9. kapitola Boredom

5. prosince 2010 v 21:05 | Tracy |  2D
Haha *bodrý smích*. Překvapla jsem vás? Nečekám, že tohle ještě někdo čtete, ale pokud ano, jsem naživu a s další kapitolou. Nebudu se omlouvat, protože lenost se omluvit nedá. Nemůžu vám ani slíbit, že se tady další kapitola objeví brzy, ale do Vánoc by mohla... snad jsem chytla další slinu. Uvidíme.
Všem věrným přivržencům, kteří na mě nezanevřeli, psali mi komenty a ještě mě nechtějí zabít, věnuju tuhle kapitolu a přeji příjemné počteníčko.
Vaše líná a nespolehlivá Tracy


Tak a máme pondělí, uvědomila jsem si hned po tom, co jsem otevřela oči. Člověk by ani neřekl, že už jsme tu tak dlouho. Ozvalo se zaklepání na dveře.
"Chiaro?" Ještě spím, dejte mi pokoj, pomyslela jsem si. Hlas mi ale pokoj nedal. "Chiaro, vstávej, hned! Máme školu!" Škola... učení... mučení, já nechci! 
"Jasný," zabrblala jsem a přetočila se na bok. Pak mi to nedalo a já vstala. Proběhla ranní hygiena a po ní už jsme si to s Catt štrádovaly do jídelny. Po cestě nás zastavilo několik studentů, aby nám pogratulovali ke skvělé párty. Nepamatovala jsem si, že bych některého z nich někdy viděla.
"Dobré ránko," našla si nás dvojčata.
"Aby bylo," usmála jsem se a rozcuchala Georgovi vlasy. Už vím, jak je rozeznat, každý má na nose jiné rozložení pih. Jsem to ale vědátor, co? 
"Posnídáte s námi?" dotazovala se Catt.
"A vlastně, proč ne?" usmál se Fred a zaujal místo vedle ní. 
"Čím dneska začínáme?" zajímala jsem se.
"Dějinama," odvětila Catt po prostudování rozvrhu. 
"To se máte," hlesl znovu Fred a mrkl na Geoge, který ještě v polospánku přežvykoval snídani.
"Proč?" To nechápu, předmět jako předmět, vždycky před tabulí stojí nějaký člověk, který se vám snaží nacpat rozumy do hlavy.
"Neznáte Binse? Ten chlápek vás dostane," objasnil.
"Jo, unudí vás k smrti... teda k spánku," dodal George.
"Fajn," pokývala jsem hlavou a usmívala se na všechny strany. 
"Další jsou lektvary," četla Catt a nakrčila nos, "to bude pořádná studená sprcha na probuzení."
"Haha," zasmál se George, "tak to si užijte, díky bohu, že my jsme se lektvarů už zbavili."
"To je ten profesor tak hroznej?" zeptala jsem se zvědavě. Po pravdě si nemyslím, že existuje člověk, který by nás s Catt mohl nesnášet, všichni nás milují, i když o tom neví. Ušklíbla jsem se nad svými myšlenkovými pochody.
"Hroznej předmět a ještě děsnější profesor." To nebyla odpověď, kterou jsem chtěla slyšet.
"Horší než Filch?" Catt očividně sestavovlala stupnici.
"To se nedá srovnávat," nakrčil Fred obočí, "Filch je hlupák, to Snape není ani v nejmenším."
"Děkuji, pane Weasly," ozvalo se za mými zády.
"Jakto, že ho nikdo neslyšel přicházet?" zašeptala Cat mým směrem.
"Ne každý dupe jako slon, slečno," sykl chladně. "Počítám, že vám vaše jistě ponikavá inteligence pomůže při mých hodinách." Po těchto slovech odešel. 
"Co to bylo?" prskla jsem. "Ten chlap je..." Zatnula jsem zuby a odsunula jsem od sebe nedojezený talíř.
"Je to Snape," usmál se už celkem probuzený George suše.
"Jo jo, ten chlap dokáže zkazit apetit každýmu." Fred měl absolutní pravdu, ten chlap se mi nelíbil, ta jeho nadutost. Cítím boj, je to ve vzduchu. 
"Válka?" zúžila Catt oči.
"Rozhodně," kývla jsem a zvedla se. "Jdeme a vy se mějte."
"Jasný, uvidíme se," pokývala dvojčata hlavou.  

Tak dobře, musela jsem jim dát za pravdu, tohle byla ta nejnudnější hodina v mým životě, kam se hrabe Valas s jeho hodinama estetiky. Pomóc, ja tady nemůžu ani spát, připadám si tak tupě otupělá! Nuda, smrtelná nuda! Mám pocit, že umírám.
NUDA. Všechno z tabule mám opsaný a zde se projevuje krize. Já mám zápisky! Čmárám na papír nesmyslný obrázky a hloupě zírám na prasklinu ve stěně. 
NUDÁÁÁ!!! Už nevím, co mám dělat. Po obhlídnutí třídy jsem zjistila, že moji drazí spolužáci (ano, ti pověstní Havraspárští, věčně nadržení do učení) už to definitivně zalomili, viď Catt? Šťastlivci... Nebo zemřeli, obzvláště jeden kluk ve druhé lavici vypadal jedle. Skoro nedýchal, ale od pusy mu kapala nechutná slina. 
Můj mozek se začíná rozkládat... Ještě dvě minuty. Asi prásknu hlavou o lavici a ztratím vědomí. Znovu sklonila jsem hlavu a koukala na dokonale zaplněný papír. Nudá!!! Zachraňte Williho a Chiaru můžete přibrat cestou!
Zvonilo, tak slastný zvuk jsem neslyšela už hodně dlouho. Cítím to v kostech, pondělky se potáhnou jak žvejkačka Huba Buba. Drbla jsem do Catt, abych ji probudila. Škubla sebou a promnula si oči.
"Znáš cestu dolů do sklepení?" zeptala se mě. 
"Půjdeme s ostatníma..." Catt se ušklíbla. Heh, nějak mi uteklo, že ve třídě už nikdo nebyl.
"Jasný, znám i zkratku," zašklebila jsem se ironicky. Pánové půjdeme zkratkou, je to sice delší, ale zato horší cesta. 
"Tak pojď," táhla mě za sebou Catt, asi se snažila dohnat naše spolužáky. Nojo, kde je Cho, neviděla jsem ji. Jen Marietu a to nebyl příjemný pohled, ta holka mi kazí den.

Půl hodiny jsme bloudily, než jsme našly správnou učebnu.
"Má cenu klepat?" 
"Myslím, že ne. Ten chlap stejně bude protivnej," odpověděla jsem na Cattharininu otázku. Vešly jsme dovnitř.
"Do mých hodin se nebude chodit pozdě!" štěkl po nás. Kousla jsem se do jazyka, abych mu neřekla něco nepěkného. 
"Omlouváme se," vyhrkla Catt a táhla mě k jedinému volnému stolu, cestou stačila shodit jednu židli a vrazit do stolu. Profesor cosi zamumlal a přejel celou třídu zpytavým pohedem.
"Pusťte se do práce, doufám, že to stihnete," prohlásil a zle se ušklíbnul. Otevřela jsem učebnici na příslušné stránce a vyvalila oči. Co to je? Já neumím vařit, tohle mi nepůjde!
"Catt?" zašeptala jsem zoufale. "Umíš vařit?"
"Jasný... čaj si zalít dokážu," uchechtal se. Aaaa? Co teď? Ten chlap je děsnej, nesnáším ho. Je mi krajně nesympatický a vůbec se mi nelíbí. Potřebuju přítele na telefonu!
"Nehysterči a pusť se do toho," radila mi ochotně má drahá sestra. Sama už měla zapálený oheň pod kotlíkem a nachystané přísady. Naštěstí mi v té jejich úchylácké lékárně napsali na sáčky, co kde je. 
Tak jo, mám půlku a jsem v koncích. Barva lektvaru by měla být tmavě zelená a já měla pro velký úspěch modrou. Opřela jsem se zády o opěrku židle, založila jsem si ruce na prsou a kotlík propalovala naštvaným pohledem. Catt vedle mě ruce jen lítaly, jak míchala a přihazovala ingredience. Ani mi neporádí, tss. Najednou jsem na sobě ucítila ten ledový pohled.
"Hotovo, slečno?" zeptal se pochybovačně.
"Ne," odsekla jsem a ani jsem se na něj neotočila
"Tak co tady děláte?" sykl výhružně.
"Učím práci onanovat!"
"Co..." začal, já mu ale skočila do řeči.
"Aby se udělala sama." Třída se rozchechtala a já nevinně vzhlédla k profesorovi.
"Máte školní trest!" prsknul a odešel. 
"Už se nemůžu dočkat," řekla jsem si sama pro sebe. Snape se prudce otočil.
"Já vám řeknu, co by to na vás chtělo: dlouhej bič a malej dvorek!" Sladce jsem se usmála.
"Tak to tedy ne, protože to je ve všech státech světa považováno za týrání dětí!" 
"Vy jedna malá drzá..."
"Dejte si pozor, co řeknete, protože cokoli řeknete, může být použito proti vám!"
"Vyhrožujete mi?" zúžil nenávistně oči.
"Ne, opakuju věty, které se mi líbí," ušklíbla jsem se. Snape, se otočil a nechal mě trpět dalších čtyřicet pět minut. Tentokrát byla nuda ještě nesnesitelnější. Nuda, nuda nuda... začínala jsem být zoufalá. 
Můj mozek zrosolovatěl.
Bezva, rosol, dříve můj mozek, mi vytékal nosem, ušima i pusou. Jak úchvatné. 
Nuda. Měla jsem zvláštní pocit, že to, co Catt míchala v kotlíku, byla část mého mozku výše zmíněného mozku. Zelené blivajzovité lepkavé cosi.
Šílená nuda.
Ach bože, včela! Výborně, skvělá zábava! Nikdy jsem si neuvědomila, jak krásně a zajímavě včely létají. 
Včela dosedla na meruňku, jistě svačina některého ze sudentů, zabodla do něj žihadlo. Chcípla... skvěle. NUDA.
Já chci umřít! Jenže smrt, to není jen tak, to je volba na celý život, víme? Připadala jsem si jako idiot. Hnila jsem tam zaživa a netušila, co mám dělat. Bylo tu pár možností... a) zkoušet kouzla, b) fláknout hlavou o lavici a omdlít, c) zabít Snapea.
Možnost c byla velmi zajímavá, v hlavě jsem ji rozvedla do podrobností a představovala jsem si ty nejdrastičtější scénáře. Přinejlepším by se všichni přítomní zbláznili hrůzou. Ale plán byl neuskutečnitelný, kde bych teď vzala gilotinu, že? 
Na možnost a bych potřebovala mozek, ten teď nemám, tedy možnost odpadá.
Poslední možnost jsem zvažovala už předtím, nebyla vůbec originální, tudíž se také stala nepoužitelnou. 
Podepřela jsem si hlavu i moje nehty se zdály být zajímavější než tato hodina.
Zazvonilo! Asi už jsem umřela a jsem v ráji! Zvolila jsem si dobře, vítej smrti! S Catt jsme vyšly z učebny a mé tušení se potvrdilo, protože přímo předemnou stál Zabini. Usmál se a já na něj hleděla se slinou u pusy. (No a co? Byla mrtvá.) Smrt není špatná, vlastně je skvělá a protože jsem mrtvá, můžu si dělat, co chci. Skočila jsem na něho a povalila ho na záda. Co si to užít hned tady? Všichni fungují v mém nebi, tak co?
"Co to děláš?" křiknul na mě. Fail? Eror programu? Jakm měmohl odmítnout?
"Když jsem mrtvá... mám jedinečnou šanci. Víš jsi v mém nebi, takže by se s nadsázkou dalo říct, že mi patříš, takže..."
"Slez ze mě ty huso hloupá!" Konečně jsem pochopila, nejsem mrtvá. Opravdu byl konec hodiny a všichni ti tlemící se lidi okolo byli skuteční. "Tak slezeš ze mě ty mudlovská..."
"Víš ty co? Nasrat!" zabručela jsem a zvedla se.
"Nasrat? To je jediný na co se zmůžeš?" řekl uštěpačně.
"Fajn, tak nasrat a rozmazat!" křikla jsem na něj z otočky a s Catt v závěsu urychleně opustila přeplněnou chodbu.


Ani nevím, jak jsem přežila zbytek vyučování. Jsem vážně tragéd, magnet na trapasy... Nicméně... Zabini byl vážně kus a jak já jsem měla čuchat, že ještě žiju, no ne? 
Konečně jsme se dostaly do pokoje.
"Co budem dělat?" zeptala jsem se Catt. Měla to být řečnická otázka, protože mně se nic dělat nechtělo ale sestřička zřejmě cítila potřebu odpovědět.
"Úkoly?" řekla naivně a zvláštně se usmála.
"Haha," ušklíbla jsem se, "spíš bychom se mohly zaměřit na ten tvůj nemožnej plán!"
"Já věděla, že to řekneš," zaradovala se, "už jsem nad tím zase přemýšlela a víš, jak mě napadají ty nejlepší věci těsně před spaním, tak včera..."
"... ajajaj," zaúpěla jsem.
"Nepřerušuj!" okřikla mě v zápalu návalu myšlenek. "Už vím, jak na to... eh, tedy mám koncepci plánu."
"Sem s ním!" Catt odběhla do ložnice a vrátila se zpátky s notebookem. Rychle našla potřebné soubory a mě spadla brada. (Nahmatala jsem ji pod stolem a nasadila ji zpátky na místo.)
"Takže... vymyslíme to kouzlo..."
"Jasně, naprostá primitivka," neodpustila jsem si poznámku.
"...vyčarujeme paprsek a ten zachytíme do speciálně vyvinuté nádoby..." Vyprskla jsem smíchy. Tohle určitě zvládaj všichni, brnkačka.... proč si připadám jako Afričan v Himaláji?
"Počkej to není všechno... pak ten paprsek rozdělíme na malé části a ty vypustíme ven, až bude pršet. Pomocí těch malých kapiček se kouzlo znásobí a zajistíme, že se dostane úplně všude na pozemky  i do školy. Prostě to uděláme jako s kterýmkoli jiným světelným paprskem." Nechápavě jsem na ni civěla. Zřejmě jsem to byla jen já, kdo nedával pozor při fyzice.
"A jak zabráníš šíření paprsku za pozemky?" chytla jsem se posledního stébla. Pomoc potápím se, má nevědomost mě stahuje ke dnu... dobře, tak ne. Přisuzovala jsem to tomu, že mi větší část mozku odtekla v hodině lektvarů pryč z hlavy.
"Jednoduché zatemňovací kouzlo," mávla rukou, jakože to je přece jasné.
"Jednoduché..." zopakovala jsem silně ironicky. "Ale dobrá, začneme s tím zatemňovacím, mělo by být jednodušší. Vyhledej slovo tma!" Catt se pustila do práce, div že nezavařila procesor. 
"Tak tady to je: noc - tenebrae, posel noci - prodromus nocturnus, neprostupná noční hradba... - murus nosturnus adiabatus..."
"To by mohlo být ono!"
"Myslíš, to je zrovna z nějaké latinské knížky..."
"No a ?"
"Je to román, Chiaro! Žádné kouzlo."
"Tak z toho kouzlo uděláme," rozhodla jsem a jala se zkoušet, co to udělá. Posadila jsem se na koberec, zapálila svíčku a položila nad ní dlaně. S pevně zavřenýma očima jsem odříkávala ta tři slova dokola a dokola, až svíčka na sto první pokus zhasla. 
"Co to bylo?" vyhrkla jsem s nadšením, že se mi to povedlo.
"To byl průvan, otevřela jsem okona, abych vyvětrala," vysvětlila Catt, "nech toho nemá to cenu."
"Má," trvala jsem na svém a kouzlo zopakovala. Teď už jsem viděla černou hmotu, která se mi linula z dlaní, jako závoj, který se neustále prodlužoval a dopadal až na zem. Jakmile se dotkl svíčky, plamen zhasnul.
"Výborně, vytvořila jsi kouzlo pro zhasínání ohně, ale pokud takle zadusíš náš paprsek světla, bude to houby platné."
"Nezadusím, naučím se to ovládat." Jsem uražená a unavená. Ta Catt taky neví, co je to empatie.
"Chiaro, možná bys toho pro dnešek opravdu měla nechat."
"Proč? Je mi fajn," zalhala jsem a opět se pustila do kouzlení.
"Teče ti krev," objasnila mi sestra a kapesníkem mi pramínek tekoucí z nosu setřela. "Praštila ses o něco?" zeptala se.
"Ne," odpověděla jsem zmateně a popotáhla. Skutečně jse cítila, že mám v nose nějakou hustější tekutinu.
"Možná je to tím, že přepínáš síly," dedukovala, "jdi spát, hned," zdůraznila poslední slovo, "a uvidíme ráno." Poslechla jsem. Jakmile jsem spadla do prachových peřin, usnula jsem jako nemluvně. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez | 7. prosince 2010 v 19:59 | Reagovat

juchů! konečně další! nee - tak krátká? :D co to je?!?! :D nooo tak doufám, že další kapitolka bude co nevidět :D

2 Hope | Web | 15. prosince 2010 v 1:09 | Reagovat

kapitola byla úžasná =o) a já se omlouvám, že ji komentuju až teď, ale nějak se mi to nakupilo...Tracynko, že ty koukáš na The Vampire Diaries? =o) ten konec s krví tekoucí z nosu mi připomněl Bonni ;o)

3 Lucy | Web | 19. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Aooj SB..v prvom rade sa chcem ospravedlniť, že som tu dlho nebola. A keď som tu aj prišla tak som len pozrela a nezanechala žiadny komentár. Takže Ako sa máš? čo škola?
P.S. Skvelá kapitola, teším sa na pokračko.=)

4 viverette | Web | 27. ledna 2011 v 18:32 | Reagovat

Našly jsme místo, kde se pisálci budou moct zdokonalit v reakcích při akcích, slovních přestřelkách a dalších situacích. Kde si budou moci vyzkoušet vlastní pohotovost a "ochutnat" něco nového. V žádném případě se nejedná o reklamu, kde se nahání stovky lidí na pitomé klikačky, hlasování ve stupidních soutěžích anebo kvůli návštěvnosti. To, o co jde nám, je zábava. Víme, o čem mluvíme. A chceme tě přizvat.

Opravdu tohle není reklama :) píšu to lidem, kteří se věnují tvorbě, protože osobně to mě i kamarádce,  pomohlo při rozvoji postav :) navíc je to zábava.

5 Jess | E-mail | Web | 4. května 2011 v 15:19 | Reagovat

Ahoj. Rada by som ťa pozvala do súťaže o najlepší návrh. Prvé tri miesta dostanú menšiu vecnú cenu. Ak máš záujem pozri na môj blog: http://graphic-liwia.blog.cz/1105/sutaz-o-najlepsi-navrh#pridat-komentar

6 OdonnellBonnie | E-mail | Web | 30. července 2011 v 17:52 | Reagovat

I think that to get the <a href="http://bestfinance-blog.com">loans</a> from banks you ought to present a great reason. However, one time I've received a short term loan, because I wanted to buy a bike.

7 Hope | Web | 28. února 2012 v 22:36 | Reagovat

Tracynko, zlatíčko, ozvi se mi =o( prosím!

8 market | 12. července 2012 v 20:33 | Reagovat

umírám :-D ta věta s tou prací byla vážně skvělá :-P přidej prosím další kapitolu, tahle povídka je naprosto úžasná

9 CHAOS | Web | 30. června 2013 v 17:24 | Reagovat
10 Street view | Web | 8. června 2017 v 4:03 | Reagovat

•    I've read all of your  information that you shares in your article and I love it. Many thanks for showing this post. I enjoy it. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama