Ron.
"Jsi dobrá," strčil do ní přátelsky Chris.
"Nechcete toho už nechat? Fleur vás zhání na oběd," sdělila a šla ke dveřím.
"Že za chvíli příjdem," zavolal Harry. "Takže už mám natrénováno?"
"Pravděpodobně," souhlasil Ron. "Mám hlad," povzdechl si.
"Myslíš někdy taky na něco jinýho?" dobíral si ho Chris. Ron zrudl a šel taky pryč.
"Když už jsme u toho hladu..." začal Harry. Chris protočil oči a společně se šli najíst do perfektně upravené jídelny, nachystané na příjemný oběd o několika chodech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope | Web | 20. února 2010 v 14:15 | Reagovat

jáj, jsem zapomněla napsat, jak se mi líbí jejich ppřezdívky =oD Ron přece není Červíček =o) i když teda jídlem možná jo, ale to je asi tak jediné =o)

2 WaLLiKa | Web | 20. února 2010 v 16:12 | Reagovat

z Rona udělat červíčka..:D...a taky mě dostalo tohle: "A to je co? Strašně smrdutí vejtahové?" hádal Harry...:D

3 clairem | Web | 27. března 2010 v 8:22 | Reagovat

Ježiš, zabít Hedviku??? To mě mrzí... :( Ale kapitola jinak skvělá, ty přezdívky, to je vtipný, akorát k Ronovi se Červíček nehodí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama