7. kapitola Cheater

4. září 2010 v 11:25 | Tracy |  2D
Rozhodla jsem se být akční a tak tady máte další kapitolu. No, počet komentářů u minulé kapitoly mě sice moc nepotěšil, ale věřím, že u téhle jich bude víc, že?! Věnování patří všem, kdo okomentovali minulou kapču, proto doufám, že vám se to bude líbit nejvíc. :D 
PS: Pokud nechcete propadat depresi z počasí, určitě si na tuhle blbost najděte čas, zvedne vám náladu. (99% účiné, vyhodnocování na základě testů na kamarádech a některých rodinných příslušnících XD)




Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem toho jídla nemusela chtít tolik, večeře byla skvělá. Jen se mi zdála nekonečná. Ale to asi každému, protože nejen já jsem umírala zvědavostí zjistit, kdo budou ti úžasní šampioni. 
Všechny pozvánky byly vylepené a rozdané. Daly jsme je dvojčatům, Harrymu, tomu jsme přidaly i ten bomba plánek a taky jsme musely pozvat jeho kamarády, bylo by nezdvořilé pozvat jeho a je ne. Catt dala pozvánku i Cho a Marietě a odvážila se pozvat i toho krásného kluka. Já jsem naopak svého idola nepozvala. Byla jsem si jistá, že by nepřišel a navíc, je to debil a Zmiozel, takže nemá šanci. Bude pouze moje platonická láska. 

Dojedli jsme a zlaté talíře zmizely. Brumbál vstal. Tak a je to tady, za chvíli se to dozvíme. Uf. Zhluboka jsem se nadechla, abych vzrušením nevybuchla.
"Je to tedy," zašeptala Catt.
"Jsem tak zvědavá," prohodila Marieta. Ta holka se mi vážně moc nelíbí. Ale co, možná je to jen zbytečná a nezdůvodnitelná averze.
"Já taky," šeptla jsem. Všichni utichli. Tlačily mě ušní bubínky, ale naštěstí Brumbál začal. Všichni ho nábožně poslouchali, nechtěli si nechat ujít jediné slovo.
"Nyní už je pohár téměř připraven učinit rozhodnutí," síň přestala dýchat, "podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu, až ohlásím jména šampionů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti." Všichni těkali pohledem mezi ním a oněmi dveřmi, na které ukázal. Všichni jimi toužili projít. Přinejmenším všichni plnoletí. Vyhledala jsem pohledem Freda a George. Už vypadali o něco smířeněji, já však stejně věděla, že by tam tudy prošli strašně rádi. "Kde dostanou první pokyny," dokončil proslov a vytáhl hůlku. Hustota atmosféry v síni dosáhla vrcholu, byl slyšet každý uder srdce všech okolo. Tep byl zrychlený vzrušením. Brumbál jedním mávnutím hůlky uhasil svíce. Všechny kromě těch, co zářily v dýních. 
"To je atmoška," zašklebila jsem se na Catt,
"Jo, Filchovi přestane fungovat budík a dostane srdeční zástavu..."
"Ne že by to vadilo," hlesly jsme obě zároveň a tiše se zasmály. 
Nejzářivější věcí v místnosti byl ohnivý pohár, pouze na něj byla upřena veškerá pozornost. To vám teda řeknu, byla to síla. Každý výšleh plamínku byl jako zdroj elektrického napětí. To čekání začínalo být k nevydržení. Pár nedočkavců neustále drtilo pohledem ciferník svých náramkových hodinek. Jak kdyby to nebylo jedno. Až to přijde, tak to přijde. Čas stejně nepopoženou. Ach jo... ze mě se stane za těch pár minut filozof. Má to tady na mě špatný vliv. 
  Plameny náhle zčervenaly... už je to tady. Sama pro sebe jsem se usmála. Následoval výšleh ohnivého jazyka a z něj vylétl značně ohořelý kus pergamenu. 
"Tak a první je určen," špitla Catt.
"Kdo to asi je?" zajímalo Cho. Milá holka, škoda, že se nemohla přihlásit, takovou šampionku by Bradavice potřebovaly.
"Šampionem za Kruval bude Viktor Krum!" pravil zřetelně. Ha jsem vědma! 
"Já vám říkala, že Karkarov ten pohár podplatí," smála jsem se a tleskala zároveň.
"Takže zítra ráno jdeš běhat s jedním ze šampionů," konstatovala Catt, když se Viktor shrbeně šoural k Brumbálovi a následně do oněh dveří pro vyvolené.
"Zítra ráno, já bych zapomněla," plácla jsem se do čela. Síň ztichla, ale já jsem pokračovala: "Aspoň máme o čem mluvit."
"Ty máš vždycky o čem mluvit, Chiaro," usmála se na mě Cho. Už jsem říkala, že je ta holka super? Sice trošku moc poctivá a správňácká, ale pořád bezva.
"Šampionem za Krásnohůlky je Fleur Delacourtová," oznámil ředitel. 
"To jsi ty," prohodila jsem směrem k dívce víle, která seděla vedle mě.
"Ano," řekla šťastně a usmívala se tak, že polovina síně byla očarovaná.
"Hodně štěstí," popřála jsem jí a sledovala jak i ona prochází dveřmi. Skoro plakala, jenže štěstím. Ostatní krásnohůlští byli tak zklamaní, že plakali taky. Některé dívky neměly daleko k hysterickému záchvatu.
"Teď už jen bradavický šampion," podotkla Cho a Marieta jí pod stolem silně stiskla ruku. A je to tady vrchol večera, bradavický šampion je na cestě. 
"Přejme mu štěstí," prohlásila Catt.
"Jo a lehké úkoly a hlavně, aby byl hodně daleko od bran smrti," básnila jsem.
"Bran smrti?" smála se Catt. "Jaks' na to přišla?"
"Básnický obrat," odvětila jsem. Třetí a poslední jazyk vyšlehl ze všech nejvýš a vyhodil poslední kus pergamenu.
"Bradavickým šampionem se stává Cedrik Digory," pronesl ředitel do posvátného ticha, které se v tu chvíli přeneslo do ohlušujícího potlesku a jásotu. 
"Catt, to je ten tvůj," ukazovala jsem na krasavce, který se s hollywoodským úsměvem ubíral kolem profesorského stolu do vedlejší místnosti.
"Ne," hlesla Catt.
"Jak ne, jo je to on a je šampion, ještě žes' ho pozvala, deska ještě víc stoupne na ceně," prognostikovala jsem. Ha, takže slaďoušek se jmenuje Cedrik, to se docela hodí. 
"Co když se mu něco stane?"
"Neboj, postará se o sebe," řekla shovívavě Cho. Marieta si jen odfrkla a podívala se na Brumbála. Najednou ale zapištěla a tahala Catt i Cho za rukáv.
"Co se děje?" bafla na ni Catt. Zjevně byla hluboce ponořena do možností, jak zachránit Cedrika od jeho poslání. Co to tady zase žvaním, ne, co se to se mnou děje?
Začínáš být normální!
Nejsem schyzofrenik, jdi pryč a nesouhlasím.
Nesouhlasíš sama se sebou? Měla by sis zajít na psychinu, má drahá.
Trpíš sebeláskou!
My trpíme, ty i já, jsme jedno...
Ani náhodou!
Zlato, možná bys měla věnovat pozornost tomu, co se děje, upozornila mě část mého já. Nemůžu řict, jestli ji nesnáším nebo mám ráda. Ale občas je dobré, že ji mám.
"Výtečně," pronesl ředitel.
To mám věnovat pozornost jemu?
Vždyť jsi říkala, že je fajn.
To je, je super, jako ředitel, ale já byla zabraná do problému své vnitřní proměny!
Neboj se, jsi pořád ta stejná Chiara.
Dík, jsi vážně kámoška...
"... takže teď máme všechny tři šampiony, jsem si jist. že se mohu na vás na všechny spolehnout a mluvím nyní o všech studentech i z Krásnohůlek a Kruvalu, že své šampiony podpoříte, jak nejlépe umíte. Tím, že svého šampiona budete povzbuzovat, opravdu významě přispějete." Konečně nějaká akce, jupí. Poskočilo jedno z mých já. Říkejme mu třeba R jako rebelské. Marieta se nás už hodnou chvíli snažila upozornit na to, že pohár se ani zdaleka nezklidnil, byl opět rudý a jiskry dopadaly až na čtyři kolejní stoly. Studenti se je snažily uhasit, aby nedošlo k požáru. Ha a je to tu, skandál jak Rusko! Čtyři šampioni ze tří škol. Už vidím ty nadpisy v novinách. To už ale dlouhý plamen vyplivl, doufám, že tentokrát už poslední lístek. Ředitel bezděčně nastavil ruku, očividně nebyl nadšený. Tohle si nezasoužil, byl to sympaťák.
"Jsem zvědavá, jak to Brumbál vyřeší," řekla Catt zaujatě. 
"Vsadím se, že to bude další z Kruvalu, Karkarov ten pohár podplatil petrolejem!" Cho se ušklíbla. Brumbál zíral do pergamenu, jako by tomu nemohl uvěřit. Kdo to asi je? Už tu bylo moje zvědavé já a chtělo nutně vědět, to obrovské překvapení. Aspoň bude párty zajímavější.
"Harry Potter," vykřikl po odkašlání ředitel. 
"Harry? Ten Harry, co nám půjčil plánek?" nevěřila Catt.
"Ten Harry s rozbitou hlavou?" přidala jsem se. Cho se na mě nechápavě podívala.
"S rozbitou hlavou?" Přikývla jsem. "Ale on se neuhodil, vy neznáte Harryho Pottera?" Vypadala opravdu překvapeně. Marieta si nás prohlížela rentgenovým pohledem. 
"Jistě, že ho známe," vpadla do toho Catt, "to je jen poznávací znamení." Tak to bylo o fous. Asi se o něm budu muset dozvědět víc. 
"Není mu ještě sedmnáct!" prskala Marieta. Kráva! No a co? Jestli obelstil hranici, má na to, aby to zvládnul. Ale po pravdě nebyla jediná blbka, co takhle mluvila. Vlastně jediný, kdo tleskal jsem byla já a Catt. Dobře, možná podváděl, ale má, co chtěl a teď mu všichni zatleskáte! Nechala jsem Catt tleskat samotnou a pozvedla jsem ruce. Povedlo se. Celá síň začala tleskat. Všichni jen zoufle sledovaly svoje ruce. Fred a George se na mě ušklíbli a výskli.
"Harry!" křičela jsem a stoupla si. No co, někdo mu musí projevit podporu!
"Harry Pottere, Harry buď tak laskav a pojď sem," pravil ředitel. Náš nový rozcuchaný kamarád vypadal, že má nohy z kamene. "Takže, tudy těmi dveřmi, Harry," vyzval ho Brumbál. Neusmál se, tvářil se velice přísně. Sakryš, Harry tam to svoje jméno nehodil... uvědomila jsem si, po jeho důkladnějším pozorování. Byl očividně vystresovaný a vyděšený, ktomě toho, že byl v šoku. Nejlepší pohled měl Hagrid, jako by mu umřeli tlustočervi. Jo to je nějaký zvíře a asi docela populární... a Hagrid je má moc rád. Neznám ho moc dlouho, ale takhle se netváří... Normálně jeho oči září, ale teď, jako by se zasekly. A nebyl sám, známky erroru systému vykazovalo mnoho ostatních.
"No teda wow," hlesla Catt.
"Chudák..." politovala jsem ho.
"Je to podrazák!" trvala na svém Marieta. Cho byla zaražená, tvářila se překvapeně, ale ne šťastně. Jako by byla zklamaná. Asi přišel čas, jim to vysvětlit.
"Není, byl překvapený, ne-li vyděšený z toho, co slyšel a..."
"Nezastávej se ho!" sykla zle Marieta.
"Nech Chiaru domluvit," poručila jí moje sestřička, "zasvětí nás do problému z pohledu psychologie."
"A to je zase co?" pustila se do nás.
"Věda zabývající se lidskou myslí a prožíváním nebo tak nějak, ne?" obrátila se na mě.
"V podstatě," přikývla jsem. Chtěla jsem poračovat, ale všimla jsem si, že většina profesorů a i pánové Skrk a Pytloun se odebrali do vedlejší místnosti. Co si asi Harry poslechne? Nebude to moc příjemné. K tématu, zatřepala jsem hlavou. "Domnívám se, i když to nemůžu tvrdit jistě, že není typ člověka, který kromě toho, že už slavný je, by se potřeboval dál zviditelňovat. Z jeho chování vyplývá, že je rád, když se k němu ostatní chovají normálně... jistě asi má i to svoje alter ego- superhvězdu, ale to má menšinu..." Marieta na mě nevěřícně hleděla, pak zamrkala a nasadila naštavný výraz.
"Stejně si myslím, že je to podvodník!" Chystala jsem se opět něco namítnout, ale náš kolejní profesor vstal a snažil se na sebe upoutat pozornost.
"Ticho!" Cattharinin hlas se nesl síní, použila nějaké nové kouzlo. Ta holka je až nezdravě zažraná do učení. Ne, že by mě kouzla nezajímala, ale nepotřebuju od rána do večera ležet v knížkách... vnašem případě tedy spíš u notebooku.
"Děkuji," písknul vysokým hlasem, "můžete jít do svých kolejí a vše náležitě oslavit!" Na to se Catt vymrštila na nohy.
"Já tu ještě chvíli počkám," oznámila jsem jí. Catt přikývla a urychleně se šla postavit k obřím dveřím, jenž vedly do Vstupní síně. Marieta se taktéž odebrala k východu, stejně jako většina ostatních. Cho se posunula trošku blíž ke mně. Čekala jsem, že něco řekne, ale hleděla před sebe na prázdný stůl. Vypadala, že hledá správná slova. Nevěděla jak začít. 
"Jsi zklamaná volbou šampionů?" zkusila jsem to. Snad se chytne.
"Ne to ne, Cedrik bude dobrý, ale..."
"Takže si taky myslíš, že Harry podváděl?" odhadovala jsem. Cho se ošila. "Takže ano," pochopila jsem. Uf, no možná jí to zkusím vysvětlit ještě jinak. "Vím, že mi vůbec nemusíš věřit, nemáš proč, skoro mě neznáš," začala jsem, "stejně jako já skoro neznám Harryho, tedy osobně a přesto jsem si tak na osmdesát procent jistá, že tam svoje jméno nehodil."
"Jak to víš?" špitla.
"No první důvod už jsem řekla, byl upřímně překvapený, pochybuju, že je tak dobrý herec, druhý - když vstal, zaklopýtal, což svědčí o rozčarování. To se takovým těm hvězdám nevstává. A zatřetí, nechci mu nějak ubírat na inteligenci, ale pochybuju, že by se dostal přes ochranný kruh. Obě víme, že Brumbála v kouzení nepředčí žádný sedmák, natož čtvrťák." Povzbudivě jsem se na ni usmála.
"Ty mu fakt věříš, co?" konstatovala nakonec Cho.
"Jo," řekla jsem prostě a pokrčila rameny. Cho se taky zvedla.
"Jdeš?" zeptala se.
"Ještě ne, chvíli na někoho počkám, ale ty jdi na tu párty, ráda tě tam uvidím."
"Na koho? Síň je prázdná," poznamenala.
"Harry a Cedrik jsou na tu párty taky zvaní, takže..." 
"Dobře." Už odcházela.
"Cho," zavolala jsem na ni, "nech si to ještě projít hlavou." Přikývla a zmizela. Zůstala jsem sama ve tmě... asi se začnu bát. Ne nezačnu, na to už jsem moc velká. Doufám jen, že Cho trefí k nám na tu párty. I když, kdo by netrefil, cesta byla označena oranžovo černými šipkami z kouře. 
Položila jsem se na lavici a začala zkoušet, nějaká nová kouzla. Pár jsem si jich při čtení zapamatovala, ale neměla jsem čas je narénovat. Začala jsem s tím, co mělo hýbat věcmi. Zkoušela jsem to na jednom ze svícnů. Když se mi konečně podařilo svícen alespoň nadzvednout, vyrušila mě ta objemná ředitelka Krásnohůlek, která měla položenou ruku na Fleuřině rameně. Spěšně jsem svícen postavila, až to při dopadu cinklo a slušně jsem popřála: "Bonne nuit!" Doufala, jsem že to bylo správně. Fleur jen rychle přikývla a ona madam mě ignorovala. V zápětí se síní prohrnuli i Krum s Karkarovem. "Dobrou noc," řekla jsem znova. Krum něco zahuhlal a Karkarov na mě hodil zlý pohled. Teď jsem si teprve všimla těch jeho studených očí, byl asi stejně příjemný jako osina v pozadí. Dveře do místnosti pro šampiony zůstaly otevřené, do jídelny vnikal dlouhý pruh zlatavého světla. 
 Dvě postavy se nejprve objevily ve dveřích a velmi rychle se přesouvaly k východu. Harry a Cedrik, nikdo jiný by to být nemohl. Mlčeli, oba dva... to je opravu milé! Ach ta ironie...
"...hele, mně to můžeš říct," vybídl ho Cedrik. Takže přece jen spolu mluví! Hurá!
"Ale já se nepřihlásil," opakoval Harry, jeho hlas zněl odevzdaně. Kolikrát to za dnešní večer opakoval?
"Nazdárek pánové," vyskočila jsem na nohy. Oba sebou škubli, zřejmě si mysleli, že jsou tu sami. Harry se vyhnul mému pohledu. "Věřím ti," řekla jsem a zlehka se dotkla jeho předloktí. Vzhlédl a zatvářil se potěšeně, zato Cedrik vypadal překvapeně. Bude lepší, když změníme téma. "Takže, čekám tu na vás, abych vás odvedla na tu..."
"Já tam asi nepůjdu," prohlásil Harry. Chápala jsem ho, to ale neznamená, že si může jen tak nepřijít.
"Vzdáváš se?" povytáhla jsem obočí.
"Ne, ale..."
"Cedriku, řekni že musí přijít," zakňourala jsem a udělala psí oči.
"No, já..." Tohle nemůžou myslet vážně! To se mi snad zdá! 
"Jdete oba," rozhodla jsem za ně. Hodili po sobě jeden rychlý pohled, víc nestihli. Oba jsem popadla za ruku a táhla za sebou. "Cedriku, tys to slíbil Catt a jestli nepřijdeš bude mít depku!" Jaj, to jsem asi neměla říkat, no doufám, že se o tom Catt nedozví. "A ty Harry musíš jít z principu. Musí ti uvěřit, že jsi to neudělal!"
"Ty mu to vážně věříš?" zeptal se pochybovačně Ced.
"Jak jsem řekla a než něco namítneš, mám proto víc než dost důvodů a v jakékoli diskusi tě svými argumenty převálcuju, přesto mi věřit nemusíš, to je jenom na tobě!" Ach to vysoké seběvědomí...
"Nemůžeme se bavit o něčem jiném?" hlesnul Harry nešťastně.
"A další důvod..." pokývala jsem halvou, jakože je vše jasné. Ced se zasmál.
"Dobře, vidím, že nemám šanci. Máš moc dobrého obhájce," mrknul na Harryho. Obhájce? Harry je můj kamarád a když říká, že to nebyl, prostě mu věřím a teď jsem si svým tvrzením jistější než předtím.
"Jo Chiara by mohla být politik, slovní frekvenci a útočnost na to má dostačující," dobíral si mě Potter.
"Jo a taky je na to dost drzá a extrovertní," přitakal Ced. Tak to mám za to, tse! Hraně jsem si odkašlala.
"Jdu tady, mezi vámi!" Oba se ušklíbli.
"No a?" Eh? Opravdu, za dobrotu na žebrotu!
"Jsem ráda, že si tak rozumíte," sykla jsem s notnou dávkou ironie. Pravda však byla, že jsem byla ráda, že si rozumí. 
"Kámoši?" zeptal se Ced a napřáhl k Harrymu rukru.
"Jasně." Harry ruku stisknul.
"Jupí," hvízdla jsem a každému vlepila pusu na tvář. "To jsou moji kluci!"
"Co-co prosím?" zakoktal Ced. I tohle musím vysvětlovat?
"Jenom slovní obrat," mávla jsem rukou.   
"To už byla druhá za tenhle den," řekl Harry.
"Když sis je zasloužil..." Schválně jsem nedokončila větu. To už jsme byli před portrétem.
"Jdete na párty?" zeptala se Rowena.
"Ano prosím." Hrát si na slušňačku, to by mi šlo.
"Dnes je to bez hesla," oznámila a pustila nás dál.
Už jsem říkala, že moje sestřiška je genius? Jsem tak šťastná, že jsem tady s ní! A když už jsem u toho, pořád nemůžu uvěřit, že kouzlím, teda... chápete mě, ne? Z ničeho nic objevíme zvláštní knihovnu, pak otevřeme dimenzionální bránu, je to jak z nějakýho Hollywoodskýho trháku. 
"Chiaro?" houkl Harry. Uvědomila jsem si, že jsem se zasekla v rámu.
"Pardón," vyhrkla jsem spěšně a udělala krok dopředu. "Tak co to bude?" zeptala jsem se kluků. "Merlin, Nebelvír, Zmiozel? Kdo tohle vymýšlel?" zasekla jsem se. Ta dvě jména vůbec neznám! Něco mi ušlo? Asi tak jako vždycky.
"A nemůžem jít, tak jak jsme teď?" otázal se Harry.
"Ty jo, jsi chodící legenda, jsi sám sobě kostýmem... vlastně jděte oba tak, aby vás fanoušci poznali..." Ze sebe jsem udělala Morganu a společně jsme vstoupili do obyvacího pokoje. Párty byla v plném proudu, ovšem když se objevili Cedrik a Harry, všichni zpozorněli. Začali tleskat a výskat, tropili takový rámus, že jsem se obávala, že nás i Filch poctí svou přítomností. 
Catt se ujala slova: "Vítáme naše šampiony na helloweenské pařbě! Pořádně jim zatleskejte!" Ozvali se však jen Nebelvírští. No aspoň někdo je objektivní. 
"Problém?" křikla jsem.
"Jo," odseknul jakýsi blonďák, "Potter je podvodník!" Harry se už už chtěl otočit, na poslední chvíli jsem ho zadržela.
"Dobře, nikdo vás tu nedrží, jestli se vám tu nelíbí můžete jít, ale budete litovat..." Pohlédla jsem na Cedrika. Párty se zase dala do pohybu.
"Můžu tě o něco poprosit?" zeptlala jsem se zdvořile.
"Ty o cokoli," ušklíbnul se. "Bouchněte šampus a připij si s Harrym jako první, když ostatní uvidí, že ty s ním nemáš problém, snad se to dřív vyřeší... Jo a zatanči si s Catt!" Ced se zatvářil neurčitě a sjel moji sestru pohledem.
"Dobře." Kývnul na Pottera a oba se prodrali tančícím davem až k chladícímu boxu s pitím. Ced se natáhl pro lahev, stoupl si na židli.
"Připijem si na vítěztví Baradavic!" Jeho hlas přehlušil i hudbu a opět se na ně strhla pozornost. Někteří ještě chvíli ohrnovali nos, ale jakmile si Harry a Ced připili, napětí se zmenšilo. Dvojčata hlasitě skandovala vítězné pokřiky a ostatní se rádi přidali. Protlačila jsem se až ke Catt.
"Jsi vážně skvělá, víš?!"
"Jasně že vím," usmála se. "Jak jsi to udělala?" ukázala na naše dva šampiony.
"Kouzlo osobnosti." Jsem tak skromná. Další kladné vlastnosti jsou sepsány na pergamenu, na vyžádání vám ho dám přečíst. 
"Ty šampusy zmizely rychle," konstatovala jsem po pěti minutách sondování v davu.
"Divíš se? Bylo drahý jak sviňa!" 
"Možná bychom si taky měly dát nějakej chlast, než všechno zmizí!" rozhodla jsem. Nalila jsem nám s Catt ohnivou a obě jsme ji do sebe hned koply. Pak další a další... najednou Catt kdosi oslovil. Musela jsem zamžourat, abych rozeznala Ceda. 
"Smím prosit?" otázal se Catt. Ta ihned vložila svou ruku do jeho a vydali se na parket. Ke mně se přitočila Cho.
"Přemýšlela jsem nad tím, co jsi říkala..." začala rozvážně, "asi máš pravdu."
"Tu mám vždycky," pokrčila jsem rameny, "dáš si tequila sunrise?" nabídla jsem, jako správná hostitelka. Cho přikývla. Udělala jsem těch koktejlů asi deset a dva nejlepší jsem vybrala. 
"Nazdraví," usmála se Cho a přiťukly jsme si. 
"Cho, šla bys...?" Ha, rozcuchaný vlasy a brýle, to bude Potter.
"Jasně," odpověděla jsem za Cho a postrčila ji k němu. 
"Ale Chiaro, já..."
"Jen jdi, pití ti pohlídám." Harry se usmál a vedl si ji na parket. 

Tři ráno, rozluštila jsem ručičky na ciferníku. Seděla jsem na pohovce na nějakým moc pěkným klukovi, který už měl ale taky docela dost. Ještě před hodinou, možná dvěma, se to na parketu hemžilo, teď už skoro všichni posedávali.... nebo polehávali. Je čas to ukončit! Rozhodla jsem se. 
"Tak dámy a pánové, pál-plui-párty je u konce," řekla jsem hlasitěji, než jsem musela. Trošku se mi pletl jazyk. Catt pomalým kolébavým krokem došla až k východu a s každým, kdo toho byl schopen, si podala ruku. Po čtvrt hodině jsme v bytě zůstaly jen my a dvojčata. Sedli jsme si vedle sebe. 
"Ty Chia," zbytek zanikl ve škytnutí, "co do sebe nalijem teď?" Ach ten George nebo Fred? Nemohla jsem je rozeznat, normálně to není až takový problém.
"Jo, všéchno, ále všsiško už je vypitý," prohlásil opile druhý z dvojčat. 
"Asi med a asfalt," hlesla jsem mimoňsky, "ty tečou pomalu..." 
"Půjdeme zazpívat ukolébavku Filchíkovi, aby se nebál, protože on se určitě bojí Protivy." Catt už taky měla dost.
"Košiška uš spinšká, nesmíš ji vzbudinkat!" nabádala jsem ji a doplnila to ty-ty-ty gestem. Zavládlo ticho. Zamrkala jsem, svět kolem mě byl takový rozmazaný. 
"Co jsme to chtěli?" ozvalo se zase jedno z dvojčat.
"Nemám páru," odvětila jsem a zívla. Než jsem usnula, slyšela jsem Catt zpívat: "Spineškej Filchíku maličký, v ošiškách máš hvezdišky, košiška totiž uš taky spinešká..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans | Web | 4. září 2010 v 12:18 | Reagovat

pekná kapitola :):):), tešim sa na ďalšiu :):):)

2 Piece | Web | 4. září 2010 v 12:37 | Reagovat

Jsem opravdu ráda, že jsi akční, tahle kapitola byla zaručeně...Jak to tam bylo... Náladuzvedající! Doufám, že další bude stejně brzo a ještě dřív:D

3 Guenon | Web | 4. září 2010 v 16:34 | Reagovat

paráda:D skvělý, kreásně jsem si u toho zvedla náladu:D fakt že jo:D
moc se mi to líbilo, tuhle povídku jsem sio fakt oblíbila:D
jen dál, rychle dál:D

4 LilIane Evans | Web | 7. září 2010 v 18:02 | Reagovat

ian je super, máš pravdu, no ja som stále na "Goodgyov" :D, ale nepochopiteľne mám rada obidvoch Salvatorcov :-D

5 LilIane Evans | Web | 7. září 2010 v 18:03 | Reagovat

to preto, lebo ešte nie je koniec komentárovky, inak by som komentáre uzavrela!

6 Girl names starting with M | Web | 8. června 2017 v 4:08 | Reagovat

•    You’ve done such an amazing job. I really love your article.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama