11. kapitola Lasturová vila 2/2

20. února 2010 v 12:11 | Tracy |  Poberti z5
Ještě jedna prosba... hlasujte v anketě, jen abych věděla, jestli má cenu pokračovat. Děkuju.








Černé postavy v kápích, jediná věc, která plnila velkou vstupní halu. Smrtijdi luvili pomálu, tušili, že Pán zla je rozladěn, což nikdy nebylo nic dobrého. Mulciber rozšířil jejich řady jako poslední v očekávání příchodu Mistra. Jak první však uslyšeli jen jeho hlas:
"Zklamali jste mne. Bradavice na dlani a nejste schopni mi přivést jednoho malého chlapce. Před nosem vám uteče! A co víc María je v Bradavicích a nikdo mi to nehlásil, SEVERUSI!" rozkřičel se. Ze schodů sešla vysoká vyhublá postava.
"Pane, jsem si jistý, že není ve škole, o tom bych věděl, možná se jen dověděla o té bitvě a nenechala si ji ujít," obhajoval se Snape.
"Severusi, můj milý Severusi, tohle ti mám věřit?" řekl sladce.
"Můj pane, klidně mi přečtěte mysl," nabídl.
"Myslíš, že jsem hloupý?" sykl ostře. "Vím, že mi ukážeš, jen co chceš, abych viděl!"
"Pane..."
"Dobrá, dobrá!" odbyl ho mávnutím ruky. "Musíme vyřešit problém. Najděte Pottera, je nechráněný a zranitelný! Ji si necháme na potom a bude trpět!" Vřadě to zašumělo. Blonďatému smrtijedovy se zaleskly oči. Byla zpět. Jeho láska i nenáviděná osoba v jednom. Stejná jako její otec.
"Pane," zvolala kudrnatá žena s uhlově černými vlasy, "vím, kde je Potter."
"A máš to z důvěryhodného zdroje?" ujišťoval se.
"Jistě, pane."
"Jeden jediný člověk tu něco dělá. Pojď sem, moje drahá Bello, pojď ke mě." Bellatrix s nadšeným výrazem rychle přispěchala. "Vemte si z ní příklad, není úžasná?!" Bella jen s obtížemi skrývala své nadšení.
"Dost řečí, přiveďte mi chlapce!" křikl.

Sešeřilo se. Společnost, obývající Lasturovou vilu, seděla u krbu v obyvacím pokoji a vedla společenskou konverzaci.
"Ještke šaj?" tázala se přinejmenším po sté Fleur. Všichni odmítli, vypili ho už litry, místo žaludků teď měli rybníky.
"Takže zítra chcete odejít?" zeptal se Bill.
"Ano, není bezpečné, abychom se zdržovali dlouho na jednom místě," vysvětlila ochotně Hermiona.
"Chloupost, tady, fás nichdo nichdy nenajde," oponovala.
"Nehceme vás ohrozit." Harry si byl vědom, že je momentálně nejhledanější osobou na seznamu Pána zla, byl na něm vždy, už od narození.
"Dobře, připravíme vám zásoby," rezignoval Bill a přidal polínko do krbu. V tom se roztříštila jedna okenní tabulka a kledba jen těsně minula Ronovo ucho. Všem vynechao srdce jeden úder. Byli obklíčeni.
Zahalil je černý mrak tvořený jednotlivými obláčky. Byli zmatení. V pasti. Nikdo nedokázal pořádně pochopit, co se dělo. Ovšem všem došlo, že jsou ve smrtelném nebezpečí. Bill chtěl vytáhnout hůlku, neměl ji ani v jedné kapse. Odzbrojili ho. Vír ustal a naproti nim se zformovala hrůzostrašná řada lidí s maskami. Neměli naději. Jedna postava postoupila o krok dopředu a zle se zasmála. Podle hlasu bylo docela jasné, že je to Bellatrix.
"Teti?" zareagoval Chris. Bella se přestala smát.
"Už vím, že nejsi blázen a tvoje matka, že je tady... příjde na řadu později," objasnila a vytáhla hůlku. Chris se ušklíbl.
"Víš, jak se to používá?" Bella si strhla masku a sundala kápi.
"Hned ti to předvedu!" křikla. Náhlé změny nálady pro ni byly typické.
"Nedráždi ji," syčela tiše Hermiona. I ona byla bez hůlky.
"Vždyť je naprosto neškodná, že teti," sladce se usmál.
"Jako jeho otec," protáhl chladně jeden vysoký smrtijed v řadě, "arogantní, tupý a neustále se spolčující s mudlovskými šmejdy!"
"Malfoy starší," sykl Bill. Fleur mu zoufale tiskla ruku.
"Mladý Weasly," řekl znechuceně a také si sundal masku.
"Všichni tak bezbranní a mladí," pochvaloval si další smrtijed.
"Dobrá," pravil Bill a také udělal krok kupředu, "něco chcete a proto jste tady, navrhuji krátkou debatu. Snad to vyřešíme," navrhl a čekal na reakci opozice. Nemusel čekat dlouho, posměvačný, zlý smích musel být slyšet na míli daleko.
"Debatu..." krákala Bella a nemohla se přestat smát.
"Dost," zarazil je jiný smrtijed. "Chtějí si promluvit, poslední přání."
"Avery, na poslední přání se nehraje," upozornil ho Šedohřbet a popošel k Sáře, jako jedna z mála měla v ruce hůlku. "Vypadá chutně!"
"Stát!" okřikl ho Lucius. "Avery má pravdu, promluvíme si." Pohlédl na Billa a sklouzl až k Hermioně na opačné straně. "Chceme Harryho a Christophera Blacka," oznámil prostě.
"A tuhle malou chceme taky," dodal Šedohřbet, popadl Sáru za ruku a přitáhl ji k sobě. Neměla šanci se bránit, byl tak silný. Její uzounké zápěstí bylo nemilosrdně drceno. Tohle ale byl jen začátek. Rozbolela ji hlava, Šedohřbet spustil časovanou bombu. Zbělely jí oči, v hlavě slyšela stovky hlasů. Fenryn se přestal potutelně usmívat.
"Harry," oslovil ho tiše Ron. Smrtijedi všichni koukali na Sáru, která očividně nebyla ve své kůži. Měla na tváři tvrdý výraz. Znenadání Šedohřbet odlétl na tři metry od Sáry. "Tumáš," křikl Ron a podal Harrymu svou hůlku.
"Ne, Rone," křikl Harry, ale Ron už se pustil do Smrtijedů holýma rukama. Propukl nelítostný boj a všichni tušili, jak dopadne. Bill si všiml jedné hůlky přímo u nohy Averyho.
"Chrisi!" křikl na mladého Blacka a pohodil hlavou k hůlce. Ten pochopil a skropil Averyho tuctem kleteb. Bill se vrhl pro hůlku.
"Ale ale," ušklíbnul se Lucius. "Sbohem!" prohlásil a přichystal se k úderu. Bill pohlédl na Fleur, hodil po ní hůlkou, kterou ukořistil. Chytla ji.
"Avada ketavra," zašeptal slastně Lucius a díval se, jak Billa olízly zelené paprsky. Fleur měla vytřeštěné oči, teprve teď si uvědomila, že se obětoval, aby ji zachránil. Ale proč jí proboha tu hůlku házel. Mohl se zachránit. Bojovat. Z očí ji vytryskly slzy. Hermiona schoulená za jedním z křesel to vše sledovala. Neměla hůlku a nemohla bojovat. Cítila se strašně, nesnášela pocit bezbrannosti.
"Pojď sem ty malá šmejdko!" ozval se rozverný hlas Bellatrix. Nešla ji. Byla bez šance. Chtěla tedy zemřít vestoje. Postavit se smrti s vyrovnaným, hrdým obličejem. Belle její chování přišlo legrační. "Ach vy Nebelvířani a ta vaše věčná hrdost, zemři tedy, když si to tak přeješ!" křikla a chystala se k vyslání kletby. V tom se před Hermionou objevil Dobby.
"Kamarádům Harryho Pottera neubížíte!"
"Ty jeden malý, bezvýznamný skrčku!" Bella vyslala několik kleteb. Dobby je ale celkem bez námahy vykryl. Bella zůžila zorničky, netušila, že domácí skřítkové ovládali tak silná kouzla.
Fleur mezitím bojovala, musela. Nesměla promarnit život, kvůli kterému se Bill obětoval. Teď musela žít, aby ho nezklamala. Selháním by zklamala i samu sebe.
"Když se vzdáš, ušetříme tě," zašeptal jí někdo do ucha. Bojovala se dvěma neznámímy postavami a Lucius se jí nějakým způsobem dostal za záda. Zavřela oči a poslouchala jeho ledový hlas. "Pusť tu hůlku, vzdej se a můžeš se vrátit domů do Francie," přesvědčoval ji vemlouvavým tónem. Byla v pokušení. Vzdát se a zůstat naživu nebo bojovat pro lásku mrtvého člověka. Věděla, že nemají šanci na výhru. Bylo by to tak lehké, pustit hůlku a utéct pryč. Jenže to nešlo, milovala Billa a oni jí ho zabili. Musí trpět dvojnásob.
Zasadila Luciusovi ránu do žeber, zapotácel se a k zemi ji strhl s sebou. Hůlka se jí vykutálela z ruky, bylo po všem. Zavřela oči a položila ruku na tu Billovu.
"Nashledanou," hlesla a čekala, až ji zasáhne kletba. Věděla, že to příjde. Smrtijedka, proti které bojovala samozřejmě její očekávání naplnila. Zasáhla ji přímo do hrudníku. Fleur sebou cukla a vydala hekavý zvuk. Najednou necítila jeho ruku, necítila ani svoje tělo. Být bez něj pro ni bylo strašné.
Lucius se neohrabaně zvedl. "Hloupá," okomentoval Fleur a obezřetně překročil její mrtvé tělo.

Sára bravurně bojovala s Šedohřbetem. Nutila ho k ústupu. Dalo by se říct, že to byl nerovný boj. Fenryn proti stovce v jednom těle. Sára se zamračila.
"Tohle je za tátu," sykla, "zasloužíš si smrt." Zelený paprsek, kterému se nedalo vyhnout. Proud světla značící smrt se vpil do smrtijedova těla. Sára ztratila sílu, padla k zemi. Ron ji zachytil těsně nad zemí. Měl zlomený nos, držel ji v náručí a čekal, co se s nimi bude dít. Vzal si její hůlku a snažil se je bránit. Pokusil se Sáru odtáhnout, ale byla neuvěřitelně těžká.

Vystrašená Hermiona popadla hůlku, kterou uviděla pod konferenčním stolkem. Plakala, ale potřebovala se soustředit. Nemohla kvůli dvěma mrtvým tělům. Věděla, že se tu neměli zdržovat tak dlouho. Narovnala se a rozhlédla.
"Pojď sem holčičko," zaryčel druhý smrtijed, se kterým předtím bojovala Fleur. Hermiona se obratně vyhla jeho kouzlům a zasáhla ho jednou s kleteb, které je naučila María. Zaskučel, podlomila se mu kolena. I ramena mu trčela v nepřirozeném úhlu. Nechtěla používat černou magii. Sama se divila, jak se změnila. Znenadání na krku ucítila cosi chladného. Nebyla sto se pohnout.
"Ty a já," sykl Lucius a udělal jí na krku malou ranku. Čepel dýky byla velice ostrá. Hermiona ucítila štiplavou boles. Aniž by chtěla, zasténala. "Hmm, mám tě v hrsti," šklebil se Malfoy. Dobby se náhle otočil a kouzlem mu vyrazil důku z ruky. Sám Lucius pak odlétl o pár metrů dozadu. Praštil se do hlavy.
Tohle byla chyba, Dobby nevykryl Bellino kouzlo. Trefilo ho do zad a omráčilo. Ve stejném okamžiku Hermiona i Trix vyslaly kouzla. Bella zasáhla zeleným paprskem Dobbyho, jeho bezvládné tělo to odmrštilo do rohu pokoje. Hermiona těsně potom zasáhla Bellatrix do břicha svou kletbou. Bella vzdechla a sesunula se na podlahu.

Chris monitoroval situaci okolo. V hrudníku cítil úzkost a smutek. Chtěl by plakat, ale nešlo mu to, místo pláče se dostavil jen velký knedlík v krku. Výhodou a současně nevýhodou bylo to, že vše viděl naprosto jasně. Bill a Fleur i po smrti držící se za ruce. Statečný Dobby, který zachránil Hermionu, které z tváří kapaly slzy smíšené s krví, všichni jeho kamarádi měli hrůzu v očích. Harry se zdál být ze všech nejvyrovnanější, bojoval a pral se za své přátelé, za lepší svět. Moc dlouho se rozhlížel. Kletba ho trefila do ramena. Odlétnul pod nohy Harrymu, ten se zapotácel a spadl na něj.
Zemřou tady všichni? Napadlo Chrise. I kdyby, aspoň se pokusili. Najednou měl pocit, že se ho někdo snaží procpat úzkou rourou. Smrt rozhodně nebyla tak mírumilovná a příjemná. Navíc stále cítil nesnesitelnou bolest v rameně. Byl tedy opravdu mrtvý?
Těžce dopadl na záda, vyrazil si dech. Přes víčka uviděl červenou šmouhu, která narazila do něčeho, co se pokoušelo zvednout ze země. Smrtijedi se přemístili s nimi. Dobře, stejně už to nemělo cenu. Nadechl se a čekal. Nic se nedělo, jen ucítil šimrání na ráně, jenž stále pálila. Otevřel oči.
Takže jsem opravdu zemřel, napadlo ho, když uviděl Hermionu, jak mu léčí rameno. Položila mu ruku na čelo.
"Klid," špitla a zatlažila ho zpět na zem.
"Je v pořádku?" zeptal se Harry. Zrovna se posadil, trošku se mu motala hlava.
"Uvidíme," odpověděla Hermiona. Vypadalo to, že se ti dva pohádali.
"Stejně si myslím, že nechat je tam, bylo nespravedlivé a hloupé!" sykl Harry. Hermiona na něj pohlédla jen úkosem a dělala, že ho neslyší. "Kvůli nám teď zemřou!"
"Ron by nebyl proti, jsi důležitější než my všichni," odsekla. Harry zakroutil halvou.
"A co Sára? Ta si to nezasloužila."
"Udělala by to pro tebe. Není sobecká a ví, že TY žít musíš!"
"Ano nesobecká a nezkažená a tyhle lidi necháme klidně zemřít!" prskal Harry a postavil se na nohy. "Jdu pro ně!" Hermiona hbitě vstala a chytla ho za ruku.
"Nikam nejdeš, nezachraňovala jsem tě proto, aby ses tam vrátil umřít!"
"A je necháš!"
"Oni neumřou," pravila sebejistě. Harry si odfrknul. Hermiona si zase sedla a dohojila Chrisovu ránu. Posadil se.
"Omlouvám se," byla to moje chyba. "Neměl jsem se bavit se Bellatrix."
"Obviňováním nic nespravíme," konstatovala Hermiona.
"Ron a Sára tam zůstali?" ujistil se. Bylo to zřejmé, jen to potřeboval celé znovu slyšet.
"Ano, ale zvládnou to," odvětila hnědovláska. Harry protočil oči. Hermiona neměla ani tušení, co si tam ti dva zažijí. Možná nezemřou, ale zešílí stejně, jako Nevilovi rodiče. Měl ji za chytřejší.
"Jistě že to zvládnou," souhlasil Chris. Harry na něj vytřešil oči. Vážně byli oba tak naivní a hloupí? "Protože jim pomůžeme," dodal a odhodlaně se zvedl. Protřepal si bolavé rameno. "Děkuju," usmál se. Byl to spíš ztrápený úsměv, přesto však všechny povzbudil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik z vás to přečetlo?

Já :D

Komentáře

1 Hope | Web | 20. února 2010 v 14:13 | Reagovat

ty jsi zabila Billa a Fleur? =-O já jsem si tady při čtení klidně jedla polívku a pak takový šok...to mi nedělej...kapitola byla skvělá a líbila se mi...jsem ráda, že nenašel Maríu...těším se na další =o)

2 WaLLiKa | Web | 20. února 2010 v 14:35 | Reagovat

jéé..krása..opravdu nádherná kapitolka..ae u toho Billa s Fleur jsem skoro brečela..já vím..ae mě tohle vždycky dostane..když někdo umře..:-)

3 Simia | Web | 21. února 2010 v 14:38 | Reagovat

hm. To jsem nečekala. Alebidiž, nasané to bylo krásně. Tu krutost a nespravedlnot pominu:)) šikovná seš, moc se mi to líbilo. Těším se na další:)))

4 Markéta | 28. února 2010 v 21:23 | Reagovat

[1]: Prej: já jsem si tady klidně jedla polívku :D :D Ty seš fakt dobrá :D

Jo, byl to pro mě šok...ale je to hezky a čtivě napsané ;)

5 Peace | Web | 4. března 2010 v 22:24 | Reagovat

Pane bože! To je... Strašný. Jak si jim to mohla udělat, já je měla fakt ráda. Až na to, že je mi Felur krajně nesympatická, jsou to moje oblíbený postavy... No tohle. Sice už jsem to četla asi před sto lety, a teď buhužel z hrůzou zjišťuju, že jsem to nekomentovala, což je dost děsný vzhledem k tomu, jak je to úžasný, ale stejně se pořád nepřestávám divit, jak dokážeš tak barvitě a prostorově vykreslit jednostlivé situace...Prostě krása:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama